Tak mě včera nakoplo, že naši hokejisté vyhráli (Jóóó, jsme mistři! xD), a tak jsem dopsala další kapitolu. Bella se poprvé setká s Cullenovými. Jaká bude její reakce? Co na ni řeknou oni? Pokud se to chcete dozvědět, tak směle do čtení. Ať se vám kapitola líbí. Vaše T14.
24.05.2010 (21:30) • Terez14 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2233×
2. kapitola
Podle mého očekávání se mi spalo špatně. Zdály se mi samé děsivé sny a nemohla jsem usnout. Neměla jsem nejmenší důvod se bát, že se mi něco stane, ale měla jsem divný pocit, když mě ráno Tanya vytahovala z postele.
„Vstávej, Bello!“ budila mě Tan. Já jsem ale nechtěla vylézt z postele. Byla jsem ještě unavená, protože jsem v noci nemohla usnout.
„Tak, hele, může to jít i po zlém,“ vyhrožovala mi, když jsem pořád ležela...
„Fajn, řekla sis o to. Jestli nevstaneš, tak dneska Cullenovým řeknu, ať tě sežerou.“
„Co!!“ vykřikla jsem okamžitě a začala jsem se hrabat z postele.
„No vidíš, že to jde,“ pochválila mě Tanya a uchichtla se. „A teď dělej, máme zpoždění.“
„Jaký zpoždění? My máme něco v plánu?“ zeptala jsem se zmateně.
„To ne, ale musíš se najíst a udělat ze sebe trochu člověka, než všichni přijedou. Kate a Eleazar vyzvednou Cullenovi na letišti a potom půjdeme s Cullenovic holkama nakupovat,“ vysvětlovala Tanya.
„Já nikam nejdu,“ protestovala jsem. Neměla jsem náladu vymetat supermarkety s partičkou bláznivých upírek, když je ani nebudu znát. Jediné, co bych si potřebovala koupit, byla zmrzlina, která už došla, protože jsem na ní závislá, ale obchodům s oblečením jsem se chtěla vyhnout velkým obloukem.
„Bude to sranda,“ ujišťovala mě Tan. „Půjdeme jen do pár obchodů.“ Ušklíbla jsem se. Tohle už jsem znala. Naposled, když jsem s ní byla nakupovat a ona pronesla stejnou větu, tak jsme oběhly víc jak pětadvacet obchodů, kde jsem si na sebe musela zkoušet různé příšernosti. Tenkrát jsem si přísahala, že už se jim nikdy nepodaří mě někam vytáhnout.
„Rozhodně zůstávám tady,“ utvrdila jsem se.
„Fajn, to klidně můžeš, ale budeš tady sama s Eleazarem, Emmettem, Jasperem, Caslislem -.“
„Tak fajn, půjdu s vámi,“ zabručela jsem neochotně, abych přerušila její vyjmenovávání těch upírů… Tohle se dalo považovat za vydírání. Tanya věděla, že když mi to řekne takhle, tak si vyberu tu možnost, kterou chce ona. Až moc dobře mě znala. Místo toho, abych se s ní dál hádala, když jsem věděla, že si stejně prosadí svou, zvedla jsem se z postele a odkráčela do koupelny. Když jsem se postarala o ranní hygienu a oblékla jsem si věci, které mi Tanya nachystala, tak jsem sešla dolů, abych se mohla nasnídat. Usmažila jsem si vajíčka. Když jsem dojídala zbytek snídaně, slyšela jsem zvuk motoru, jak na příjezdové cestě parkovaly auta. Rychle jsem dojedla a talíř jsem uklidila do myčky. Teď bych se správně měla na zbytek dne někam vypařit, abych nikoho nepotkala, ale věděla jsem, že když se schovám, tak mě Tan s ostatními určitě hned najde, a tak jsem s povzdechem vyšla z kuchyně do obýváku, zapnula jsem televizi a předstírala, že jsem neviditelná… Tanya se najednou objevila vedle mě a strašně mě vylekala. Ona se jen usmála a začala se mnou sledovat ten nudný pořad, co právě běžel v televizi. Ani jsem nevěděla, jak se ta blbina jmenuje, ale beztak jsem televizi ani nevnímala. Aspoň že Tanya zůstala tady se mnou a nenechala mě v tom, jinak bych to asi nepřežila.
Asi o pět šest vteřin později vešlo do místnosti devět upírů. Dva z nich jsem znala a to Kate a Eleazara, kteří jeli na letiště, aby vyzvedli ty ostatní… ehm… členy rodiny. Těch sedm upírů se tvářilo neuvěřitelně zvláštně, když mě uviděli nenuceně sedět vedle Tan. A pokud jde o to, jak vypadali, tak byli naprosto dokonalí… Jak jinak, byli to upíři, ale jedna z upírek vypadala líp než všichni ostatní. Dokonce lépe než Tanya nebo Kate… Byla prostě dokonalá ve všech směrech. Měla dlouhé blonďaté vlasy, které jí volně spadaly okolo obličeje a držela kolem pasu už na první pohled neskutečně silného upíra. Těsně za nimi šla malá upírka s rozježenými vlasy, která držela za ruku blonďatého kluka, který se nesoustředil na nic jiného než na ni. Ona se na mě usmívala a já jsem byla celkem v šoku. Musela jsem vypadat vážně zajímavě, když jsem si je všechny prohlížela s otevřenou pusou. Eleazarův hlas mě vrátil zpátky do reality.
„Tohle je naše Bella,“ představoval mě. „Bello, tohle jsou Cullenovi.“ Chvíli mi trvalo než mi došlo, že mám něco říct… Bleskově jsem se zvedla z pohovky a stoupla jsem si vedle Tanyi.
„Ehm, ráda vás poznávám,“ dostala jsem ze sebe.
„My tebe taky,“ pronesl jeden z nich. Byl to vysoký upír s blond vlasy, který byl očividně proměněný dřív než ti ostatní. „Já jsem Carlisle a tohle je moje rodina,“ pokračoval.
„Tohle je moje žena Esme,“ řekl a ukázal na upírku vedle sebe. Vypadala o dost… lidštěji, než ti ostatní. Měla dlouhé hnědé vlasy a zeširoka se usmívala.
„A tohle jsou moje děti, Emmett, Rosalie, Alice, Jasper a Edward…“ pokračoval Carlisle. Při slově Edward jsem se poprvé podívala na toho posledního upíra. V životě jsem neviděla nikoho krásnějšího. Stál u dveří a opíral se o zeď. Měl dokonale upravené hnědé vlasy se zvláštním odstínem bronzové barvy. Jeho oči se upíraly na mě. Byly karamelové, takže byl v poslední době na lovu. Na chvíli jsem se nemohla podívat jinam, ale potom jsem se ovládla a koukla jsem se na Tan.
Ona se jen usmívala jako sluníčko. Neuniklo mi, že se Carlisle bleskově podíval na Eleazara a potom na mě. Eleazar okamžitě pochopil, o co mu jde.
„Ona všechno ví,“ vysvětloval mu. „Bydlí tady s námi už dlouho.“ Když to Eleazar dořekl, Emmett (jestli jsem si dobře zapamatovala jeho jméno), přišel ke mně a objal mě se slovy: „No, my dva si budeme rozumět."
Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Byla jsem v šoku...
„Emmette!“ okřikla ho ta dokonalá blondýna. Že by Rosalie? Emm jen pokrčil rameny a pustil mě. Když odcházel něco si pro sebe mumlal a Rosalie se rozesmála. Já jsem na něj pořád zírala s otevřenou pusou...
„Tak, my si jdeme vybalit věci,“ řekla Esme a všichni šli za ní po schodech.
„Promiň,“ promluvila na mě Alice. „Emmett se pořád chová jako debil.“ Při těch slovech se usmála a následovala Jaspera nahoru po schodech.
Když všichni zmizeli nahoře, podívala jsem se na Tanyu. Ona se jen usmívala, evidentně byla úplně mimo, a tak jsem jí nemohla začít nadávat, proč mě pořádně nevarovala. Místo toho jsem si povzdechla a svezla se zpátky do křesla...
O chvíli později všichni Cullenovi přišli zpátky dolů.
„Jó, a teď se jde nakupovat!!“ vykřikla Alice a vyběhla ven z domu. Tanya mě vytáhla ven za ní a já, Tanya, Alice, Esme, Carmen, Rosalie a Kate jsme vyrazily na nákupy...
Ach jo, povzdechla jsem si v duchu... Tohle bude ještě dlouhý den.
Autor: Terez14 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Boj o tvoje srdce - 2. kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!