Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Boj o lásku života - 1. kapitola

09.11.2009 (11:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1641×

1. kapitola

Isabella Swanová

Po dlouhém a únavném proslovu ředitelky se většina děcek vydala do kanceláře pro své rozvrhy. Někteří uznali, že vyzvednout si je budou moct i zítra a tak se vydali domů nebo nějak posedět s kamarády.

I když tady se celé prázdniny všichni vidí a ví, kde ten druhý byl. Tedy až na mě. Já měla prázdniny hodně nabité. Ve Forks jsem se vždy ukázala jen na pár dní, pak jsem zase letěla pryč. Byla jsem zvyklá a tak mi to nedělalo problémy. Sice mi strašně chyběl Edward, ale hodinové každodenní hovory po mobilu taky nebyly k zahození.

Vždy volal on. Přeci jen si to mohl dovolit. Já bych byla na mizině po jednom dni. Ale přeci jsme pár dní strávili spolu. No, pár dní. Celý týden v Londýně s ním a jeho rodinou a pak konec prázdnin tady ve Forks a v Seattleu, kam mě vzal na prodloužený víkend do vodního ráje.

Taky jsme spolu strávili víkend na tetině farmě. Potřebovala odjet za bratrancem a tak jsem se nabídla, že se o farmu postarám. Charlie bohužel nemohl kvůli práci, a tak jsem požádala Edwarda. Souhlasil a já byla ráda. Kocoura Jaspera jsem si nakonec domů nevzala. Nějak se mu na farmě zalíbilo a zůstal tam. Edwarda zrovna zvířata nemusela, možná to bylo tím, že je upír, ale časem si na něj zvykli. Chvíli ti sice trvalo, ale jo, stalo se tak.

Někdy, když jsem se rozhodla projet na koni, na mě Edward čekal v lese. Pro něj nebylo problém celou dobu běžet. Někdy s ním byl i Emmett. Prý si nemůže nechat ujít takovou zábavu…

Koncem prázdnin mě Alice tahala na nákupy. Musela mi totiž koupit nové oblečení. Jeden den jsem jela s Edwardem, abychom si mohli obstarat učebnice na nový rok a pak celkově sešity. Já předměty vůbec neměnila, nechala jsem si stejné a tak jsem tušila, co budu potřebovat. Taky jsem si musela koupit nový batoh. Ten starý se začal párat.

Nákupy s Edwardem byly mnohem klidnější než ty s Alicí. Edward víc dbal na to, že jsem člověk. Bylo to neuvěřitelné, ale i on mě donutil zajít do obchodu s oblečením. Jediný problém byl, že jsem se mu líbila ve všem.

„Co kdybychom dneska jely na nákupy, Bello?“ zeptala se Alice, když jsme vycházeli z divadla a zamířili k hlavní budově, do kde se nacházely sekretáře.

„Alice… Dej mi pokoj s nákupy… Nedá se spočítat, kolikrát jsi mě vytáhla za poslední dva týdny… Můj pokoj není nafukovací,“ povzdychla jsem si.

„Teď ses mě dotkla,“ zkřížila ruce na prsou a mírně se zamračila. Krátce jsem se zasmála.

„Až budu chtít nové oblečení tak ti řeknu… Charlie mě straší tím, že budu potřebovat zimní boty,“ slíbila jsem ji a ona hned povolila. Zářivě se usmála a dál si povídala s Jasperem.

„Co tedy dneska chceš dělat?“ zeptal se Edward a objal mě kolem pasu. Ostatní se na nás stále mračili, někteří si nezvykli, že jsme spolu. Já si však zvykla ignorovat. Ono to šlo lehce, když vedle vás stál ztělesněný bůh.

„Nevím… Zřejmě budu muset nakoupit… Lednička se nějak vyprázdnila a Sandra skončí kdo ví kdy,“ pokrčila jsem rameny.

„Takže pojedeme nakupovat?“

„Nakupovat? Neřekla jsi mi právě, že nakupovat nechceš? A s ní by jsi jela hned co?“ otočila se na nás Alice a oba jsme se rozesmáli.

„Nakupovat potraviny, Alice, buď v klidu,“ odpověděla jsem.

„Aha,“ zamumlala a otočila se opět na Jaspera. Alici nakupování jídla moc nebavilo… Možná to bylo tím, že jídlo nejde obléct nebo obout.

Naopak Edwarda a Emmetta bavilo.

Emmett vždy zářil nadšením, když svolila, aby mohl jet se mnou nakupovat. Do koše házel vše, co mu přišlo pod ruce. Edward pak vše, co jsem nepotřebovala, uklidil zpátky do regálů.

„Jo, pojedeme nakupovat,“ přikývla jsem na Edwardovu otázku. Usmál se. Podržel mi hlavní dveře a já vešla do budovy. Zvykla jsem si na to, že je galantní. Co taky čekáte od kluka, který vyrůstal na počátku dvacátého století?

Stále tu bylo hodně lidí, ale my se dokázali prodrat až k pultu. Sandra zvedla zrak od počítače, kde právě nějakému prvákovi vyměňovala hodiny. Když mě spatřila, usmála se.

„Moment,“ kývla k prvákovi, natáhla se na druhou stranu stolu, kde měla nachytanou složku s našimi rozvrhy.

„Pojedu nakupovat, ok?“ zeptala jsem se, když jsem přebírala složku.

„To budeš hodná… Chceš půjčit auto? Charlie mě klidně může vyzvednout?“ nabídla mi.

„V pohodě, Edward pojede se mnou,“ zavrtěla jsem hlavou.

„Jen Edward, doufám… Sice díky Emmettovi máme plnou ledničku, ale většinu z toho nejíme,“ ujistila se Sandra a já se musela rozesmát. Sandra se seznámila s Cullenovými, protože jsem si to přála já.

„To víš… Užívá si to… Konečně má důvod zajít do supermarketu,“ pokrčila jsem rameny, ale ještě jsem dodala: „Jo, jedu jen s Edwardem.“

„Dobře… Tak se měj, Bells,“ usmála se a opět se začala věnovat prvákovi. Edward samozřejmě náš rozhovor slyšel, jak na vlastní uši, tak z myšlenek Sandry a tak se usmíval od ucha k uchu.

Vytáhla jsem jak svůj, tak jeho rozvrh a koukla se na hodiny, které budeme mít společně. Rozvrh mě moc nepotěšil. Opět jsme měli společně dvě hodiny biologie, pak už jen hodinu občanky, kterou si Edward vzal, abychom měli trochu víc hodin spolu.

S Alicí jsem opět měla španělštinu. Edward měl sice taky španělštinu, ale on ji měl v pondělí ráno, zatímco já jako poslední hodinu. Říkala jsem si, že aspoň angličtinu nám mohli dát společnou, ale Edward byl spíše zaměřen na jazyky a kdy jsem já měla angličtinu, měl buď francouzštinu nebo italštinu.

Žasla jsem, že se mu ty jazyky nepletou. Já uměla jazykovou řeč a měla jsem vystaráno. Potěšilo mě to, že v pátek máme oba jen pět hodin. Já je měla ještě ve čtvrtek, Edward však ve středu.

„Aspoň v tom nám to mohlo vyjít,“ mumlala jsem si pro sebe, když jsem mu podávala jeho rozvrh.

„Já vím… Ale aspoň ten pátek nám vyšel… Mohli bychom zase někdy jet do vodního ráje, co ty na to?“ utěšil mě, věděla jsem, že taky není nadšený z toho, jak málo hodin máme společných. Pousmála jsem se.

„To by bylo fajn…,“ přikývla jsem.

Užila jsem si ten víkend. Plavání mě bavilo, protože jsem nemusela stát nohama na zemi, ale oproti Edwardovi jsem byla jako dítě, které se učí. Nemohla jsem se vynadívat na jeho vypracované tělo…

A nebyla jsem sama. Smál se tomu, ale mě to moc vtipné nepřišlo. Když spatřil můj zamračený výraz, ještě víc se usmál a na důkaz, že je zadaný, si mě přitáhl k sobě a nádherně políbil.

Alice s Jasperem čekali venku, prý když tam jdeme my, tak tam nemusí chodit oni.

„Zase máme společnou španělštinu, Bello,“ zaradovala se Alice a já se pousmála. „No tak máte jen tři hodiny spolu, no… To bude v pohodě… Však si to po škole a o víkendu vynahradíte,“ protočila oči.

Musela jsem uznat, že má zřejmě pravdu.

„No nic… My půjdeme, lednička volá o pomoc,“ pokrčila jsem rameny, rozloučila se s Alicí a Jasperem a pak s Edwardem zamířila k jeho Volvu. Jako vždy, mi pomohl do auta a než jsem se nadála, seděl vedle mě a startoval.

Za chvíli jsme byli doma (jako vždy, díky je rychlé jízdě), místo kabelky, jsem si vzala tašku přes rameno, z peněz na nákupy jsem si nějaké ty penízky. Opět mi pomohl do auta a pak jsme vyrazili směr Seattle.