Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bohatá vs. čupr! Která? 6

08.05.2010 (11:45) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1387×

6. Kapitola

Pohled Bells:

„Dík,“ řekla jsem a v tu chvíli zazvonilo.

Posbírala jsem si věci a vydala se na další hodinu – tělocvik. Hodina, která mě baví. Učitelka tělocviku je v pohodě. Kolikrát nás nechá v tělocvičně samotné, a my si děláme, co chceme.

Vešla jsem do šatny a převlíkla se. Potom jsem zamířila do tělocvičny a hned u dveří uviděla Edwarda a jeho elfí sestru. Pokud jsem si to zapamatovala dobře – Alice. O něčem se spolu bavili, ale já si toho nevšímala a šla si sednout na lavičku. Bohužel tělocvik má i Allan. Je to otravnej, hnusnej a dotěrnej kluk, kterej semnou chce chodit už od prváku.

Nemusela jsem čekat dlouho a on si přisedl.

„Ahoj, Cony,“ řekl, podle něj sexy hlasem a usmál se.

„Čau,“ řekla jsem znuděně a natočila se k němu zády.

„Co říkáš těm novým?“

„Nic, nech mě,“ poté jsem se zvedla a odešla na druhou stranu tělocvičny. Tam jsem se opřela o stěnu a založila ruce. Jenže hned na to vešla učitelka.

„Dobrý den, třído,“ řekla pohodovým hlasem, „dnes vás tady opět nechám ano?“zeptala se a všichni přikývli.

„Takže nedělejte nějaké hlouposti,“ hodila mi klíče od kabinetu a odešla. Máme totiž v tělocvičně takovou vychytávku. V kabinetu je hifi věž a v tělocvičně zabudovaný repráky. Chtěla bych to mít v pokoji.

„Tak co?“ pozvedla jsem klíče nad hlavu.

„To co vždycky!“ řeklo pár lidí a ostatní přikyvovali. Já tedy zašla pustit CD, které pouštíme pokaždý, když máme příležitost. Začala hrát písnička, ale bylo to potichu, tak jsem to zesílila naplno. Všichni se začali smát, tancovat a blbnout a já se přidala. Akorát Edward a Alice stáli v rohu a pozorovali nás. Já se nad jejich výrazy uchichtla. Tancovala jsem a potom začala takzvaně – moje písnička – a ostatní utvořili kolem mě takový kruh. Já pořád tancovala a tancovala, smála se a užívala si to.

Když písnička skončila, tak jsem se podívala na Culleny a rozhodal jsem se k nim zajít.

„Proč tu jen tak stojíte?“ zeptala jsem se a pozvedla obočí.

„A co máme dělat?“ zeptala se Alice. Já ukázala rukou k ostatním, ale ona si odfrkla.

„Ó, tak tohle asi nebude tvoje gusto, co?“ zeptala jsem se ironicky a zašklebila se.

„To opravdu nebude,“ řekla stejným hlasem jako já. Já pokrčila rameny a odešla do kabinetu. Do hifi jsem dala nějaký dechovky a pustila to. Pro jistotu jsme to, ale ztlumila. Vykoukla jsem zpoza dveří a zavolala na elfku:

„Tohle už je lepší?“ Ona se jen nafoukla a odešla. Edward šel hned za ní a kýval nevěřícně hlavou.

„Zvykejte si trapáci,“ řekla jsem si pro sebe a opět dala do hifi původní CD.

Po skončení ‚hodiny‘ jsem se zašla převlíknout a potom zamířila na parkoviště.

„Půjdeme někam?“ zeptala jsem se zvědavě, když jsem došla k ostatním.

„Jo, asi do Night life“ odpověděla Eby.

„To je super! Tak v kolik?“ zeptala jsem se.

„No… kolem osmi se tak sejdeme a potom posedíme o. k.?“ řekla spíše na všechny San.  Všichni přikývli a začali se domlouvat, co a jak.

„Hele lidi, já musím. Tak večer pa,“ řekla jsem. Došla jsem až k mojí motorce a nasedla. Nahodila jsem si na hlavu přilbu a vyjela. Projížděla jsem kolem Cullenů.

„Pěkná motorka,“ řekl zvýšeným hlasem ten hromotluk. Já se pod přilbou jen usmála a rozjela se plnou rychlostí.

Dojela jsem domů a naštěstí auto rodičů nikde. Zaparkovala jsem motorku a zamířila do svého pokoje. Měla jsem v plánu brzy zase vypadnout. Neměla jsem totiž v plánu potkat rodiče ještě aspoň, tak 2 dny. Zapadla jsem do svého pokoje. V rychlosti jsem si napsala úkoly a osprchovala se. Vyfénovala jsem si vlasy a oblékla se. Vzala jsem telefon a napsala SMS Monice:

Čauky Moni, vadilo by, kdybych se u tebe stavila? Nechci tvrdnout doma. Cony

Odeslala jsem to a nemusela jsem čekat dlouho, přišla mi odpověď:

Jasně, že nevadilo. Proč by mi mělo vadit to, že přijedeš? Za jak dlouho? Monika

Hned jsem vyťukala odpověď:

Jen si sebou vezmu nějaké věci na večer a jedu. Takže za chvilku jsem u tebe. Cony

Na nic jsem nečekala a pobrala nějaké věci. Naházela jsem je do tašky a opět vypadla. Jela jsem opět na motorce.

Tak jak jsem očekávala, tak jsem byla do čtvrt hodiny u Moniky. Motorku jsem nechala na příjezdové cestě a u dveří zazvonila. Chvilku jsem čekala a potom se otevřely dveře.

„Čauky,“ řekla Monika a ustoupila ode dveří. Já vešla dovnitř.

„Ahoj,“ usmála jsem se na ni.

„Takže, zhruba za tři hodiny máme sraz a cesta nám zabere hodinu. Máme dvě hodiny času, co budeme dělat?“ mluvila si spíše pro sebe, když jsme šly do jejího pokoje a až poslední větou směřovala směrem ke mně.

„Nevím, máš něco v plánu?“ zeptala jsem se pro změnu já.

„Právě, že ne. Jinak bych se tě neptala,“

„Tak to je problém,“ zasmáli jsme se obě.

„Něco vymyslíme,“ rozhodla za obě Monika a svalila se na postel. Má mega postel, dalo by se říct, že manželskou. Já se svalila vedle ní a koukala do stropu. Rozhlédla jsem se po jejím pokoji a dostala šílený nápad.

„Mám nápad,“ řekla jsem a vyskočila na nohy.

„Jaký?“ zeptala se zvědavě Monika.

„Tvůj pokoj je takový starobylý,“ usmála jsem se. Monika pozvedla obočí, „nemyslíš, že by to chtělo nějakou změnu?“ zeptala jsem se a vyčkávala.

„To by chtělo, ale na co narážíš?“ zeptala se s podtónem strachu v hlase.

„Ozdobíme ti pokoj hvězdičkami,“ řekla jsem a usmála se.

„To by šlo, tak já jdu pro barvy,“ řekla a zmizela. Po chvilce se vrátila s malými i velkými štětci a několika barvami.

„Super!“ zaradovala jsem se a popadla jeden štětec. Namočila jsem ho do černé barvy a začala dělat hvězdičky. Monika se přidala a začala dělat zelené hvězdičky.  

Malovaly jsme a přitom měly puštěné písničky. Zrovna hrála písnička  Master Blaster - Until The End a já se pohupovala do rytmu. Jenže jak jsem couvala, tak jsem kopla do jedné barvy, ta se převrátila, vylila a já uklouzla a padala k zemi. Mezitím jsem ještě převrátila další barvy, které tady byly a potom do té spouště spadla a pořádně se v ní vyválela. Monika se na mě dívala s vykulenýma očima, jenže jakmile jsem se začala smát, tak se začala smát taky. Chtěla jsem si odhrnout vlasy, které jsem měla v obličeji, ale neuvědomila jsem si, že mám ruce celé od barvy a jakmile jsem si vlasy odhrnula, tak se Monika začala smát ještě víc a spadla na zem. Tím jak spadla, vylila další barvy, ale ty se vylily na mě. Ona byla čistá a já celá barevná. Namočila jsem si tedy ruce do barev a utřela se do ní. Ona mi to začala oplácet a tak se stalo, že jakmile jsme s malováním (naší barvovou válkou) skončily, tak nebyly barevné jenom zdi, ale také nábytek. Monika nadzvedla hlavu a rozhlédla se.

„Ty vole,“ řekla a opět položila hlavu do barvy.

„ Ty vole,“ zopakovala jsem a přikývla.

„Jdu se umýt,“ řekla jsem a zapadla do koupelny. Umyla jsem si vlasy a pořádně vydrhla všechnu barvu, co jsem měla na sobě.

Po sprše jsem se usušila a jen v ručníku zamířila do pokoje. Otevřela jsem dveře a čekalo mě docela milé překvapení. Barva co byla na zemi, posteli a stole, byla pryč.

„Jak si to stihla?“ zeptala jsem se udiveně Moniky. Tak jen pokrčila rameny.

„Jsem zvyklá na rychlé uklízení,“ řekla a zapadla do koupelny. Já se koukla na hodiny.

„Je půl sedmý! Mákni si,“ zavolala jsem na Moniku a oblékla se do minisukně a trika bez ramínek. Vzala jsem si boty na podpatku a ještě si oblékla mikinu.

Monika vylezla z koupelny a vybírala si oblečení.

„Jdu si narovnat vlasy,“ řekla jsem a šla do koupelny. Narovnala jsem si je a nalíčila se. Dala jsem si tužku, řasenku a lesk. Mezitím se ke mně přidala Monika a namalovala se také.

„Můžem vyrazit,“ řekla jsem, když jsme byly obě připravené. Nasedly jsme do auta a vyjely. Na cestu jsme si pustily písničky a měly jsme je pořádně nahlas. Když v tom…

„Ááá!!!“

Líbila se? Nechejte komentáář!!

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bohatá vs. čupr! Která? 6: