Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bohatá vs. čupr! Která? 5

17.04.2010 (08:15) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1598×

5. Kapitola

Pohled Bells:

V tu chvíli zazvonilo a my se vydali na oběd.

 Vešli jsme do jídelny a šli k pultu.

„Co si dáš?“ ptal se mě Nik. Já koukla na to, co tu mají.

 „Colu a ovocný salát, ty?“

 „Colu a pizzu,“ usmál se Nik a já mu úsměv oplatila. Koupili jsme si tedy jídlo a vydali se k našemu stolu. Už tam seděla Eby, San a Clark. Přisedli jsme si a navzájem se pozdravili.

 „Tak co Cony? Už si viděla ty nový?“ vyptávala se San.

 „Jo, jednu. Rosalie a ty?“ Bylo mi to celkem jedno, ale to nadšení, které ze San sršelo. Prostě jsem ji, nechtěla kazit náladu.

 „Viděla skoro všechny, ale ten Edward, ách…“ Při slově ách si dala ruku na čelo a naklonila hlavu, takže scéna jako ze špatného filmu.  Nadzvedla jsem obočí. To se nám to San pěkně vybarvuje. Zasmála jsem se nad jejím divadélkem. San se konečně narovnala.

 „No, tak jako neříkám, že hezký není. Je krásný, ale to co ostatní holky dělají, když ho vidí, to jsem ti názorně předvedla,“ pokývala nevěřícně hlavou a potom se zasmála. 

 „To je to tak strašný? Myslím pohled na ty nány ze školy,“ zeptala jsem se, teď už se zájmem. San jen přikývla.

 „Ještě horší,“ vložila se do rozhovoru taky Eby.

 „Tak to chci vidět,“ zasmála jsem se. Bavili jsme se zhruba pět minut a pomalu se k nám přidávali i ostatní, když v tom jídelna utichla. Samozřejmě až na náš stůl. Kate kývla ke dveřím, a tak jsem se otočila. To, co jsem uviděla, mě zarazilo. Otočila jsem se zpátky.

„To tu nemůže přibýt někdo normální?“ zeptala jsem se vyšším tónem, ať mě všichni u stolu slyší.

 „Co tím myslíš?“ ptal se mě Ben.  Já pokrčila rameny.

 „Když už se někdo přistěhuje, tak je to buď magor, šprt anebo prachatej parchant,“ kývla jsem hlavou směrem k nováčkům.

Všichni u stolu kývli – pochopili. Opět jsem se koukla na Culleny a zjistila, že se dívají našim směrem přesněji řečeno - čuměli jak vyoraný myši přímo na mě. Že bych to s hlasitostí trochu přepískla? No a?! To je jedno. Trošku více jsem si je prohlídla. Jeden blonďák, celkem obyčejný. Vedle něj stála malá holka, vypadala jako elf. Potom tady byla Rose a vedle ní nějaký svalovec. A nakonec ten nejhezčí z nich. Vlasy netradiční barvy, jako bronz. Hned po prohlídce jsem opět odvrátila pohled. Koukla jsem se na partu.

„Nečumte,“ sykla jsem na ně. Koukla jsem se po jídelně a začala se smát. Ostatní u stolu udělali také prohlídku a přidali se ke mně. To co říkala San, nebylo nic oproti pohledu Ash a její kamarádské ‚sestavě‘ blondýnek. A potom taky Mikea a Austina, při pohledu na Rose.

 Culleni se posadili k jedinému volnému stolu v jídelně. Náhodou byl hned vedle nás. Všichni – kromě nás samozřejmě – na Culleny čuměli. Dostala jsem nápad.

„Koukejte,“ řekla jsem a spiklenecky se usmála. Vytáhla jsem telefon z kapsy a stoupla si na židli. Nastavila fotoaparát a fotila, jako blázen.

 „To musíme dát na net,“ zasmála jsem se a seskočila ze židle.

Protože ty pohledy ostatních lidí ze školy – co čuměli na Culleny – byly k nezaplacení.  Podala jsem telefon Nikovi a ten potom, co si prohlédl všechny fotky, řekl:

 „Jsi umělec, Cony,“ začal se smát a já se přidala. Telefon koloval od jednoho k druhému a postupně se začali smát všichni. Dostala jsem telefon zpátky a koukla na hodiny.

 „Měli bychom jít,“ zvedla jsem se. Ostatní mě napodobili.

 „Po škole!“ houkla jsem ještě na ostatní a zamířila na biologii. Vešla jsem do třídy a sedla si na své místo. Vytáhla vše potřebné z tašky a čekala, než zazvoní. Po chvilce se do učebny vřítila i Ash – jaké štěstí že? Mít s ní hodinu!

Po zazvonění vešel učitel a za ním ten nový. Rozhlídla jsem se po třídě a zjistila, že jediná volná místo jsou vedle mě a Ash.

 „Tak se nám představte,“ pokynul Cullenovy profesor. On se otočil na třídu a zhluboka se nadechl. Na chvíli se zarazil, ale potom se rozmluvil.

 „Jsem Edward Cullen a je mi 17, jak už si mnozí asi všimli, mám sourozence, ale jsou nevlastní,“ zabloudil pohledem ke mně a pozoroval mě, „přistěhovali jsme se z Kanady. Rádi kempujeme, takže když je hezky, jezdíme pryč. Moji bratři chodí o rok víš a semnou do druháku chodí ještě dvě sestry. Můj otec pracuje tady v nemocnici a matka je architektka,“ dokončil svoji řeč a otočil se na učitele.

 „Dobře, pane Cullene, můžete si vybrat místo mezi slečnou Swanovou a nebo slečnou Stewartovou,“ ukázal na místa podle jmenovaných. Edward – aspoň už vím, jak se jmenuje – se koukl a vypadalo to, že váhá. Potom se vydal směrem ke mně. Proč? Jo, je hezký, ale bohatý a určitě i nafoukaný! Já tyhle typy nesnáším.

Proč já?! Bůh mě trestá. Za co?! Já na boha nevěřím, jinak bych neměla tenhle život. I když je skvělý – myslím můj život – má chyby. Například rodina, to je jedna velká chyba. Přisedl si.

 „Ahoj,“ pošeptal. Já na něj koukla.

 „Čau,“ pošeptala jsem jen a něco mě napadlo.

 „Proč sis nesedl,“ ukázala jsem rukou k Ash.

 „Klidně si přesednu, ale nějak divně se dívá,“ řekl jen a pokrčil rameny.

 „To je v pohodě,“ otočila jsem se na učitele a zaposlouchala se do výkladu. Asi po pěti minutách mě to přestalo bavit. Tak jsem si z tašky vytáhla pilník a lak – krásně modrý. Nehty jsem vyčistila a potom začala lakovat – všechno pod lavicí. Edward se na mě koukl a nadzvedl obočí.

 „Co je?“ zeptala jsem se potichu.

 „Tebe to očividně nezajímá,“ řekl stejně potichu a kývnul směrem k tabuli.

 „Ne,“ řekla jsem a on se potichu zasmál.

Ty jo! Jak on se směje! Krása! Bello na co to myslíš sakra?! Zamyslela jsem se a usmála se taky. Že by nebyl zas tak špatný? No uvidíme. Dolakovala jsem si poslední nehet. A natáhla obě ruce trošku před sebe.

„Hezký,“ ozvalo se vedle mě. Koukla jsem se na Edwarda a ten pozoroval moje ruce.

 „Dík,“ řekla jsem a v tu chvíli zazvonilo.   

Nechte mi komentíky!! 

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bohatá vs. čupr! Která? 5: