Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bohatá vs. čupr! Která? 11

02.08.2010 (09:45) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2018×

11. Kapitola

Vystoupila jsem z auta a počkala na Rose. Ta ovšem čekala na Emma, takže jsme nakonec dovnitř vešli všichni čtyři spolu.

Došli jsme ke dveřím a já zazvonila. Otevřel nám Tom.

„Ahoj, Cony,“ objal mě. Já se na něj usmála a také ho objala.

„Ahojky,“ pozdravila jsem ho.

„Čaute lidi,“ pozdravil Culleny.

„Vypadáš skvěle,“ zalichotil a já mu na to kývla. 

„Tak pojďte dovnitř,“ pobídl nás. Já jsem ho poslechla a vešla. Rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla Ash. Moje nálada sice klesla, ale dorazilo mě její oblečení – tedy pokud to oblečení bylo.

„Co je, Bells?“ zeptala se mě Rose, protože si všimla mého výrazu.

„Co to je?“ nemohla jsem se stačit divit. Latexové kraťásky, které vypadaly jako kalhotky a byly na zip. Potom měla vršek plavek a na tom nějakou síťku. Kraťásky byly zlaté, její plavky byly černé a ta síť byla také zlatá. Emm se podíval tím směrem co my a nahlas písknul. Slyšela jsem to i přes tu hudbu, co hrála.

„Tohle je… hm… síť?“ zkusila to Rosalie a já se na ni koukla. Jejímu pohledu jsem se musela zasmát.

„Dost odvážná,“ dodala ještě a úplně přehlížela můj smích. Jenže Emmettovo chichotání jen tak nepřehlédla. Otočila se na něj s vraždícím pohledem a jednu mu vlepila.

„Au,“ zaskučel Emm a třel si místo, kde ho uhodila.

„Chudáčku,“ zasmála jsem se. On se na mě jen zašklebil. Vydala jsem se tam, kde byla slyšet nejvíce hudba. Nejhlasitější to bylo v obýváku. Tom je jeden z těch *bohatších*, proto pořádá bezvadné párty. Bydlí v obrovským baráku. Žije s otcem. Jeho rodiče se rozvedli a Toma dostal do péče táta. Ten ale jezdí na různé služební cesty, takže má Tom někdy volnej dům. Ale většinou jeho táta nikam nejezdí a pracuje doma, nebo v Seattlu.     

„Ahoj, Bells,“ pozdravil mě někdo. Otočila jsem se za směrem toho hlasu a uviděla Nika. Jen jsem se na něj zašklebila a šla dál. Neřekne mi nic o tom, že jede pryč a potom si myslí, že si s ním budu povídat, jak jsem se tady bezvadně měla nebo co?

Došla jsem až ke gauči a sedla si na něj. Po chvíli došel i Nik.

„Co se děje?“ zeptal se mě.  Já jen otočila hlavu na druhou stranu a ignorovala ho. Po chvíli mluvení to vzdal a odešel. Tohle si vypije i s ostatníma. Asi si o mně myslíte, že jsem urážlivá, ale to jen tak vypadá. Jsem spíše tvrdohlavá a hodně si stojím za tím, co chci. Teď jsem se rozhodla ignorovat všechny, co odjeli pryč a neřekli mi ani bů. Rozhlédla jsem se kolem sebe a po chvíli se začala nudit.

„Cony,“ přišle za mnou Tom.

„Hmm?“ koukla jsem na něj s pozvednutým obočím. Natáhl ke mně ruku a já ji přijala. Usmála jsem se na něj a on mě dovedl na provizorní parket. Začali jsme tancovat a pořádně to tam rozjíždět. Udělal se kolem nás kroužek lidí, kteří nám tleskali a pískali. Na tohle jsem byla zvyklá, takže mi to nedělalo žádný problém. Už jsem vám říkala, že jsem skoro nejlepší. Najednou do kruhu vešla i Ash a vedla si sebou nějakého toho kluka, kterýho jsem viděla už na začátku. Jen se na mě zašklebila. Měl to být asi úsměv, ale byl to škleb. A začala s ním tancovat. Já začala s Tomem taky tancovat naplno. Šlo o soutěž, kdo z koho.

Po chvíli společného tancování ten kluk odešel a Ash zůstala sama. Vyzívala mě pohledem.

„Omluv mě,“ usmála jsem se na Toma a stoupla si tak, že mě viděli všichni, co byli poblíž kruhu.

„Těš se,“ zasmála se pyšně Ash.

„Těším se a jak! Pocit výhry je tak… sladký, když se jedná o tvou prohru,“ oplatila jsem jí to a nahodila pomstychtivý výraz. Začala hrát rychlá písnička a Ash začala tancovat. Všelijak se kroutila a poskakovala. Bylo to – na můj vkus – nevkusné. Ale to mi připadá u ní asi všechno.

Zastavila se a přišla řada na mě. Začala jsem tancovat, jak nejlíp umím. Přesně do rytmu a prostě – podle mě – skvěle. Poté opět přišla řada na ni. Takhle se to párkrát opakovalo, až nastalo poslední kolo. Teď jsem do toho vložila ještě víc. Šlo totiž o čest. A navíc jsem se nechtěla ponížit před Ash. Písnička skončila a já se zastavila. Někdo k nám přišel. Byl to Tom, jak jsem si později všimla. Přišel až k nám a vzal nás obě za zápěstí. Jako první zvedl ruku Ash. Ozvalo se tleskání a pískání. Začala jsem mít strach, že to prohraju, ale jakmile Tom zvedl mou ruku, začalo tleskat a pískat ještě více lidí. Vítězně jsme se usmála. Ash naštvaně vytrhla svou ruku z té Tomové a nasupeně odkráčela, asi do kuchyně. Tom pořád držel mou ruku a já se usmívala.

„Jako vždy,“ zašeptal mi Tom s úsměvem a já se zasmála.

„Ještě aby vyhrála,“ zašklebila jsem se a znovu se zasmála. Potom ke mně přišla Rose a Emm.

„To mě musíš naučit,“ zajásal Emm a vzal mě za ramena.

„Vtip, že ano?“ zasmála jsem se.

„Ne! To myslím smrtelně vážně,“ řekl on a začal se smát jako pominutý.

„Vážně se ti to povedlo,“ řekla Rose a usmála se. Úsměv jsem jí oplatila.

„Jdu si najít něco k pití,“ oznámila jsem jim a vydala se do kuchyně. Nalila jsem si pití a chtěla odejít. Ve dveřích jsme se ale omylem srazila s Edwardem a mé pití se vylilo.

„Promiň,“ omluvil se Edward.

„Je to i moje chyba,“ usmála jsem se.

„Zvu tě,“ řekl Edward a šel ke stolu, kde byly další kelímky s pitím.

„Colu,“ usmála jsem se na něj. On ji tedy vzal a donesl mi ji.

„Dík,“ vzala jsem si ji od něj a zamířila si někam sednout. Místo jsem našla v druhém patře. Byl to malý obýváček. Bylo tu pár lidí, kteří si povídali a já si sedla na gaučík, který nebyl obsazený. To, že jde Edward za mnou, jsem zpozorovala až tehdy, když si sednul ke mně.

„Takže spíš u nás, že?“ usmál se. Já mu na to odpověděla přikývnutím.

„To dole bylo super,“ dodal.

„Dík,“

„Kde ses to naučila?“

„Tak různě. Chodila jsem asi 5 let do disco dance kroužku. Od malička jsem tancování zbožňovala. Od patnácti lítám po všech párty tady v okolí a tak. Všechno se učím od vidění,“ odpověděla jsem mu.

„Kolik ti bylo, když jsi začala tancovat?“ zajímal se.

„Asi tak sedm. Tancovala jsem doma a v devíti jsem začala chodit do toho disca. Šíleně mě to bavilo, ale potom jsem už měla skoro patnáct a to už mě nevzali. Všichni říkali, že jsem dobrá, ale už jsem byla moc velká,“ objasnila jsem.

„To tě muselo asi hodně mrzet,“ pousmál se.

„No to jo, ale už jsou to tři roky, takže… Poznala jsem další zábavu,“ usmála jsem se.

„Jakou?“

„No, ono chodit na párty není na škodu. Tancovat před lidmi sama, jak se mi zachce je taky super. V discu jsem musela tančit určenou sestavu s dalšími lidmi a teď můžu tancovat jak chci,“ pokrčila jsem rameny.

„Počkej, říkala jsi tři roky?“ zeptal se.

„Jo tři, proč?“ nadzvedla jsem obočí.

„Ať počítám, jak chci. Tobě je šestnáct?“ zeptal se mě.

„Je na tom, něco špatného?“ zajímala jsem se.

„Ne, vůbec ne. Jen mě zaskočilo to, že jsi v druháku a je ti teprve šestnáct,“ vysvětlil.

„No… do první třídy jsem šla, když mi bylo šest, takže to sedí. Nejsem jako ostatní. Většinou skoro každý chodí o rok později, ale já do školy chtěla. Teď vím, že jsem byla blbá,“ zasmála jsem se a Edward se mnou.

„Tak to já jsem šel taky přesně,“ usmál se na mě. Já mu úsměv opětovala.     

„Musím si odskočit. Pohlídej mi to jo?“ řekla jsem Edwardovi a podala mu moje pití. On se usmál a podržel mi ho. Skočila jsem si tedy na záchod. Po své potřebě jsem si umyla ruce a trošku se poupravila. Když tak přemýšlím, Edward je úplně jiný než ostatní kluci. Je milý a poslouchal mě. Je hezkej, líbí se mi už od začátku a je prostě jiný než ostatní. Něčím se liší. Je zvláštní, ale zároveň tak… dokonalý. Tedy aspoň podle mě. Nechala jsme tohohle podivného přemýšlení a vyšla z koupelny. Zamířila jsem si to do místnosti, kde jsem předtím s Edwardem seděla. Pořád jsem se podivně culila. Chci s ním být. Proběhla mi najednou hlavou myšlenka. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale doufala jsem, že se můžeme dát dohromady. Vešla jsem a nevěřila svým očím...           

Tak... Slíbená kapitola... Prosím o komentáře...       

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bohatá vs. čupr! Která? 11: