Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody love - 8. kapitola

04.04.2010 (15:00) • Anicka14vampire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1240×

8. kapitola

Bellin pohled

Zjistila jsem, že ten kdo mě zabije, bude Edward, nikdy bych to do něj neřekla. Sice vypadal jako vrah i se tak tvářil, ale tohle prostě nebylo možné. Koukla jsem se za něj a Jess už tam nebyla. Je dobře, že utekla. Stačí, že zabije mě, ona mohla žít.

Edward mě vzal za ruku a já jsem dostala strach, co chce udělat. Krev se mi valila v žilách neuvěřitelnou rychlostí a moje srdce bušilo, jako kdyby mi chtělo vyskočit z hrudi a odběhnout odsud po svých. Bála jsem se ho tak moc, že ani neměl tušení jak. Naštěstí jsem z toho strachu nemohla křičet, nechtěla jsem mu udělat radost tím, že budu křičet.

„Věděla jsi, že strach dodává krvi lepší chuť? Takže je dobře, že se bojíš,“ usmál se na mě. Krve by se ve mně nedořezal, jak jsem se bála, ale stála jsem pevně na místě. Nebála jsem se zemřít, jen jsem se bála, že to bude bolet, jako tu dívku, kterou zabil předtím, tedy nejspíš to bylo on, vše tomu nasvědčovalo.

Přiblížil se svými vyceněnými zuby k mému hrdlu, když se za ním objevila nějaká postava, která mě chytla a odhodila od něj pryč. Letěla jsem strašně rychle přes celou ulici a na druhé straně jsem se o zeď praštila do hlavy.

Pohltila mě tma, ze které nebylo úniku. Všude okolo mě byla tma a já jsem nic nevnímala, jenom tu tmu. Byl to hrozný pocit, vůbec jsem nemohla ovládat svoje tělo, jen jsem byla ve tmě. Po chvíli jsem ztratila vědomí úplně a vůbec nic jsem nevnímala.

Probudila jsem se až v nějaké místnosti, která byla jenom trochu osvícená a strašně mě bolela hlava. Zjistila jsem, že se právě nacházím v nemocnici, protože hned jak jsem se probudila, byla u mě sestřička a dávali mi nějaké prášky, prý na bolest. A že jde zavolat doktora.

Já se zatím snažila urovnat v hlavě, co se stalo. Pamatovala jsem si jen pár věcí, ale všechny byli zamlžené a nejasné. Pouze jsem si vybavovala doktora Cullena a Edwarda, ale to bylo vše. Potom jsem si ještě vzpomněla na večer s Jess, ale ten mi tam nějak nezapadal. Další vzpomínka byl vrah, který mě chtěl zabít, ale jeho tvář byla ve tmě, já jsem cítila hrozný strach a to bylo vše, nic jiného jsem neměla. V mém vzpomínání na tuhle noc mě přerušil příchod sestřičky a doktora.

„Dobrý den, slečno Swanová. Jak se cítíte?“ ptal se mě doktor Cullen.

„Nic moc, bolí mě hlava,“ oznámila jsem mu.

„To přejde, dali jsme vám prášky proti bolesti,“ řekl mi doktor Cullen a já jsem jen kývla. Sestřička potom odešla, ale doktor Cullen zůstal.

„Pamatuješ si, co se stalo?“ zeptal se mě s obavami v očích.

„Jenom nějaké matné vzpomínky, ale nic moc,“ pokrčila jsem rameny.

„No, já a můj syn jsme tě našli. Zajímalo by mě, co se stalo,“ vyzvídal dál.

„Pamatuju si, že tam byl ten vrah, co už zabil jednu dívku, ale nevzpomínám si, jak vypadal, a pak si pamatuju vás a Edwarda, ale vůbec nevím v jaké situaci,“ odpověděla jsem mu.

„Dobře, teď si odpočiň. Musíš odpočívat,“ oznámil a zdálo se mi to, nebo si oddechl, při zmínce, že si nic nepamatuju? Už se chystal k odchodu, ale já jsem ho zastavila:

„Co mi vlastně je?“ ptala jsem se ho.

„Máš otřes mozku a zlomenou ruku. Není to nic vážného, budeš v pořádku,“ ujistil mě.

„A budu moct na tu školu v přírodě?“ ptala jsem ho s obavami, protože se mi tam začínalo chtít.

„Myslím, že to půjde, ale budeš muset být opatrná,“ poučil mě.

„Nebojte se, mě se nic nestane,“ honem jsem přikyvovala, než si to rozmyslí. Věděla jsem, že mu nic slíbit nemůžu, protože jsem byla magnet na katastrofy, ale mohla jsem se alespoň pokusit být opatrná.

Přikývl a odešel z pokoje. Já jsem si lehla a zpátky do postele a znovu jsem usnula. Podezřívala jsem sestřičku, že mi píchla něco na spánek, protože jsem byla opět unavená.

Když jsem usnula, zdál se mi podivný a zmatený sen. Byla jsem sama venku ve městě. Všude okolo mě proudily davy lidí, ale i přesto jsem si připadala sama a strašně moc osamocená. Přišlo mi, že mě nikdo nevidí, jenom jeden člověk, který stál na konci ulice, ve které jsem stála. U něj žádní lidé nebyli, bylo tam prázdno. Všude okolo něj bylo světlo, které ozařovalo jeho obličej tak moc, že jsem ani neviděla, kdo to je.

Vydala jsem se za ním. Snažila jsem se protlačit skrz dav lidí, který mi blokoval cestu, ale nemohla jsem se k němu dostat. Najednou jako mávnutí kouzelného proutku, všichni zmizeli a byl tam jen on a já. Přišla jsem k němu blíž a uviděla jsem dívku, kterou držel, a ona byla v bezvědomí. Neviděla jsem tvář ani jednoho z nich. Jenom vím, že jsem se strašně bála. Muž se začal přibližovat svými vyceněnými zuby k dívčině krku. Začala jsem křičet o pomoc a zavřela jsem oči.

Ucítila jsem, jak někdo se mnou lomcuje ze strany na stranu. Otevřela jsem oči a uviděla obličej sestřičky, která se nade mnou skláněla.

„Už je to dobré. Všechno bude v pořádku, jen se ti něco zdálo,“ snažila se mě utěšit, ale mě něco došlo.

Jen jsem jí přikývla a ona odešla. Zamyslela jsem se. Trápili mě sny o podivných lidech, kteří sáli krev. Upíři. Dřív jsem si myslela, že je to jen moje bujná fantazie, ale teď mi něco došlo. To tělo té dívky, měla vysátou krev. Vlastně se psalo, že jí nechal vykrvácet, ale ona měla propíchnutou tepnu, to odpovídalo upířím zubům. Možná, že jsem blázen, ale na existenci upírů něco bude. Proč by nemohla bájná stvoření existovat? Někde to ti lidé vzít museli, třeba našli nějaký důkaz a dali si vše dohromady.

Zůstala jsem na pochybách, moc důkazů jsem neměla, ale ten člověk co se mě snažil zabít, říkal přece něco o krvi. Vůbec jsem si nemohla vzpomenout co přesně, jen že tam něco o krvi bylo. Radši jsem nad tím moc nepřemýšlela, už takhle se mi zdáli noční můry, teď by to bylo určitě ještě horší. Radši jsem se zavrtala víc do peřin.

Podívala jsem se na noční stolek a tam byli nějaké časopisy. Zajímalo by mě, kdo je sem přinesl. Jeden jsem si vzala a začala jsem si číst.

Pohled Edwarda

„Bella se probrala,“ oznámil mi a já jsem strnul.

„A co si pamatuje?“ vyhrknul jsem na něj honem.

„Pamatuje si jenom, že jí někdo napadl. Potom, že jsem jí já a ty zachránil, nic víc. Máš víc štěstí než rozumu. Edwarde, tohle si zapamatuj, už nikdy jí neublížíš,“ přikazoval mi Carlisle hlasem, kterému se nedalo odmlouvat.

„Neboj se, už se to víckrát nestane, slibuju,“ honem jsem mu sliboval.

„Dobře. Já teď už musím jít. Uvidíme se doma, zatím ahoj,“ rozloučil se.

„Dobře, ahoj,“ odpověděl jsem mu, a pak zavěsil.

Otočil jsem se na rodinu. Všichni se usmívali a byli šťastní, že se odhalení nekoná. Musel jsem se usmát také, ale štěstí nikdy nevydrží dlouho, to jsem si měl pamatovat. Bohužel, nepamatoval.

Shrnutí

Autor: Anicka14vampire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody love - 8. kapitola: