Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody love - 6. kapitola

20.03.2010 (14:00) • Anicka14vampire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1250×

6. kapitola

            Pohled Belly

Vzbudila jsem se okolo deváté, to na mě bylo nezvykle dlouho, já byla vždycky ranní ptáče. Asi to bylo tím mým snem a nočním uvažováním.

I když bylo tolik hodin, pořád jsem si připadala ospalá, tak jsem si dala sprchu, která mě probudila a dokonale uklidnila, pak jsem si vyčistila zuby.

Když jsem měla ranní hygienu za sebou, šla jsem se nasnídat. Udělala jsem si míchaná vajíčka, která se mi povedla, takže jsem si pochutnala.

Po snídani jsem se šla obléknout už na cestu, protože jsem měla v plánu si číst a já když se začtu, tak nemám pojem o čase, takže bych se mohla ze čtení probrat až příchodem Jessicy.

Vzala jsem si na sebe jedny lepší džíny, černé tričko s nápisem a k tomu modrou mikinu. Potom jsem se učesala a šla zase zpátky do svého pokoje pro nějakou tu knížku. Stoupnula jsem si před knihovnu a vybírala, co si přečtu. Zaujala mě jedna z mých oblíbených knížek a to Romeo a Julie. Vždycky to byla jedna z mých nejoblíbenějších knížek.

Vyndala jsem jí z knihovny a šla si lehnout na postel, kde jsem si pohodlně lehla a začetla se do příběhu.

Přišlo mi to jako za chvíli, ale ve skutečnosti to bylo za tři hodiny, jsem uslyšela troubení a zvuk přijíždějícího auta. Vykoukla jsem z okna a uviděla jsem tam auto Jessicy, zamávala jsem na ní a vzala si peněženku ze stolu. Sešla jsem ze schodů, dole jsem se oblékla a vzala si klíče.

Vyšla jsem z domu a zamkla za sebou dveře. Klíče i s peněženkou jsem dala do kapes a vydala se k autu Jessicy. Nastoupila jsem na místo spolujezdce.

„Ahoj, doufám, že nečekáš dlouho,“ zeptala jsem se jí, protože jsem byla začtená a nevím, jak dlouho už na mě troubila.

„Ahoj, ne nečekala jsem dlouho, jenom chvilku,“ řekla mi Jessica. Byla jsem ráda, nechtělo se mi jí vysvětlovat, že jsem Romea a Julii už četla asi po sté, ale stejně jsem byla začtená tak, že jsem vůbec nevnímala svoje okolí.

Celou cestu mi vyprávěla, proč včera nemohla nikam jet. Prý měla rande s Mikem, naším spolužákem. Byl moc milý a choval se k ní slušně. Dál už jsem jí moc neposlouchala, protože jsem nepotřebovala vědět detaily jejich rande.

„A myslíš, že se k sobě hodíme?“ ptala se mě, naštěstí jsem v tuhle chvíli docela vnímala, takže jsem jí mohla odpovědět.

„Hodíte se k sobě, moc. Myslím, že byste spolu mohli začít chodit,“ oznámila jsem jí s hraným nadšením. Neměla jsem moc zkušeností s kluky, no popravdě žádné zkušenosti, takže jsem jí nemohla vůbec poradit, ale snažila jsem se, aby to nepoznala a dělala jsem, že přesně vím, o čem mluvím.

„Vážně? Tak to jsem moc ráda. Já mu navrhnu, že bychom spolu mohli začít chodit. Nebo myslíš, že by spíš první krok měl udělat on?“ ptala se mě dál. Naštěstí jsem i na tuhle otázku měla odpověď.

„No já myslím, že je jedno, kdo udělá první krok. Jenom si musíš být jistá, že opravdu chceš, abyste byli spolu,“ radila jsem jí dál.

„Jo, máš pravdu, je jedno, kdo udělá první krok,“ uzavřela téma Jessica. To už jsme zrovna přijížděli ke kinu.

Vešli jsme dovnitř k pokladně a dívali jsme se, co dávají zajímavého. Mě vlastně bylo jedno, na co půjdeme, jen když se nebudu nudit doma a tento úkol už byl splněn, takže nechám Jessicu, aby vybrala film, na který půjdeme.

„Tak na co půjdeme?“zeptala jsem se Jessicy.

„Tak co třeba na Valentine’s day?“ navrhla Jessica.

„Jasně, to je dobrý nápad,“ odsouhlasila jsem jí to. Je to romantická komedie, takže by to mohlo být docela dobré.

Šli jsme si koupit lístky a pak jsme si šli pro popcorn, protože film začínal za chvíli, šli jsme rovnou do sálu.

Po reklamách začal film, byla to docela zábava, určitě lepší než se nudit doma.

Po skončení filmu jsme se domluvili, že zajdeme na večeři, a pak pojedeme domů. Šli jsme do bližší restaurace, kde nebylo nijak draho a mohli jsme si tam dovolit večeři i my jako studenti.

Já jsem si objednala pizzu a Jess si dala zapečené těstoviny s nějakou omáčkou. Po celou dobu, co jsme čekali na jídlo, jsme si povídali a vyprávěli o filmu.

Asi za patnáct minut nám jídlo přinesli a my se do něj pustili. Už jsem měla docela hlad, protože naposledy jsem snídala a to bylo před docela dlouhou dobou. Jídlo bylo dobré a oběma nám moc chutnalo. Jessica mi dala ochutnat její těstoviny a já jí zase svojí pizzu. Měla to dobré, ale já lepší.

Po jídle jsme ještě jen tak seděli a povídali si, a pak jsme zaplatili a vyšli ven do potemnělé ulice. Dnes naštěstí nesvítil ten krvavý měsíc jako včera, ale stejně to bylo strašidelné a já měla takový divný pocit.

Vydali jsme se s Jess k jejímu autu, která stálo hned za rohem. Rychle jsme se vydali přes ulici, protože jsme měli pocit, že nás někdo sleduje.

Když jsme za sebou uslyšeli kroky, zrychlili jsme ještě víc, že jsme skoro běželi. Neměla jsem odvahu se otočit, jen jsem prostě šla dál.

Už jsme byli u auta a Jess hledala klíče, což v té tmě bylo docela těžké. Jako zázrakem v tomto místě nebyla žádná lampa a po ulici také zrovna nikdo nešel.

Najednou se ze stínu vynořila nějaká osoba. V té tmě jsem neměla nejmenší šanci tu osobu poznat, ale přišlo mi, že je mi něčím povědomá. Ta osoba šla přímo ke mně a já jsem začala couvat dozadu, jenže po pár krocích už za mnou nebyl žádný prostor, jen holá zeď. Udělala jsem poslední krok a narazila do zdi zády. A ta neznámá osoba přišla až těsně ke mně.

„Neboj se, Bello, bude to bolet jen chviličku,“ zašeptal směrem ke mně a hlavu měl těsně u mého krku na mojí krční tepně. Ten hlas mi byl něčím povědomí. Tak melodický a krásný, trvalo mi jenom chviličku, přijít na to, kdo to je. Jakmile mi to došlo, zastavilo se mi srdce a pak se rozbušilo na plné obrátky. Ta osoba co mě nejspíš tady na místě zabije, ta osoba co nejspíš i zabila tu dívku v Seattlu. Ten muž co to udělal, mi byl povědomější víc, než jsem tušila. Tím vrahem, tím zabijákem, tou stvůrou co zabila tu mladou ženu, byl můj spolužák z biologie. Edward.

            Pohled Edwarda

Vrátil jsem se domů z lovu a šel do svého pokoje, ale v cestě mě zastavila moje sestra.

„Edwarde, proč si to udělal?“ ptala se mě.

„Co máš přesně na mysli?“ zeptal jsem se jí.

„Ty víš moc dobře,“ řekla mi naštvaně a v mysli mi ukázala obraz té dívky, co jsem zabil před chvílí. Sarah.

„Jo ty myslíš Sarah,“ řekl jsem jí výsměšným tónem.

„Jo přesně tu!“ řekla mi ještě víc naštvaně a vypadalo, že po mě každou chvíli skočí.

„Co s ní?“ zeptal jsem se jí.

„Ty si jí zabil. Zase si zabil dalšího nevinného,“ řvala na mě úplně nepříčetně.

„Měl jsem hlad,“ pokrčil jsem rameny. To už na ní bylo asi moc, protože na mě začala vrčet.

„Může mi někdo říct, co se tady děje?“ zakročil Carlisle.

„Vůbec nic,“ řekl jsem, ale pohled jsem pořád upíral na Alice.

„Nic? Dyť ty vraždíš jenom pro potěšení!“ řvala na mě nepříčetně Alice. Až teď jsem se rozhlédl po místnosti, kde teď byli úplně všichni, protože slyšeli naší hádku. Carlisle, který stál nejblíže, těkal pohledem mezi mnou a Alice.

„Je to pravda, Edwarde?“ zeptal se mě Carlisle.

„Ne, samozřejmě, že ne!“ obhajoval jsem se. Alice už přímo zuřila.

„Alice?“ zeptal se jí Carlisle. Teprve teď ode mě odtrhla svůj rozzuřený pohled a podívala se na Carlisla.

„Můžeš nám říct, jak to všechno bylo?“ zeptal se jí.

„Ale samozřejmě, bude mi potěšením,“ usmála se jako andílek a na mě upřela pohled, který říkal, tak teď se ukáže, kdo má pravdu.

Převyprávěla jim vše, co se stalo do sebemenších detailů a neopomněla zmínit to, jaký strach ta dívka měla. Já jen seděl a poslouchal jsem znovu vše, co jsem udělal. Kupodivu mě to nijak netížilo, naopak bylo mi to úplně jedno.

Když jim vše řekla, všichni se tvářili jako na pohřbu, jenom Emmettovi hrál na tváři pobavený úsměv a řekl něco, co nikdo nečekal, dokonce ani já ne:

„To bylo dobrý brácho.“ Všichni se na něj podívali pohledem, ty si se zbláznil? A Rose po něm hodila vražedný pohled, takže Emm už radši zmlknul.

„Edwarde, to jsem si o tobě nemyslela,“ řekla mi se smutkem v očích Esme.

„Ale mami, já nic…,“ utnula mě lehkým pohybem ruky a odešla z pokoje.

„Vidíš to, Alice. Za všechno můžeš ty!“ vyjel jsem na ní.

„Ne, Edwarde. Za svoje činy si je odpovědný každý sám,“ poučil mě Carlisle.

„Já nic neudělal, dyť tady Jasper taky zabíjí nevinné lidi,“ řekl jsem.

„Jasper je ale zabíjí rychle, ne jako ty, pomalu a bolestivě, víš, jak musela trpět,“ řvala na mě už zase Alice.

„Tohle nemá cenu,“ mávl jsem rukou a odešel jsem pryč z domu.

„To máš pravdu, jen si běž,“ zařvala za mnou Alice, sice jsem byl už venku z domu, ale ona věděla, že ji uslyším. Ale mě bylo jedno, co mi řekla, já se necítil vůbec vinen za to, co jsem udělal.

Aspoň Jasper mě mohl podpořit. Dyť on taky zabíjel, ale Alice ho miluje a on je jediný, kdo s ní vydrží, takže si to s ním nesmí rozházet.

Rozběhl jsem se do lesa a jen tak jsem se potuloval, vůbec nikam jsem teď neměl namířeno. Pomalu začalo vycházet slunce a já jsem zrovna přiběhl na mou oblíbenou louku, tam jsem se zastavil a lehl si na vlhkou trávu.

Přemýšlel jsem o spoustě věcí, když pomalu začalo zapadat slunce, tak jsem se zvedl a zamířil si to do města. Musel jsem si spravit chuť po té hádce s Alice a vlastně i celou rodinou, všechny jsem zklamal, ale mě to bylo kupodivu jedno.

Pomalu jsem procházel potemnělými uličkami, když jsem ucítil skvělou vůni. Hned jsem věděl, kdo to je. Bella.

Její vůně byla nejsilnější u jedné z restaurací, došlo mi, že asi bude uvnitř, tak jsem se podíval do něčích myšlenek a byl jsem překvapen, když jsem poznal Jessicu. Byla s Bellou v kině a teď byli na večeři. Připadalo mi to jako skvělá příležitost. Počkal jsem za rohem restaurace, a když po chvíli vyšli ven, vydal jsem se za nimi.

Uslyšeli moje kroky, a tak zrychlili, ale já jsem věděl, že mi neutečou, takže jsem je nechal, ať si jdou. Nenápadně jsem je obešel, a když Jessica hledala klíče, vylezl jsem ven ze stínu.

Bella se mě lekla a začala přede mnou couvat do zadu, ale za chvíli narazila zády na zeď. Já jsem k ní přišel a zašeptal jsem směrem k ní:

„Neboj se, Bello, bude to bolet jen chviličku.“ Ona byla strašně vyděšená, její srdce bušilo neuvěřitelnou rychlostí. Přiblížil jsem se k jejímu krku a nasál její nádhernou vůni. Voněla úplně neuvěřitelně, její krev mě vábila jako nikdy nic jiného. Byla to krása. Vzal jsem jí za ruku a ona se začala bát ještě víc.

„Věděla jsi, že strach dodává krvi lepší chuť? Takže je dobře, že se bojíš,“ usmál jsem se na ní. Ona na mě vytřeštila oči a začala kroutit hlavou ze strany na stranu, jako že tohle není pravda, ale že se jí to jen zdá. Co bych teď dal za to, abych jí mohl číst myšlenky. Tak moc jsem chtěl vědět, co si myslí, jak moc se mě bojí, jaký má strach.

Jen podle zvuku jsem poznal, že Jessica utekla. To je teda kamarádka, když jí tady jen tak nechá, ale za chvíli budou Belle kamarádi k ničemu, bude totiž mrtvá a její krev bude jenom moje.

Už jsem se blížil svými vyceněnými zuby k jejímu hrdlu, když najednou Bella pode mnou zmizela a já narazil do zdi. Když jsem se otočil, nevěřil jsem svým vlastním očím.

Shrnutí

Autor: Anicka14vampire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody love - 6. kapitola: