Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody love - 14. kapitola

02.11.2010 (13:15) • Anicka14vampire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1362×

14. kapitola

 Pohled Belly

Výlet do hor byl opravdu zajímavý. Viděli jsme spoustu krásných míst. Jacob nám toho ukázal opravdu hodně. Zrovna jsme byli u vodopádů a měli přestávku na svačinu. Já hlad neměla, tak jsem jenom seděla a koukala na vodopády. Tohle místo by bylo kouzelnější, kdyby nebyla taková zima a začalo by svítit sluníčko. Koukala jsem, jak se valí dolů voda z vodopádů, když se najednou za mnou ozval povědomý hlas.

„Je to krásné, viď?“ zeptal se mě Jacob. Měl pravdu bylo to opravdu krásné, ale nevěděla jsem, proč přišel zrovna za mnou. Chtěla jsem to však zjistit.

„Jo, to máš pravdu, je to nádhera,“ odpověděla jsem mu trochu zasněle. „Mimochodem, jsem Bella,“ představila jsem se mu.

„Já Jacob, ale to asi víš.“

„Jo, vím. A ty tady pracuješ?“ zeptala jsem se ho, protože mi to přišlo divné, když byl asi stejně starý jako my, možná mladší.

„Ne, já tady bydlím, ale můj otec je správce rezervace, takže mu tu občas pomáhám s turisty, protože se vyznám v horách. Navíc se mi tu líbí a baví mě po nich chodit,“ odpověděl mi s úsměvem. Podívala jsem se na něj a viděla, jak se směje. Smál se hezky, ale jedna věc mě zarazila. Měl na sobě jenom tričko s krátkým rukávem a kalhoty. Já měla na sobě tričko, mikinu i bundu a stejně mi byla zima.

„Tobě není zima?“ zeptala jsem se ho.

„Ne. A tobě?“

„Trochu,“ odpověděla jsem vyhýbavě, protože jsem mu nechtěla přiznat pravdu. Bylo divné, že mu nebyla zima. Pozorněji jsem se na něj podívala a střetla se s jeho pohledem. Z jeho očí jsem měla dojem bezpečí, ale i strachu. Celkově byl zvláštní, ale dalo se to ignorovat.

„Konec přestávky, jdeme dál,“ zavolal učitel a podíval se na Jacoba. Ten mu přikývl a zvedl se ze země. Podal mi ruku a já jsem se na ní zdráhavě podívala, nakonec jsem se ho však chytla a on mě vytáhl na nohy. Jeho ruka byla strašně horká, ale v téhle zimě příjemná. Radši jsem to nechala být.

„Kam teď jdeme?“ zeptala jsem ho se zájmem. Podíval se na mě a usmál se. Nechápala jsem, co mu na tom přišlo vtipné.

„Nech se překvapit,“ řekl tajemně. Já se na něj nedůvěřivě podívala a on se jenom usmál. Připadalo mi, že se směje pořád, ale moc mu to slušelo.

Pohled Edwarda

Bylo jasné, že smrt Mikea vzbudí mezi lidmi v táboře opravdu velký rozruch. Samozřejmě zavolali policii a záchranku, která jim ovšem byla na nic. Mike byl mrtvý a nic to nemohlo vrátit zpátky, ale já bych to nejradši udělal, protože takhle se o nás každý mohl rychle dozvědět pravdu. Naštěstí se jeho vražda obešla beze svědků. Jeho zabití mělo i své výhody. S Jasperem jsme bydleli v chatě jenom sami dva a to bylo daleko výhodnější, že jsme nemuseli tolik skrývat naše schopnosti a ani nemuseli dělat, že v noci spíme. Nikoho z nás jeho smrt netrápila, byl to jenom další bezvýznamný člověk, který se nám připletl do cesty, i když mohl velice pomoci našemu odhalení.

Když učitelé zvážili všechno, co se stalo, rozhodli, že všichni půjdeme policii z cesty, aby mohla dělat svou (zbytečnou) práci. A ještě nám zkrátili náš pobyt, což mi docela vyhovovalo. Měli jsme jít na nějaký výlet do hor a mě se to ani trochu nezamlouvalo. Mohlo tam vyjít slunce a prozradit nás. Viděl jsem živě před očima, jak půjdeme a najednou vysvitne slunce a naše pokožka začne odrážet všechny paprsky toho protivného slunce na všechny strany. Alice samozřejmě viděla na co myslím.

„Sakra, Edwarde, nevyšiluj tolik. Už mě bolí hlava, jak mi pořád v hlavě skáčou ty tvoje vize našeho odhalení. Už jsem se koukala do budoucnosti a neviděla jsem žádné slunce, ani žádné odhalení. Tak se už sakra uklidni,“ sjela mě Alice naštvaně a zase se uvelebila v Jasperově náručí.

Byli jsme v mojí a Jasperově chatě. Ležel jsem v mojí posteli zády opřený o zeď. Jasper ležel ve svojí posteli a Alice se mu opírala o hruď a on jí objímal pažemi. Jenom Mikeova postel zela prázdnotou. Věnoval jsem jí jeden ledabylý pohled, a pak se zase otočil k Alice.

„Nechápu, jak můžeš být tak klidná a slepě se spoléhal na svoje vize. Sama víš, že ne vždy jsou stoprocentní,“ připomněl jsem jí.

„Jasně, jasně. Párkrát jsem se nesoustředila a ty hned z toho děláš pravidlo,“ řekla naprosto znuděným tónem.

„Chceš mi říct, že teď jsi soustředěná?“ mávl jsem rukou k těm dvěma a věnoval významný pohled Jasperovým rukám přejíždějící po těle Alice. Oba se na sebe jenom ušklíbli.

„Edwarde, jenom žárlíš,“ řekl s klidem a ostnem výsměchu Jasper. Podíval jsem se na ně a usoudil, že to nemá cenu.

„Jak myslíte,“ dodal jsem nakonec a vyskočil oknem ven do chladné noci. Jen tak jsem se potuloval po lese a přemýšlel, jestli potřebuju na lov. Nakonec jsem usoudil, že ještě ne a jeden den to ještě vydržím.

Když se blížil budíček, vrátil jsem se do chaty. Alice už tam nebyla.

***

Po snídani všichni stáli před jídelnou a učitel něco vykládal, ale já ho vůbec neposlouchal. Jediná moje starost byl ten kluk vedle něj. Jacob, jak ho učitel představil. Podle pachu jsem poznal, že je to vlkodlak a on zjevně poznal, že já jsem upír. Navzájem jsme se vraždili pohledem. Bylo jasné, že jsme vkročili na jejich území. Dokud někoho nezabijeme budeme snad v pořádku. Počkat, my už někoho zabili. Ups...

Zatím to vypadalo, že nikdo z jeho smečky po nás nejde. Pokud tedy nějakou má a nebydlí tu jen tak sám. Sice mi to nepřišlo pravděpodobné, ale je to možné. Nakonec jsem to nechal být a vyrazil za třídou na cestu do hor.

Cesta do hor vedla přes různé kameny a samé úzké horské cestičky, že jsme museli jít po jednom za sebou. Jacob s učitelem šli vepředu, já s Jasperem a Alice jsme šli úplně vzadu. Jak Alice viděla, opravdu žádné slunce zatím nevyšlo a my byli zatím v utajení. Jacob nám ukázal spoustu míst a bylo vidět, že se tu vyznal, musel tu žít dlouho.

U vodopádů jsme měli přestávku na svačinu a Jacob si pořád povídal s Bellou a vypadalo to, že jí to nevadí. Měl jsem na něj strašlivý vztek, i když jsem vlastně nevěděl proč. Možná proto, že byl s Bellou.

Nakonec přestávka skončila a my šli dál. Další cesta vedla do kopce přes opravdu velké kameny. Přišlo mi, že si snad Jacob neuvědomil, že s námi jdou i lidé a nemusejí to všichni zvládnout. Samozřejmě, že jsem se nemýlil. Šplhali jsme do kopce, když najednou se někdo nešikovně zachytl o kámen a říznul se. Podíval jsem se pořádně a viděl jsem Jessicu, jak jí z ruky teče krev. Okamžitě jsem ztuhnul a věnoval pozornost jenom krvi.

„Edwarde, klid. Nedýchej,“ radila mi Alice. Hlavou mi proběhla její vize, kde vraždím Jessicu před všemi přítomnými. Já jsem si ale nemohl pomoct. Touha po krvi byla silnější než já. Nebyl jsem na lovu už několik dní a tomuhle se nedalo odolat. Nepřítomně s pohledem přilepeným na ruku Jessicy jsem udělal krok směrem k ní. Alice mě chytila za ruku a chtěla mě stáhnout zpátky, ale já jsem na ní výhružně zavrčel a vyškubnul se jí. Viděl jsem jenom, jak krev teče z rány, naplňuje její dlaň krví a nakonec stéká na zem.

Shrnutí

Moc se vám omlouvám, že tak

dlouho jsem nenapsala žádnou

další kapitolku. Měla jsem toho opravdu

hodně, ale teď jsem si našla trošku času

na další kapitolku. Doufám, že tuhle

povídku ještě někdo čte. Pokud ne, tak

je mi to moc líto, ale chápu to.

Autor: Anicka14vampire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody love - 14. kapitola: