Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody love - 11. kapitola

12.07.2010 (17:30) • Anicka14vampire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1247×

11. kapitola

Pohled Edwarda

Šel jsem potemnělými uličkami města a hledal nějakou oběť na ukojení mé žízně. Musel jsem na lov, protože jsem dnes měl jet na tu školu v přírodě, a nemohl jsem přijet žíznivý. Alice s Jasperem půjdou na lov určitě také. Budeme muset vymyslet, jak budeme lovit na té škole v přírodě.

Mojí dnešní obětí se stal jeden z místních bezdomovců. Přečetl jsem mu myšlenky a zjistil, že rodinu ani nikoho jiného nemá. Ten nikomu chybět nebude. Pomalu jsem se k němu přiblížil a rychle mu zlomil vaz, aby nic necítil a já mu ušetřil zbytečnou bolest. Pak jsem se mu zakousl do krční tepny a sál jeho krev. Jeho krev byla překvapivě dobrá a já si užíval každý doušek, každou kapku, kterou měl v těle, ale nakonec však nezbylo vůbec nic a jeho tělo bylo úplně bezkrevné.

Musel jsem ho lépe ukrýt než ta předchozí těla, kdyby ho někdo našel, bylo by to zlé. Vzal jsem jeho tělo a odnesl do nedalekého lesa. Tam jsem vytrhl jeden ze stromů a pohřbil ho pod něj. Bylo pravděpodobné, že by ho tam neměl nikdo objevit, takže jsem se mohl s klidem vrátit domů. Celou cestu jsem mohl běžet upíří rychlostí, protože v tuhle ranní hodinu jsem v lese nikoho neočekával. Kdyby tam někdo byl, měl bych desert.

Doběhl jsem domů, a tam už byly přípravy na náš odjezd v plném proudu. Alice vířila rychlostí tornáda mezi místnostmi a sháněla další oblečení, buď pro sebe, nebo pro nás s Jasperem. Chvíli jsem se musel rozkoukat, než jsem se v tom zmatku, co teď v domě vládl, zorientoval.

„Edwarde, no konečně jsi tady. Něco jsem ti ještě přibalila do tašky, podle mě by ti to nikdy nemohlo stačit. Ty i Jasper jste vážně neschopní v balení věcí,“ rozčilovala se a už zase běžela někam dál. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a šel se podívat nahoru do pokoje, co mi ještě zabalila do tašky.

Když jsem vstoupil, čekal mě šok. V mém pokoji byly čtyři tašky narvané oblečením a ještě okolo se válely kalhoty a trička, vedle kterých čekala nedobalená tašky. To se Alice vážně musela zbláznit. Radši jsem se rychle otočil a vyšel ven z pokoje hledat Alice. Našel jsem jí, jak se hádala s Jasperem v ložnici.

„Ale zlato, nemůžeme mít tolik věcí s sebou. Takhle nás do autobusu nevezmou, musíš něco nechat doma,“ snažil se trochu domluvit Jasper Alice. Ta se na něho jen nasupeně podívala a chtěla jít ven, když mě uviděla a podívala se na mě tázavým pohledem.

„Alice, to si vážně děláš srandu, ne? Takových tašek a kufrů nemůžeme mít,“ řekl jsem a ukázal na pět jejích kufrů a ještě na tři Jasperovi tašky. Alice se rozhlédla a usoudila, že máme pravdu a začala zase věci s tašek vyndávat. Já se jí radši klidil z cesty a šel přebalit svoje tašky na menší počet.

Nakonec jsem měl tašky jenom dvě. Obě jsem je vzal a odnesl dolů po schodech do obýváku. Tam už stál Jasper jen s jednou taškou a volal na Alice, ať už jde taky, jinak nám ujede autobus, ale ona pořád nešla. Carlisle, který nás měl odvést k autobusu, přešlapoval z jedné nohy na druhou. Lidský zvyk.

Už jsme na ni čekali deset minut, říkal jsem si, že jestli Alice do minuty nepřijde, půjdu za ní nahoru a vytáhnu ji ven, i klidně s nedobalenou taškou. Ani ne po dvaceti vteřinách jsme konečně slyšeli, jak jde po schodech dolů.

„Konečně!“ zavolali jsme všichni tři najednou. Alice s sebou přitáhla tři tašky a v mysli pořád probírala, jestli má všechno. Radši jsem šel ven ke Carlisleovu Mercedesu. Bál jsem se, že tam všechny ty věci nedáme, ale nakonec po troše snažení se nám to povedlo.

Carlisle řídil, já jsem si sedl vedle něj a Jasper s Alice si sedli dozadu. Carlisle jezdil také rychle, ale já jezdil rychleji. Ale i tak jsme byli u školního autobusu za chvíli. Po cestě nám ještě vykládal, že nesmíme zabít nikoho ze školy a podobně.

Když jsme byli u autobusu, vystoupili jsme z auta a odnesli si zavazadla do zavazadlového prostoru, kde už bylo docela dost věcí. Kolem autobusu bylo spoustu lidí, tak jsem šel někam stranou, kde by mohl být větší klid. Jak jsem šel, tak do mě někdo vrazil. Ten někdo byla Bella, která začala padat k zemi, tak jsem ji chytil, aby neupadla.

„Promiň, já jsem tě neviděla,“ vykoktala omluvu a podívala se na mě. Mírně vykulila oči a já se na ní usmál.

„To je v pohodě,“ řekl jsem a pustil ji. „Příště bys měla být opatrnější,“ houkl jsem ještě přes rameno a vydal se k Alice, které na mě koukala s vytaženým obočím. Prodral jsem se davem až k Alice, a ta se mě hned ptala:

„Nehodláš ji zabít, že ne?“

„Ne, jasně že ne,“ odpověděl jsem jí a nechápavě zakroutil hlavou. Chtěl jsem vědět, co si Alice myslí, ale ona pořád něco počítala nebo překládala, abych jí nemohl přečíst myšlenky. To mě dost zaskočilo, ale radši jsem se neptal, protože by mi to stejně neřekla. Určitě něco viděla, zajímalo by mě, co to bylo.

Po chvíli přemýšlení jsem to nechal být a šel s Alice a Jasperem k autobusu, který se právě otevřel, a nastupovali do něho další lidé. Chvíli jsem počkal, a pak nastoupil. Sedl jsem si před Alice a Jaspera, kteří seděli vedle sebe, protože bez sebe nevydrželi ani minutu. Pořád se líbali a objímali. Měli spolu dost vášnivý vztah, ale když se pohádali, tak lítaly blesky.

Radši jsem nechal toho přemýšlení o vztahu Alice a Jaspera a soustředil se na cestu. Neměl jsem rád cestování autobusem, protože autobus jel zatraceně pomalu a bylo tam hodně lidí, tím byla jejich vůně intenzivnější a ve mně to vyvolávalo žízeň.

Najednou jsem ucítil známou vůni. Podíval jsem se před sebe a uviděl Bellu, která seděla přede mnou. Byl jsem rád, že jsem byl včera na lovu, jinak bych se snad neudržel, voněla strašně omamně. Kvůli tomu, že jsem byl včera na lovu, musel jsem mít čočky, aby nebyly vidět moje červené oči. Budu si je muset často měnit, než mi oči zčernají, to pak budu muset na lov znovu.

Celý zbytek cesty jsem přemýšlel o Belle, takže mi cesta uběhla rychle. Pár minut před tím, než jsme tam dojeli, měla Alice vizi, že bude na chvíli svítit slunce, ale pak zmizí. Měli jsme štěstí. Doufal jsem, že tady moc slunečno nebude, jinak bychom se museli vyhýbat slunci, nebo úplně zůstat někde vevnitř a to nevím, jestli by vždy šlo. Ještě že máme Alice s jejími věšteckými vizemi. Tomu jsem se musel usmát, protože Alice byla často docela otravná a teď jsem za ní byl rád.

Když jsme zastavili na lesní cestě kousek od chaty, všichni se najednou vyhrnuli ven. Já jsem si počkal, nikam jsem nepospíchal. Všiml jsem si, že Bella s Angelou také čekaly, než se autobus vylidní. Až když byl téměř prázdný, vstaly a šly ven. Já jsem šel za nimi a Alice s Jasperem za mnou.

Venku vyndával řidič z autobusu tašky a kufry. Šel jsem si najít svoje věci, když učitel začal říkat, že chatky jsou po třech nebo po čtyřech. To nebylo dobré. Bylo jasné, že s Jasperem budeme spolu, ale Alice s námi nebude moc být, takže se bude muset přidat k nějakým holkám. Radši jsem šel za Jasperem, který nervózně postával vedle Alice.

„Jak to uděláme?“ zeptal jsem se jich. Alice se na chvíli rozostřil zrak, a když se opět soustředila, řekla:

„Vy dva budeme s Mikem Newtonem a já s támhle těma dvěmi holkami,“ ukázala na ně nenápadně rukou a trochu se zamračila. Ty její vize.

Ještě chvíli jsme tam postávali, ale nakonec nás opravdu přidali k těm, které předurčila Alice pomocí její vize. Nikdo z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený. My, ani naši spolužáci. Kdyby tak jenom věděli, s kým mají tu čest. S upíry. Jejich instinkty jim samozřejmě radily, aby se od nás drželi dál, ale spoustu lidí svoje instinkty neposlouchá. Jenom se v naší přítomnosti cítí nesví. Měli by s křikem utíkat.

Všichni jsme si vzali svoje zavazadla a šli do našich chatek se ubytovat. Alice měla zavazadel samozřejmě nejvíc. V chatce byly tři postele, tři skříně na věci, koupelna a krb. Já a Jasper jsme si zabrali postel i skříň a Mike se držel zpátky. Asi mu vážně nebylo příjemné být v místnosti s námi dvěma.

Po vybalení věcí jsme šli do společenské místnosti, jak nám řekl učitel. Před chatkou na nás ve stínu čekala Alice, která správně předpověděla, že bude svítit slunce. Počkali jsme, než všichni odejdou a pak jsme šli směr společenská místnost. Snažili jsme se jít co nejvíc po stínu, ale některá místa jsme museli upíří rychlostí přeběhnout po slunci.

Do společenské místnosti jsme dorazili na poslední chvíli, protože chvíli po nás přišel učitel a začal nám všechno vysvětlovat a říkat, kde co je. Najednou jsem na sobě ucítil pohled. Dívala se na mě Jessica, a Bella s Angelou se jí smály, že na mě zírá. A ty její myšlenky. Sexy bůh, a že ona bude bohyně, až se mnou bude chodit a podobně. Všechno mířeno na mě. Snažil jsem se ji ignorovat, ale prostě to nešlo. Navíc si toho všimli Alice s Jasperem a začali se smát taky.

„Máš novou obdivovatelku,“ vyprskl smíchy Jasper a v myšlenkách mi ukazoval naší svatbu. Natřásající se Jessica v bílých šatech a já vedle ní ve smokingu. Všechno to viděla Alice a začala se dusit smíchy. Já jsem se taky neubránil a cukaly mi koutky. Skoro všichni v místnosti se dívali na nás a učitel po nás vrhal vražedný pohled. Omluvně jsem se na něj usmál a on pokračoval dál ve vysvětlování.

Když konečně skončil, mohli jsme jít do jídelny, kde budeme muset předstírat, že jíme. Vybrali jsme si jeden stůl, který jsme si zabrali, a když jsem se vrátil s jídlem, viděl jsem, jak u vedlejšího stolu sedí naproti mně Jessica. Radši jsem si sednul na jinou židli, takže jsem seděl zády k ní. Pouze jsem cítil, jak mi propaluje záda pohledem a slyšel její zklamané myšlenky, že se mnou nemůže flirtovat.

Shrnutí

Autor: Anicka14vampire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody love - 11. kapitola: