Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Blíženec 5. Kapitola

16.04.2010 (13:45) • MrsDaisy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1271×

Poslední nádech…

Připravená na všechno jsem zatlačila na staré dřevěné dveře, které se se skřípotem otevřely. Opatrně jsem nakoukla za ně do zaprášené haly a pomalu vešla dovnitř. V místnosti bylo pár křesel na zašpiněném koberci, na stěně prasklé zrcadlo a pár věšáků na kabáty. Veliké schodiště vedlo nahoru, do druhého patra, kde byly zamčené pokoje.

Několika rozbitými okny dovnitř prosvítaly sluneční paprsky, ale jinak byl dům zahalen do šera a spousty prachu. Na zemi se povalovaly zbytky střepů a kousky rozbitého nábytku.

Omámeně jsem se rozhlížela kolem sebe. Čekala bych, že mě ten pohled vystraší, rozesměje, znudí nebo otráví, ale lítost a smutek bych v tom nehledala. Jenomže já věděla, jakou bolest tenhle dům spatřil jako poslední. Ze všeho kolem mě čišelo zoufalství.

Prošla jsem halou ke schodům a opatrně se dotkla zábradlí, polehoučku jsem zkoušela schod od schodu a vyšla až na chodbu druhého patra. Uviděla jsem několik dveří, ale všechny byly zamčené, až na jedny na konci chodby.

Klika byla vypadlá a zámek na dveřích nebyl. Strčila jsem do nich a oni se pootevřely tak, že jsem mohla vklouznout do pokoje. Vešla jsem tedy do starého pokojíčku s rozlámanou postýlkou a ještě pár hračkami válejících se na zemi.

Sebrala jsem ze země jednoho plyšového králíčka a narovnala mu pochroumaná ouška, pohladila jsem ho, jako by byl mým malým živým kamarádem a očistila mu kožíšek. Přes to, jak bylo tohle místo staré a smutné, jsem se v tomhle pokoji cítila nádherně.

Sedla jsem si na podlahu vedle skříňky a přemýšlela o věcech a lidech a o osudu. Líbilo se mi sedět na studené podlaze v tomhle pokojíku. Připomínalo mi to něco z dřívější doby, byl to ten pocit, jako bych tu už někdy byla.

Pokoj ztmavnul ještě víc než předtím, smrákalo se. Mé myšlenky na sladké a nevinné dětství mě úplně pohltily a já zapomněla na čas. Obdivovala jsem své dětské sny o tom, jaký je život a celý svět. Krásná nevědomost se však ztrácela spolu s prvními odřeninami a kapkami krve. Tehdy jsem pochopila, že svět není takový jaký se zdá být.

Náhle mnou projelo zděšení! Zdálo se mi, jako bych slyšela vrznutí podlahy dole v hale. Byla jsem si jista, že se to ozývalo z přízemí, ten zvuk mi to napovídal. Přesně jsem věděla, že je to místo vedle jednoho červeného křesílka, i když jsem na něj prve nešlápla.

V mžiku jsem byla na nohou a mé srdce se rozbušilo rychlejším tempem. Dodala jsem si odvahy, vykoukla jsem zpoza dveří na chodbu a připlížila se ke schodům. Letmým pohledem jsem přejela celý pokoj a když jsem nic nezahlédla, seběhla jsem schody. Utíkala jsem co nejrychleji jsem uměla, narazila do dveří a vyběhla ven na zahradu.

Nezastavovala jsem ani když už jsem na dům neviděla. Dovolila jsem si odpočinout až když jsem byla doma. To už jsem zpomalila, abych zbytečně neupoutala Carlislovu pozornost. Nechtěla jsem se s ním bavit. Mrzelo mě, že mi tají mou minulost, tak jsem šla rovnou do pokoje. Chtěla jsem být sama.

Ztěžka jsem dopadla na postel, lehla jsem si na ustlanou postel oblečená a pozorovala strop. Chovám se jako blázen. Vždyť jsem ani nevěděla, jestli jsem opravdu něco slyšela nebo ne. Takhle bláznit kvůli myšce nebo co to mohlo být. Asi jsem jenom moc vynervovaná, vystrašená.

Utěšovala jsem se, že jenom bezdůvodně vyvádím a usnula jsem u toho. Jako malá jsem se tolik těšila až usnu, že jsem někdy nemohla spát až do rána. Ve snu jsem vždy mohla být tím, kým jsem chtěla být. Bylo to jenom moje království, ale to zmizelo spolu s dětstvím.

Probudil mě až k večeru Jake, když mi přišel říct, že Carlisle chtěl, abych něco snědla. Opravdu už jsem byla hladová a musela něco sníst, ale neměla jsem zrovna náladu na to, jít dolů a bavit se se všemi jakoby nic.

Nasadila jsem trochu příjemnější obličej a šla s Jakem do kuchyně. Všichni společně jsme si dali večeři, ale nikdo z nás nepromluvil. Bylo to takové dusivé ticho, které mě tížilo při každém mém soustu.

Dojedla jsem jako první, odnesla talíř a s úlevou utekla z kuchyně. Přišlo mi to trochu zbabělé, ale já byla uražená. Znovu jsem se pokusila se před světem schovat ve svém pokoji.

To se mi ale nepovedlo, nebyla jsem v pokoji sama. Vůbec mi nedošlo, že celou dobu, co jsem běžela sem jsem v ruce držela toho králíčka ze starého domu, mého malého kamaráda, kterého jsem nechala na posteli.

Přisedla jsem si k němu na postel a pohladila ho. Cítila jsem se hrozně opuštěně. Nic mi nedávalo smysl a nejvíc se mi stýskalo po mamce. Ona byla přece jenom moje nejlepší kamarádka.

Už je to hodně dlouho co jsem se chovala jako malé nezodpovědné dítě, ale dneska večer jsem chtěla být tím, kým jsem. Chtěla jsem začít žít svůj sen, když jsem k tomu měla příležitost a tak jsem poslechla své touhy a šla tam, kam mě srdce táhlo.

Otevřela jsem okno a jako myška jsem proklouzla ven. Skočila jsem na strom a mrštně sešplhala na zem tak, jak jsem to dělávala jako malá holka.

Nejprve jsem se bezcílně procházela tmavými ulicemi, ale potom jsem zamířila zase ke starému domu. Tma mě kupodivu neděsila, spíše uklidňovala. Líbilo se mi to. Prudce jsem se rozeběhla kupředu poháněná neskutečnou touhou. Cítila jsem v sobě nárůst vzrušení a adrenalinu, který mi dodával odvahu.

Začala jsem se přibližovat ke starému domu z dnešního odpoledne a spolu s tím začala ulice tmavnout. Popraskané, nebo rozbité lampy u cesty poblikávaly v nepravidelných intervalech a stromů okolo cesty přibývalo. Chodník lemovalo husté křoví ze kterého se sem tam ozývaly podivné zvířecí zvuky.

Jen jeden problém měl můj nápad, zapomněla jsem, že jako malá jsem byla roztržité a lehkomyslné dítě, které neuvažovalo nad tím, co právě dělá…

Nepříjemný pocit v žaludku, který se mě náhle zmocnil mě donutil se otočit. Připadalo mi to, jako by mě někdo pronásledoval. Za každým svým krokem jsem se pokradmu koukala za sebe, ale nikoho jsem neviděla. Moje hravá nálada byla tatam, když jsem uslyšela i kroky. To už jsem se otočila úplně, ale nedávala jsem pozor, zakopla a spadla do tmavého křoví.

Předchozí - díl - Další

Autor: MrsDaisy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Blíženec 5. Kapitola: