Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black vs. Cullen - 1. kapitola

20.01.2011 (21:30) • FailleDraco • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4569×

1. kapitola - Vzchop se, Bello!

Pohled Jacoba

Někdy nad ránem jsem usnul. Vzbudil jsem se však brzy. V celém domě byl klid. Teda pokud bych neslyšel Belliny vzlyky. Potichu jsem zaklepal na její dveře a čekal, až mě pustí dál. Ale nic. Žádná její odezva. Potichu jsem otevřel a naskytl se mi pohled na plačící Bellu. Seděla zabalená v dece na pohovce před prosklenou stěnou a dívala se ven. Nemohl jsem si nevšimnout, jak křečovitě v prstech svírala stříbrný medailonek s jeho fotkou. Krvavé slzy si tvořily cestičky po jejích tvářích až dolů k bradě.

„Bells, neplač, prosím.“

Bella se na mě podívala a já se zhrozil. Pod očima měla temné kruhy a celé oči měla opuchlé od pláče. Přišel jsem k ní a vzal ji do náruče. Jemně jsem s ní kolébal ze strany na stranu a snažil se ji utišit, ale marně. Nyní si její slzy razily cestičku i po mých nahých zádech. Bolelo mě ji vidět takhle. Obkresloval jsem prsty linie jejího znamení. Vždycky ji to uklidňovalo, ale teď by spíš potřebovala rozptýlení. Něco co by ji zaměstnalo.

„Bells, nepůjdeme se projít? Udělá ti to dobře. Provětráš si hlavu, prostě vypneš.“

Bella mi nevěnovala žádný pohled, ani slovíčko. Jenom nedbale pokrčila rameny. Znal jsem ji. Tuhle holku nesložilo nic. Až do teď. Vždy se stavěla proti osudu. Nikdy jen tak nečině neseděla, ale teď z ní byl zombie. Proto jsem se rozhodl. Pokud ji neprobere už ani tohle, tak si ho osobně najdu a odtáhnu ho sem.

„Bellatrix! To že budeš truchlit, ti ho nevrátí! Pamatuješ, jakým mottem ses vždycky řídila? Zlom mi srdce a já ti zlomím nos! A řídíš se jím? Ne! Místo toho aby jsi žila dál, tak tu sedíš a lituješ se! Tohle není ta Bella, kterou znám! Tohle je někdo úplně cizí! Chápu, že to bolí, ale ty se v té bolesti vyžíváš! Přestaň s tím konečně! Kdy jsi naposled hrála na klavír? Kdy jsem tě viděl jen tak se smát, bez toho abych tě k tomu nějakým způsobem nutil? Klidně bych uzavřel smlouvu s démonem, jenom aby jsi byla šťastná! Upsal bych se mu, jenom abys to byla zase ty!“

Bella neodpovídala a jen se dívala z okna. Nechal jsem ji o samotě. Šel jsem do garáže a stáhnul bílou plachtu z klavíru, který měla Bella dostat k narozeninám. Opatrně jsem ho vzal a odnesl do obýváku. Postavil jsem ho na zem a přistrčil k němu židličku. Sedl jsem si za klaviaturu a snažil se vybavit noty písně, kterou Bella složila, v době kdy tesknila po bratrovi.

Už po prvních tónech jsem uslyšel otevření dveří a tiché ťapkání bosých noh ze schodů. Bella přišla. Posadila se vedle mě. Opřela si hlavu o moji paži a poslouchala. Nehýbala se, nemluvila, pouze poslouchala. Po konci písničky jsem se k ní otočil. Měla zavřené oči a na konci řasy jí vysela krvavá slza. Jedna jediná. Osamocená. Bella otevřela oči a pomalu natahovala prsty ke klaviatuře. Trochu jsem ji ke klavíru přistrčil. Bella se nadechla a upustila uzdu svojí fantazii.

Lehce se dotýkala klaviatury a skládala noty do taktů, ze kterých mi přebíhal mráz po zádech. Tuhle píseň jsem neznal. Došlo mi, že ji vytvořila právě teď. Viděl jsem, jak jí slzy kloužou po tvářích a osamoceně stékají po jejím krku a stále níž. Nadechl jsem se a ponořil se do Belliny mysli. Před očima se mi začaly objevovat vzpomínky. Vzpomínky jenž nepatřili mně, ale Belle.

Společně jdeme nocí a vejdeme do skladiště, kde zrovna dva chlapci bojují s upíry. Rozběhnu se k nim svojí přirozenou rychlostí a skočím upírovi po krku. Jake je někde za mnou a trhá nějakého upíra. Zakousnu se upírovi do krku a utrhnu mu hlavu a zbytek jeho tělo roztrhám na kousíčky. Mé rty se podvědomě roztáhly do posměšného úsměvu. Vrhnu se na dalšího upíra, jenž z mých rukou přijal smrt. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla Jaka, jak hází ostatky upírů do ohně. Uvolněně se nadechnu a ucítím krev. Ihned přestanu dýchat, ale moje oči hledaly toho, jenž v mém krku rozpoutal výheň. Zahlédnu ho prakticky okamžitě. Přede mnou stál anděl. Temně hnědé oči mě doslova upalovaly na místě a zároveň mi zakazovaly jakýkoliv pohyb. Byla jsem uvězněna v oněch očích. Najednou jsem se cítila jinak. Tak nějak plně. Jakoby kus který mi chyběl, se právě objevil. Udělala jsem nepatrný krok k němu, ale zachytily mě silné paže. Podívala jsem se na Jacoba...

Sedím sama na útesech a pozoruji měsíc v úplňku. Táhle zavyji, čímž dávám najevo svoji beznaděj a žal. Nemůžeme být spolu. Je příliš křehký a já moc silná. Ucítím vůni toho jediného, který mi ukradl mé srdce. Beze slova si ke mně přisedne a dívá se se mnou na měsíc. Lehnu si, složím si tlapy pod hlavu a zavřu oči. Roztřesenými prsty prohrábne můj kožich a nakonec se o mně opře hlavou. Slastně jsem zamručela...

Sedíme vedle sebe v autě a lehce se dotýkáme konečky prstů. Zastavíme před motelem. Otočí se ke mně a přitiskne své rty na ty mé. Rukama si přidržoval můj obličej. Poodtáhl se ode mě a zadíval se mi do očí.

„Miluju tě, Bello.“

„Taky tě miluji.“

Vzpomínky skončily a s nimi i píseň. Bella se na mě podívala a objala mě.

„Děkuju, Jaku. Nevím, co bych si bez tebe počala. Jsem ráda, že jsi můj další bráška.“

„Nemáš zač. Ale měla by ses jít obléknout.“

Na to Bella vystřelila jako raketa k sobě do pokoje, odkud jsem slyšel něco v tom smyslu: 'Jsem nahá a lítám si v klidu po domě. Kam jsem to dopracovala?'. Tomu jsem se od srdce zasmál. Přeci jen slyšet od Bells něco takového bylo neobvyklé. Po chvilce přišla dolů už oblečená a šla do kuchyně. Odkud se po chvíli nesla vůně slaniny a vajec. Šel jsem po čichu a zamířil rovnou k pánvičce. Bella mě odstrčila a nandala všechno na talíř.

„Bells, rozdělíš se se mnou? Je toho dost pro oba.“

Bella se pousmála a zakroutila hlavou. Přistrčila přede mě talíř.

„To je pro tebe. Já si dám müsly.“

Nadšeně jsem se pustil do jídla. Po vydatné snídani jsem umyl za nás oba nádobí a šel nahoru, dělat virtuální model nového auta.

Pohled Bellatrix

Jake odešel nahoru a já se posadila ke klavíru. Opatrně jsem prsty přejela lak a poté upustila uzdu svému žalu. Písmena jenž tvořila slova, jsem převedla do not a taktů.

Odešel, už se nevrátí,

ale mé vzpomínky se v čase neztratí.

Čas plyne jako řeka,

jenž nikdy nevysychá.

Všechno je ještě čerstvé, dost to bolí,

pochybuji, že se to někdy zhojí.

Pocit by to byl krásný nic nevnímat,

bylo by to jako dát králi mat.

Daleko lehčí je smrt,

když se mi život tak krásně zvrt.

Slova jenž ze rtů vypustil, sebrala mi křídla

a já jak padlý anděl na kolena padla.

V kaluži krve, jenž ze srdce vytéká, klečím,

a říkám: „Lásko, to pro tebe brečím.“

Zvonek se ozval ve chvíli, kdy jsem dohrála skladbu, kterou jsem nazvala: Píseň zlomeného srdce. Houkla jsem na Jaka, že tam dojdu a šla otevřít. Otevřela jsem a ve dveřích jsem uviděla stát chlapce, jemuž mohlo být nanejvýš šestnáct. Kdyby neměl tak dlouhé vlasy, řekla bych, že to je můj bratr Sirius.

„Ahoj, potřebuješ něco?“

„Ahoj, přišel jsem za tebou, Bello.“

Ne. To není možný. Tenhle hlas bych poznala všude.

„Siriusi?“

„Jsem to já.“

Skočila jsem se mu kolem krku a málem zapomněla na svojí sílu.

„Nepozveš mě dál?“

„Jasně, pojď. Jaku, máme návštěvu!“

Jake přiběhl svojí normální rychlostí. Sirius sebou polekaně trhl a já jsem vrazila Jacobovi pohlavek. Šli jsme do obýváku, kde jsme se usadili a Sirius se dal do vyprávění.

„Nejspíš budeš chtít vědět, jak jsem vás našel.“

„To by bylo dobré.“

„Tehdy, když jsi mě navštívila, jsem se rozhodl. I kdybys byla jakákoliv nestvůra, jsi stále moje sestra. Rodiče se všech tvých věcí zbavili, hned po tvém pohřbu. Několik věcí jsem však uchránil. Vydal jsem se hledat nějaké zmínky, co by mi pomohly tě najít. Jednoho dne když jsem si myslel, že už jsem v koncích, jsem nalezl tvůj deník. Chvilku jsem v něm listoval, když jsem narazil na adresu v Port Angeles. Vydal jsem se tedy do magického krámku - Credo in te, te Credere. Jakmile jsem vešel, myslel jsem, že jsem se zbláznil. Bylo to-“

„Neuvěřitelné.“

Doplnila jsem a vnořila se do svých vzpomínek na krámek, kde jsem trávila sposuty svého volného času.

Na zemi rostl mech a z každého rohu místnosti vyrůstal strom, jehož koruna vytvářela stropní klenbu. Otevřenými okny s lehkými bílými závěsy, které se vlnily ve větru, tam prostupovalo slunce. Skleněný pult, ve kterém bylo akvárium se spoustou krásných ryb. Police s knihami, které byly vázané v kůži. Ale hlavně Calimë. Půvabnou ženu, jenž znala všechna tajemství světa. Alespoň tehdy mi to tak připadalo. Stříbrné lokny se jí vlnily ke kolenům. Hluboké mechové oči plály láskou, porozuměním a moudrostí v elfím obličejíku.

„Potkal jsem Calmë, která mi začala pomáhat s tvým hledáním. Díky ní jsem přišel na vlky v La Push. Věděla, že se tě vydám hledat a nic nenamítala. V La Push jsem se spřátelil se smečkou, která mi po přemlouvání pomohla zinscenovat vlastní smrt. Dali mi několik rad okolo upírů a pak jsem se vydal na cestu. Po nějakém tom čase jsem narazil na upíra, který se mě pokusil přeměnit, jelikož ze mě vycítil jistý potenciál. Jenže přeměna se někde pokazila a vznikl ze mě poloupír. Rok jsem se skrýval před lidmi, bál jsem se, že jim ublížím. Lovil jsem v lesích zvěř, ale zjistil jsem, že potřebuji i jídlo a tak jsem kradl. Za ten rok se mi vaše stopa ztratila a já se cítil bezradný. Toulal jsem se po státech a snažil se vás najít. Až pak mi zavolal Seth a prozradil mi, kde zrovna žijete.“

„Ty jsi mi ale dobrodruh,“ pronesl se smíchem Jake.

Cítila jsem, jak se ve mě perou dva pocity. Potřebovala jsem si všechno urovnat v hlavě. Vyskočila jsem z pohovky a rozeběhla se do lesa. Slyšela jsem Jaka, jak rozmlouvá Siriovi za mnou jít. To mě ty nahoře vážně tolik nenávidíš? Musel jsi do tohoto (ne)života uvrhnout i jeho? Nespokojil ses se mnou a Jakem? To chceš do svého chřtánu všechny mé blízké? Brášku jsem opustila jenom kvůli tomu, abych ho ochránila. Nechtěla jsem pro něj tenhle život. Chtěla jsem pro něj školu, dívku, práci, rodinu a aby zemřel, až bude starý muž. Nedokázala jsem ho ochránit. Zklamala jsem.

Doběhla jsem na útesy a svalila se na ně. Pozorovala jsem měsíc a snažila se utřídit myšlenky. Přes všechnu moji snahu zabývat se pouze tímhle, se mi do podvědomí vkrádala vzpomínka na moje milování na útesech se... S ním. Jak ráda bych mu přísahala mstu. Ale to co k němu cítím, mi brání. Vytěsnila jsem ho z hlavy a zabývala se svým bratrem. Podstoupil cestu, která mu sebrala život. A to jen kvůli tomu aby mě našel. Moje srdce říkalo, abych ho nechala žít s námi. Ale rozum? Rozum by ho nejradši sprovodil ze světa. Já vím, je to můj bratr, ale nechci pro něj tenhle život.

Nadechla jsem se a rozběhla se domů, jelikož jsem už dospěla ke svému rozhodnutí. Cesta mi netrvala příliš dlouho. Už z dálky jsem slyšela puštěnou televizi a vůni vajec a slaniny. Zpomalila jsem do normální chůze a vešla dovnitř. Jake seděl rozvalený na pohovce a Sirius se cpal jídlem. Vánek mi zavanul do zad a tak oběma přivál moji vůni. Ale stejně již před tím věděli, že tu jsem. Oba dva se na mě otočili.

„Chtěla bych se omluvit, že jsem utekla. Bylo toho na mě trochu moc. A samozřejmě tu můžeš zůstat. A když jsme u toho, tak bychom ti měli zařídit pokoj. Takže co bys řekl na nákupy?“

„Že pojedu strašně rád.“

„Tak to nevíš, do čeho jdeš.“

„Jacobe, tebe se ty nákupy týkají taky. Přeci jen Sirius se bude potřebovat nějak dopravovat do školy.“

„Jedem,“ zavelel velitelským tónem Jake.

Usmála jsem se a odešla se nahoru převléct a trochu upravit. Poté jsem zašla dolů za kluky. Jake skákal radostí snad dva metry a Sirius se snažil dostat co nejdál z jeho vzdálenosti. Usmála jsem se na ně. Tohle je moje rodina. Sice ne úplná, ale i tak jsem za ni ráda. Vydali jsme se všichni k autu. Jake hned seděl na motorce a já se Siriem jela v mém autíčku. Zaparkovali jsme před obchodním centrem. Jake odešel se Siriem hned do nějakého autosalónu a já se vydala pro věci do Siriova pokoje. Procházela jsem se po obchodech s nábytkem. Všichni prodavači mužského pohlaví obdivně vzdychali, když jsem kolem nich prošla, nebo se usmála. Naopak ženy mě zabíjely nenávistnými pohledy.

„Slečno, s čím vám mohu pomoci?“

Otočila jsem se na vyššího chlapce s pomněnkovýma očima a blonďatými vlasy, které mu lehce padaly do obličeje. Byl pohledný a dokonce mu slušela i uniforma prodavače.

„Zařizuji pokoj pro svého bratra.“

„Jistě a jakou barvu pokoj bude mít?“

Dlouho jsme se bavili. Ten chlapec byl milý. Snažil se mi vyhovět ve všech požadavcích. Usmíval se na mě, flirtoval se mnou. Alespoň do té doby, než se za námi přiřítil Jacob v závěsu se Siriusem. Jake mě objal kolem pasu a lehce líbnul na krk.

„Bells, už máš vybráno?“

„Jo, Jaku. A vy?“

„Jste vy vůbec sourozenci? Vůbec nemá vkus. Musel jsem mu doslova vnutit ucházející auto.“

„Jsme sourozenci jenom trošku rozdílní. A co jsi mu vybral?“

„Mimo motorky jsem mu vybral Audi R8 a já si vybral Ferrari 360 Modena NFS. “

Usmála jsem se a domluvila se, že mi věci mají dovést kolem osmé. Jake nesl barvy. Sirius nás nevěřícně pozoroval. Pokrčila jsem rameny a odtančila z obchodu. Jake se omluvil s tím, že jde nakoupit nějaké jídlo a já odtáhla Siriuse do prvního obchodu s oblečením. Tahala jsem ho z obchodu do obchodu a pokoušela se najít nějaké padnoucí věci. Poté jsme společně zamířili do malířských potřeb, kde si Sirius vybral spoustu skic, fix, pastelek a mnoho dalšího. Ještě jsme zašli do knihkupectví, kde si Sirius vybral tituly všech svých oblíbených knih. Starý prodavač s námi poslal jednoho mladého chlapce, který byl u něj zaměstnaný, aby nám pomohl s věcmi. Auto už bylo doslova na prasknutí. Ještěže si Jake vyzvedl svoje Ferrari, do kterého se dal nákup. Jake půjčil svoji motorku Siriusovi a sám jel svým autem. Cesta domů nám trvala déle než cesta tam.

Jake se doma postaral o jídlo, Sirius mu velice rád pomáhal a já se pustila do zařizování pokoje. Nakonec se mi povedlo tohle dílo a koupelna se mi taky povedla. Dolů jsem přišla unavená ale šťastná. Sirius s Jakem hrál videohry a já si šla dát něco k jídlu. Na stole na mě čekal obrovský talíř plný špaget s obrovskou kupou sýra a se vzkazem: 'Pro naši sestřičku od Jaka a Siriuse'. S radostí jsem se pustila do jídla. Oblizovala jsem se až za ušima. Pusu jsem určitě měla celou od kečupu. Talíř jsem umyla a opláchla si i pusu. Došla jsem do obýváku a sedla si ke klukům na pohovku. Koukali jsme společně na nějaký film. Jediný co jsem postřehla, byla nějaká holčička, která rozbíjela svým sestrám panenky prakem. Poté jsem už nevěděla o okolním světě.

Ráno jsem se probudila celkem brzy. Měli bychom nás přihlásit do školy. Šla jsem se vykoupat. Už umytá jsem stála před zrcadlem a snažila se pozměnit svoji podobu. Nevěděla jsem, jak bych měla vypadat a tak jsem si vzala podobu moji maminky. Sirius si ji ani nepamatoval. Zemřela na rakovinu krve, když mu byli dva roky. Oblékla jsem se do elegantního oblečení, vlasy svázala do úhledného uzlu a lehce se nalíčila. Usmála jsem se na sebe do zrcadla.

„Vítej zpět, Alessandro Swanová, Blacková.“

Sešla jsem dolů do kuchyně, kde u stolu seděl Sirius.

„Dobré ráno, Siriusi.“

„Dobré, Be - Bello.“

„V pohodě, Siriusi. Jenom jsem použila svoji schopnost a změnila svoji podobu, abych nás mohla jet přihlásit do školy.“

„Aha a pojede i Jake?“

„Pojedu. Budeme s Bellou hrát manželé,“ odpověděl v klidu Jake.

Otočila jsem se na něj a musela se usmát. Vypadal naprosto stejně jako Billy, až na to že měl stále svoji svalnatou postavu, o trošku méně vrásek a nebyl na vozíku. Jake si stahl vlasy do culíku a oblékl se do obleku tmavé barvy.

„Sluší ti to, miláčku.“

„Tobě taky, Jaku. Sirius bude náš bratr nebo bratranec?“

„Bratr a moje dvojče. Teda pokud s tím Sirius souhlasí.“

„Jasně že jo, takže já a Jake budeme dvojčata a ty naše mladší sestra?“

„Přesně. No my pojedem, abychom tam přijeli včas. Nevyváděj žádný hlouposti, Siriusi.“

„Čau, mami. Čau, tati.“

„Papa, zlatíčko.“

Líbla jsem Siriuse na čelo a odešla s Jakem do garáže. Nasedla jsem na místo spolujezdce v Mercedesu. Jake řídil jednou rukou a druhou držel tu moji. Prostě dokonalý manželský pár. Přijeli jsme ke škole. Ještě se nezvonilo a všichni budoucí spolužáci byli na parkovišti. Školní budovy byly moderní a navzájem propojené. Jake vystoupil a šel mi otevřít. Pomohl mi z auta a zavřel za mnou. Všichni nás pozorovali a šeptali si o nás.

„Myslíš, že jdou přihlásit do školy své děti?“

„Jestli budou mít nějakou dceru a bude alespoň trochu hezká jako její matka, tak ji musím mít.“

Lehce jsem pootočila hlavu a podívala se na kluka, který byl na první pohled namachrovaný frajírek. A i kdyby nebyl, tak mé srdce bude navždy patřit jemu.

„Ta ženská rozhodně nevypadá špatně. Myslím, že bys ji klidně mohl mít, kdybys chtěl.“

Z druhého konce parkoviště jsem slyšela obdivné písně na mého 'manžela'.

„Ten chlápek vážně stojí za hřích. Podívej se na tu jeho mňamózní postavu. Sval kam se podíváš. Myslíš, že bych se mu líbila?“

„Jasně, jsi mnohem hezčí než ta stará fúrie.“

Jake se na mně usmál a přitáhl si mě blízko k sobě. Holky mě provrtávaly nenávistnými pohledy a kluci zase Jaka. Společně jsme zamířili do kanceláře, kde nás přivítala nevrle vypadající postarší žena. Vlasy měla stažené do přísného drdolu. Mžourala na nás přes tunu řasenky. Na nose jí seděly retro brýle oranžové barvy. A křiklavě červenou rtěnku, která se vůbec nehodila k jejímu růžovému kostýmky, měla nanesenou i na zubech. Slizce se na nás usmála. Teda spíš na Jaka. Poté stočila svůj pohled na mě a divně se zašklebila. Myslím, že to měl být přátelský úsměv. Já se na ni sladce usmála. Byl to ten falešný úsměv, který jsem měla perfektně naučený.

„Dobrý den, máme domluvenou schůzku s panem ředitelem.“

„Dobrý den, vy jistě musíte být Blackovi. Já jsem Marie Greyová. Pan ředitel na vás čeká. Tudy.“

„Děkujeme.“

Greyová zaklepala na dveře. Ředitel nás vyzval dovnitř. Jake mi přidržel dveře. Choval se jako správný gentleman. Ředitel už na pohled vypadal mile. Byl robustnější postavy s kulatým obličejem. Prošedivělé vlasy a vousy měl pečlivě zastřižené. Modrou košili měl u krku rozepnutou a sako přehozené přes opěradlo židle,

„Dobrý den, jmenuji se Peter Waller. “

„Dobrý den, já jsem Billy Black a toto je moje žena Alessandra. Chtěli bychom přihlásit naše děti na zdejší školu.“

„Samozřejmě, Marie vám donese přihlášky, které prosím vyplňte a poté taky obdržíte katalogy s předměty a školními úbory.“

„Děkujeme. Víte, já i moje žena máme povolání náročné na cestování. Takže jestli by vám nevadilo, tak by všechny potřebné věci dořešili naši synové, kteří jsou již plnoletí.“

„Samozřejmě, velice rádi vám vyhovíme.“

„Dobře. Tak tedy přihlášky a vše potřebné vám donesu zítra.“

Rozhovor obstaral Jake. Nikdy jsem nebyla moc dobrý řečník. Do kanceláře přišla sekretářka a podala řediteli přihlášky a katalogy. Ředitel nám je podal. Zběžně jsem je prohlédla, ale bylo od všeho po dvou.

„Promiňte, ale budeme potřebovat ještě jednu přihlášku a dva katalogy. Máme ještě dceru.“

„Samozřejmě. Marie, zařiďte to.“

Po chvilce jsem držela v rukou i věci určené mně. Vlastně mé dceři Bellatrix.

„Budeme již muset jít. Sbohem,“  pronesl Jake.

„Jistě. Na shledanou a doufám, že se brzy uvidíme.“

Potřásli jsem si rukama. Když si rukou potřásal se mnou, tak mi do ní vložil papírek. Fajn, takže tohle nebude tak milý ředitel, jak jsem si myslela. Milý možná, ale na milenky ve své posteli. Když jsem odcházela, tak jsem se přitiskla k Jakovi. V autě jsem si prohlédla papírek a samozřejmě na něm bylo telefonní číslo i se vzkazem: 'Kdyby vás někdy manžel nudil, stačí zavolat'. Jo tak tohle se mě netýká. Manžela nemám a tak mě nudit nebude. Papírek jsem roztrhala na malinké kousíčky a vyhodila z okna. Rozpustila jsem si vlasy, stáhla okýnko a nechala vítr, aby si s nimi pohrával. Za chvilku jsme dorazili domů.

Nyní jsem byla opět ta stará Bella, navlečená v odrbaných riflích a tričku. Seděla jsem na gauči a vyplňovala naše přihlášky. Kluci zrovna přemýšleli nad předměty, aby měli co nejvíc společných. Už od Siriova příjezdu bylo vidět, že si budou s Jakem skvěle rozumět i přes jejich rozdílnost. Procházela jsem katalogy se sportovním oblečením a měla sto chutí to roztrhat. Skoro všechno dívčí oblečení bylo do růžové, nebo jiné divné barvy. Rovnou jsem nalistovala značkové oblečení od Nike a hledala něco normálního. Což se mi podařilo. Zaškrtla jsem vybrané oblečení a vrhla se na hodiny. Tam už to bylo těžší. Snažila jsem se vyhýbat hodinám, kde je hodně matiky jako třeba ekonomika. Nakonec vyhrála sestava předmětů: angličtina, francouzština, matematika, hudební výchova, výtvarná výchova, dějepis, informatika, biologie a tělocvik. Jake se mi snažil vymluvit biologii kvůli našemu problému.

Po obědě, který vařili kluci, jsem si šla sednout za klavír. Vlasy mi poletovaly ve větru díky otevřeným oknům dokořán. Pozorovala jsem stébla trávy ohýbající se ve větru. Jen tak jsem seděla a pozorovala krajinu. Větřík mi našeptával melodii písně - písně mého života.

Každý tón, každý úder kláves, každý dohraný takt znázorňoval střípek mého života. Ze začátku byla píseň plná lásky, něhy a pochopení. Poté přišla obrovská radost, kterou vzápětí vystřídala bolest a hněv, jenž převládaly hodně dlouhou dobu. Poté se sem tam začaly objevovat lehké tóny, což byly záblesky štěstí, lásky a naděje. Šok. Moje proměna a novorozenecké období bouřlivých pocitů, které se střídaly jako na kolotoči. Opět ke mně zavítaly tóny prosycené láskou. Další šok. Můj anděl mi polámal křídla a nechal mě samotnou s krvácejícím srdcem. Dlouhá léta strávené v bolesti, hněvu a přetvářce. A nyní se opět začaly objevovat ty city, které mi chyběly: štěstí, radost a snad se i objeví láska. Zdálo se, jakoby píseň neměla konce. Stále jsem ji zdokonalovala.

Pohled Siriuse

Seděl jsem na terase a přemýšlel nad tím, co tolik změnilo moji sestru. Pokaždé když se smála, tak jste mohli v jejích očích spatřit krásné plamínky šibalství, ale teď byly mrtvolně prázdné. Skoro bez jediného kouska citu. Dva dokonalé čokoládové kusy ledu. Z mého přemýšlení mě vytrhla píseň. Píseň která každému musela vyrazit dech a donutila ho zastavit se a poslouchat. Jako v mrákotách jsem vešel do obýváku a nemohl věřit vlastním očím. Bella byla naprosto ponořená do hudby, jenž kouzlily její prsty. Její hudba mě nutila k tvořivosti. Doběhl jsem si pro skicu a pastely. Sedl jsem si do tureckého sedu a nechal svoje prsty řídit se melodií. Čím víc se píseň zdokonalovala, tím detailnější byl obraz.

Tento obraz mi k Bells naprosto seděl. Dokonalá kráska měnící se v mocného tvora - krásná noční princezna. Jedině tak jsem mohl obraz pojmenovat: Noční princezna. Moje starší sestřička, ochránkyně slabších a přemožitelka zla.

Autor: FailleDraco (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black vs. Cullen - 1. kapitola: