Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 8. kapitola

02.01.2010 (09:30) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 7727×

8. kapitola

Bella:

Ráno jsem vstala z křesla, ve kterém jsem si četla a šla jsem do koupelny něco vyrobit s mojí hlavinkou. Moc nálady jsem neměla takže jsem si je pouze rozčesala a kulmou udělala hezčí vlny než moje přirozené. Nanesla jsem si fialové stíny a šla jsem se obléct.

V šatně jsem si vybrala obyčejné jeansy, fialový top bez ramínek a vzala si modrý sáčko.

Vyrazila jsem do školy, jela jsem docela pomalu jen 100 km/hod. I přesto jsem tam byla mezi prvníma, příště si budu pamatovat, že nemusím vstávat v půl osmý.

Vystoupila jsem tedy z auta a rozhodla se počkat na Alice. Lidi už moc nedolejzali, občas se sice našel nějakej kluk co mě chtěl pozvat někam, ale já jsem ho odpálkovala. Jo mít u sebe baseballovou pálku to by se prudce snížila populace mužské části.

Dneska mě naštěstí každý nechal být, takže jsem mohla v pohodě čekat na červený kabriolet.

Jenomže žádný takový nepřijel. Místo něho přijelo stříbrné Volvo, který patří nejspíš tomu bručounovi. Nezaparkoval hned vedle mě, ale o tři místa dál. Jsem si jistá, že kdyby s ním nejela Al už by byl na druhém konci parkoviště.

Vystoupili všichni až na něj, jím jsem se rozhodla zabývat až na obědě, takže jsem šla za holkama pořádně je obejmout a přivítat.

„Ahoj holky, neuvěříte jak se mi po vás stýskalo. Je to nuda být samotná v domě,“ usmála jsem se na ně.

„Tak příště řekni a něco vymyslíme,“řekli holky skoro sborově.

Kluci mě poplácali po zádech a já to jen tak tak ustála. On mezitím vystoupil a šel na svou hodinu. Ani jsem neměla čas ho, v tom našem přivítacím rituálu, zahlídnout.

Společně s Alice jsme šli na první hodinu, normálně by jsme celou cestu jen tlachali nad zbytečnostmi, ale teď jsme šli mlčky až do třídy.

Až před skončení hodiny se na mě otočila a promluvila.

„Bell, prosím tě, neber si chování mého bratra osobně. On je poslední dobou nějak moc předpojatý, že ti nebude vadit, kdyby jste si náhodou nějak nesedli, se se mnou dál bavit,“ promluvila maličko zoufale.

„Alice, co to povídáš? I kdyby tvůj bratr mě chtěl zabít tak ty budeš moje nejlepší kamarádka,“ páni, opravdu jsem řekla nejlepší? Ale asi to tak bude, s ní si rozumím daleko víc než s Katy.

„Děkuji,“ oddechla si a pevně mě objala, byli jsme tak asi minutu než se rozhodlo vydat se na další hodinu.

Pro mě dobrá zpráva, pochopila jsem co bereme v matice, i když se mi ty čísla pořád pomotávájí, alespoň už vím postup jak na věc. Historie je pro mě hračka, trigonometrie je jak nebe, ale velmi zákeřné, no a španělština – už se v tom jazyku umim i představit. Navíc je s Japerem.

„Slyšel jsem od Alice, že na nás nezanevřeš pokud si nebudete rozumět s Edwardem.“

„Slyšel jsi dobře, ale docela by mě zajímalo koho napadla taková pitomost, že bych se s váma nebavila.“

„Popravdě Alice se toho trošku bála, jsi asi jediná u koho neví jak se bude chovat,“ to mi je jasný, když nevidí mojí budoucnost.

„A to mi ani trošku nevěří?“

„Věří, jen si tím prostě nebyla jistá a musela se přesvědčit a teď už pojď třeba až se s tebou konečně seznámí bude normální.“

Šli jsme teda na oběd. Já si nic nevzala, vymluvila jsem se na to, že jsem měla vydatnou snídani a šli jsme přímo ke stolu on už tam seděl vedle Emmetta, který se pro změnu nesmál a jen mě hypnotizoval očima, za to já se na něj zářivě usmála a on mi ho pomalinku opětoval.

Přisedla jsem si k Al a s druhé strany seděl Jazz, vedle něho můj největší oříšek.

„Ahoj, já jsem Bella, pokud se ti sourozenci o mě nezmínili,“ podala jsem mu ruku, ale on jen kývl hlavou a ani se na mě nekoukl, zato já si ho mohla pořádně prohlídnout. Mám dojem, že kdybych měla opravdové srdce a nejen tu iluzi, která tluče pořád stejně, asi by mi vylítlo z těla.

Byl nádherný, mnohem hezčí než na fotce. Měl rozcuchaný vlasy v odstínu bronzové, ostré rysy, plné rty a vypracované tělo. Na sobě měl košili, která ho obepínala. Do očí jsem mu neviděla, protože byl skloněný, ale i ty museli být určitě pohádka sama o sobě.

„Víš, nechci tě moc kritizovat, ale bývá slušnost se taky představit. Je sice pravda, že vím jak se jmenuješ, ale i tak...“ nedokončila jsem větu a čekala, jestli budu pokračovat v mém monologu.

On konečně zvedl hlavu a podíval se na mě, měla jsem pravdu ty oči byli pohádka sama o sobě, jenomže teď s těch krásných žlutých panenek na mě doléhala jenom nenávist.

„Když víš jak se jmenuju tak se ti snad nemusím představovat,“ div, že nekřičel, trošku jsem se ho lekla a nadskočila jsem, Alice mě objala kolem ramen, protože jsem se jen koukala na jeho odcházející záda.

„Jestli je takový pořád, tak to vám opravdu nezávidím,“ řekla jsem směrem k nim, ale pořád jsem ho očima probodávala, bylo mi jasný, že mě slyšel, ale jsem přece člověk a ten o ničem takovým neví.

„Není, jen poslední dobou,“ zastávala se ho Alice s Jazzem.

„To víš teď jsi středem pozornosti ty a ne on,“ Emmett si ho pro změnu dobíral.

Ještě chvilku jsme tam seděli, ale já byla k nepoužití, omluvila jsem se a šla jsem na hodinu, za zády jsem ještě zaslechla Jaspera jak říkal, že když na mě vyjel byla jsem pořádně vystrašená.

Cestou do třídy jsem přemýšlela, jestli bych na něj neměla použít svojí moc, ale nechci aby jeden z nich mě měl rád jenom proto, že mu to přikážu. Bylo by to vůči němu nefér.

Ve dveřích učebny mě čekal další šok. Měla jsem s nim hodinu a dokonce s ním i seděla. Bezvadný!

Rozhodla jsem se ho ignorovat, třeba se to časem zlepší. Sedla jsem si na místo a koukala se do učebnice ani jsem nevnímala co tam je.

Zhluboka jsem se nadechla abych si pročistila hlavu, jenomže jsem ucítila tu vůni z mýtinky. Ne! Ne! Ne! To nemůže být on, určitě se pletu. Znova jsem se nadechla, ale vůně zůstala pořád stejná. Překvapeně jsem se na něj podívala. To přece nemůže být on, určitě se mi to jen zdá. To přece...

Byla jsem dost zmatená a on nejspíše taky, protože se na mě koukal dost nechápavě. Zatřásla jsem hlavou a snažila jsem se ho teď už doopravdy ignorovat, jenomže to bylo těžký, když seděl kousek ode mě. Všimla jsem si jeho zaťatých rukou v pěst a rozhodla jsem se toho využít a rozsadit se od něj. Nahnula jsem se k jeho uchu a pošeptala jsem mu:

„Jestli ti tolik vadím, můžu si sednout jinam nebo si změnit hodinu,“ škublo to s ním, nejspíš nečekal, že se k němu přiblížím tak blízko. Naklonil se ke mně stejně tak blízko jako jsem byla předtím já k němu.

„To je dobrý, tu jednu hodinu to s TEBOU vydržím.“ řekl šeptem a já cítila mravenčení po celém těle, protože byl ke mně tak blízko.

Bezva chlapečku, teď jsi mi to trošku znepříjemnil, ale nějak to vydržím.

Hodina utíkala neobyčejně pomalu, ale naštěstí zazvonilo na přestávku a já se vydala domů.

Odpoledne za mnou má přijít Alice, tak se alespoň trošku uklidním.

Maličko by mě zajímalo jaký názor by na mě měl, kdyby se dozvěděl, že je ve skutečnosti chráním.

Neřešila jsem to, ještě by to skončilo prohranou sázkou.

Projela jsem si na uklidnění párkrát město a až pak jsem zajela domu. Podle hodin by se tu Alice měla stavit tak do pěti minut.

Vyhrabala jsem tedy matiku a čekala na ní.

Edward:

Moje rodina se celá zbláznila, nejdřív to začalo s Esme, která si zamilovala člověka, to by se ještě dalo pochopit, ta si zamiluje každého, ale když se k tomu přidala i Alice a Emmett a i můj jediný stoupenec v podobě Rose měnila svůj názor k ní, nevydržel jsem to.

Odjel jsem do Denali, alespoň tam je kousek klidu, ale bohužel nebyl.

Eleazar, když jsem mu vysvětlil proč jsem přijel, byl na jejich straně a vlastně všichni s jeho rodiny. Pořád tvrdili, že je to jen člověk a my se stejně brzo budeme muset stěhovat, tak bych jim mohl dopřát pár let s ní.

Copak si nikdo neuvědomuje, že by mohla zjistit naše tajemství? Copak si nikdo neuvědomuje, že může stačit jeden prudký pohyb a můžeme jí zabít? Nejspíš ne.

Chtěl jsem svý rodině udělat radost a jet zpátky, minimálně Esme se po mě stýskalo. Budu trochu tolerantnější co se jí týče, ale rozhodně se s ní nehodlám bavit.

Naplánoval jsem si příjezd na sobotu, Alice to stejně uvidí, takže žádné překvápko se nekoná.

Večer jsem se rozloučil s Denalijskými a rozjel se domu. Přijel jsem kolem poledne a jak jsem tušil největší radost z mého příjezdu měla Esme.

„Kde je Alice?“ zeptal jsem se, když jsem ji nikde neviděl.

„To víš ani tvůj návrat ji neodradí od nákupů,“ řekla nervozně Rose. Pochopil jsem s jejich myšlenek proč byla nervózní, odjela tam s tím člověkem, s tou Bellou.

„To je celá ona.“ usmál jsem se, nechtěl jsem zrovna teď vyvolat hádku.

Chvilku jsme si jen tak povídali, když mi zazvonil mobil podle čísla Alice.

„Co je Alice, nehodláš přivítat ani svého bratra?“

„To víš, že jo, proto taky končíme dřív. Bella je teď v kabince, ale asi za půl hodiny budeme u ní. Mohl by jsi pro mě k ní přijet? Já tu vlastní auto nemám a ani nemůžu, však víš.“

„A proč bych měl zrovna já?“ musel jsem kontrolovat svůj hlas, rozhodně jsem nechtěl po ní vyjet po telefonu.

„No přece abych tě po tak dlouhý době viděla né? To je přece jasný. Navíc pro mě přijedeš, viděla jsem to, tak si nech ty svý chytrý řeči pro někoho jiného,“ zavěsila.

„Budu muset jet pro Alice, jinak mě asi spálí,“ řekl jsem celé rodině, i když to slyšeli byla slušnost říct to nahlas.

Po půl hodině jsem tedy doopravdy vyrazil, nechtěl jsem ji tam nechat. Přijel jsem k jejímu domu a ona se tam už s NÍ loučila. Nebyla ošklivá, spíš naopak byla strašně krásná a i na tu dálku jsem poznal, že má Alice doopravdy ráda.

I tak to nesnížilo můj názor na ni. Vlastně jsem se neměl zlobit na Bellu, ale na mou rodinu, jenomže, kdyby k nám nepřijela, nemusela by ohrožovat celou mojí rodinu. Proboha už mluvím jak Rose.

„Tak tě vítám doma bratře,“ prohlásila Alice, jen co si nasedla do auta.

„Hmm...“ na víc jsem se nezmohl, teda pokud bych ji nechtěl zaškrtit.

„Ale co je? Já myslela, že jsi se už vzpamatoval. No tak Bella není špatná, i Rose jí má ráda, tak ji dej prosím šanci,“ orodovala za ni.

„A co bych s toho asi tak měl.“

„Já bych věděla,“ prohlásila tajemně, ale to už jsem stavil u domu, kde se všichni sesypali na Alice a ptali se jí jak se má ten člověk.

Šel jsem raději do svého pokoje na tohle opravdu nemám náladu. Jenomže to bych nesměl mít za bratra Emma.

„Jdeme na lov na celý den a až zítra se vrátíme,“ prohlásil, když rozkopl mé dveře, ty to překvapivě ustáli.

„Nejdu byl jsem na Aljašce,“ oponoval jsem mu.

„No a? Tak půjdeš znovu a dělej než tě vytáhnu násilím,“ ne, že by měl šanci, ale nechtěl jsem mámě ničit nábytek.

Nedobrovolně jsem tedy vstal a sešel dolů, kde se čekalo jen na mě. Nejeli jsme daleko, protože Carlisle má zítra odpolední směnu.

Se mnou v autě jela Alice s Jazzem.

„Víš brácha, já tě nechápu, proč jí nedáš alespoň šanci? Od ní nám nebezpečí opravdu nehrozí, vždyť je to člověk,“ ptal se mě Jasper.

„A vás vůbec nenapadlo, že by jsme se mohli prozradit?“

„Napadlo, ale mám stejně takový dojem, že ona to už ví,“ řekla potichu Alice.

„Cože? Jak by na to přišla?“

„No to já nevím, ale už poprvé, když jsem jela za Carlislem a Esme, jsem ji pozorovala, to přece víš, a oni si podali ruku. Vůbec sebou neškubla, navíc je taky trochu studenější než normální člověk. A když nás pozve k jídlu, Jazz říká, že s toho má škodolibou radost nás pozorovat a i já jsem si všimla, jakoby čekala co budeme dělat.“

„A jak by to asi zjistila,“ ptal jsem se s jistou dávkou sarkasmu.

„Co já vím, ale vem si to, že se nás vůbec nebojí a ještě nás klidně obejme.“

Dobře ta holka je divná, další důvod, proč se od ní držet dál.

Než jsme dojeli vyprávěli mi, co se přihodilo Emmettovi, když u ní malovali. V myšlenkách Alice jsem to viděl jakoby se to dělo právě teď a taky jsem si všiml jak se zastavila u její barvy očí, která se najednou změnila a vypadalo to jakoby tam měla plameny. Bella vypadala velmi škodolibě, ale musím zastávat názor, že to asi nebyla její vina.

Zastavili jsme a rozdělili se. Já běžel sám a ostatní v párech. Běžel jsem za pumou, mojí nejoblíbenější potravou.

Během lovu jsem zahlídl Emmeta, jak se pere s medvědem. Nechápu co ho na tom baví. Ale je pravda, že při pohledu na něj jsem se musel smát. Tričko už neměl, celý byl pokrytý červenou barvou krve a kalhoty měl natrhlé. Medvěd taky nevypadal k světu. Měl velkou tržnou ránu na břiše, ze které tekla krev, docela jsem se divil, že to Emm vydrží a neskočí na něj, ale asi zadržoval dech. Když skončil stihl se ještě vyválet v bahně, momentálně jsem nadšený, že nejel se mnou, ale se svým autem.

Nakonec jsem skončil asi nejdřív, byli dvě hodiny odpoledne a já vyrazil k autu. Tam čekal Carlisle s Esme, raději jsem je odvezl já, protože čekat na ostatní by nemuselo dopadnout nejlíp, navíc to Alice určitě uvidí a vše jim vysvětlí.

Doma jsem se zavřel do pokoje a jen si užíval klidu ve své hlavě, rušeným jen příjemnými myšlenkami Esme, i když ne nadlouho. Nevím jak, ale najednou jsem začal myslet na tu lidskou holku. Byla opravdu krásná, mohem hezčí než Rose. Dlouhé, hnědé vlasy, které se jí kroutili do půli zad. Hnědé oči, jako mléčná čokoláda a i tělo měla nádherné. Ježiši na co zase myslím. Naštěstí v tu chvíli přijeli ostatní.

Emmett vyprávěl jak bojoval snad z největším medvědem své existence a mi mu to jen připitoměle odkývali. Jak jsem pochopil, díky mé schopnosti, každý myslel na něco jiného, a to, jak příjmu toho jejich mazlíčka.

Ráno jsme vyjeli mým autem.

„Bella nám asi bude opět držet místo tak zastav kousek od jejího auta, je to červené audi a na tom parkovišti rachotin svítí na dálku,“ nařizovala mi Alice.

Měla pravdu, opravdu její auto bylo vidět až na druhém konci států, jelikož ho měla na rozdíl od ostatních moderní.

Všichni jako na povel začali vystupovat a ona se za nimi vydala. Dokud nemusím, seznamovat se s ní nebudu. Takže když se všichni objímali vystoupil jsem z auta a šel na mou první hodinu.

Měl jsem ji sám, ale podle myšlenek Alice jsem zjistil, že ona jí má s Bellou.

Pozoroval jsem je, nedalo mi to a musel jsem vědět co dělá. Celou dobu, ale mlčeli. Podle Alice to nebylo normální a vynila s toho mě až ke konci hodiny řekla Alice svoje obavy nahlas, protože jí to už dost užíralo.

„Bell, prosím tě, neber si chování mého bratra osobně. On poslední dobou je nějak moc předpojatý, že ti nebude vadit, kdyby jste si náhodou nějak nesedli, se se mnou dál bavit,“ jinak ho zaškrtim.

Bezvadný tak teď na její odpovědi závisel i můj život.

„Alice, co to povídáš? I kdyby tvůj bratr mě chtěl zabít tak ty budeš moje nejlepší kamarádka,“ alespoň, že přežiji.

Alice ji poděkovala a pevně ji objala, v myšlenkách jsem ji viděl jak je šťástná, že nic nezkazím. Byli tak i po zazvonění, ale potom se vydali na další hodinu.

Já měl první dvě sám, takže jsem ji mohl pozorovat aniž by si mě nějaký můj sourozenec dobýral. Na matice, ale byla nejzábavnější. Z myšlenek učitele jsem poznal, že jí vůbec nejde a zjistil jsem taky, kdo ji doučuje. Kdo jiný než má sestra.

Byla nádherná, jak svráštila obočí a přemýšlela nad příkladem. Co to plácám? Prostě jí to jen slušelo.

Další hodinu jsem měl s Jasperem. Mlčeli jsme. On se zaobýral tím, proč byla Alice ráno netrpělivá a doufal, že mu to na další hodině, kterou měli spolu, řekne a já jen pozoroval tu holku. Chtěl jsem ji prostě jen poznat, nic víc v tom nebylo.

Takhle to pokračovalo i další hodinu. Poslední před obědem měla s Jazzem, který se mezitím dozvěděl, proč byla Alice taková nesvá a jak je vidět oddychl si za její názor k nim.

Na obědě jsem byl první. Za mnou přišla Alice a po ní Emmett s Rose.

Oni přišli až chvilku po nás a hned se vydali k našemu stolu, ani si nebrali žádné jídlo. I Emm byl stuhlý jak prkno a jen čekal na naší reakci. Já jen probodával talíř pode mnou, ale ona se na něj usmála což mu trošku zvedlo náladu.

„Ahoj, já jsem Bella, pokud se ti sourozenci o mě nezmínili,“ prolomila ticho a natáhla ke mně ruku. Jen jsem kývl hlavou, že vim, a tak ji stáhla. Nehodlal jsem se s ní skamarádit jako moje povedená rodinka.

„Víš, nechci tě moc kritizovat, ale bývá slušnost se taky představit. Je sice pravda, že vím jak se jmenuješ, ale i tak...“ mluvila dál. Když ví jak se jmenuju, proč se mě ta husička ptá? Zvedl jsem hlavu a poprvé ji na vlastní oči uviděl. Byla ještě krásnější, ale to mi teď bylo úplně jedno.

„Když víš jak se jmenuju tak se ti snad nemusím představovat,“ musel jsem se kontrolovat abych nevybuchl, raději jsem se vydal na další hodinu.

„Jestli je takový pořád, tak to vám opravdu nezávidim,“ slyšel jsem ještě jak mluvila k mojí rodině. Nechěl jsem vědět ani odpověď, která se k ní dostane.

Ve třídě jsem si sedl a byl jsem nadmíru zmatený. Že není možný aby mě přitahovala lidská holka? Je sice pravda, že je krásná, ale podle jejího výstupu v jídelně i namyšlená a o to jsem vážně nestál. Už jen tím si u mě získala místo na seznamu nenáviděných osob.

Přišla chvilku po mě. Bezva, takže máme společnou hodinu, že se ani jeden z mých povedených sourozenců nezmínil. Nejlepší na tom bylo s kým seděla, samozřejmě se mnou. Nevěnoval jsem ji pozornost a ona si mezitím sedla ke mě. Jen co se jednou zhluboka nadechla trhla sebou, trošku jsem se lekl, aby jí něco nebylo, ale ona se nadechla znovu a vytřeštila na mě oči. Trošku nechápavě jsem se na ní otočil, ale ona jen zakývala hlavou a otočila se.

Je to divné, ale až teď jsem si celkově uvědomil, že jí neslyším myšlenky, už předtím jsem to sice věděl, ale teď jsem si přál mnohem víc slyšet na co myslela, když se na mě otočila. Musí zrovna ona být ta tajemná. Zatnul jsem ruce v pěst.

Nejspíše si toho všimla a přiblížila se ke mně.

„Jestli ti tolik vadím, můžu si sednout jinam nebo si změnit hodinu,“ pošeptala mi do ucha. Ne to nechci, chci aby tu seděla se mnou. Škubl jsem sebou. Co to zase plácám? Asi už z ní dočista blbnu, ale je pravda, že bych byl nerad, kdyby neseděla se mnou.

„To je dobrý, tu jednu hodinu to s TEBOU vydržím.“ naklonil jsem se k ní stejně jako ona před tím ke mě, nikdo si naštěstí našeho šeptání nevšiml. Jinak už vidím co by se šířilo celou školou.

Už mi na to nic neodpověděla jen seděla a pozorovala učitele, po zazvonění se zvedla a rychle odešla.

Šel jsem na svou další hodinu – španělštinu s Emmettem – a cestou ji pozoroval. Vypadalo to, že skončila, protože se vydala ke svému autu a vyjela pryč.

Emmett seděl na místě a jen co mě uviděl se napřímil.

„Tak co? Prý jste teď měli společnou hodinu, už se spolu bavíte?“ ptal se nedočkavě.

„Ne, ale jestli tě to uklidní, tak jsem ji rozmluvil aby si kvůli mně změnila hodinu.“

„Takže jste spolu mluvili,“ ubezpečoval se.

„Jestli říkáš dvoum větám mluvení tak ano.“

„A co na ní říkáš? Je fakt kus, ale já mám svojí Rose.“

„Jo hezká sice je, ale taky dost namyšlená.“

„Namyšlená? A kde jsi to prosím tebe sebral? Snad ne od lidí, protože s těmi se nebaví stejně jako mi s nima.“

„Ne, vlastním pozorováním.“

„Takže ty jsi za hodinu poznal,že je to namyšlená holka? To jsou mi novinky, já ji znám dva týdny a jeví se mi jako velice vtipná a dost vynalézavá holka,“ zastával se jí. Musel jsem mu dát za pravdu, že on ji bude znát po dvou týdnech líp a i z jeho myšlenek, jsem viděl, jak si spolu rozumí.

Že bych se pletl a ona opravdu nebyla tak špatná? Ne to určitě ne, jen všechny okolo obehrála.

„Hmm...“ odpověděl jsem mu a věnoval se výkladu, i když jsem španělsky uměl i pozpátku.

V autě ani doma se se mnou nikdo kromě rodičů nebavil, ale mě to bylo upřímně jedno.

7. kapitola <<< Shrnutí >>> 9. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 8. kapitola: