Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 2. kapitola

24.12.2009 (08:00) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7419×

2. kapitola

Bella:

„Vstávej ty ospalče, dneska je ples na naší počest tak musíme vypadat k světu.“ Budila mě ráno Katy

„Katy jestli nechceš abych tě zabila tak mě nech,“ zamumlala jsem na ni se stále zavřenýma očima a zachumlala se více do deky.

„Ale no tak je poledne, máme jenom 5 hodin na přípravu a s tvým tempem, že i šnek na zemi je rychleší, to nikdy nestihneme,“ mluvila trošku zoufale. Nevím jak ona, ale mě se zdá, že 5 hodin je strašně času.

Zavrčela jsem na ni a dál pokračovala ve spaní.

„Jak chceš, když to nejde po dobrym tak to půjde po zlym,“ řekla a odešla. No jestli tohle je ta druhá varianta tak si nestěžuju.

„Aaaaaaa,“ vykřikla jsem, když jsem ucítila na sobě něco mokrého a studeného. V tu chvíli jsem byla na nohách a očima nenávistně probodávala Katy, která div nepadla k podlaze jak se smála.

„Podívej se na sebe, snad si v tomhle nespala, to seš tak líná, že se ani nepřevlečeš?“ teď už doopravdy spadla. Já jsem se jen otočila a šla jsem do koupelny ať mám to mučení co nejdříve za sebou.

Když jsemvyšla, Katy už přeměnila můj pokoj na módní salon. Na posteli leželi pytle s našimi šaty a u nich boty, na podpatku jak jinak, pracovní stůl byl přeplněn kdejakýma blbůstkama a ona s fénem v jedný ruce a v kartáčem v druhé mi posunkama ukázala abych si sedla.

Hlasitě jsem si oddechla a sedla si. Chvíli bylo ticha, ale pak jsme si povídali.

„Katy, přemýšlela jsem o tý sázce,“ řekla jsem ji.

„A bolelo to?“ smála se.

„Jo strašně,“ usmála jsem se taky „ale to není to, co jsem chtěla.“

„Tak povídej co jsi vykoumala.“

„No víš, že to nebude zrovna nejjednoduší se neprozradit? Poravdě se budeme asi muset prozradit u všech. Vem si takovýho nomáda, kdybychom mu byli furt za zadkem a říkali jsme, že máme jen stejnou cestu, to by asi nešlo co?“

„Hmm, to asi ne, ale sranda by byla, jen si to zkus představit,“ jojo, už to vidím až moc živě.

„Neboj už jsem to zkoušela,“ odpověděla jsem ji.

„No tak to nějak potom vymyslíme, kdo ví koho dostaneme,“ vyřešila to, pak jsme si povídali jen o blbostech a taky jak se nám bude po sobě stýskat, a že se budeme muset pravidelně navštěvovat a volat.

Její hraní s mojí hlavou trvalo asi dvě hodiny. Vážně nevim co je na tom tak těžkýho stáhnout vlasy do culíku a přejet si štětečkama obličej, ale asi v tom něco bude. Když jsem mohla otevřít oči porozhlídla jsem se, kde nechala zrcadlo, ale nikdo nebylo.

„Neboj, výsledek uvidíš až budeš i oblečená,“ smála se mému počínání.

Jakmile byla hotova i ona, mohla jsem otevřít ten pytel se šaty. Vytáhla jsem nádherné tyrkysové šaty a ona měla stejné akorát růžové .

šaty

„No teda, já žasnu. Seš umělec,“ složila jsem ji poklonu.

„Ále prosim tě, to nic nebylo,“ snažila se být skromná, jemže jsem ji prokoukla, byla z mé reakce nadšená.

Opatrně jsem se oblíkla abych nerozmazala tu ,nádheru´co jsem měla na hlavě a psychicky se připravovala na boty, který měli snad vražedný podpatek. Musela jsem si zopakovat co jsem si včera slíbila, že se s ní nepohádám a až pak jsem si je mohla nazout.

„No tak dělej! Panenko skákavá ty seš snad ještě horší než slymák!“ vrčela na mě Katy, zatímco poskakoval u dveří do koupelny, kde se nacházelo zrcadlo.

„No jo vždyť už jdu,“ zamumlala jsem a stoupla jsem si. Tak jdem na to. 1. krok – dobrý ještě stojim, 2. taky dobrý. Třeba dneska vůbec nespadnu.

K zrcadlu jsem došla bez jediného zakopnutí, takže se na mé tváři rozlil vítězný úsměv. Musela jsem se pochválit. Jsem prostě dobrá. No jo tak dost samochvály a teď nádech a výdech a mohu se podívat.

Vzhlédla jsem a nevěřila vlastním očím. To jsem opravdu já? Wow. Moje vlasy byli rozpuštěné do půly zad a jemně zvlněné na očích jsem měla modré stíny a na rtech jen lesk. Vypadalo to tak nevinně a krásně. Myslím, že teď jsem pochopila ty dvě hodiny.

„Tak co na to říkáš, líbí?“ ptala se nedočkavě Katy.

„Je to nádherné,“ vydechla jsem „jseš vážně umělec.“

„Díky.“ usmála se trošku samolibě.

„Mimochodem i tobě to vážně sluší,“ podotkla jsem a usmála se na ni.

Když jsme byli obě připravené, mohli jsme vyrazit do sálu, kde se měla ta sláva konat. Celý byl vyzdoben růžovými a modrými balonky, podle barev jakou máme nejraději, a naproti nám byl pod transparentem Všechno nejlepší k narozeninám., náš taťka Ďábel.

Šli jsme pomalu k němu a dostávali gratulace od těch, co stáli k nám nejblíž. Stoupli jsme si před něj,on nás pevně objal a pak začal svůj proslov:

„Milá Bello, milá Katy. Všechno nejlepší k vašim 16. narozeninám. Dnes nastává čas, kdy vám přidělím někoho, na kterého budete dávat pozor. Volba pro vás byla velmi obtížná, jelikož jste obě mocné, a tak jsem se rozhodl, že dostanete každá na starost jednu ze dvou nejmocnějších upířích rodin,“ řekl a podíval se na mě „Bello, ty jelikož jsi o něco mocnější uvážoval jsem o tom, že bych ti dal královskou rodinu, ale zjistil jsem, že i když jsou mocnější a s gardou i početnější nepotřebují takovou ochranu. Oni vidí hrozbu v druhé nejpočetnější rodině a to jsou Cullenovi. Je to rodina také velice mocná, ale i mírumilovná. Jak se oni sami žertem nazývají, považují se za vegetariány, protože abstinují a pijí pouze zvířecí krev. Jejich vůdce je v tom tak dobrý, že pracuje jako lékař. A nyní se ptám, Bello, přijímáš mou nabídku?“

Cullenovi sice neznám, ale bude zajímavý se setkat s upírem-doktorem.

„Přijímám,“ souhlasila jsem a usmám se na něj, on mi úsměv obětoval a otočil se na Katy.

„A ty Katy, dostáváš na starost královskou rodinu Volterovi, souhlasíš?“ zeptal se ji.

„Souhlásím,“ odpověděla.

„A nyní může zabáva začít,“ řekl na celou místnost „S vámi bych si chtěl ještě popovídat. Jakmile to skončí, byl bych rád, kdyby jste za mnou přišli,“ dodal teď už polohlasně jenom k nám. My jsme mu to odkývali hlavou a rozešli jsme se.

Celou dobu jsem tančila a ani jednou jsem nezakopla. Musela jsem přemýšlet jací Cullenovi budou. Vezmou mě k sobě a nebo je budu muset ochraňovat z dálky? Kolik jich vůbec je? Jaký mají schopnosti? Vážně mohou být „vegetariáni“ druhou nejmocnější rodinou? A další a další otázky. Trochu jsem začínala být nervózní z našeho setkání, a taky s toho co nám asi Ďábel chce říct, že to muselo být v soukromí.

Těmahle otázkama jsem se zabývala celý večer a když skončil šli jsme za taťkou.

1. kapitola <<< Shrnutí >>> 3. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 2. kapitola: