Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bílá vlčice - 7. kapitola

25.11.2009 (09:00) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2044×

BÍLÁ VLČICE – 7. KAPITOLA

Pohled Belly:

Zvedla jsem se z postele, když Billy konečně odjel z pokoje a já se mohla převléknout do něčeho pohodlnějšího na lov a hlídku.

„Jdu lovit a hlídat!“ křikla jsem a vyběhla z domu, abych nemusela vidět Jakoba.

„Nezapomeň že jdeš ráno do školy!“ zavolal za mnou Billy.

Přeměnila jsem se ve vlka. Hlídku měla Rachel s Lili. Stejně to Jakob přehnal. Bella! Myslela si Rachel. Čau holky. Já si dojdu na lov a pak vás vystřídám, aby jste se mohli vyspat. Řekla jsem a proběhla okolo nich. Jo, díky. Poděkovala Lili.

Na místě, kde byl vždy Edward, jsem nasála vzduch. Jeho stopa byla stará. Povzdechla jsem si a zamířila za hranice na lov.

Stačilo mi ulovit jen jednu srnu, kterou jsem nejdříve vysála jako upír a pak jako vlkodlak sežrala. Zůstala po mě jenom kůže, hlava s rohy, konce nohou a zuby. To jsem neměla ráda.

Vrátila jsem se a holky si šli lehnout a spát. Obíhala jsem La Puch po pomyslných hranicích. Holky se museli po hodině proměnit v lidi, protože nemohli usnout při mých vražedných myšlenkách. Lehla jsem si na místo, kde vždy Edward seděl na stromě a hlavu jsem si složila na přední nohy. Vydávala jsem tiché kňučení jako bych doufala, že mě uslyší a přijde. Nestalo se tak.

Vstala jsem a znovu oběhla La Puch. Na útesech jsem bolestně zavila. Holky se proměnili okamžitě ve vlky, ale hned se zase uklidnili. Promiňte. Špitla jsem v myšlenkách a holky se znovu přeměnili v lidi.

Když už bylo asi půl čtvrté, zavětřila jsem cizího upíra. Zamířila jsem na ono místo a když jsem proběhla okolo holek, tak jsem štěkla. Holky se probrali, proměnili ve vlky a zamířili zamnou.

Běžela jsem a ignorovala místo, kde jsem, Jakoba, který se vydal za námi a upíra přede mnou. Stále jsem běžela proti němu a Rachel, Lili a Jakob na mě v myšlenkách křičeli, ať zastavím. Neběželi kvůli upírovi, ale kvůli mně. Báli se o mně. Ten upír přede mnou dostal strach a jeho oči byli krvavě červené. Lovil lidi. Běžela jsem přímo a nehodlala se uhnout i kdyby to mělo bolet mě.

Pohled Edwarda:

Když jsem viděl, jak se Bella trápí a stále mě hledá, jestli nepřijdu. Trápilo mě to snad víc než jí a ty její myšlenky, které nutili spát ty dvě vlčice v lidské podobě, mě spalovali zaživa.

Najednou Bella zavětřila upíra, ale já jsem to nebyl. Držel jsem se takové vzdálenosti, aby mě nemohla cítit. Nasál jsem večerní studený vzduch a ucítil pro mě známého upíra. Byl to přítel Emmetta jménem Jack. Bella nevěděla, co dělá. Bylo jí všechno jedno. Běžela proti Jackovi a nedbala na rady členů její smečky. Oběhl jsem je v bezpečné vzdálenosti, aby Bella nevěděla, kde jsem.

„Bello stůj. Je to můj přítel,“ řekl jsem a přitom běžel.

Bella se ohlédla a doopravdy se zastavila. Jack si oddechl. Bella mě hledala. Nasávala vzduch a ohlížela se.

„Edwarde?“ optal se po chvíli Jack.

„Jacku nehýbej se,“ řekl jsem mu a stále běžel.

Bella zapojila i uši a snažila se zaslechnout mé kroky, ale Jakob, který šel za ní šustil tak listím pod jeho packami, že mě nemohla zaslechnout. Bello. Chtěl něco říct Jakob, ale Bella na něj zavrčela, aby na ní nemluvil a dala se na úprk. Její myšlenky byli zničehonic prázdné. Na nic nemyslela. Bello, hlídku už nemáš, protože musíš za dvě hodiny do školy. Řekl Jakob to co chtěl a Bella se musela proměnit v upíra, protože jsem její myšlenky už neslyšel. Vždy jsem mohl poslouchat celou smečku. Stačil mi jen jeden člen, ale ta smečka musela být proměněná.

„Jakobe, Jack nebyl na vašem území. On o vás ví a toleruje vaše pravidla. Nechte ho být,“ řekl jsem a konečně přiběhl k nim.

Kdo ho tady chce roztrhat. Bella se na něj vyřítila a probudila Rachel s Lili, kteří mě zavolali. Řekl mi Jakob a ještě si myslel: Aspoň k něčemu je ten tvůj dar.

„Takhle o ní nemluv. Můžeš si za to sám,“ zavrčel jsem na něj a všichni tři se stáhli.

Jenom klid Edwarde. Říkal mi Jakob.

Ty jí miluješ? Ptala se jedna z těch vlčic.

„Jakobe, já jsem tě varoval,“ řekl jsem, vzal Jacka za rukáv a odvedl ho k nám domů.

„Díky, ale co to bylo za bílého vlka?“ zeptal se mě Jack.

„Je to vlčice,“ zasyčel jsem, ale hned se probral a hněv ze mě spadl. „Promiň, jenom sem byl naštvaný. Co to, že se tu potuluješ a ani se nezastavíš?“

„V noci do domu, kde jsou tři spárovaní upíři? Díky, ale ne. Nechci být roztrhaný za to, že jim zkazím večer,“ usmál se na mě Jack.

„To nevadí, stejně je už Alice všechny vyhnala do obýváku a čekají na nás. Jediný kdo je naštvaný je Emmett a to ne, protože jsme mu zkazili večer, ale protože ses mu neozval,“ sdělil jsem mu, protože jsem už slyšel myšlenky své rodiny.

„Pořád si mění číslo telefonu,“ bránil se Jack.  

„Přede mnou se nebraň. Vysvětli to jemu, ale máš pravdu,“ pošeptal jsem mu a otevřel domovní dveře.

„Jacku!“ zakřičel Emmett a šel obejmout svého přítele.

Pohled Belly:

„Bello, stůj. Je to můj přítel,“ slyšela jsem medový hlas Edwarda.

Rozhlížela jsem se a zastavila. Ten upír přede mnou si hlasitě oddechl. Já jsem ale hledala tu bytost, kterou jsem už dávno milovala. Nasála jsem vzduch. Jeho krásná vůně byla všude okolo nás. Snažil se zamaskovat.

„Edwarde?“ optal se ten upír přede mnou.

„Jacku nehýbej se,“ poradil mu znovu ten krásný hlas, který jsem toužila celou noc slyšet.

Jakob slyšel mé myšlenky a říkal si, že si to jen namlouvám. Zapojila jsem své uši a snažila se zaslechnout jakýkoliv pohyb okolo nás. Jenže Jakob za mnou začal hlasitě šoupat nohama a blížil se ke mně. Bello. On mě oslovil. No to má teda kuráž. Otočila jsem se na něj a zavrčela mu do tváře. Rozeběhla jsem se pryč. Ten upír mě nezajímal. Přestala jsem myslet a jen poslouchala, jak všechna zvířata okolo přede mnou utíkají. Bello, hlídku už nemáš, protože musíš za dvě hodiny do školy. Řekl mi Jakob.Přede mnou se objevila kláda. Odrazila jsem se a ve skoku se proměnila v upíra. Doskočila jsem dva metry za kládu. Otočila jsem se a pousmála se. Tohle Jakob nedokáže. Pomyslela jsem si a vyrazila k domovu. Nechala jsem myšlenky daleko za sebou. Užívala jsem si tu svobodu, protože, když jsem byla upír, nemusela jsem nikoho poslouchat.

Billy ještě spal, tak jsem si vzala batoh a naházela do něj věci na dnešek. Ve skříni jsem našla nejnovější rifle a šedý svetr rolák. Vlasy jsem si sepnula do culíku a jen ofina mi padala do obličeje, protože byla moc krátká. Vzala jsem si něco málo svého malování(bylo to jen to co mi dala Emily, Julie nebo Trisi). Namalovala jsem si oči stříbrnými až mírně růžovými stíny a nanesla řasenku. Ještě lesk a bylo hotovo. Koukla jsem se do svého velkého zrcadla v pokoji a  musela svou snahu pochválit.

Koukla jsem se na hodiny a bylo už šest hodin. Vzala jsem si batoh a vyšla před dům, zrovna přijížděla Emily se svým autem. Jakob se odněkud vracel. Nevěnovala jsem mu ani pitomí pohled a nastoupila k Emily do auta. Billy mi zamával z okna kuchyně a Emily šlápla na plyn.

„Sluší ti to,“ řekla a usmála se na mě.

„Díky,“ řekla jsem a stále se dívala z okna.

„Mohla bych do školy doběhnout,“ navrhla jsem, protože jsme stále jeli podél lesa.

„Neboj, dnes je to výjimečné. Sam je nějaký špatný. Nemůže uvěřit tomu, co Jakob provádí a jak využívá svého postavení. Jé promiň,“ špitla, když mi z hrudi vyjelo tiché zavrčení.

„Plně se Samem souhlasím, můžeš mu to vyřídit,“ řekla jsem a snažila se na Emily usmát.

Emily mě vysadila kousek od školy, prý mě nechce stranit, že mě do školy veze ona a neřídím se sama. Usmála jsem se na ní, popadla batoh a vyrazila směr škola. Podle plánku jsem hledala učebnu a nasála jsem vzduch. Ucítila jsem tu Collenovi, ale bez Edwarda, protože jeho krásná vůně by mě hned uhodila do nosu.

Pohled Edwarda:

S Jackem jsme si povídali až do rána. Prý se tu kvůli Emmettovi zdrží asi týden a kvůli Carlislovi se bude držet na zvířecí krvi. Jeho oči byli trochu tmavé, ale i přesto v nich byla vidět purpurová barva.

„Edwarde, musíme vyrazit do školy,“ řekla Alice, když se chystali a já stále seděl na gauči mezi Esme a Jackem.

„Já nepůjdu. Omluv mě že jsem nemocný. Já radši půjdu s Jackem na lov, aby nám tu někoho nezakousl,“ řekl jsem a pár lidem probleskla v hlavě myšlenka: Nemocný láskou. Potichu jsem zavrčel a Emmett, Alice a Jasper se radši vydali k autu. Věděli, že to je na ně a jejich myšlenky.

Roselií se po mě lítostně podívala a zmizela za nimi. Nestál jsem o lítost. Jack se samozřejmě dozvěděl skoro celý příběh a radši k tomu neměl připomínky.

Jakmile odjeli mí sourozenci do školy, já, Esme a Jack jsme se vydali na lov. Carlisle chtěl jít taky, ale musel do nemocnice. Strašně jsem ho obdivoval, jak může být u krve a přitom mu nepálil krk. Nebyl jsem jediný, kdo se divil. Jack ho obdivoval snad ještě víc. Byl zvyklí, že si dá pauzu od lidské krve, když je u nás na prázdninách nebo jak to nazvat, ale jakmile ucítil člověka musel zkamenět, jinak by se za ním rozeběhl. Jack vysával hlavně velké vězně. Měl dar rozpoznat viníka. Proto o něj měli zájem Volturiovi, ale on se nenechal. S Emmettem se skamarádil, když se ho Emmett snažil oblafnout a říkal mu, že jeho rodina je hodně velká. V té věci měl pravdu, ale on řekl, že je větší než ta italská. Jak dětinské. Chlubit se s takovou pitomostí.

Na lovu jsme byli asi pět hodin. Vrátili jsme se do stále prázdného domu a já zasedl za piano. Jack se s Esme o něčem bavil a já se plně soustředil na piano, když po příjezdové cestě jelo auto. Vraceli se ze školy a v jejich myšlenkách byl ztrápený nebo rozčilený obličej Belly.

Předchozí kapitola:Bílá vlčice - 6. kapitola

Další kapitola:Bílá vlčice - 8. kapitola

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bílá vlčice - 7. kapitola: