Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bílá vlčice - 5. kapitola

22.11.2009 (17:00) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2077×

BÍLÁ VLČICE – 5. KAPITOLA

Pohled Belly:

Když jsem se chystala na noční službu, prohlížela jsem si svou výbavu do školy. Byly módní, až moc. Museli vybrat hodně peněz. Měla jsem službu s Trisi. Všichni měli rádi noční semnou, protože se mohli vyspat, pokud se zrovna nic nedělo. Trisi už čekala pod zadním oknem v lese. Vyskočila jsem ven.

„Já jdu!“ zavolala jsem do okna a běžela vedla Trisi k hranicím.

Přeměněná v bílou vlčici jsem utíkala po boku Trisi, která byla celá černá. Museli jsme vypadat zvláštně, protože nikdo jiný nebyl v naší smečce ani bílý ani černý. Bello, už zase myslíš na naší odlišnost. Co je na tom. Já jsem černá a ty bílá. Radši mě řekni, jak to je s tím upírem, Cullenem. Promluvila na mě Trisi. Co s ním? Zeptala jsem se jí. Pořád jsi na něj myslela. Řekla mi a já se zastavila.

Nemůžu ho dostat z hlavy a nevím proč. Svěřila jsem se jí. Trisi se dalo věřit. Nikdy nikomu nic nevykecala. A neotiskla ses? U holek je to třeba trochu jiné a ty když jsi poloviční upír. Já nevím jak to u upírů chodí. Vždyť oni se mstí za svou polovičku. Řekla mi Trisi.

Tím to nebude, ale on mi odpověděl na mou myšlenku, to mi vrtá hlavou. Řekla jsem jí. Dál jsme pokračovali mlčky. Trisi se soustředila na to, aby na to nemyslela.

Běž už spát. Těšíš se na to od chvíle, kdy nás Sam zvolil na noční. Řekla jsem jí po dvou hodinách běhání okolo hranic. Stihli jsme je oběhnout třikrát a na jednom místě cítili Cullenovi nebo jen jednoho. Tam si vždycky Trisi vzpomněla na náš rozhovor.

Děkuji, ale doufám, že ti to nevadí. Měla obavy Trisi, ale já jen zaklepala silně hlavou a vyrazila pryč. Běhala jsem přesně po pomyslných hranicích.

Na místě, kde byli cítit Cullenovi, křupla větývka. Prudce jsem zastavila a nasála vzduch. Byl tu někdo. Mapovala jsem očima okolí, ale nikdo nikde. Znovu jsem nasála vzduch. Byl tu Edward. Nechtělo se mi budit Trisi, zrovna usnula. Pomalu jsem se pohybovala a rozhlížela se. Na hřbetě mi stouply chlupy. Čekala jsem odkud na mě někdo zaútočí.

„Ahoj,“ řekl a já se podívala nad sebe.

Seděl tam Edward Cullen. No nazdar. Pomyslela jsem si.

„Lepší pozdrav pro mě nemáš?“ zeptal se mě a já se opět lekla, ale teď jsem se rozhodla neutéct.

Ty slyšíš moje myšlenky? Zeptala jsem se ho v myšlence.

„Dá se to tak říct. Jako upír mám dar číst myšlenky,“ řekl mi a pousmál se.

Jako upír? Zeptala jsem se ho nevěřícně.

„Jo. Někteří upíři mají dary,“ řekl a podíval se na můj hřbet.

Okamžitě jsem dala chlupy dolů a sedla si. Co tu děláš? Jsi přesně na hranicích.

„Přesně. Jsem přesně na hranicích. Doma je to spárovaný a já tam nehodlám být. Víš jak to myslím? Lepší je tady pozorovat každý večer vaše hlídky. Včera tady jeden vlk usnul,“ řekl s pobavením.

Povzdechla jsem si. Jenom já tady nespím a mám ty pitomí sny, který mě přepadnou z ničeho nic. No a že tu spal. Nic se nedělo a váš pach by ho práskl do nosu, až by se vzbudil.

„To je docela možné, ale pro mě to bylo zajímavé. Vidět zas někoho spát je dost zajímavé. Sledoval jsem ho a nemohl jsem z něj spustit oči,“ svěřil se mi.

Já před tím spíš utíkám. Jakob s Billem strašně chrápou.

„To asi všichni vlkodlaci, teda čistý. Ten včera taky chrápal,“ pousmál se pokřiveným úsměvem.

Musím to jít tady oběhnout, tak zatím ahoj. Řekla jsem mu a zvedla se.

„Počkám tady,“ řekl a uvelebil se na větvi.

Jestli chceš. Divila jsem se, že tu chce zůstat. Oběhla jsem celou hranici dokola. Trisi zbudil upíří pach. Klid. Klidně spi dál, je to jen Cullen. Prý nemůže spát. Zasmála jsem se, protože jsem už věděla, že upíři nespí. Jo tak to pak jo. Řekla Trisi a zase spala. Běžela jsem okolo moře a zastavila se na chvíli na útesu. Vítr foukal a hrál si s mými dlouhými chlupy. Rozeběhla jsem se dál a na místo, kde jsem se setkala s Edwardem jsem dohromady doběhla za hodinu.

„To by ti tady upíři proběhli několikrát. Trvalo ti to nějak dlouho. Kdybych nezachytil tvou vůni, už jsem myslel, že se nevrátíš. Kdyby…“ mluvil a mluvil, ale mě zaskočilo to co řekl.

Ty mě cítíš? Zeptala jsem se ho neuvěřitelně.

„Ano, cítím, proč bych neměl?“ zarazilo ho to.

Nikdo mě necítí. Ani vlkodlaci a ani upíři. Jak to že ty ano?

„To nevím, ale tvoje vůně mě… radši nic. Už svítá. Musím jít. Slíbil jsem Alici, že s ní pojedu na nákupy. Je do toho celá žhavá,“ řekl, skočil ze stromu dolů a rozeběhl se na druhou stranu.

Běžela jsem k moři a tam jsem si sedla na okraj útesu. Sledovala jsem, jak vychází slunce. Dobrý ráno. Řekla rozespale Trisi a posadila se vedle mě. Dobrý. Řekla jsem jí a stále se dívala do slunce. Má mysl byla prázdná. Nechtěla jsem, aby to Trisi věděla. To, že on cítí mou vůni. Trici se mi podívala do očí. Konečně jsem je otočila k ní. Je osm. Máme předat službu. Řekla a stále mě sledovala. Tak jdeme. Službu má Jakob s Lukášem. Lukas prý bude čekat u nás. Jakob mu slíbil snídani a já mám hlad. Přikývla jsem jí a zvedla se.

Utíkali jsme lesem, až k našemu domu.

„To je kontrast,“ zazubil se Jakob.

Já jsem se přeměnila a Trisi se odběhla převléknout do lesa. V tomhle jsem měla opravdu výhodu. Vyplázla jsem na Jakoba jazyk.

„Závidíš co šediváči,“ pousmála jsem se a oknem jsem skočila dovnitř.

Zamnou se objevila Trisi. Začala jsem hledat něco k snídani pro nás obě, ale nic tu nebylo.

„Promiň, ale nic tu není. Myslíš, že bude Emily už vzhůru?“ optala jsem se Trisi s nešťastným obličejem.

„Tak si dojdeme něco ulovit. Snad by ti to nevadilo jako Rachel a stejnak to potřebuješ. Zítra přeci nastupuješ na školu. Potřebuješ trochu zvířecí krve, abys nechala studenty se učit,“ strčila do mě prstem Trisi.

Byla pravda, že Rachel neměla ráda, když musela lovit vlastníma rukama. Lili zase vadilo zakrvácené triko, ale já s Trisi jsme byli odolné.

Vyrazili jsme tedy zase zadním oknem ven a tam se přeměnili. Musela jsem chvilku počkat, než si Trisi uváže své šaty na nohu. Nechceš je tady nechat? Zeptala jsem se jí a pozvedla jedno své bílé obočí. Možná máš pravdu. Přiznala Trisi a nechala si skované oblečení u nás za barákem. Kam jdete, Bello? Zeptal se mě Jakob. Na lov, ale ty máš službu, tak si dej odchod. Zasmála jsem se v myšlenkách. Tak to jsi teda hodná pijavice. Řekl Jakob a tím mě rozčílil. Rozeběhla jsem se k němu. Zareagoval, až když uslyšel mé nohy rychle dopadající se na zem. Otočil se po mě, ale to už jsem letěla a zakousla se mu do krku. Trisi s Lukášem se nás snažili odtrhnout, ale marně. Držela jsem se zuby nehty. Ty hajzle, nebudeš mě takhle oslovovat, nebo tě zakousnu! Varovala jsem ho a pomalu uvolňovala stisk. Ale on mě nabral do boku a já instinktivně šla po něm. Začali jsme oba kňučet, vrčet a tlumeně štěkat. Trisi s Lukášem nevěděli, co mají dělat, až Lukas zavyl. Sam se přeměnil a slyšel naše myšlenky. Jakobe, Bello, okamžitě se pusťte! Zakřičel na nás a Jakob i já jsme poslechli. Jakob kulhal na přední nohu a držel hlavu v jednom úhlu. Já měla pochroumané žebra a zadní nohu. Počkej příště. Řekl mi Jakob a já se zasmála. Žádné příště nebude! Zařval znovu Sam a všichni čtyři jsme zkoprněli. Já s Trisi jsme se vydali na lov. Doufala jsem, že to zvládnu. Neboj. Já ti když tak pomůžu. Řekla mi Trisi a Jakob se rozesmál. To je dobrý. Zavrčela jsem na Jakoba a kulhavým poklusem jsem se vydala za hranice. Trisi běžela zamnou s lítostným pohledem. Po cestě jsem se přeměnila v upíra a zase zpátky ve vlka a nic mě už nebolelo, za to Jakob naříká v myšlenkách.

Bello, teče ti krev! Vykřikla najednou Trisi, když jsem jí předběhla. Co? Ozvala jsem se já i Lukas s Jakobem. Nikdy mi krev netekla a teď jsme byli blízko upírské rodiny, Cullenových. Nikdy jsme se k nim blíže nepřiblížili. Podívala jsem se na svůj obvykle bílý bok. Byl červený a pořád po něm stékala krev. Co? Ptala jsem se sama sebe a přeměnila jsem se v upíra. Krev mi pořád tekla. Chytla jsem se za bok a koukla na svou zkrvácenou ruku. Začalo mě pálit v krku. Okamžitě jsem se instinktivně přeměnila ve vlka, ale v boku mě začalo bolet a pálit. Svalila jsem se bolestí k zemi a těžce oddechovala.

Trisi mě obíhala a začala hysterčit. Mě se zatemnělo před očima a viděla jsem přicházet Cullenovi a měli natažené ruce.

V tu chvíli, co jsem otevřela oči, se Trisi postavila do obraného postoje. Tvojí krev nedostane! Vykřikla Trici v myšlenkách a pronikavě zavrčela. Vycítila jsem Edwarda, jak se blíží.

Trisi… chtěla jsem jí sdělit myšlenkou, ať se uklidní, ale neměla jsem moc sil. Bello, neboj se. Já tě ochráním. Řekla mi Trisi. Ne, Trisi! Špatně jsi to pochopila, on mi jde pomoc a i Jakobovi. Vydechla jsem, tak hlasitě, že se Trisi zastavil dech a začala se rozhodovat. Nevěděla co má tedy udělat.

„Trisi, Bella umírá a i Jakob na tom není nejlépe. Potřebují lékařskou pomoc, kterou jim může dát jedině Carlisle. Vždyť sama víš, že by nad nimi kroutili hlavou. Bella by měla podle teploty být už mrtvá a Jakob by hořel. No tak Trisi, vždyť já tady riskuji a to ještě kvůli vám,“ slyšela jsem ten jeho sametový hlas, ale zněla v něm bolest.

Vstala jsem i když to hrozně bolelo a stálo mě to spoustu sil. Vydala jsem se za tím hlasem a otevřela oči až když jsem cítila někoho před sebou. Byla to Trisi, která se mi snažila zatarasit cestu. Kam si myslíš, že se belháš? Zavrčela na mě. Nechte Jakoba být! Vrčel i Lukas.

„Nemohli byste mi aspoň pomoc a uklidnit Lukase s Jakobem? Mí bratři jim nerozumí,“ řekl Edward a podíval se po mně. Jeho oči byli také plné smutku.

Nechte je, ať nám pomůžou! Zavrčela jsem a Trisi s Lukasem se stáhli a poslechli mě, ale Jakob se nehodlal vzdát. Vysílila jsem se ještě více a nohy se pode mnou chvěli. Edward ke mně přiskočil a podepřel mě. Trisi to nečekala a zavrčela.

„Mám jí snad nechat spadnout?!“ zasyčel Edward a opatrně mě bral.

Divila jsem se, že jsem se mu vešla do náruče. Hlavu mi opřel o jeho rameno a moje nohy mu vyseli dolů. Připadala jsem si jak pytel brambor se vzácnou hlavou. Mířil semnou k nim domů. Trisi s námi držela krok.

Potkali jsme i Edwardovi bratry, jak nesli Jakoba a za nimi šel ostražitě Lucas. Najednou jsem pocítila jen svoji a Jakobovu bolest. Byla stále větší. Trisi s Lukášem měli ve tváři naší bolest. Najednou jsem slyšela rozčilené myšlenky Sama, Jareda a Paula. Museli se proměnit. Jared s Paulem drželi stráž na hranicích a Sam se vydal za námi. Byli jsme už u Cullenových doma, když se Sam objevil ve dveřích a tvář mu hořela naštvaností. Byl už jako člověk a pokývl na malou černovlasou upírku, která mu otevřela dveře. Trisi s Lukášem radši vyklidili pole a šli se přeměnit v člověka.

Pohled Edwarda:

Když jsem jí nesl a v jejích myšlenkách cítil jen bolest, málem jsem se zhroutil, jakoby to u upíra šlo. Asi jsem se zamiloval. Jasper se po mě podíval s pohledem jako to ti to došlo brzo. Přidal jsem tedy do kroku a nechal Emmetta s Jasprem a třemi vlky za sebou. Trisi potichu zavrčela a hned jsem jí cítil vedle sebe. Nevěnoval jsem jí pozornost.

Když jsem ráno vyjel s Alicí a Rose na nákupy, Alice měla vizi, jak se bílá vlčice pere s šedým velkým vlkem a pak jsem uslyšel vytí Lukáše. Alice s Rose se vrhli k volantu a okamžitě to otočili. Já jsem jen zvedl ruce od volantu a opřel se do sedačky. Byl jsem v šoku, ale hned jsem se vzpamatoval a začal řídit velikou rychlostí směr domov. Teď mi došlo, že to bylo poprvé, co se holky dobrovolně vzdali nákupů.

Alice vyskočila z auta a běžela za Carlislem. Já jsem rychle zaparkoval do garáže a vyskočil s Rose v patách.

Teď jsem jí konečně držel v náručí a byli jsme už před naším domem.

„Položte je na zem,“ řekl Carlisle a ukázal na připravená místa.

„Ať se přemění,“ poradila Alice.

Nemůžu se přeměnit. Pak by mi nemohl zašít tu ránu. Do upíra přeci jehlu nedostaneš. Poslední větu Bella zavtipkovala. Byl jsem rád, že jí humor nepřešel, i když se cítila tak mizerně.

„Bella se nemůže proměnit. Nemohl bys jí zašít ránu. Same,“ pokývl jsem na přicházejícího vůdce.

Lukas a Trisi radši odběhli se přeměnit. Alice dala Trisi své šaty. Trisi svrběl sice nos, ale poděkovala Alici v myšlenkách.

„Děkuje ti Alice,“ přeložil jsem to a Alice se na Trisi mile usmála.

Sam se na Bellu a Jakoba mračil. Jakob si hlasitě povzdechl. Dostala jsem tě. Pomyslela si Bella. Opravdu jí humor nechyběl. Neboj já se z toho dostanu, ale ty to budeš mít horší. Pomyslel si Jakob a hlavou kývl ke strojku. Bella zakňučela.

Jakob se odbelhal přeměnit do vedlejšího pokoje.

„Děkuji vám za pomoc,“ dostal ze sebe Sam konečně, v myšlenkách se na to chystal od chvíle, kdy přišel. Podíval se přímo na mě a já mu pokývl.

Esme odešla do kuchyně a přichystávala jim něco k jídlu. Sledovala ty pořady o vaření a teď se jí to hodilo. Lednička byla plná, protože jsme se museli chovat jako normální lidi.

Lukas s Trisi jen přihlíželi ději jako já a můj zbytek rodiny. Carlisle zašíval Jakoba a Alice stříhala Bellu,, která kňučela a vrčela, ale ani se nehnula. Věděla, že to musí být. Esme s Rose začali servírovat jídlo. Emmett s Jasprem se postavili do koutů a byli připraveni bránit rodinu, takže jsem zůstal jen já a Sam, kteří koukali pod ruce Carlislovi a Alici. Sam se hlavně soustředil v myšlenkách na Jakoba, protože měl být Alfa a on mu chtěl uvolnit místo, až se bude chovat normálně, ale po dnešku nevěděl. Já jsem sledoval svou malou sestřičku, jak konečně uklízí holící strojek.

Bella se snažila zvednout hlavu a podívat se na svůj bok, ale neměla moc sil a nepodařilo se jí to. Carlisle došil Jakoba a přesunul se k Belle. Ztrácel jsem její myšlenky.

„Carlisle!“ vykřikl jsem a Alice měla vizi, jak oživujeme Bellu.

Sam uskočil stranou a jeho myšlenky byli zmatené. Zaklekl jsem vedle Belly a Carlisla, kterému jsem pomáhal s oživováním.

Alice stále nic neviděla a já ztrácel naději. Jediný Jakob byl v klidu a snažil se zvednout. Jeho chování mě vykolejilo, ale i Jasper se divil. Podíval jsem se po Jakobovi vražedným pohledem, protože to on se s ní popral. Jednou to muselo přijít. Osud se nedá změnit, jak si myslel Billy. Slyšel jsem jeho myšlenky.

„Uhněte!“ zakřičel, zaklekl vedle Belly a kousl jí do krku, kde měla žílu.

Belle opět začalo tlouci potichu srdce. Podíval jsem se po Belle a po Alici. Alice zavrtěla hlavou. Znala můj pohled. Ptal jsem se, jestli něco vidí.

„Teď musíme smíchat vlčí krev a upíří jed. jinak se Bella nikdy neprobere. Karla říkala, že se to stane…“ řekl Jakob a v myšlenkách dodal: …až když potká bytost, která se do ní zamiluje a ona se do ní obtiskne. Musíme použít té bytosti jed.  Jed! Je to upír. Proč mám tak pomalej mozek. Upír… zamiluje se do ní upír…Edward!

Jakob si znovu lehl a zíral do stropu s otevřenou pusou. Nemohl tomu uvěřit.

předchozí kapitola:Bílá vlčice - 4. kapitola

další kapitola:Bílá vlčice - 6. kapitola

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bílá vlčice - 5. kapitola: