Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bílá vlčice - 4. kapitola

20.11.2009 (16:30) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2265×

BÍLÁ VLČICE – 4. KAPITOLA

Pohled Edwarda:

Vešli jsme do kanceláře a ucítili vlka, ale byli tu jen tři lidi. Sekretářka a dva lidi z La puch. Podle vůně ten muž na vozíčku musel být Billy Black a ta žena vedle něj manželka Alfy Sama. Zapisovali Bellu. Koukl jsem jim přes rameno, kolik jí dali let. Dali jí šestnáct, takže jí budou muset nějak upravit. Přišla řada na nás. Sekretářka se na nás usmála. Už zase další člověk, který z nás nemohl spustit oči. Už aby to bylo pryč, už aby byl říjen. Normálně to na nás lidi zkouší měsíc, ale já to nejvíce odnáším, protože ostatní  jsou spolu a já vyčnívám.  Opětoval jsem jí krátký úsměv a podal jsem jí papíry s fotkami za celou rodinu. Podívala se do papírů a pak po nás.

„Vy jdete všichni sem na školu?“ zeptala se šokovaně.

Přikývli jsme a ona jen pokývla hlavou a víc se o nás nestarala. Zapsala nás do počítače a rozdělila nám rozvrhy. Divil jsem se, že je má už hotové. Podíval jsem se do rozvrhu a nakoukl i k Billymu, který držel rozvrh Belly. Měl jsem s ní jen francouzštinu.

„Mladý pane, to není váš rozvrh, ale vaší sestry,“ usmála se na mě sekretářka a já hodil pohled po čekající Alici.

Edwarde, vzpamatuj se! Zakřičela na mě v myšlenkách a já jí vrazil do ruky rozvrh. Billy s Emily(myslím, že se tak jmenuje) se po mě podívali a já jim pohled opětoval. Neměl jsem žádnou mimiku, ale spíš jsem byl napovrch zmatený.

„Co tu děláte?“ zeptal jsem se Billyho.

„To co vy. Má dcera nastupuje za dva dny sem na školu,“ sdělil mi a rozjel se k východu.

To to Bellu muselo napadnout zrovna, když sem budou chodit i tyhle pijavice? To to pěkně chytla. Stěžoval si v myšlenkách. Třeba jí zasvětí do života upírů a ona konečně pochopí, proč má vidiny a další divné věci. Třeba proč nespí. Ona říká, že spí, když má vidiny, ale tomu já nevěřím. Obě jsme tvrdohlavé a to se už nezmění. Každá budeme mít svůj názor. Billy to ale ponese špatně, pokud se Bella spřátelí s upíry, ale já jí obráním, tak jako s tím, že chce jít na školu. Potřebuje vzdělání, ještě abychom jí nechali dalších patnáct let jen se základním vzděláním, které pochytila od nás nebo z knížek. Myslela si Emily. Sledoval jsem je, jak odchází.

„Billy, ještě musíme do papírnictví, kam to jedeš?!“ slyšel jsem, jak křičí Emily.

„Tak to jdi koupit sama. Já si musím něco zařídit,“ řekl Billy a já se soustředil na jeho myšlenky.

Já jim dám. Jejich autíčko bude nepojízdné. Smál se v myšlenkách a jel vozíkem k mému Volvu. Vyběhl jsem ven lidským krokem.

„To bych nedělal,“ řekl jsem klidným hlasem, ale ve mně to vařilo.

Blížil jsem se k Billymu, který vyndával malý nožík a byl u MÉHO auta.

„Co?“ lekl se Billy, když mě uslyšel.

„Nedělal bych to. Stejně do té školy nastoupíme a Bella se s námi bude vídat denně. Tomu nezabráníte,“ řekl jsem stále klidně Billymu.

On má asi pravdu, ale ten její osud, co mi řekla Karla. Nechci, aby se vyplnil.

„To máš asi pravdu, ale ne že jí ublížíte. Její srdce BIJE,“ zdůraznil poslední slovo a schoval nožík zase do kapsy.

„Co se děje, Edwarde?“ zeptal se Emmett, když přišel k nám a svou ruku měl omotanou okolo Rose.

„Jen jsem si povídal s Billym,“ řekl jsem a podíval se po Alici.

Alice pokrčila ramena a její obličej byl zamyšlený. Poznala můj pohled. Ptal jsem se jí, proč mi neřekla, co se stane. Jasper s Emmettem se trochu nahrbili a přitáhli si k sobě své drahé polovičky.

„Klid!“ rozkázal jsem jim.

„Nic se nestalo. Billy se jen nechal ukvapit. Chceš Billy odvést k autu?“ zeptal jsem se ho.

„Pokud se ti chce mě vyklopit, tak to se ani neopovažuj,“ pohrozil mi Billy, ale než to stačil dořeknout, už stál u svého auta.

Parkoviště bylo prázdné a nebylo sem odnikud vidět. Vzal jsem Billyho i s vozíkem a svou rychlostí ho donesl k jejich autu.

„Aspoň někdy ses proletěl,“ zašeptal jsem mu do ucha a v tu ránu jsem stál u svých sourozenců.

Billy se otočil a sledoval nás, jak jsme šli do papírnictví. Chovají se jak malý děti, ale stále jsou i galantní. Asi jsem se v nich spletl. Musel bych je poznat blíž. Myslel si Billy a já se pousmál. Jasper po mě koukl a zvedl jedno obočí. Mávl jsem rukou, ať to neřeší.

Když jsme přišli do papírnictví, byla tam ještě Emily a vybírala věci pro Bellu. Rozhodovala se mezi dvěma penály. Alice jen zakroutila hlavou, šáhla po úplném jiném penálu a položila ho před Emily. Ta se po Alici podívala a pozvedla obočí. Alice se na ní mile usmála.

„Ten se jí bude líbit víc,“ řekla Alice a nasadila ještě milejší úsměv.

„Děkuji, ale to si nemůžu dovolit,“ vykoktala ze sebe Emily.

Alice za zády drcla do Maséra a ukázala na pokladnu.

„Ale vždyť oni vám dají určitě slevu,“ řekla Alice svým zvonivým hláskem.

Jasper pochopil a šel k pokladně. Ukázal peníze a ukázal na Emily, která se nechala přemluvit a vzala ten penál. Teď postupovala k batohům.

„Doplatím to za tu paní. Má máma jí zná a já mamce slíbil, že jí oplatím ten dobrý skutek,“ pošeptal Jasper prodavačce a ona přikývla.

Emily to slyšet nemohla, ale my jsme to slyšeli velmi dobře. Alice pomohla ještě vybrat Emily batoh a sešity s učebnicemi(nám je koupila taky, takže mi jsme tam stáli a pozorovali jí). Emily ještě ušetřila pár korun, takže nakoupila i potraviny. S Alicí se skamarádila hned, takže nás brala, ale nejradši měla Alici.

Po cestě domů byla Alice radostí bez sebe. Její myšlenky se motali okolo smečky. Musel jsem si její mysl zablokovat, jinak bych naboural.

„Edwarde, ty sis mě zablokoval?!“ křikla na mě Alice, až jsem zakličkoval na silnici.

„Ty, místo toho abys byla ráda, tak na mě křičíš. Tvoje myšlenky byly na mě, až moc šťastný,“ řekl jsem Alici a zase se plně soustředil na řízení.

„No, vlastně je to dobře, aspoň jsi neviděl budoucnost,“ řekla a já si jí rychle odblokoval.

Pozdě chlapečku. Odmítám ti to ukázat. Naštval si mě. Sdělila mi a já zakroutil hlavou.

„Alice, proč se hned musíš naštvat?“ zeptal jsem se jí a Emmett se zasmál.

„Edwarde, to ty ses mohl něco dozvědět. Já nepotřebuji vědět co se stane. Já to vidím,“ odsekla mi Alice.

„Tak promiň,“ řekl jsem a šlápl na plyn, protože jsem byl už na naší lesní cestě k domu.

Alice se semnou nebavila celý den. Seděl jsem celý den u piána. Esme seděla na gauči a chvíli mě poslouchala.

„Edwarde, co jsi provedl Alici?“ zeptala se mě pochvíli.

Čekal jsem, kdy se zeptá. Pořád na to myslela. Přemýšlel jsem, co jí mám odpovědět, aby se nenaštvala i ona nebo aby nebyla zklamaná z toho, že já nejsem šťastný a šťastné myšlenky mě ničí.

„Zablokoval jsem si její mysl,“ řekl jsem jednoduše a doufal, že jí to bude stačit.

„To by jí tolik nenaštvalo,“ překvapila mě.

„Já si jí usmířím. Pojedu s tebou na nákupy!“ křikl jsem a v tu ránu byla ve dveřích.

„Vážně? No je pravda, že ty věci, co jsme koupili před týdnem, vyšli z módy. Pojedeme hned zítra? Aspoň budeš mít nové oblečení do školy. Zítra je už neděle a v pondělí nastupujeme,“ začala plánovat Alice.

Esme se usmála a šla za Carlislem do pracovny, kde si Carlisle chystá životopis do nové práce. Sem do nemocnice. Alice radostí poskakovala po celém baráku. Jasper s Emmettem se opět dívali na nějaký zápas v televizi a Rose se přehrabovala ve svém šatníku. Já tu nic nemám. Edwarde, zítra jedu s vámi. Sdělila mi a můj úsměv, už tak malý, zkameněl. Než to Alice jásala ještě víc. Vzal jsem si bundu i když jsem nemusel a vyběhl ven.

„Kam běžíš, Edwarde?“ křičela Esme.

„Vrátím se ráno,“ řekl jsem tak, aby to Esme slyšela.

„Kam to každý večer běhá?“ ptala se Esme Alice, ale ta jí moc nepotěšila.

„Nevím. Já nic nevidím,“ řekla smutně a já se pousmál.

Aspoň někde má Alice slabinu, protože jakmile se přiblížím k vlkům, Alice nevidí. Seděl jsem zase na svém stromě a sledoval hvězdy. Znovu jsem uvažoval o tom o čem včera.

Předchozí kapitola: Bílá vlčice - 3. kapitola

Další kapitola: Bílá vlčice - 5. kapitola

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bílá vlčice - 4. kapitola: