Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bílá vlčice - 11. kapitola, 2. část

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je tu pokračování. Omlouvám se, že ho vkládám tak pozdě, ale já se včera necítila dobře a tak jsem to dopsala dnes ráno.

01.12.2009 (09:00) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2213×

11. KAPITOLA

2.  část

Pohled Edwarda:

Seděl jsem v lavici a všechny holky ze třídy na mě koukali jak na jejich anděla a ty jejich myšlenky. Á. Co bych za to dal, kdyby tady byla Bella. Miluju jí. Do třídy vešel učitel. Mile mě přivítal a začal psát výklad na tabuli.

„Dobrý den, já se omlouvám, ale měla jsem problémy s autem,“ uslyšel jsem ten nejkrásnější hlas, ale zároveň jsem byl zklamán. Měla zůstat doma.

„A, slečna Blacková. Sedněte si. Dnes tu máte konečně svého souseda v lavici. Pana Cullena,“ řekl učitel a znovu pokračoval ve výkladu.

Bella se pousmála a podle jejího chování se chtěla na mě podívat.

„Bello, nedělej to,“ pošeptal jsem k ní a bolelo mě to snad víc než jí.

Bella se zatvářila jak kyselej citrón. Asi jí vadilo, že já jsem se na ní koukal a ona nesměla, protože jsem jí to nedovolil. Při hodině se nadechla nebo pootočila hlavou, ale vždy jsem jí prstem zarazil. Nechtěl jsem jí ublížit a to, že jí Alice pomohla najít její štít mi taky zrovna moc nepomohlo. Nevěděl jsem na co myslí a tak jsem jí musel sledovat. Pár holkám ve třídě se to nelíbilo.

Rozhodl jsem se, že odjedu domů a odpoledne přijedu pro sourozence i když bych je mohl nechat jít pěšky.

Konečně zazvonilo a já jsem vypálil k autu. Přitom jsem hlídal Bellu, aby se na mě nepodívala. Hej, Cullene, co kdyby ses podíval taky po mně? Pomyslela si Jessika ze třídy. Obětoval jsem jeden pohled celé třídě a už mě tu více neviděli. Po chodbě šla Alice a jen se na mě usmála a pokračovala dál v chůzi, že by mě neviděla, jak odjíždím? Je to možné.

Nasedl jsem do auta a rozjel se směr domov. Najednou se po pravé straně mihl bílý kožich. Ale ne. Přidal jsem do pedálů a pomalu jí ujížděl, ale ona se najednou znovu objevila přede mnou a skočila mi pod kola. Dupl jsem na brzdu, ale už jsem to neubrzdil a srazil jsem jí. Snad ještě bělejší než obvykle jsem vyskočil z auta a vrhl se k Belle, která ztěžka oddechovala a stále bez hybně ležela.

Zaklekl jsem vedle ní a vzal si její hlavu na klín. Podívala se po mně jejíma krásnýma očima. Musela odstranit štít, protože jsem začal slyšet její myšlenky.

Jde se podruhé obtisknout? Zeptala se mě.

Nechápal jsem, jak podruhé? Ale ne. Ona se už dávno obtiskla a místo toho, abych jí to ulehčil, tak ona se trápila.

Už jak jste přišli žádat o prodloužení smlouvy. Od té doby na tebe nemůžu zapomenout. Řekla mi a já byl v šoku.

„Promiň,“ vykoktal jsem ze sebe a ona se musela usmát.

Neřeš to. Já si za to můžu sama. Jo a Karla tak trochu taky. Kdyby to jen neřekla. Pomyslela si a já se usmál.

Proč se směješ? Zeptala se mě nechápavě.

„Nejsi jediná, koho Karla prořekla,“ smál jsem se dál.

Ty znáš Karlu? Zeptala se mě a já se znovu pousmál.

„Znal jsem jejího muže,“ přiznal jsem se.

Bella ležela v mém klíně a ani se nehnula. Nejspíš byla šťastná stejně jako já.

 

Pohled Belly:

Ležela jsem v jeho klíně a odmítla se hnout. Přitáhla jsem si zpátky štít. Najednou jsem ucítila cizí upíry. Musela jsem vstát. Byla to moje povinnost. Edward se po mě podíval, co to dělám, že kazím krásnou chvíli. Nemohl je ještě cítit. Zavál slabí větřík a Edward pochopil.

„Bello, ne…“ chtěl něco říct, ale to už se objevil první. Byl to muž.

Zarazil se u kraje lesa přes silnici. Viděl mě a stál jako socha. Šla jsem před Edwarda, abych ho případně bránila, ale to rozesmálo oba upíry. Zavrčela jsem. Oba utichli. Blížila jsem se v bojovém postoji k cizímu upírovi. Lekl se.

Mě přeci Bella neublíží. Pomyslel si Edward a už stál přede mnou.

„Bello, je to můj přítel,“ promluvil Edward a mě to dopálilo. Další jeho přítel, ale aspoň, že tenhle podle očí lovil jen zvěř.

Ucítila jsem blížící se další tři a to i kdyby mě Edward bránil, tak by mě mohli roztrhat. Stáhla jsem se, ale pořád nespouštěla oči z toho cizince. Rozhodla jsem se odejít. Edward to vycítil.

„Bello, nechoď prosím,“ žadonil a oběhl mě, aby mi zabránil odejít.

Povzdechla jsem si a skočila na jeho auto a Edwarda přeskočila. Snažila jsem se, abych neudělala na autě jediný škrábanec nebo dolík. Povedlo se a auto nebylo nijak poškozeno. Běžela jsem zpátky ke škole, zrovna když se tam objevili i tři upírky.

U školy jsem si vzala do zubů batoh a rozeběhla jsem se směr La Puch. Bohužel jsem musela běžet okolo místa, kde stáli těch pět upírů. Došlo mi, že Edward je upír a má přátelé upíry. Musím si vybrat mezi upírem a vlkodlakem. Bohužel mě zahlédli. Přidala jsem na rychlosti, ale hned jsem zas musela zpomalit, protože končil les a já nesměla být viděna. Přeměnila jsem se v upíra. K mé smůle sem na to místo bylo ještě vidět od toho místa, kde stálo Volvo a okolo něj pět upírů.

Edward koukal mým směrem a jeho návštěva opětovala jeho pohled. Koukala jsem na ně a oni na mě. Vyrušilo nás až auto, které u nich zastavilo. Na nic jsem nečekala a zmizela na druhé straně silnice v lese, který vedl až k rezervaci.

Pohled Jakoba:

Šel jsem za Bellou do jejího pokoje. Billy říkal, že nešla do školy a tak jsem jí chtěl poprosit, jestli by si nevzala hlídku. Otevřel jsem pokoj a koukal jsem do mrtvého ticha. Teda ne mrtvého, ale nikdo tu nebyl. Okno bylo otevřené dokořán. To snad ne! Začal jsem prohledávat pokoj a hledal její batoh do školy. Nebyl tu. Sakra! Bello já tě zaškrtím.

„Billy! Hej tatí!“ křičel jsem a mířil do kuchyně, kde táta vařil oběd.

„Ano Jakobe? Co se děje synu?“ ptal se táta a věnoval se vaření.

„Bella utekla a šla do školy,“ stěžoval jsem si.

„To jí ta škola tak baví?“ zeptal se táta a podle jeho tónu nepochopil.

„Tati, přemýšlej. Co, no spíše kdo je ve škole?“ zeptal jsem se a očekával tátovu reakci.

„Bello!“ zakřičel najednou.

„Kdo mi rozházel pokoj! Jakobe co si tu dělal?“ uslyšel jsem křik z jejího pokoje a při tom se přikrčil.

„Mladá dámo, kde jsi byla?“ vyštěkl Billy a rozjel se do jejího pokoje.

„Byla jsem se projít,“ odpověděla a byla dosti naštvaná.

„Ano? I se školní taškou?“ zeptal se jí táta.

Povzdechla si, otočila se a sebrala batoh ze země.

„S mikinou a zbytkem svačiny a ještě učebnici biologie. Chtěla jsem se v KLIDU učit,“ zavrčela a ukázala obsah batohu.

Skrčil jsem se pod Billyho pohledem. Vraždil mě pohledem.

„Promiň,“ vykoktal ze sebe táta a Bella přikývla. Odešli jsme a nechali jí soukromí.

„Jakobe a kdo to bude uklízet?!“ křikla ještě na mě.

„Promiň, ale ty to zvládneš,“ řekl jsem a očekával reakci. Měl jsem v povaze vždy čekat na reakce druhých.

„Vypadni mi z očí nebo tě zabiju,“ zavrčela na mě a myslela to smrtelně vážně.

Stáhl jsem se do kuchyně.

„Bello, pojď k obědu!“ zavolal Billy a položil přede mně talíř s jídlem. Bella nepřicházela.

„Bello!“ zakřičel opět Billy a vydal se k jejímu pokoji.

„jakobe, pojď sem!“ slyšel jsem vykřiknout tátu.

Sebral jsem se a přiběhl do Bellinýho pokoje. Táta seděl u její postele a v ruce svíral kus papíru. Vzal jsem si ten papír a začal číst.

 

Billy a Jakobe, potřebuji zjistit, kdo jsem. Přidělávám vám

akorát starosti a to jsem nechtěla. Až zjistím kdo jsem, tak

se vrátím. Musím najít Karlu a zeptat se jí na mou identitu.

Bella

Upustil jsem ten cár papíru. Billy se po mě podíval a měl mokré oči od slz. Chytil jsem ho za ruku a pevně ji stiskl.

Pohled Belly:

Jakmile Billy s Jakobem odešli, uklidila jsem si pokoj a přitom si pár věcí sbalila. Naškrábala jsem nějaký dopis, aby věděli, že se nehodlám v nejbližší době vrátit. Vzala jsem si tašku a potichu vyskočila z okna.

Běžela jsem lesem jako upír a okolo sebe jsem měla štít. Nevěděla kam jdu, ale pořád jsem musela běžet. Něco mě nutilo. Přebíhala jsem přes nějakou louku za hranicemi rezervace a hodně daleko od Cullenů, ale blízko útesů. Zastavila jsem se. Nadechla jsem se a soustředila se.

„Výborně Bello. Sedni si a soustřeď se,“ pochválila mě Karla, ale nikde poblíž nestála.

„Kde jsi?“ zeptala jsem se do prázdna, ale nikdo se neozval.

Sedla jsem si a soustředila se. Viděla jsem příběhy všech možných tvorů. Oživlé legendy. Vyděsilo mě to.

Bílá vlčice - 12. kapitola

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bílá vlčice - 11. kapitola, 2. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře