Tak je tu první kapitolka. Prolog byl, přiznávám se, tak trochu jen o Belle, co je zač, ale v první kapitolce jsem se rozhodla to změnit. Vypráví Bella i Edward. Je to o jejich prvním setkání, kde je celá smečka i celá rodina Cullenů. Prosím o komentíky.
17.11.2009 (16:30) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2763×
BÍLÁ VLČICE – 1. KAPITOLA
Byl pátek a Bella měla vidinu. Potkala velkou rodinu upírů. Smečka byla s ní, ale k žádnému boji nedošlo. Nevěděla co to bylo. Nestarší vlci ze smečky měli sraz u Sama. Bella tam tou největší rychlostí běžela.
„Same, je možné, že na některé upíry nezaútočíme?“ začala Bella pomalu.
„Ano, to je možné, protože s jednou rodinou upírů máme podepsanou smlouvu. Oni nevstoupí na naše území a my neprozradíme, kdo oni jsou. Proč se ptáš, Bello?“ podíval se Sam po Belle, která ho bedlivě poslouchala.
„No…“ začala, ale někdo jí skočil do řeči.
„Na hranicích jsou upíři. Ale odmítají vkročit na naše hranice!“ byl slyšet zvenku Jared.
„Jdeme,“ zavelel Sam a všichni vstali a odběhli do lesa jako vlci.
Když Bella doběhla k hranicím nemohla popadnout dech. Byla to stejná scénka jako v jejím snu.
Bella vypráví:
Nechala jsem klukům náskok. Nechtěla jsem být ten, který trhá upíra a oni to věděli. Vždyť polovinou k nim patřím. Moje smečka to tolerovala a nechala mě jen pro případ velké potřeby. Nikdo na mě již nezíral, vlastně jen ten, kdo mě viděl poprvé v podobě vlka. Běžela jsem za smečkou se štěňaty, tak jsme říkali nově proměněným. Doběhli jsme na hranice, ale žádný kouř ani ležící vlci tu nebyli.
Sam se bavil s jedním z upírů. Najednou jsem lehla a viděla, jak upíři útočí na lidi z Forks. Jakmile jsem se zase postavila, všichni vlci mě sledovali. Viděli mou vidinu ve svých myšlenkách a teď na mě všichni křičeli v myšlenkách. Bello, musíme tam jít. Zakřičel Jakob svým hlasem v myšlenkách. Doběhla jsem tedy za Samem a bez potíží se přeměnila do upíra.
Všichni upíři mě sledovali ještě víc a to ne kvůli tomu, že jsem jediný bílý vlk, ale že jsem upír. Sam se na mě otočil s vytřeštěným pohledem. Vzal mě za ruku a odběhl semnou o kus dál.
„Pomátla ses? Ještě nikdy jsi ses nepřeměnila před upíry. Co jsi viděla? Viděl jsem, že ses svalila na zem,“ pošeptal mi Sam a myslel si, že to upíři neslyší, ale byl na omylu.
Viděla jsem na jejich tváři obdiv a ještě něco na jednom z nich. Sledoval mě svýma zlatýma očima a cítila jsem tlak ve své hlavě. Myslela jsem na ten tlak a on se cukl.
„Viděla jsem upíry, jak útočí na lidi ve Forks. Byli to ti, kteří zabili pár lidí z rezervace. Chci je jít roztrhat,“ řekla jsem, očima sledovala toho upíra a vzpomněla si na svou vidinu.
Ten upír se nahrbil a potichu zavrčel.
„Carlisle, ženou se sem cizí upíři,“ zašeptal ten upír a nespustil ze mě oči.
Ta malá upírka s obrovským úsměvem jen přikývla. Otočila jsem se na Sama a on přikývl též. Ukázal na pár vlků a nechal si tu u sebe jen dva zkušené a jinak mladé vlčata. Přeměnila jsem se zpět do své vlčí podoby. Upíři překvapeně zírali na mou vlčí podobu i když jí už viděli. Zavrčela jsem na ně a otočila se ke smečce. Mám vedení. Jdeme. Řekla jsem jim a vydali jsme se na cestu.
Vypráví Edward:
Čekali jsme než se sem přiženou vlci. Byl jsem zvyklí, že jich je málo, ale když jsem spatřil tu velkou smečku, začal jsem se bát o svou rodinu. Jejich Alfa se začala bavit s Carlislem o obnovení smlouvy a v tom se v lese mihlo něco bílého mezi šedými a hnědými hřbety. Na louku vyběhlo několik malých vlků a mezi nimi jeden velký bílí. Mysleli jsme si celá rodina, že je už akorát starý. Akorát si to nemyslela Alice.
Ten vlk se svalil na zem a chvíli ležel. Nenapadlo mě se mu hrabat v mysli a tak jsem ho zablokoval. Soustředil jsem se na ty nejblíže nás. Hlavně na Alfu, která s námi mluvila. Jeho mysl byla skoro prázdná, jen měl strach o bílého vlka, moment vlčici. Bello, co to zase vyvádíš. Ach jo. Není den, kdy by byla bez maléru. Začínal jsem pochybovat, že je to zkušený vlk. Alice se na mě s významem podívala. Edwarde, ty se budeš ještě divit. Musím si nakoupit. Musím si nakoupit. Začala si opakovat, aby nemyslela na to, co viděla.
Bílá vlčice se zvedla a rozhlédla se po své smečce. Sledovali jí všichni krom jejich Alfy, který se bavil s Carlislem. Při běhu se ta vlčice přeměnila do… do upíra. Sledovali jsme ji celá rodina. Měla na sobě oblečení i když ostatní vlci se museli svlékat a zase oblékat. Alfa se otočil a vytřeštil oči. Zadíval jsem se na tu tajemnou upírku, jak jí vleče vůdce smečky stranou a myslí si, že je neslyšíme. Přestal jsem vnímat okolí a soustředil se na její mysl. Myslela na můj dar a sledovala mě svýma krásnýma očima. Cukl jsem sebou. Viděl jsem její vizi, kterou si opětovně přehrávala ve své mysli. Upíři se blížili a chtěli zabrat toto městečko.
Nahrbil jsem se při té představě a tiše zavrčel. Všichni na mě hodili zkoumavý pohled.
„Carlisle, ženou se sem cizí upíři,“ pošeptal jsem Carlislovi, aby pochopil změnu mého chování.
Stále jsem sledoval tu vlčí upírku, která se podle myšlenek všech ostatních jmenovala Bella. Ano, Edwarde. Máš ve všem pravdu, ani se mě pak nemusíš ptát a o ty upíry si nedělej starosti. Cítil jsem, jak Alice přikývla. V tom se Bella proměnila ve vlčici a zavrčela na nás. Asi jí nebylo příjemné, že na ní všichni zíráme, jak na zjevení. Otočila se s polovinou smečky a zmizela v lese. Obíhali nás lesem.
Carlisle se zachvěl. Sledoval, jak polovina smečky nás obíhá a zbytek se přibližuje blíže. Emmett s Jasprem měli smíšené pocity. Přitáhli si své milované polovičky i Carlisle si k sobě přitáhl Esme. Já neměl koho a zabolelo mě u mého dávno mrtvého srdce.
„Nebojte, oni nejdou na vás, ale na cizí upíry. Chtějí zlikvidovat městečko Forks. Jestli vás můžu poprosit, nikomu neříkejte, co jste tu dnes viděli,“ poprosil nás Alfa.
Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bílá vlčice - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!