Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beznadějný boj? 1. kapitola

There are - ukázka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Beznadějný boj? 1. kapitolaNapadlo mě, co by se dělo pár let po Rozbřesku. Celá rodina je spolu a právě se přistěhovali do města jménem Deming. Co se tam asi bude dít? Dojde na onu velkou bitvu mezi Volturiovými a Cullenovými? A co Jacob s Renesmé? To vše se dozvíte, když budete číst :). P.S.: Je to moje první povídka, takže promiňte, jestli se Vám to nějak nezdá ;D. Vím, že je to dost krátké, ale časem se zlepším, snad. Taky bych prosila komentáře, ráda bych slyšela Váš názor. Děkuji :).

22.07.2010 (20:30) • Avanted • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1187×

Zase se na mě všichni dívají. Na tohle si nikdy nezvyknu. Ještě že je tu i celá má rodina. Celé školní parkoviště si zvědavě prohlíží naši skupinku. Skupinku upírů, jednoho vlkodlaka a jedné poloupírky. Mé dcery. Nessie je už 19, přestala stárnout, ale vypadá spíše na 16 - 17 let.

Ano, už je to tak. Znovu jsme se přestěhovali. Tentokrát je to městečko Deming. Není to ani tak daleko od Forks - to byla má a Jacobova podmínka. To kvůli Charliemu a Jake chce vidět svou smečku. Teď jsme na cestě do naší další nové školy. Ach jo. Už bych si na to asi měla začít zvykat. Jsem přece silná a statečná upírka! Jo, to je vidět. Radši jsem vystoupila ze stříbrného Volva a podívala se na něj. Edward, můj vlastní zázrak. Nikdy si nezvyknu na jeho krásu. A ten okouzlující úsměv...

 

Z myšlenek mě vytrhl až Jacob. Je hrozně nervní. Ani se mu nedivím. Já jsem také, ale na něm je to nějak víc vidět. Těká očima po lidech a v ruce mačká Nessiinu ruku.

„Půjdeme už? Nebo se tu chystáme zkamenět?!" začal si stěžovat. Edward nad tím jen protočil oči a já se musela zasmát. Typický Jake.
„Jdeme tedy?" zeptal se mě Edward. Já jen přikývla.

A vyšli jsme. Škola byla obyčejná. Hodně podobná té ve Forks. Když jsme vešli do budovy a zjistili jsme si naše rozvrhy a jiné věci, rozešli jsme se do tříd. Naštěstí jsem téměř všechny hodiny měla s Edwardem a s Alicí.

Škola uběhla rychle. S Edwardem jsme si pořád povídali, a když ne s ním, tak s Alicí. Učení bylo triviální. Vše už jsem znala z Forks a z Denali - tam jsme byli naposled.

 

Teď sedíme v Edwardově Volvu a jedeme domů. Esmé ho zařídila přímo skvostně. Nádherná a velkolepá vila, ostatně jako vždycky. Podívala jsem se do zrcátka auta a viděla jsem jet za námi elegantní Audi. V něm seděl Jake s Nessie a Jasper s Alicí. S námi v autě seděla Rose s Emmettem. Ten byl podezřele potichu. Zajímalo by mě, co se zase chystá provést. Naposledy sehnal dokonalou kopii Esmininy staré vázy a před jejíma očima ji „omylem" shodil. Esmé pěkně vyváděla. Všichni jsme se pomalu váleli smíchy po zemi. Byl na ně úžasný pohled. Emmett s kukučem zmoklého štěněte a Esme s vařečkou v ruce - zrovna vařila Jakovi a Nessie večeři. Když jsem si na to vzpomněla, musela jsem se usmát. Edward se na mě otočil a tázavě zvedl obočí. Jen jsme zavrtěla hlavou a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil a šibalsky mi pošeptal do ucha.

„Dnes večer." Musela jsme se usmát, věděla jsem, o co jde. V poslední době jsme na sebe vůbec neměli čas. Neustále cvičím svou schopnost. Už dokážu svůj dar ovládat skvěle. Edward mi může číst myšlenky, ale to já většinou nechci, takže mu to dovoluji jenom občas. Vlastně se jinak nic nového neděje. Bohužel.

Pořád čekáme na rozhodnutí Volturiových. Je nám jasné, že hned, jak posbírají síly, vrátí se na odplatu. Bude boj. A velký. Jsme vlastně neustále v pohotovosti. Jak my, tak i smečka. Co jsme se z Forks přestěhovali, mají tam prý hroznou nudu. Já bych tu nudu někdy brala... Konec přemýšlení, jsme před domem. Edward a Jasper zaparkovali auta a všichni jsme vystoupili. Jasper s Alicí ihned šli na lov. Jazz to potřeboval. Pořád má menší problémy. Rose s Emmem šli někam do soukromí. Ani se jim nedivím, taky bych šla, ale teď na to není čas. Jak Edward říkal, večer.

Když jsme vstoupili do domu, bylo tam ticho. Carlisle je v nemocnici a Esmé restauruje nějaký dům. Zařídila si v centru města vlastní agenturu.
„Bello?" Ach ne, co zas chce, vždyť jsme byli nakupovat v Seattlu. Hned potom, co jsme přiletěli z Forks.

„Co je, Alice?" Jako bych to nevěděla.

„Že pojedeme nakupovat? Kousek odsud je větší město. Určitě tam budou nějaké dobré obchody..." A už zase mlela. Hodila jsem prosící pohled po Edwardovi.
„No na mě se nedívej. Víš, že já proti ní nemám šanci," odpověděl.
„Tak jo, Alice, řekni mi, co jsi viděla, že ti odpovím," řekla jsem nabručeně.

„Jo!" vypískla, a odtančila do jiné části domu.

„Utečeme?" zeptala jsem se spiklenecky Edwarda. Zvláštně se na mě podíval.

„Víš, lásko, myslím, že to nemá cenu. Ona to uvidí, přiběhne a začne zase otravovat," pobaveně se usmíval.

No, mě to moc legrační nepřipadalo. Poraženecky jsem táhla Edwarda do našeho pokoje. Ness s Jakem jsem nikde neviděla. Nejspíš si šli užívat svojí přítomnosti. Otevřela jsem dveře pokoje. Byl krásný. Dost podobný tomu ve Forks. Celá místnost byla světlá s velkými okny. Vše bylo v odstínech bílé a krémové se žlutými doplňky. Z okna byl krásný výhled. Lesy a malé jezero. V pokoji bylo stěna s CD a DVD, kde hlavně vévodila obrovská postel. Byla v odstínech zlaté a jemně krémové se železnou konstrukcí.

„Vyzkoušíme ji?" zeptal se šibalsky Edward.

„Počkej si do večera!" Musela jsem mu to nějak oplatit. Jen se na mě uraženě podíval. Tomu jsem se musela zasmát. Naklonila jsem se k němu a jemně ho políbila na rty. Chtěl mě k sobě přitáhnout, ale to jsem nemohla dopustit. Místo toho jsem se mu šikovně vyvlékla a běžela dolů za Alicí, která se s Jazzem právě vrátila z lovu, nechápu, jak to tak rychle mohli stihnout.

S úsměvem jsem se na ni podívala, ale v tu chvíli mi úsměv na rtech ztuhnul. Dívala se do prázdna s vyděšenýma očima. Otočila jsem se na Edwarda a ten měl ve tváři stejný výraz jako Alice, určitě si přečetl její myšlenky. Jasper stejně jako já nic nechápal. Ztuhle stál a čekal.
„Alice, co...?" zeptala jsem se, ale nechala jsem vyznít svou otázku do prázdna. Myslím, že mi to došlo.

Autor: Avanted, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Beznadějný boj? 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře