Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bezejmenná - 2. kapitola

05.02.2010 (16:15) • Thepetruskaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1684×

Učitel se postavil na katedru, aby mohl objasnit, proč Edward přestoupil sem.

„Třído, chtěl bych vám oznámit, že pan Cullen se vzhledem ke svým vynikajícím znalostem španělštiny rozhodl přestoupit na naše hodiny dějepisu. Byl bych velice rád, kdyby jste mu pomohli se zorientovat.“ Pak se obrátil na Edwarda a pokynul mu rukou, aby se posadil.

Volných míst tu bylo vážně hodně, proto mě překvapilo, že se prázdná židle vedle mě s jemným vrznutím odsunula. Překvapeně jsem se na něj podívala. Zkoumavě si mě prohlížel.

„Ahoj já jsem Edward. Ty budeš Bella, že?“

Jen jsem mlčky přikývla. Nejspíš se rozhodl, že tak snadno to nevzdá.

„Mohla bys mi prosím říct, co jste dělali minulou hodinu?“

Bože vždyť je to upír! A ještě ke všemu umí číst myšlenky! No jo, sakra vždyť on se mi právě teď může hrabat v hlavě. Vzhledem k jeho klidné tváři bych řekla, že to rozhodně nedělá. Tak fajn, budu hrát tu jeho hru, ale trošičku pobavit bych se u toho mohla, ne?

„Minulou hodinu jsme se dívali na video. Bylo o takzvané Španělské chřipce.“

Znělo to, jako kdybych někoho udávala FBI za tří násobnou vraždu. Ovšem, to s jakým klidem mi odpověděl, mě přeci jen trochu z míry vyvedlo.

„Aha a mohla bys mi prosím tuto látku pomoci dohnat? Nerad bych něco tak důležitého zameškal.“

Proboha vždyť on na tu chřipku “zemřel“! On by měl doučovat mě.

„Hmm dobře.“

Sakryš, do čeho jsem se to zase uvrtala?

„Takže, mohla bys řekněme dnes po škole jet se mnou a vysvětlit mi to u mě doma?“

Mysli Bell, mysli.

„Dobře.“

Ne, to jsem ale nechtěla říct. Co mě to zase napadlo. Jít dobrovolně do domu plného upírů? Do prkýnka. Vím skoro přesně, jak kdo z nich zareaguje na moji přítomnost. Celý zbytek hodiny jsme už mlčeli. Na jednu stranu jsem strašně šťastná, že ví, že existuju. A na tu druhou mám strach, co se stane, až zjistí, že vím jejich malé/velké tajemství. Celé dopoledne jsem přemýšlela. Nakonec jsem si ale řekl, že nemám nejmenší důvod být nervozní. Prostě jim nic říkat nebudu. Edward nejspíš moje myšlenky neslyší, což je dobře a navíc jsme si kvit. Jestli dnešní odpoledne přežiju, tak už všechno. Jen se modlím, ať to neříká Emmettovi, protože si vážně dokážu představit, jaké vtípky si na mě připraví. Chudinky ty holky předemnou. Jedna odcházela s medem a peřím v hlavě a druhá s koláčem na obličeji. Potěš pán bůh, ještě že mám svoji schopnost a vím, na co se připravit. Vlastně jsem Emmovi vděčná, že ty holky od Edwarda odradil. Jsou to nafoukané pipiny, kterým na něm vůbec nezáleží. Když jsem vcházela do jídelny, všimla jsem si, jak se na mě Emmett zlomyslně kření od jejich stolu. To snad né! Najednou jsem dostala poslední spásný nápad. Pomalu jsem se došourala až k jejich stolu. Emmett, kolem kterého jsem zrovna procházela, se mi pokusil nenápadně nastavit nohu.

„Promiň, ale zakopnout a totálně se ztrapnit dokážu i bez tvojí pomoci,“ řekla jsem mu s ledovým klidem.

Uvnitř jsem se ale smála. Emmett je vážně legrační. Přesně takového staršího bráchu bych si přála mít. Jenže, když nasadil ten svůj vykulený výraz, nevydržela jsem to a začala se smát nahlas.

„Cože?“ zeptal se nevině.

Rukou jsem poukázala na jeho nohu, kterou se teď nenápadně pokusil stáhnout zpátky pod stůl. Dál už jsem to nerozebírala, protože na mě koukala celá jeho rodina, a já vážně nesnáším, když jsem středem dění. Otočila jsem se tedy k Edwardovi a doufala, že můj nápad přijme.

„Víš napadlo mě, co kdybys spíš ty jel ke mně?“

Pohledem jsem střelila po Emmettovi, který se tvářil, jako naprosté neviňátko.

„Víš Bells, já bych moc rád, ale už jsem volal mámě, že přijedeme a ona bývá vážně dost naštvaná, když zruším něco na poslední chvíli.“

Kdyby jenom nelhal, jako když tiskne. Esme by nevadilo, ani kdybych si tam přivedl partu opilých holek kolem druhé ráno bez ohlášení.

„Jo jasně.“ Už jsem se otáčela k odchodu, když mě zastavil.

„Bello? Nechceš si dneska sednout k nám?“

Sakryš. Ale co, tím přece nic nezkazím.

„Dobře.“ Sedla jsem si na volné místo vedle něj a Alice.

Ta už se nadechovala a já se musela pousmát nad její nedočkavostí. Ta holka je blázen.

„Bello co děláš v pátek?“

Rozhodla jsem se jí to usnadnit.

„Řekla bych, že v pátek nic nemám. Proč?“

Dělala jsem nechápavou, ale bylo mi jasné, jaký má úmysl. Jen jsem pořád nechápala, jak to, že Edward zrovna mě poprosil o vysvětlení látky a ona se mnou chce jít nakupovat. Myslela jsem, že ani netuší, že existuju. Je to vážně zvláštní. Počkat. No to snad ne. Tak, tohle je moje zkouška? No počkej Emmettku, tohle si s tebou jednou vyřídím.

„Nechtěla bys se mnou jít nakupovat?“

Mám štěstí, že v tomhle jsme byli stejné. Taky jsem milovala nakupování. Ale nakupovat sama, je vážně nuda. A já nemám moc lidí, se kterými bych svoji oblíbenou činost chtěla dělat. A hlavně oni to většinou po deseti obchodech vzdají. A možná i tahle zkušenost mě donutila odpovědět jí kladně.

„Moc ráda, Alice.“

Nenechala mě to ani doříct a už radostně zavýskala.

„Nemáš ponětí, do čeho jsi se právě namočila,“ zašeptal mi Edward a Alice se na něj zamračila.

Ignorovala jsem to a dokončila svoji řeč.

„Kdyby jsi mě nechala domluvit, tak si myslím, že by bylo lepší, kdybychom vyrazili spíš až v sobotu ráno, ať na to máme víc času.“

Tak a teď se na mě koukali všichni, jak na blázna. Alice se zvonivě rozesmála a Emmett se zamračil. Už bylo pozdě a jídelna se začala vylidňovat. Zvedla jsem se tedy a mlčky šla odnést nedojedené jídlo. Už jen jedna hodina mi zbívá, než se vydám do jámy lvové. Takže tohle byla nejspíš první zkouška. Dokázat si získat Alici. Druhá a zároveň poslední je neutéct od nich z domu s křikem a nejlépe špinavá od něčeho lepkavého a slizkého. Paráda. Už se vážně nemůžu dočkat. Ale musím říct, že mi Emmett vybral dobře. Nevím, jak bych zvládla Rose. Kdežto Alice, to je jiná. Nakupovat s ní bude pro mě zábava. S tím ale Emm nepočítal.

Autor: Thepetruskaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bezejmenná - 2. kapitola: