Trochu jsem si pohrála s tím, jak by mohla dopadnout bitva bez štítu Belly... Je to moje první povídka a tak doufám, že se vám bude líbit :)
23.06.2009 (12:00) • Ditulle • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1407×
Zastavili se, vyrovnáni do trojúhelníkové formace a ačkoliv byli děsivý, ani lidské oko by nepřehlédlo tu krásu. Mé dva cíle- Alec a Jane- stáli přímo uprostřed, chráněni ze všech stran.
Jane stála Arovi po pravici a když zachytila můj pohled, ukázala svůj ohromující úsměv. Edward zavrčel a mě došlo, o co se Jane pokoušela. Otřásla jsem se před tou představou a snažila jsem se soustředit na bitvu. Snažila jsem se zaštítit své nejbližší, ale můj štít vůbec nefungoval. Mezitím se Carlisle s Edwardem snažili přesvědčit Ara, Marka a Caia o Renesmiině polovičním lidství, avšak marně. Aro sice uvěřil příběhu, který mu Nessie vyprávěla svým zvláštním způsobem, ale zato Caius byl neústupný. Po vyslechnutí všech svědků se starší semkli k sobě, aby se mohli poradit. Loukou prosvištel prudký poryv větru a snažil se rozfoukat sněhobílou mlhu, která nevěstila nic dobrého. Blížila se k nám pomalu, ale jistě. Podle úsměvu na Alecově tváři jsem usoudila, že pokud co nejdříve nevyšlu svůj štít, budeme odsouzeni k smrti. Stiskla jsem Edwardovi ruku, protože by to mohlo být naposled kdy můj dotek pocítí.Otočil se ke mě a vášnivě mě políbil, protože i on tušil, že by to mohl být náš poslední polibek. Myslela jsem si, že se odtáhl, avšak když jsem otevřela oči, nebyl tam. Pohlédla jsem dolů a uviděla jeho krásné, bezvládné tělo ležící u mých nohou. Bolestí se mi podlomila kolena a klesla jsem vedle něj. V tu chvíli jsem byla vděčná, že Jakob s Renesmée utekli. Vzlykala jsem nad Edwardem, když jsem uslyšela kroky. Byl to Aro. Za ním šel trochu pomaleji Caius, který si pohrával s malou stříbrnou věcí. Automaticky jsem zaujmula obraný postoj před Edwardovým nehybným tělem a z hrdla se mi vydralo varovné zavrčení. Garda reagovali stejně, ale starci zůstali klidní. Aro se zastavil kousek ode mě a pomalu ke mně natáhl paži.Nevšímala jsem si ho. Můj zrak spočinul na Caiových rukou a na malém stříbrném předmětu. Jakmile ze zapalovače vyšlehl plamínek dlouze jsem zavrčela na Caia. V tom okamžiku byli Felix a Demetri u mě, ale Aro je zvednutím ruky odvolal. Usmál se a promluvil: „Krásná Bello, ničeho se nemusíš obávat. Tvé rodině ani tvým přátelům nebude ublíženo, pokud odejdeš s námi.“ Pohlédla jsem na Edwardovo nehybné bílé tělo, na Caia držícího zapalovač a zpět na Arův přemýšlivý obličej. Neměla jsem na výběr, protože zabití Edwarda by byl konec i mě samotné a tak jsem jen mlčky přikývla. Arovi se na obličeji roztáhl široký úsměv, odhalující řadu jeho sněhobílých zubů, avšak jeho oči pozorovaly něco v dálce a v duchu jsem si představila to, co on: Aro sedící na trůně, po boku Edwarda a Alici v černých pláštích, jako přítomnost a budoucnost a za trůnem mě s Renatou, jako nejvyšší možnou ochranu……..
Autor: Ditulle, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bez štítu:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!