Tak a další dílek je tu, i když po větší odmlce. Je trošku kratší, ale to vám snad nebude vadit. Bella udělá další průser. Tak se těšte... (pište komentáře jinak nebude pokračování)
30.04.2010 (15:30) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1809×
Pohled Belly:
Ty kluci si nedali říct a pořád za mnou dolejzali. Byl to otřes a tak jsem si objednala na kuráž panáka a pak dalšího a dalšího dokud nepřišla … a nezatrhla mi to a nepřipoměla mi, že tady bude zátah na ožralé mladistvé. Nechala jsem tedy toho a šla si zase pro kolu. Nikomu jsem pořádně neřekla, že se tady bude dít zátah a to tu bylo dost opitých do patnácti. Většina si přinesla vlastní, protože tady nikomu moc nechtěli nalít. Měla jsem štěstí, že jsem měla dnes sedmnácté narozeniny (v Americe dospívají už v sedmnácti). Ještě mi dali jeden zdarma.
Seděla jsem u stolu a pozorovala okolí. Bylo to bezva sledovat ty lidi, s kterými tu bohužel zůstanu pěknou dobu a kdo ví jestli. Třeba mě táta vyhodí z baráku a pošle mě zpátky za mámou. To by bylo už tuplem ta nejlepší věc nebo ať mě strčej třeba do děcáku, ale hlavně ať už můžu svobodně tančit.
Seděla jsem tam další hodinu a půl. Pak jsem si šla zatancovat a převléknout do svých věcí. Rozloučila jsem se s … a odjela domů.
Vůbec jsem v sobě necítila ty panáky a tak mě překvapila následující scéna. Zastavili mě policisté.
„Vystupte si prosím slečno a váš řidičský a občanský průkaz. Slečna Swanová? Váš otec se jmenuje Charlie Swan?“ chrlil na mě policista.
„Už to tak bude a jestli se nemýlím, tak je to váš nadřízený,“ odpověděla jsem mu a on přikývl. No bezva.
„Dýchněte si prosím,“ řekla policistka a podala mi tester.
„To je dcera Charlieho,“ pošeptal té policistce policista.
„Dobře, ale vyjela od klubu, takže pokuď bude bez alkoholu v krvi, tak to bude dobrý a pustíme jí. Víš jaký má o ní Charlie starosti a proč sem přijela, ale je hezká co?“ odpověděla mu šeptem, ale já je stejně slyšela.
A kruci. Ty panáky nevyprchaly. Jsem v háji.
„Tak co? Proč jsi tak najednou bílá? Ukažto sem,“ řekla mi mile ta policistka a vzala mi z ruky tester.
„Ale ale. Tak co to bylo? I když není to tak zlý, ale za volant bys neměla ještě sedat,“ promluvil pro změnu ten policista.
„Naposledy jsem měla panáka před dvěma hodinami, pak jsem čekala než budu moci jet domů. To je pravda. Nemusíte dávat najevo co si o mě myslíte! Bezvadně mi to tady začíná,“ byla jsem naštvaná, ale ne na ty policisty, ale na sebe.
Sedla jsem si do auta, ale nohy nechala venku, aby si nemysleli, že chci ujet a vytáhla klíčky. Auto chcíplo a já ty klíčky hodila policistům. Policistka je obratně chytla a povytáhla obočí.
„Počkám tady nebo se domů dostavím pěšky,“ řekla jsem a chytla se za hlavu.
„To bude v pořádku. Vezmeme tě k nám na stanici a zavoláme Charliemu, ať si pro tebe dojede. Auto ti odvezeme k nám na parkoviště a ty si ho tam vyzvedneš, ano?“ klekla si přede mnou ta policistka a usmála se na mě.
„Jinak já se jmenuju Katrina a tohle je Thomas. Vždyť dneska máš podle všeho narozeniny. Pojď Bello, pojedeš semnou tvým autem a Thomas pojede za námi, ano?“ Katrina byla opravdu moc hodná a začínala jsem jí mít ráda. Přikývla jsem a přesunula se na sedačku spolujezdce.
Katrina nastartovala a vyjela směr centrum tohohle mini městečka. Po celou cestu jsem mlčela a koukala se z okna. To bude vynikající začátek mého nového pobytu zde. Po cestě jsem viděla nějakou sokolovnu, ale bylo tam zhasnuto, a aby ne když už byla hluboká noc.
„To bude dobrý Bello. Já se tě zastanu a Thomas taky. Nic proti, ale Charlie se nechá někdy v něčem obměkčít, ale v něčem vůbec. A pokud jde o tvůj pobyt tady, tak bychom někdy mohli jít spolu na nákupy. Vždyť nejsem o moc starší než ty. Je mi teprve pětadvacet,“ usmála se na mě a já jí slabý úsměv oplatila.
Zastavila před stanicí, kde se svítilo. Nějaký dva policisti venku blbli se zbraněmi. Kdyby se zastřelili tak by to bylo k smíchu. Katrina vystoupila a vypadala úplně jinak. Byla našvaná.
„Co vy dvě hovada tady děláte? Nemáte už dávno být na cestě ke klubu? A dělejte! Kdyby vás viděl náčelník, tak byste teprve viděli. Upalujte!“ křičela na ně a oni okamžitě nasedli do aut a odjeli. Thomas se jim smál.
„Thomasi! Přestaň se šklebit a běž zavolat Charlieho. Šupito presto!“ seřvala ještě jeho a on se přestal smát a zmizel v budově.
„To bych do tebe neřekla,“ ozvala jsem se potichu a ona se zase usmála.
„Jsem jediná žena na téhle stanici a jsem zástupcem tvého otce. Potřebuji si zjednat autoritu,“ vysvětlila mi a vedla mě dovnitř.
„Chceš říct jeden dobrý vtip?“ zeptala jsem se jí když jsme seděli v její kanceláři. „Ale je o policistech,“ upozornila jsem jí ještě.
„Jasně že chci. Jsem zvědavá, co jste si zase na nás vymysleli,“ pousmála se a přitáhla si židli blíž ke mně.
„Policisti zastaví auto plné lidí a ptají se řidiče: „Dobrý den, řidičský a občanský průkaz. Alkohol, drogy nebo marihuanu?“ „Ne děkujeme, všechno máme.“ “řekla jsem jí a ona se rozesmála, až mi z toho málem praskly bubínky.
Prohlížela jsem si jí a všimla si, že má tmavší pleť než já. Ale měla příjemnější a přátelštější obličej než tam venku pod světlem té lampy. Docela jí to slušelo.
Ozvalo se zaťukání a já strnula. Otočila jsem se na dveře a tam se objevil můj otec. Katrina se přestala smát a odkašlala si.
„Bello, běž napřed k autu,“ promluvil můj táta a já se skloněnou hlavou vyrazila ven. Ve dveřích jsem se zastavila a pohlédla dovnitř. „Nashledanou,“ řekla jsem a dál pokračovala k autu.
Charlie po chvíli dorazil zamnou a nastoupil si. Chvíli seděl a koukal se před sebe. Nepodíval se po mně ani nepromluvil. Bylo to horší než kdyby mě seřval.
„Tati, já…“
„Ne Bello. Říkal jsem ti něco a ty jsi to ignorovala. Aspoň že jsi prej počkala dvě hodiny, ale stejně to bylo málo, že?“ nastartoval a vyjel, ale už nepromluvil.
Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bello, tohle už nedělej! - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!