Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 6. kapitola

Ozvalo se pouze ochraptělé, ale hlasité „Dále“, a tak jsem vešla. Nikde jsem neviděla Billiho, ale s ním jsem mluvit nepotřebovala. Jejich dům jsem znala perfektně, tudíž jsem šla rovnou k Jakovi do pokoje. Jemně jsem zaklepala a vešla. Jacob ležel na posteli bez trička. Byl nádherný. Jeho svaly, snědá kůže, dokonce ostříhané vlasy nakrátko. Kde jsou ty jeho hedvábně dlouhé vlasy?

„Bells.“ Řekl téměř omámeně.

„Ahoj, jak se máš?“ prohodila jsem ledabyle.

„Právě v tenhle moment skvěle!“ odpověděl a já nerozuměla ani jednomu jeho slovu.

„Cože tak najednou?“ zeptala jsem se téměř podrážděně.

„To ti potom vysvětlím.“ Řekl a přišel ke mně. Opřel si čelo to mé a podíval se mi do očí. Nic z toho jsem nechápala, ale bylo mi to zatím jedno. Teď jsme tu jenom já a on. Jake prolomil tu hranici mezi námi a políbil mě. Jeho rty byly příjemně teplé a něžné, dokonale pasovaly na ty moje. Naše polibky se stávaly intimnější a krásnější. Cítila jsem to příjemné šimrání v podbřišku, motýlci mě lechtali svými křidélky. Bylo to nádherné, přála bych si, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Ruce jsem mu sepnula za krkem a on mi dal levou ruku do kapsy džínů. Pravou rukou mě hladil po zádech nebo obkresloval mou siluetu. Jeho dotyk mi připadal strašně moc horký, ale nevěnovala jsem tomu velkou pozornost. Někdy tahle překrásná chvilka skončit musela. Odklonil se ode mě a usmíval se krásněji než slunce. Nemohla jsem se na něho vynadívat, byl překrásný.

„Miluju tě, Jacobe Blacku.“ Řekla jsem udýchaně.

„Miluju tě Bells, “ a znova mě políbil. Ale už nebyl tak nervózní a váhavý. Byl velice vášnivý a jemný. Nevím, jak dlouho jsme tam tak stáli, ale najednou se Jake ode mě odtrhl a významně se na mě podíval.

„Musíme si promluvit Bells.“ Řekl a já se bála, co přijde.

„Tak dobře a o čem?“ prohodila jsem ledabyle.

„Půjdeme se projít?“ zeptal se a já neměla důvod protestovat. Chytl mě za ruku a dělal uklidňující kroužky. Proč mě chce uklidnit? Šli jsme na naši oblíbenou pláž. Vodil mě tam docela často a odehrálo se tam mnoho šťastných chvil. Začala jsem se bát ještě víc. Zastavil se a podíval se mi do očí. Znova mě políbil. Byl velice vášnivý. Potom se znova odtrhl a znova se mi podíval do očí. V jeho výrazu jsem mohla vyčíst strach, on se bál? Čeho?

„Já jsem se za tu dobu, co jsme se neviděli, změnil.“ Jak to sakra myslí?

„Počkej, jak jako změnil?“

„Víš, jak jsem ti vyprávěl legendy našeho kmene?“ řekl a důležitě se na mě podíval.

„No jasně, že si to pamatuju.“ Bylo to zrovna ten den, kdy jsem se snažila dozvědět celou pravdu Cullenových, ale co s tím má společného on?

„Já jsem… vlkodlak.“ Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Další mytická bytost ve Forks. Podlomila se mi kolena a zatmělo před očima. Ani jsem necítila, jak padám. Probudila jsem se za pár minut v Jakově náruči. Stále jsme byli na pláži.

„Lásko, tohle mi už nedělej. Víš, jak jsem se lekl?“ řekl s láskou v obličeji i v hlase.

„A víš, jak jsem se lekla já? Myslel jsi to vážně?“ tahle otázka mi přišla zbytečná. Proč by mi to jinak říkal?

„Ano, je to bohužel pravda.“ v jeho hlase byl znát smutek a lítost.

„Proč ses proměnil?“ řekla jsem, ale v ten moment bych to vzala zpět. Jake se začal celý třást. Chtěla jsem mu nějak pomoct, ale on nechtěl.

„Bells, jdi ode mě dál! Asi se proměním! Isabello, uteč!“ nikdy mi neříkal Isabello. Copak by mi jako vlk mohl ublížit? Nechtěla jsem se s ním hádat a radši jsem ho poslechla. Běžela jsem do nedalekého lesa a tam se schovala za strom. Co se to děje? Za chvilinku na mě Jake zavolal.

„Bells, už se můžeš vrátit.“ V ten moment jsem si oddychla a vykročila směrem k němu. Když jsem k němu došla, podíval se na mě omluvně a políbil mě na čelo.

„Planej poplach… To kvůli upírům. My, vlkodlaci jsme úhlavní nepřátelé těch odporných a smradlavých pijavic.“ Procedil mezi zuby s téměř hmatatelným odporem.

„Ono je vás víc?“ řekla jsem s vytřeštěným výrazem.

„Jo, pamatuješ si Sama, Paula, Embryho a ostatní kluky z rezervace? Tak ti jsou taky ve smečce.“ Řekl už s naprostým klidem, byl se svým osudem asi smířený.

„Oni taky?“ řekla jsem a bylo mi jich líto, všech.

„Lásko, vadí ti to hodně?“ Řekl a políbil mě do vlasů, ještě stále se celý třásl. Jemně jsem ho chytla za ruce a podívala se mu do očí. V těch jeho kukadlech se zrcadlilo tolik lásky a něhy, kolik jsem ještě nikdy neviděla pohromadě.

„Samozřejmě, že mi to nevadí. Miluju tě i jako vlka.“ Řekla jsem a políbila ho na tvář.

„Bells, já ti musim ještě něco říct. My máme ještě jednu velikou odlišnost.“ Řekl a já mu nerozuměla. Pochopil, že se nechytám a pokračoval. „My se můžeme otisknout. To je něco jako láska na první pohled, ale mnohem, mnohem silnější.“ Pomalu mi docházela ta slova a mně se zalily oči slzami. Snad to neznamená, to co si myslím. Proboha prosím, já ho nechci takhle rychle ztratit.

„Cože?“ bylo jedné, co jsem mohla vyslovit, aniž by se mi zlomil hlas.

„Bells, ale to ještě není celý. Já se otiskl do tebe. V ten moment, kdy jsi vstoupila do mýho pokoje.“ Řekl a bylo na něm vidět, že je pobavený mou reakcí. Usmál se na mě tím nejzářivějším úsměvem, který mi kdy věnoval. On se otiskl do mě! My spolu budeme napořád. Padla jsem Jakovi kolem krku a málem jsem ho povalila na zem.

„Co je na tom k smíchu? Já se lekla, že tě ztrácím.“ .

„Bells, klid. Já nikam nejdu.“ Naše pohledy se opět střetly a ve mně poletoval snad milion motýlků, jako při naší první puse. Velice jemně přitiskl své rty na mé. Jeho ústa se dokonale přizpůsobovala těm mým. Na tenhle okamžik nesmím nikdy zapomenout! Moje ruka mi vklouzla do jeho vlasů a tam si s nimi hrála. Jake mi položil ruku na záda a pomalu ji sunul dolů na můj kříž, tam se zastavil a přisunul si mě blíž k sobě. Cítila jsem ho všude, jednoduše jsem zavřela oči a užívala si jeho přítomnosti. V téhle chvilce jsem netušila, že může být ještě něco krásnějšího. Chytl mě za ruku a šli jsme zpátky do domu. Cestou mi vysvětlil úplně vše, co se týká jeho přeměny.

Když jsme byli u Jaka doma, cítila jsem elektrické napětí mezi námi a už jsem to nemohla vydržet. Rychle jsem zavřela dveře a Jake se na mě doslova vrhnul. Drtil mě svými polibky a já mu je horoucně oplácela. Vzal mě do náruče a šel k němu do ložnice. Nepřestávali jsme se navzájem líbat. Lehce mě položil na postel a znova líbal. Připadala jsem si jako v ráji. Nemohla jsem se jeho přítomnosti nabažit a hladila ho po celém těle. Moje ruce spočinuly na jeho mikině. Pomalu jsem rozepínala zip a Jake začal hrozně nahlas dýchat. Upřímně jsem se mu nedivila. Já měla zase pocit, že mi srdce z hrudi vyskočí a uteče za hranice. Jeho mikinu jsem hodila na druhý konec pokoje a Jake si snažil poradit s mými knoflíky od košile. Moc mu to nešlo, tak jednoduše trhnul a několik jich urval a ty se rozsypaly na zem. Moc jsem nevnímala svět kolem sebe. Moje košile letěla zase na opačnou stranu než jeho mikina. A pak už to šlo ráz naráz. Jeho tričko bylo natržené na straně, ale to nám bylo fuk. Nejvíc záležet si dal na rozepínání mých kalhot. Nemohla jsem to vydržet a hlasitě sténala a prosila ho, aby mě přestal trápit. Pomalu mi sunul rifle po nohách dolů, a jak postupoval, políbil mi každý nově odhalený kousek kůže. Chtíč ve mně vzrostl na neúnosnou mez a já využila chvilky jeho nepozornosti a převalila ho na záda. Rychle jsem ho zbavila kalhot. Viděla jsem, že je vzrušený skoro jako já. Líbala jsem ho po celé jeho hrudi a snažila si zapamatovat každý jeho záhyb, pihu, prostě vše. Jake mě uchopil za týl a přitáhl si mě co nejvíc k sobě. Líbal mě ještě vášnivěji a náruživěji než před chvílí. Mé rty ho na moment přestaly zajímat a on se přesunul na můj hrudník. Ruce se mu třásly příliš silně, aby mě mohl zbavit podprsenky, takže mi ji nechal oblečenou, jen z ní vymanil moje ňadra. Zulíbal mi snad každičký milimetr kůže. Byla jsem jako smyslů zbavená. Servala jsem ze sebe překážející podprsenku, stejně jako jeho boxerky. Prahla jsem po jeho dotycích v mém klíně. On to věděl a jako vždycky udělal přesně to, co mi na očích uviděl. Poslední překážka v podobě mých modrých kalhotek byla zdolána. Podívali jsme se sobě navzájem do očí a v ten okamžik jsme se stali jedním tělem. Nejdříve jsem se na něm velice jemně a pomalu pohybovala, ale pak jsem začala zrychlovat a hlasitěji vzdychat. Aniž by nás rozpojil, byl najednou nade mnou a přirážel silněji a silněji. Každá buňka v mém těle chtěla vybuchnout. Naposledy jsem hlasitě zasténala a Jake vteřinku přede mnou. Tohle mělo být moje první milování, pomyslela jsem si. Nikdy bych netušila, jak jedna „noc“ může člověku změnit život. Mně ho změnila až moc.