Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 31. kapitola

19.03.2010 (10:45) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2266×

31. Kapitola

Ráno jsem se probudila plně odpočatá a svěží. Ani mě v noci nevzbudila Lilli. Možná, že u ní byl Jake. Posadila jsem se na posteli a protáhla se. Rukou jsem omylem zavadila o Jaka. Samozřejmě, že jsem ho probudila. Naklonila jsem se k němu a pošimrala ho na nose. Nesnášel to.

Něco nesouvislého zamručel a poškrábal se na nose. Nevydržela jsem to a musela ho políbit na čelo, to už se probral úplně.

„Dobré ráno,“ pošeptal mi mezi polibky. Nechtěla jsem ještě vstávat, ale musela jsem se podívat za Lilli. Vždycky se v noci nejméně pětkrát odkope, ale dneska ne.

Vešla jsem do jejího pokojíku a ona ještě spinkala. Musela jsem ji vzbudit.

„Vstávej, Princezno,“ pošeptala jsem jí u ouška a ona se ošila. „Musíš vstávat.“

„Neee…“ zamručela a znova zavřela očka.

„Ale ano. Dneska pojedeš k dědečkovi, pamatuješ?“ zeptala jsem se. Tohle na ni platilo, měla Billyho moc ráda a těšila se na něj.

Vzala jsem ji do náruče, donesla do kuchyně a posadila do židličky. Dala jsem jí snídani a sama si vzala nějaký rohlík s máslem a džemem. Snědla jsem to a pořád se koukala na ni, jak je celá ušpiněná.

Když dojedla, odšoupla svůj pastový talířek a se zářivým upatlaným úsměvem prohlásila: „Ňamka.“ To dělala vždycky.

Vzala jsem ji do koupelny a trochu vykoupala. Vypadala jako čuník. Ale hrozně roztomilý čuník. Převlékla jsem ji do venkovního oblečení a připravila pro převoz k Billymu. Jake mezitím vstal a oblékl se. Malou jsem nechala jít do svého pokojíčku, kam spěchala za svými novými panenkami (samozřejmě dárky od Cullenových), aby se ještě na chvíli zabavila, než pojedeme. Já cestou do ložnice přemýšlela, co si vezmu dneska na sebe. Otevřela jsem skříň a tam byla nějaká krabice ovázaná stužkou. Hnedka jsem věděla od koho. Alice. Skoro jsem se bála otevřít ji, ale zvědavost mě přemohla. Uvnitř byly nádherné oranžové šaty. Lehké, rozevláté, měly vázání za krk, svůdný, ale decentní výstřih, délka asi po kolena. Tak to vybrala dobře. Ještě jsem se podívala, jaké k tomu přibalila spodní prádlo a nestačila se divit. Spíše toho víc odhalovalo, než skrývalo a ty krajky… Zatnula jsem zuby, ale to prádlo si na sebe vzala. Pro Jaka. Stejně na mně dlouho nezůstane.

Do cestovní tašky jsem zabalila několik nejpotřebnějších věcí, hlavně na sebe a nějaké blbosti kolem. Rozhlédla jsem se po pokoji a oči mi padly na noční stolek, přesněji na obsah šuplíku. Prezervativy. To asi bude nutná výbava. Sice jsem nějak nepřemýšlela o dalším dítěti, navíc je ještě brzy. Raději nebudu nic riskovat, pověděla jsem si v mysli a zabalila celou krabičku do tašky. Jake nebude nic namítat.

Ještě jsem kartáčem prohrábla vlasy, které má Jacob nejradši rozpuštěné a pohlédla jsem na sebe do zrcadla. Musela jsem uznat, že mi to sluší. Na vrch jsem si vzala džínovou bundu a šla najít Jacoba.

Byl dole v kuchyni a ládoval do sebe rohlík. Naštěstí jedl nad dřezem a všechny ty drobečky napadaly tam a ne na umytou podlahu. Zasmála jsem se tomu pohledu. Konečně si mne všiml.

„Co je tady k smíchu?“ zeptal se naoko vážně s plnou pusou. Rozesmála jsem se ještě víc, než předtím. Spolkl sousto a smál se se mnou. „Pojedeme?“ optal se nakonec a já kývla. Došla jsem nahoru pro malou a vzala jí malý batůžek s pitíčkem, nějakým plyšákem dalšími nutnostmi, které bude potřebovat.

Posadila jsem ji do sedačky a připoutala. Konečně jsme vyjeli.

U Billyho jsme se moc nezdržovali, jen jsme mu dali malou a ještě asi desetkrát poděkovali a vyjeli jsme směr… To já vlastně nevím. Celé dva dny má v režii Jacob. Jen jsem se docela obávala, že budeme skákat padákem nebo provozovat nějaký jiný adrenalinový sport. Ani bych se tomu nedivila.

Přepadla mě taková nostalgická nálada a vzpomínala jsem na naše společné tři roky. Třeba na letošní únorový víkend…

Cullenovi byli zase jednou na obvyklé návštěvě a naše malá beruška je plně zaměstnávala. Byla tak společenská a měla svou velkou upíří rodinu moc ráda a oni ji, takže putovala z náruče do náruče. Já měla tedy o starost míň, takže jsem zrovna utírala prach v ložnici, když v tom mě Jake povalil na postel. Horoucně mě líbal a hladil, já se snažila vymanit z jeho objetí. Přece jenom máme hosty a je to dost neslušné.

„Jaku, přestaň, nejsme tu sami!“ napomenula jsem ho a on se šibalsky usmál. Vytrhl mi z ruky prachovku a táhl mě z pokoje ven před dům, kde jsme se líbali. Potom mě vzal do náruče a nesl do lesa, kde mě položil do trávy a tady jsme se milovali. Tehdy bylo venku sotva deset stupňů, ale váleli jsme se nazí po trávě a dováděli jako smyslů a rozumu zbavení. Taky jsem z toho měla dost šílenou chřipku. Ale stálo to zato. Jo, jo, vzpomínky mi nikdo nevezme.

„Nad čím dumáš?“ optal se mě nečekaně Jacob, až jsem se ho malinko lekla. Byla jsem až moc zahleděná do své mysli a vzpomínek na naše zážitky. A že jich nebylo málo.

„Nad nesmrtelností brouka… Ne, jenom vzpomínám,“ dodala jsem ještě stále zasněně. Jake se vedle mě jen zachcechtal.

„Copak je ti sedumdesát?“ Tak tohle mu nedaruji.

„Ne, ale ty seš tak necitelnej?“ Hodila jsem na něj nevěřícný pohled a on se jen ušklíbl a na chvilku zmlknul.

„Jasně, že občas vzpomínám, ale ne pořád jako ty… Budoucnost je před námi, soustřeď se na ni,“ řekl, pohladil mě po tváři a nádherně se usmál. Jen jsem se na něj dívala jako na svatý obrázek.

„Vidíš? Už jsme tady…“ pověděl asi za pár minut. Podávala jsem se z okna a nevěřila vlastním očím. Čekala bych cokoliv, luxusní hotel, lázně, dokonce i seskok padákem, ale tohle vážně ne.

Když jsem vystoupila z auta, naskytl se mi nádherný pohled. Stáli jsme před malou chatičkou a kolem byl jen hluboký les a jezero s molem. Kolem nic, nikdo, jen já a Jake. Prostě nádhera.

Chatka byla jen o něco málo menší, než náš dům ve Forks, ale za to krásně opravená a v tak nádherné krajině.

„Páni, to je… krásný,“ vypadlo ze mě pouze a přitulila jsem se do Jakovy náruče. Nadechla jsem se z plných plic toho svěžího vzduchu a vychutnávala si tu přírodu na dosah. Jak často se dostanete sem?

Ale je pravda, že teď bych asi nemusela řešit přírodu, ale to dokonalé stvoření vedle mě. Jacoba. I po těch letech se to stále zdálo, neuvěřitelné. Je můj manžel. Otočila jsem se k němu čelem a políbila jsem ho, jen však něžně, ale dokonale to vystihovalo moji náladu a pocity. Ta radost, štěstí, překvapení a láska.

Pustila jsem ho a pomalu šla k molu. Jake odnesl mezitím do chatky naši tašku.  Máme tu být jen přes noc, tak nám jedna cestovní taška bohatě stačila. Posadila jsem se tady na to molo a rozhlédla jsem se. Prostě nádhera. Zaposlouchala jsem se do zpěvu ptáků a šumění vody, když v tom si Jacob vedle mě sedl. Vzal mě za ruku, hrál si s mými prsty a současně mě hřál.

„Líbí se ti tu?“ optal se mě Jacob. Ležela jsem mu v náručí a on mi vískal ve vlasech. Kdybych mohla, vrněla bych jako kočka. Takhle jsem se jen spokojeně vrtěla na Jakově klíně.

„Samozřejmě, ale hlavní je, že jsem tady s tebou.“ Políbila jsem ho na tvář, potom na nos a naposledy na rty, ale vášnivě. Objala jsem ho kolem krku a přitáhla ho k sobě. Sedla jsem si na něj obkročmo a on mě chytl za zadeček a přišoupl ještě blíž k sobě. Tolik odpírané vášně i lásky najednou. Rukou jsem mu zajela do vlasů a líbala ho ještě náruživěji. Hladil mě po zádech svou jemnou rukou a naše jazyky spolu tančily v rytmu naší vášně.

Chtěli jsme vstát a odejít do pokoje, kde bychom se ehm… Ale někdo byl proti. Vstávala jsem jako první, ale neuhlídala jsem si rovnováhu a padala do vody. K Jakově smůle jsem ho držela za ruku, tudíž spadl se mnou. Nebylo tady hluboko, poznala jsem to hnedka, protože jsem zadkem narazila na bahnité dno. Ta celkem studená voda působila jako dobrý uklidňovací prostředek. Něco jako vášeň nebo vzrušení bylo ta tam. Nezmohla jsem se na nic jiného než na smích, když jsem vylezla na břeh. Přece jenom v té vodě byla dost zima. Podívala jsem se na svoje kdysi čisté šaty, a kdybych je neviděla v původním stavu, netušila bych, jakou měly barvu.

Jacob si lehl vedle mě a hlasitě oddechoval. Najednou svůj pohled upřel na mě, věděla jsem, co chce, i po té koupeli. Svou vroucí ruku mi položil na tvář, pomalu se nahýbal nade mě, chtěl mě políbit. Za normálních okolností bych se mu nezdráhala, ale ta studená voda jako kdyby mě očarovala. Najednou jsem na nějaké milování neměla ani pomyšlení. Místo toho jsem dostala děsnou chuť dovádět nějaké kravinky jako malé dítě.

Když byla Jakova tvář asi pár centimetrů nad tou mou, nabrala jsem do ruky bláto a napatlala jsem mu ho na tvář, možná i do pusy. Vlastně určitě ho měl i v puse, protože ho na mě začal prskat. Zakryla jsem si rukama obličej, ale bylo to marné. Svými tvářemi se otíral o celý můj obličej, až mi ta špína natekla i do nosu. Fuj! Naoko naštvaně jsem mu vlepila facku, ale on mě začal líbat. Najednou mi už přestala vadit ta příšerná pachuť bláta a bůhví čeho ještě. Jen jsem se podvolila jeho polibkům, které byly naprosto omamující.

Jednou nohou jsem mu uvěznila tělo ve svém sevření, jeho rty se ještě víc toužebně přisály na mé a já nestačila s dechem. Když se ode mě nakonec odklonil, překulila jsem se na něj a obkročmo jsem si na něj sedla. Jen jsem se na něj z vrchu dívala, vypadal jako čert. Vážně!

Nechápala jsem moc, co dělám, ale chtělo se mi řádit. Prostě běhat v lese a házet po sobě co nám přijde pod ruku.

Jacob byl na jiné vlně, než já. Cítila jsem, jak mi ruce sune po stehnech na zadeček, který mi obkroužil a malinko stiskl. Na místě jeho dotyku na mé kůži jsem cítila to příjemné mravenčení a husí kůži. Bylo tak… Tak… Vzrušující, celý on byl dokonalý i po těch letech, měl na mě pořád stejný účinek.

Nahnula jsem se k němu a očistila jsem jeho obličej od největší špíny. Místy už začala vykukovat jeho kůže, pousmála jsem se tomu a políbila jsem ho na rty, které sálaly teplem mnohem víc, než normálně.

„Bells,“ zasténal. Chtěla jsem ho ještě chvíli trápit a hrát si s ním, ale po tom, co jsem uviděla jeho zmučený psí pohled, nemohla jsem. Znovu jsem ho chtivě políbila, kdy jsem do hry pustila i naše jazyky, které se spolu proplétaly v různém rytmu a choreografii.

Najednou byla blbnoucí nálada pryč a nahradil ji čirý chtíč. V tenhle moment byla nějaká realita daleko od nás a já viděla jen mě a Jaka.

Zapletla jsem mu ruku do vlasů, kde jsem si s nimi pohrávala a kroutila je do vlnek. Měl v nich samé bláto, ostatně, já také. Druhou rukou jsem mu vyhrnovala jeho tričko, pod kterým se ukrývala jeho nádherná a vypracovaná hruď. Kochala jsem se tím pohledem na něj, bylo to dokonalé.

Jake mi šaty vyhrnoval a vyhrnoval, až se dostal skoro k mé podprsence. Když pohledem zavadil o moje kalhotky, křečovitě polkl a bylo na něm vidět, že už je toho na něj moc. Díval se na mě s tak prosebným výrazem, že to tak ani Lilli nedokáže a to je co říct.

„Bells, prosím,“ zavzdychal mezi polibky. Nemohla jsem mu jinak než vyhovět. Pomalounku jsem vstala ze své pozice a Jaka jsem táhla za ruku za sebou. Sem tam jsem se na něj šibalsky usmála.

Přede dveřmi jsem se ani nenamáhala se sundáváním bot, bahno bude všude tak jako tak. Stále jsem si šla svým šnečím tempem, ale to už Jake nevydržel. Popadl mě do náruče a rychlostí sobě vlastní mě odnášel zřejmě do ložnice.

Stál už jen kousek od postele a chtěl mě položit, ale já ho zadržela.

„Jaku! Chceš to celý zašpinit? Nejdřív se musíme osprchovat,“ pošeptala jsem mu do ouška. Na sprchu on slyšel. Ani jsem se nenadála a Jake otevíral sprchový kout. Vměstnali jsme se sem, ale byli jsme k sobě skoro tělo na tělo. Pustila jsem sprchu na vlažnou a kapky nám začaly stékat po pokožce a odplavovat bahno z našich těl.

„Víš, že tě miluju?“ pověděla jsem mu a objala ho kolem krku. On mě chytl za boky a přitiskl mě k sobě ještě víc.

„Vím, ale říkej to klidně dál, krásně se to poslouchá,“ zašeptal mi do ucha a při té blízkosti i políbil. Zachvěla jsem se. Podívala jsem se mu znovu do očí a skousla jsem si ret, možná i malinko do krve, nevadilo mi to.

Začala jsem ho pomalounku vysvlékat z trička, které mi na něm vadilo. Pomohl mi a současně mě zbavoval bundy. Rozepínal mi knoflíček po knoflíku, pomalounku, žádný spěch. Naše činy nikam nespěchaly, ale naše srdce sprintovala skoro i ven z našich hrudí.

Nepotřebovali jsme ani jedno slovo, my jsme si rozuměli jen svými činy a dotyky. Voda už z nás většinu bahna smyla a my na sobě měli jen minimum oblečení, přesněji jen spodní prádlo. Vyvolalo to ve mně obrovskou vlnu vzrušení. Natiskla jsem se na něj tak těsně, že jsem cítila touhu pulzující v jeho boxerkách. Při tom pohledu jsem si pro sebe vzdychla. Jake se cukavě pousmál, ale víc ho stejně zajímala moje prsa. Jemně je mnul v rukou a oba jsme si to náramně užívali.

Když ho moje prsa na krátký okamžik přestala zajímat, začal ze mě sundávat vše ostatní. Šmátral mi na zádech, kde hledal rozepínání podprsenky, ale nemohl ho najít. Škodolibě jsem se zasmála, ale Jake se na mě zamračil. Nechtěla jsem ho už trápit, a proto jsem ho vzala za ruku, kterou jsem mu položila na místo mezi mými ňadry. Musela jsem se zasmát tomu, jak se jeho oči rozzářily, když poznal, že jsem mu ruku položila právě na to zapínání. Za odměnu mě políbil a zbavil mě toho přebytečného cáru látky.

Už jsem měla po krk té něžnosti a zdráhavosti. Jednoduše jsem se na něj vyhoupla a nohy obmotala kolem jeho boků. Líbala jsem ho tak, jako snad nikdy. Pod vlivem emocí, které se mnou cloumaly, jsem se naprosto oddala tomu, co chci.

Ani jsem si toho nějak moc nevšimla, ale najednou jsem ležela na posteli. Jake slíbával každičký centimetr mé kůže, chtěl mě tím dohnat k šílenství, jinak se to nedá vysvětlit. Pomalounku se blížil k mému pupíku, který nejen políbil, ale zašimral mě i jazykem. Dále pokračoval k podbřišku. Líbal mě kolem lemu kalhotek, bylo to jako mučení. Ale pro něj to bylo možná horší. Viděla jsem, jak se chvěje tím vzrušením. Konečně mi je sundal a sobě i jeho oblíbené červené boxerky s černým pavoučkem na hýždi.

Už chtěl konečně naše těla spojit a přivést nás na vrchol rozkoše, ale najednou jsem se zarazila. Vzpomněla jsem si, že bychom neměli nic zanedbat a když říkám nic…

„Jaku, počkej,“ zastavila jsem ho na poslední chvíli, „co takhle ochranu?“ optala jsem se ho nevěřícně.

„Bells, lepší moment sis fakt vybrat nemohla,“ vydechl, „musíme se o tom bavit zrovna teď?“

„Asi jo, musíme, já ještě o dalším dítěti nepřemýšlela. Je toho moc a… A…“

„Fakt to musíme řešit teď?“ Kouknul na mě očima, kterým by se vážně nedalo nic odepřít… Nezmohla jsem se ani na prosté ne. Věděla jsem, že je to risk, ale pro jednou? Vždyť snad ani nemám plodný den… Políbila jsem ho na znamení souhlasu, na to on slyšel.

Jemně se o mě otřel a v druhé vteřině… Pohybovali jsme se, navzájem jsme si šeptali slova nekonečné lásky. Bylo to nádherné a jedinečné.

„Jacobe!“ vydechla jsem v tom opojení, protáhla jsem se jako luk, když Jake začal pomalounku přirážet. Nezmohla jsem se na normální a pravidelný dech, to bylo prostě nemožné. Nepravidelné hluboké nádechy střídaly se zasténáním pod návalem vzrušení a elektrické energie soustředěné mezi námi. Jeho pohyby, jeho tělo, vlastně celý on mě doháněl k vrcholu extáze.

Za noc jsme se sobě oddali ještě několikrát, pořád jsem neměla dost jeho přítomnosti. Někdy k ránu jsme oba konečně usnuli, plní zážitků a…

Předchozí Shrnutí Další

Děkuji za komentáře u předešlé kapitolky. Strašně moc jste mě potěšili, a proto pro vás tady mám extra dlouhý dílek. Važte si toho, takový zas dlouho nebude... :D

Jinak další kapitolku přidám, až se tady nashromáždí tak 18 komentářů. A ještě jednou díky, jste úžasný :) ♥

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 31. kapitola: