Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 14. kapitola

EclipsePoster3

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bello, sakra bojuj! 14. kapitolaPřidala jsem vám další kapitolku... konečně nastane trocha akce a napětí. A opět potřubuju hromadu komentářů a návrhů, v čem se mám ještě zlepšit, prostě konstruktivní kritiku, aby jste tu měli pokračování... Příjemné počtení :)

01.01.2010 (20:00) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2370×

14. Kapitola

Ve dveřích objevil Seth, celý udýchaný a v očích měl vepsaný strach. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezali.

„Bello, musíš jít okamžitě se mnou!“ řekl Seth a já se vyděsila, jak nejvíc to šlo!

„Proboha, co se stalo? Je něco s Jakem?“ chrlila jsem ze sebe otázky, když mě zvedal z postele. Pochybuju, že bych s tímhle balónem došla sama k autu. Úpěnlivě jsem čekala na jeho odpověď a doufala, že nebude kladná.

„Zatím ne.“ Snažil se mě Seth odbýt, ale já se nedala. Začínala jsem mít svůj oblíbený hysterický záchvat.

„Cože? Jaký zatím ne?“ vetší strach a úzkost jsem ještě nikdy nepocítila. Odpovědi jsem se nedočkala, což můj strach ještě prohloubilo. Posadil mě do Samova auta a jeli jsme směrem z Forks. Hlavu jsem měla složenou v dlaních a snažila se alespoň malinko uklidnit. Nešlo mi to. Zoufale jsem vzlykala a nemohla přestat. Pomalu se mi začínal zatemňovat mozek z nedostatku okysličení. Ani dýchat jsem pořádně nemohla. Zkoušela jsem souvislý nádech, ale nešlo to.

„Sakra Bello nech toho! Kdo tě má furt poslouchat?“ řekl podrážděně Seth. Nedivila jsem se mu. Vždyť, kdo by snesl pláč a nářek těhotné hysterky? Jenom nějaký světec. Možná ani ten ne.

„Jak toho mám nechat? Já ani nevim, jestli můj kluk žije!“ další vlna pláče přišla, jakmile jsem dořekla větu. Bolelo mě celé tělo od těch pitomých vzlyků. Prcek se neklidně vrtěl, ale já jsem neměla sílu přestat ani kvůli němu.

„Jacob je v pohodě. Už jim jsou na stopě.“ Řekl s klidem. On byl sice klidný, ale já ne. Jake se žene za něčím, co ho očividně může i zabít. S tím slovem jsem se celá otřásla. Nedovolovala jsem si myslet na tu možnost, že by Jacob zemřel.

„Komu?“ vypípla jsem zděšeně. Doufala jsem, že neřekne jméno mé staré upírské kamarádky. Naděje se ale rozplynuly v jediném slově. Victorie.

„Victorii a ten druhej je asi s ní.“ No jasně! Nemělo to nikdy skončit, moje minulost s upíry mě nenechá být ani v novém životě. Co jsem komu udělala? V minulým životě jsem musela bejt hodně velká svině. Co když se stane něco Jakovi? Nevím, jak bych se s tím vyrovnala. A co moje dítě? Muselo by vyrůstat bez otce. To se nesmí stát. Proč musí za mou minulost pykat i všichni ostatní? To nestačí, že trpím já?

„To ne!“ Vždyť ona ho zabije! Další vlna vzlyků se dostavila. Seth se mě snažil nějak utěšit, ale bylo to marné. I on měl co dělat, aby byl klidný. Navenek se sice snažil vypadat, že je úplně v pořádku, ale já na něm poznala, že není. Vždyť tady šlo i jeho kamarády. Nevím, jak se mi to podařilo, ale za chvilku jsem usnula. Byla jsem unavená svým usedavým pláčem. Ale přítomnost mě nenechala na pokoji ani ve snu. Ty ohnivé vlasy, ostré zuby, mrštné pohyby a můj nevinný Jake, který s ní bojuje. Bojuje kvůli mně, riskuje svůj život výměnou za můj. Nééééé!

Probudila jsem se asi za několik hodin v hotelovém pokoji. Koukla jsem na hodinky a bylo půl šesté večer. Pomalu jsem zamžourala očima a prohlédla si místnost. Byl to takový podprůměrný hotel, spíše penzion by se dalo říct. To znamenalo jediné, nezdržíme se tu dlouho. Znovu na mě dolehla ta celá záležitost, ale snažila jsem se ovládat, už kvůli malému. Bříško jsem měla vystouplé tolik, že by si ho nevšiml jen slepý. Přeci jen jsem v osmém měsíci. Všichni mě tipovali na devátý, ale já je vyvedla z omylu se slovy: „No a co tak potřebuje více místa,“ je to přeci malý vlkodlak. Dodala jsem si vždycky v duchu. Jen málokdo totiž znal tajemství Quileutů.

Pokusila jsem se vstát a kupodivu to šlo celkem bez problémů. Sešla jsem schody do haly a tam jsem uviděla Setha, jak stojí u recepce. Přišla jsem ještě blíž a slyšela jeho rozhovor s recepčním nebo s majitelem. Odhlašoval nás. To mohlo znamenat dvě věci. Ta lepší varianta je, že Victorii s Laurentem zabili a my se vracíme domů. Na tu druhou jsem nechtěla ani myslet, Victorie jim utekla a přišla si pro mě. To by taky znamenalo, že ji smečka nezastavila, že jsou mrtví. Sakra Bello, na tohle nesmíš myslet! Přišla jsem až k nim a Seth mi věnovala úsměv. Najednou jsem uslyšela obrovskou ránu, jak mi padá kámen ze srdce. S úlevou jsem vydechla a padla mu kolem krku.

„Bello, všichni žijí, ale Jake byl zraněn. Ale nemusíš se bát, do týdne je v pohodě.“ Řekl v klidu a já byla také celkem klidná. Přeci jen se jeho zranění hojí lépe než nám, normálním smrtelníkům. Ulevilo se mi. Už jsem se nemusela tolik strachovat.

„A co Victorie a Laurent?“ zeptala jsem se a doufala, že jsou oba už mrtví. Možná to bylo malinko přehnané přání, ale proč bych nemohla alespoň krátkou chvíli snít?

„Toho chlapa zabili, ale Victorie utekla někam dost daleko. Doufejme, že se už nevrátí. Zrovna jsem nás odhlásil a za chvilku pojedeme domů.“ Uklidňoval mě Seth. Alespoň jeden problém pryč. Ale Victorie je dost mazaná a hbitá. Kdykoliv může zaútočit a my nemusíme být připraveni.

„Tak já se jdu zatím vysprchovat. A pak už pojedeme, jo?“ Jen kývl a já si to mířila rychlým krokem do pokoje. Musela jsem dávat velké pozor na schodech, abych se nepřizabila. Chtěla jsem být už co nejdřív u Jaka. Strašně moc mi chyběl. Nám oběma. Z hlavy mi ale nevymizela děsivá vzpomínka na Victorii. Bello! Teď na to nemysli! Musíš co nejrychleji za Jacobem. Potřebuje tě.

V koupelně jsem byla hotová za chvilinku a sešla schody dolů. Seth už na mě čekal u auta. Ve vteřině jsem nasedla a on hned za mnou. Nemohla jsem se dočkat. Cesta mi připadala mnohem delší než předtím a já byla každou minutou nervóznější. Nemohla jsem se dočkat, až budu s Jakem a budu ho držet za ruku. Těšila jsem se ale předčasně, protože to jsem ještě nevěděla, co mě čeká za pár sekund…

 

Předchozí Shrnutí Další

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře