Slíbila jsem Vám, že o Vánocích budu kapitolky přidávat častěji a tak tady máte dlaší... trošku jsem tady skočila v čase, ale myslím, že Vám to nebude vadit... jako obvykle prosím o celou haldu komentářů, čím více jich tady bude, tím rychleji přidám další dílek... Příjemné počtení :)
31.12.2009 (20:00) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2055×
13. Kapitola
Červen
Seděli jsme takhle v kuchyni a já se jako vždycky ládovala a Jake se na mě se zaujetím koukal. Najednou se nadechl, ale nic neřekl. Zvědavost mě přemohla a já se ho musela zeptat.
„Co jsi chtěl říct?“ zeptala jsem se šibalsky a píchla jsem ho vidličkou. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale takovéhle srandičky jsem dělala pořád.
„Lásko, a už jsi přemýšlela o jménech pro prcka?“ zeptal se Jake. Jenom jsem se na něj podívala a snažila se spolknout všechno, co jsem měla zrovna v puse. Jasně, že jsem o nich přemýšlela, ale přišlo mi to brzo. Nevíme, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Na ultrazvuku to sice bylo vidět, ale nějak se chci asi nechat překvapit. Ale na druhou stranu mi zbývaly asi měsíc měsíc do porodu, a to nebylo zrovna hodně.
„Tak trošku.“ Odpověděla jsem vyhýbavě.
„A co se ti líbilo za jména?“ Pokrčil obočí a podíval se na mě významně. Čekal, až ze mě něco vypadne.
„Tak pro kluka by se mi líbilo jméno Jacob, jak jinak, že?“ zasmála jsem se sama sobě, ale Jake si mě měřil pohledem. Nevěděla jsem proč, Jacob je přeci krásné jméno a navíc po tátovi.
„To nemyslíš vážně, že ne? Nebude se jmenovat po mně.“ Řekl to opravdu vážným tónem, až jsem se ho skoro lekla. Prcek se ve mně začal neklidně převalovat, až to malinko zabolelo. Nasadila jsem na obličej bolestnou grimasu, ale doufala jsem, že si jí Jake nevšiml. Naštěstí ne.
„Tak to nebude Jacob, ale co třeba Jeremy nebo Jesse?“ zeptala jsem se nejistě. Bála jsem se docela jeho reakce. Na tváři se mu ukázal úsměv a to bylo dobré znamení. Poslední týden byl nějak podrážděný a nechtěl mi říct proč. Nijak jsem to z něj nepáčila, ale bylo mi to divné. Možná problémy se smečkou. Co já vím? Ale určitě to nebyla prkotina. Doma trávil mnohem méně času než dříve a většinou jsem byla doma s Emily a s Markem. Moc mi pomohli, oba dva. Už jsem se tolik nebála mé nadcházející role matky. Jediná věc, která mi dělala starosti, byla, abych do porodu nevybouchla. Břicho jsem měla teda jako balón.
„To je hezký a co říkáš na jméno Adam?“ na chvilinku jsem se musela zamyslet a představit si, jak na svého syna volám Adame. Není to špatné, ale chybí tomu taková jiskra. A navíc, kdo by chtěl slavit svátek na Vánoce?
„Není to špatný, ale co kdyby to byla holčička?“ zeptala jsem se, ale stejně bych chtěla radši kluka. Nevím proč, ale bylo to tak. Neumím si představit, že bych vybírala v obchodě růžové dupačky. Vlastně ta představa se mi přímo hnusila, ta barva je odporná.
„Mně by se líbilo jméno Mariana, Melanie nebo Lilian.“ Odpověděl Jake prostě. Nádherná jména. Opravdu se mi moc líbily. Všechny tři měly takové osobité kouzlo. Přesně by se hodily na malou vlkodlačí holčičku.
„A ty by si chtěl spíš holku nebo kluka?“ zeptala jsem se jen tak mimochodem. Zajímal mě jeho názor, ale čekala jsem, že řekne: ‚Je mi to celkem jedno‘. Jako vždycky.
„Možná bych chtěl víc holku. Ale na tom celkem nezáleží, jenom chci, aby ten prcek byl zdravej.“ Řekl to velmi jemným hlasem a očima mi téměř nakazoval, abych dávala na toho prcka pozor. Překvapil mě jeho názor, nečekala bych, že chce víc holčičku. Na něj mi sedělo spíše blbnutí se svým synem. Už jsem ho viděla, jak učí prcka střílet a prát se. Musela jsem se tomu pousmát. Už jenom měsíc.
„To mně by se líbilo třeba jméno Caden nebo Elena.“ Řekla jsem a podívala se na Jaka. Zdálo se mi to nebo začal rudnout? Co jsem zase řekla tak hrozného?
„Ty bys pojmenovala naši dceru Caden? Dyk to zní jako kapr!“ vážně na mě upíral pohled, ale já vyprskla smíchy. Prý kapr. Jasně.
„Čemu se směješ, to je vážný. Neumim si představit, že svý dceři říkám kapře.“ Další vlna smíchu. Tentokrát jsem u toho určitě vydávala chrochtavé zvuky. No tak Caden není zrovna dobrá volba, ale jméno to je pěkné. Jen kdyby se líbilo i Jakovi. Ikdyž, možná bylo až moc jako vystřižené z telenovely.
„Tak jo, nebude to kapr.“ Ještě stále jsem se pochechtávala a Jake začal smát spolu se mnou. Už jsem se neudržela a musela jsem se nahlas zasmát jako malá. Kapr. To se mi jenom zdá. Mně to ale tak vůbec nezní.
„Když nad tím tak přemýšlím, neměli bysme už jet nakoupit nějaký věci? Jako postýlku a nějaký to oblečení?“ zeptal se Jake opatrně, věděl, jak nesnáším nakupování. Vždycky si vzpomenu na Cullenovi. Ale tentokrát nebylo možné nesouhlasit. Za měsíc se má prcek narodit a my nemáme vůbec nic. Nějak na to nebyl čas a ani pomyšlení.
„Tak jo. A kdy pojedeme?“ snažila jsem se na sobě nenechat svou nechuť znát, ale nikdy jsem nebyla dobrá herečka. Musel to na mně poznat a povzbudivě se na mě kouknul a pohladil po tváři. Ani on z toho není na větvi, ale budeme se muset oba překonat.
„Ať to máme brzo za sebou, třeba zítra?“ nahodil a já kývla na souhlas. Znova jsem se vrhla na svou haldu jídla a cpala se. Byla jsem jako medvěd. Jake se mi zase zasmál svým hrdelním smíchem a já se na něj výhružně podívala. Jake se na mě jen konejšivě usmál a pohladil mě rukou po tváři. Nahnul se ke mně a políbil mě. Něžně, ale najednou jsme dali do polibku více vášně a ve mně se probudily nadržené hormony a já prahla po jeho těle. Samozřejmě mi vyhověl jako vždy. Už jsem ho začínala litovat, musel si připadat jako robot…
Usnula jsem okamžitě. Poslední dobou jsem měla hrozně málo energie a pořád jsem spala. Nevím, jak dlouho jsem byla v posteli, ale když jsem se probudila, do mého pokoje pronikalo asi polední světlo. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Za chvilinku jsem si uvědomila, že Jake není v pokoji a to mě polekalo. Koukla jsem na budík a bylo jedenáct hodin ráno. Musela jsem spát nejméně čtrnáct hodin, to bylo i na mě moc.
„Jaku, jsi tady?“ řekla jsem ochraptělým hlasem a snažila se alespoň posadit, nešlo mi to. Rukou jsem zavadila o nějaký papírek.
Vzala jsem ho do ruky a bylo na něm napsáno: „Dobré ránko. Máme s klukama poradu, ale za chvíli se vrátím a vyrazíme. J.“
Dobrý, jsem sama doma s břichem jako balón. Pomalu se nemůžu sama ani pohnout a on mě nechá samotnou, dokonce bez Emily. Sice nemělo důvod se na něj zlobit, ale nemohla jsem si nějak pomoct.
Znova jsem se pokusila zvednout, ale tentokrát úspěšně. Dovalila jsem se ke koupelně a došla si na malou. Poslední dobou jsem potřebovala hrozně často. Je to sice normální, ale příšerná otrava. Za chvilku jsem zamířila zpátky k sobě do ložnice a cestou vzala ze šuplíku u stolu můj starý iPod. Zalezla jsem do postele a zaposlouchala jsem se do své nejoblíbenější písničky od Rascal Flatts. Pobrukovala jsem si tu úžasnou melodii, když v tom najednou jsem myslela, že se mi rozskočí srdce.
Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!