Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella vlkod... Pes?! 1. kapitola

26.07.2013 (14:30) • Mispool • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 2701×

1. kapitola

Když jsem se probudila, cítila jsem na sobě něčí oči. Zvedla jsem hlavu a uviděla jeho… Musela jsem spát něco přes den, protože slunce bylo výjimečně přímo nad našimi hlavami. Dokazovala to i jeho diamantová pokožka.

Pozoroval mě karamelovýma očima. Chvilku jsme se na sebe dívali, ale po nějaké době mě to přestalo bavit, a tak jsem se zvedla a protáhla se. Zakručelo mi v břiše. Ach jo, budu muset jít na lov.

Ne že by mi to nějak vadilo… Rozhlédla jsem se, zaňuchala jsem a ucítila lahodnou vůni. Stádo jelenů sedm kilásků na západ. Na sekundu jsem se podívala na tu pijavici, která si mě měřila pohledem. No co čumíš, myslela jsem si. To jsi ještě neviděl Border kolii nebo co? No, možná viděl, ale asi ne v lese, no… Nevadí. Nechala jsem ho tak, jak byl, a běžela za potravou. Zcela mě ovládly instinkty, ale přesto jsem za sebou vytušila pronásledovatele.

Na vteřinu jsem se otočila a uviděla za sebou jeho. No tak fajn, když chceš vidět, jak se loví, budeš se mnou muset držet krok, pousmála jsem se pro sebe a zařadila na nejvyšší rychlost a na nic už nemyslela.

Když jsme dorazili ke stádu, vybrala jsem si toho největšího samce. Přece se nebudu krotit zrovna teď, když už za prdelí nemám moji povedenou “rodinku“.

Skočila jsem jelenovi na záda, zlomila mu vaz, aby netrpěl, a pustila se do jídla. Když jsem měla dost, podívala jsem se okolo sebe. Na zemi se váleli ještě další dva jeleni. Jeden už byl dávno mrtvý a toho druhého pijavice právě dopíjela.

Až teď mi došlo, že to bude zřejmě jeden z té početné rodiny, co byli za mojí rodinou kvůli obnovení smlouvy. Ne, Bells! Oni už nejsou tvá rodina a nikdy nebyli! Potichu jsem zakňučela a myslela si, že to můj společník neuslyší. Mrzelo mě, že mě takhle zradili. Ucítila jsem na sobě pohled. Upírek se na mě koukal zvědavým pohledem. Chvilku jsem přemýšlela proč asi a pak mi došlo, že mě asi slyšel kňučet. No super…

Zavrtěla jsem hlavou, jako že nic, a on na mě vykulil ta svá zlatá očka. Uvědomila jsem si, že asi neví, že jsem měnič. V duchu jsem se uchechtla. To čumíš, co? Chytrého psa jsi ještě neviděl, co?

Otevřela jsem tlamu a vyplázla jsem jazyk na stranu. Jojo, můj psí úsměv. Upír vykulil oči ještě víc a já se bála, aby mu nevypadly. Štěkavě jsem se zasmála. Chvilku na mě ještě koukal, ale pak se usmál krásným zářivým úsměvem. Wow!!! Nádhera… Chvilku jsem nemohla myslet. Cítila jsem na ksichtě hooodně přiblblej úsměv. No super, takhle mě rozhodit, zlobila jsem se. Ach jo, tak to bude ještě těžký, jestli se budeme někdy vídat.

Proboha, jak tě to mohlo napadnout, Bello! Snad s ním nehodláš trávit víc času? S tou odpornou, nádherně vonící pijavicí? Bože, už mi hrabe… Tak jo, Bello, musíš se vzpamatovat! Párkrát jsem zamrkala a nasadila neutrální masku.

Po lovu jsem měla žízeň, a tak jsem se rozběhla k nejbližšímu potoku. Byl to malý potůček s malinkým, kaskádovitým vodopádem. Byla to nádhera. Napila jsem se za stálého pozorování upíra, a pak jsem přemýšlela, kam mám jít. Domov už jsem neměla a nikoho jiného jsem neměla. Super, asi budu spát venku.

Porozhlédla jsem se a pod kmenem nějakého stromu byla díra tak akorát pro mě. Musela být dlouho nepoužívaná, protože tam rostla vysoká tráva. Ušlapala jsem si ji a párkrát se zatočila dokola. Nevím proč, ale byl to pud, a tak jsem ho poslechla.

Když jsem se uvelebila, pocítila jsem na sobě pohled. Už zase! To nemá na práci nic jiného, než mě sledovat? Podívala jsem se mu zpříma do očí a vyčkávala, co udělá. Chvilku váhal, ale nakonec mi rukou pokynul, abych šla s ním. Co to? Že by se rozmyslel a měl chuť na svačinku? No co, stejnak už mi bylo všechno fuk.

Vstala jsem a šla za ním. Podíval se na mě vemlouvavým pohledem a popoběhl svou rychlostí asi o deset metrů. Pochopila jsem, že chce běžet. To mě chce uhnat, abych mu nezdrhla? Myslela jsem si, že to je blbec, ale zdání asi klame. Škoda… Koukal na mě prosebným pohledem, a tak jsem se rozběhla. Uháněla jsem těsně za ním a za pár minut jsme dorazili k obrovské vile.

Jo tak, on se chce podělit s rodinou. Jak milé, ale asi jim nebudu stačit. Jejich problém…

Vešli jsme dovnitř a po třech sekundách se u nás objevilo dalších šest upírů. Tak to už jim stoprocentně nevystačím. Nevadí… 

„Ahoj, rodinko, tohle je Bella. Bude tu teď bydlet. Doufám, že to nevadí,“ spustila pijavice. Jak to, že zná moje jméno, sakra??? Asi viděl můj řetízek. A jak to myslel s tím bydlením? To je jako mám snášet v mojí blízkosti? To myslí vážně? Ne, že by mi smrděli… všichni měli takovou pěknou jemnou vůni a bronzovlásek voněl nejlíp, ale jsou to upíři, proboha!

„Bella je hodně vnímavá. Nevím, jak je to možné, ale rozumí mi.“ No, kamaráde, to bude asi tím, že jsem taky tak trochu člověk… No, říkat jim to nebudu, ještě by mě zakousli. Pak se mi postupně všichni představili. Edward rád hrál na piano, poslouchal Debussyho a četl Shakespeara a tyhle romantické staré knížky. Esmé byla žena okolo dvaceti pěti let a ráda vařila. Její partner se jmenoval Carlisle a jemu bylo asi třicet a byl to vědec. Pak tam byla malá, střapatá elfka jménem Alice, která milovala nakupování, a její přítel lví hříva jménem Jasper, který se zajímal o války všeho druhu. Emmett steroiďák měl rád sporty a jeho partnerka Rose - neboli ledová barbie královna se ráda upravovala. Aby se jí nezkroutily vlasy.

Kromě Esmé a Carlislea byli všichni přibližně v mém věku. Zajímalo by mě, co tu jako budu asi tak dělat. Řekla bych, že puberťácí chodí do školy a dospělácí pracujou. Jestli to s tím bydlením mysleli vážně, tak se ukoušu nudou. Rozhodně jim nehodlám zdrhnout. Kde jinde bych našla tak super bejvák, no ne?

Esmé se na mě mateřsky usmála a zeptala se mě, jestli chci něco k jídlu. Zavrtěla jsem hlavou, že ne, a Edward hned začal vysvětlovat, že jsem lovila, tak snad až večeři. Mezitím jsem se sebrala a šla si obhlídnout můj nynější spací příbytek. Měl tři patra. V přízemí byla kuchyně, obývák a pracovna. Ta byla asi Carlisleova. V prvním patře byly pokoje skřítka a lví hřívy, ledové barbie a steroiďáka a nakonec vařícího maniaka a vědátora. Ve třetím patře měl pokoj bronzovlásek a pak tam bylo pár pokojů pro hosty. Upírek číslo jedna měl tak obrovskou postel s nebesy, až jsem si myslela, že museli probourat další pokoj, aby se tam vešla. Netuším, na co mu je, ale odteďka je moje. A bez diskuzí. Pak tam měl stůl s nejnovějším notebookem a hodně polic s knihami a CD.

Šla jsem se podívat na pár titulů. Z knih jsem si všimla Shakespeara a Debussyho. Hele, to musím taky zkusit. Až budou pryč, prozkoumám to tu důkladněji. Uslyšela jsem za sebou šramot. Když jsem se otočila, spatřila jsem Edwarda, jak mě pozoruje z mé postele. Dokvačila jsem k němu, vyskočila vedle něj, a jelikož ležel na kraji a na boku, shodila jsem ho na zem.

Ozvala se rána jako z děla a pak už se na mě akorát Edí díval z podlahy s vypoulenýma očima a spodní čelistí v garáži. Štěkavě jsem se zasmála, když se do pokoje nahrnula celá rodina. Chvilku na nás civěli jako na zjevení, a pak už se Jazz s Emmem váleli po zemi, Al s Rose se ohýbaly v pase a rodičům cukaly koutky.  

No co, jak jsem řekla, od teď je to moje místo na spaní. A dělit se budu jenom za úplatky. Edward vstal, důležitě se oprášil, hodil po mně nasupený pohled a odkráčel zpátky do přízemí. Podle zvuků jsem odhadla, že šel k pianu a začal hrát překrásnou skladbu. Ach jo, to jsem si to zase u někoho pokašlala. Po tom, co si všichni odešli za svojí prací, jsem se sebrala a šla jsem za Edwardem. Když se to tak vezme, jemu vděčím za střechu nad hlavou...

Přišla jsem k němu, a když dohrál, položila jsem si hlavu do jeho klína. Podívala jsem se mu do těch jeho karamelek a nasadila pohled nakopnutého štěněte na ulici. Chvilku jsme se dívali navzájem do očí, pak se usmál, pohladil mě po hlavě a podrbal za ušima. Jo, tak to si nechám líbit.

Usmála jsem se na něj mým pověstným psím úsměvem s vyplazeným jazykem a olízla mu obličej. Na to se rozesmál nahlas a spodkem trička si otřel zbytky slin. Přitom mi tak maličko ukázal jeho vypracované svaly a já div nezačala slintat ještě víc. Páni, olizování obličeje budu asi praktikovat častěji, protože za ten pohled to stálo.

Po mé omluvě jsem ještě chvilku poslouchala, jak Edward hraje, a než jsem se nadála, byl večer a Esmé mě volala k večeři. Na mé jméno si všichni rychle zvykli a už se ani nedivili tomu, že všemu rozumím. K véče jsem dostala krvavý steak. Musím uznat, že takovou dobrotu už jsem dlouho neměla.

Pak jsem si šla lehnout. Protože mám v sobě člověka, spím nějakých šest hodin denně, ale když jsem hodně vyčerpaná, jsem schopná usnout i na o hodně delší dobu. Když jsem se uvelebila, přišel za mnou Edward a opatrně si lehl vedle mě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a spokojeně usnula s myšlenkami na moji novou povedenou rodinku.

Takže další dílek asi až v srpnu a teď poděkování: Především děkuji Blotik, mé úžasné korektorce, která se nelekla prvního opravování. Pak také děkuji za komentáře k předchozímu dílku. Jste úžasní a dáváte mi sílu psát!!! Ještě jednou všem díky. :-) Mispool 

Autor: Mispool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella vlkod... Pes?! 1. kapitola: