Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, vampires defender - Prolog + 1. kapitola

26.04.2010 (15:15) • MaiQa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2813×

Prolog:

Co je horší, než být strážným andělem upíra? Být strážným andělem celé upíří rodiny. Tohle je pravda a vím to z vlastní zkušenosti.

1. Nová rodina, nové trable

„Isabello, máš jít za nejvyšším,“ oznámila mi Marina.

„Proč? Já nic neprovedla,“ vyhrkla jsem vyděšeně.

„Mám takový dojem, že ti chystá přidělit novou rodinu,“ usmála se.

„Novou rodinu?“ žasla jsem. „To myslíš vážně? Po tom minulém fiasku, kdy mi minulou rodinu upálili Volturiovi?“

„Každý si zaslouží druhou šanci. Na to nezapomínej,“ odpověděla mi s úsměvem.

„Je ve své kanceláři?“ vstala jsem ze židle.

„A kde jinde by byl? Víš že nikam nechodí,“ povzdychla si.

„To je taky pravda,“ usmála jsem se a vyšla ze dveří. Automaticky se za mnou zavřely a zamkly. Prošla jsem celou Angel Street, než jsem se dostala k mrakodrapu, který se tyčil nad celé město. Hold i andělé musejí mít luxus. Přešla jsem k bráně a ukázala průkaz čertovi, který hlídal bránu. Proč si k bráně mrakodrapu vybrali pro hlídání zrovna čerta nikdy nepochopím - a to tu žiji už přes pět set let. Vstoupila jsem dovnitř a čekala na výtah, který mě měl dovézt až do nejvrchnějšího patra mrakodrapu, kde má kancelář nejvyšší. Musím se přiznat, že i andělovi se z té výšky motá hlava. Výtah konečně přijel a já rychle, než se zavře, nastoupila. Nahoře jsem byla za půl minuty. Přešla jsem rovnou ke Karin.

„Ahoj, Karin, nejvyšší si mě prý žádá.“ To víte, v nebi se každý s každým zná.

„Už tě očekává. Má dobrou náladu, tak mu ji nepokaz,“ mrkla na mě.

„Nepokazím,“ usmála jsem se a vydala se ke dveřím. Ty se ihned otevřely.

„Dobrý den, pane,“ uklonila jsem se. Byla jsem tak vychovávána.

„Bello, rád tě vidím,“ usmál se. On vidí každého rád.

„Chtěl jste se mnou mluvit. Tak jsem zde,“ řekla jsem a čekala, co z něj vypadne.

„Sedni si,“ ukázal na volnou židli. Sedla jsem si tedy.

„Po tom minulém nezdařilém hlídání jsem se rozhodl dát ti novou šanci,“ odmlčel se.

„Děkuji za ni,“ řekla jsem.

„Zkrátka. Sally musíme léčit z šoku, který utrpěla, a tak potřebujeme náhradu,“ zkrátil to.

„Já dostanu na hlídání Cullenovy?“ zeptala jsem se nevěřícně. Přikývl. Já budu hlídat upíry, které miluji? Tedy líbí se mi. Jsou jediní vegetariáni a navíc po Volturiových nejpočetnější skupina žijící společně a já budu mít tu čest hlídat je.

„Děkuji,“ špitla jsem.

„Dávej na sebe pozor. V pokoji už máš složku o nich a na co si dávat pozor,“ řekl. Vstala jsem, rozloučila se a zamířila ke dveřím. Než jsem došla tak blízko ke dveřím, aby se otevřely, otočila jsem se.

„Měla bych jednu otázku. Jak jste myslel to, že se Sally zbláznila?“ zeptala jsem se.

„Řeknu ti jen, aby sis dala pozor na Emmetta,“ usmál se.

„Dám,“ špitla jsem a vyšla z kanceláře.

„Tak o co šlo?“ zeptala se zvědavě Karin.

„Dostala jsem na hlídání Cullenovy,“ usmála jsem se.

„Blahopřeji, ty chtějí snad všichni. Z toho, co vím, tak je těžké i je pohlídat. Musíš jim stále zabraňovat, aby se nenapili lidské krve. Dakotě se to třeba nepovedlo. Jeden z nich se na chvíli vrátil k zabíjení lidí. Pak se ale vrátil. A to mi připomíná, na něj si dávej zvláště pozor. Hodně andělů se do něj zamilovalo. Je prý hrozně krásný. Tak mu nepodlehni,“ usmála se.

„Nepodlehnu, neboj,“ řekla jsem. Poté jsme se rozloučily a já nastoupila do výtahu. Angel Street jsem proběhla bez zastávky a ještě jsem si k tomu přidala vyběhnutí schodů do mého pokoje, který je v šestém patře. Vklouzla jsem dovnitř a ihned začala pročítat složku. Prohlížela jsem si fotografie a ihned věděla, o kom mluvila Karin, když mi kladla na srdce, abych se do jednoho z nich nezamilovala. Myslela tím Edwarda, už na fotografii byl nádherný, ve skutečnosti bude přímo úžasný. Po přečtení všeho o nich jsem si přečetla všechny své úkoly.

„Cože?“ vykřikla jsem. To snad nemůže být pravda. Budu jen první týden neviditelná, pak se zviditelním a budu se o ně starat jako člověk. Tak a teď se už nedivím, že se Sally zbláznila, po tom, co jsem se dočetla o Emmettovi, se jí nedivím. Musela se stát terčem jeho vtípků, chudák. Budu si na něj muset dávat pozor.

Dveře se otevřely a dovnitř vešla Marina. „O co šlo?“ zeptala se zvědavě. Ukázala jsem jí nápis na složce.

„Ty budeš hlídat Cullenovy?“ zašeptala užasle.

„Jo,“ řekla jsem.

„Ty se máš,“ povzdychla si.

„Marino, já je budu muset hlídat jako člověk. Neviditelná budu jen první týden. Takže to tak vypadá, že si budu muset s někým z nich něco začít a jediný, který je volný, je Edward. Čemuž se tedy divím,“ vyhrkla jsem na ni a ukázala fotku Edwarda.

„Já bych si s ním klidně něco začala,“ zamyslela se.

„Ty možná, ale já o nic takového nestojím,“ zašeptala jsem vyděšeně.

„Se ti divím. Kdy začínáš?“ zeptala se.

„Zítra mě přenesou,“ odpověděla jsem.

„Pomůžu ti zabalit věci a vybrat dům, až budeš hrát člověka,“ usmála se.

„Díky. Myslíš že mi dají jiný vzhled?“ zeptala jsem se s obavami v hlase.

„Pochybuji. S tím tvým krásným obličejem okouzlíš všechny,“ usmála se.

„No doufám že ne,“ zavrčela jsem.

„Jdeme chystat věci, ne?“ změnila téma.

„Dobře,“ usmála jsem se.

„Kolik budu potřebovat kufrů?“ zeptala jsem se.

„Kolik jich máš?“ opověděla mi otázkou.

„Pět,“ řekla jsem.

„Ty by měly stačit,“ usmála se a začala do prvního a největšího kufru dávat věci.

„Ty mi chceš přestěhovat celý pokoj?“ zeptala jsem se posměšně.

„Ne, proč?“ zeptala se.

„No, jen že jsi mi právě zabalila i lampu,“ usmála jsem se nevinně.

„Aha, promiň,“ uchechtla se.

„Možná se mi bude hodit,“ mávla jsem rukou.

„Na co máš prosím tě v prádelníku tuhle košilku?“ zeptala se a zvedla moji nepoužívanou noční košilku.

„Mohla by se hodit,“ zamumlala jsem a zčervenala.

„Jasně,“ řekla.

„Mám ji už dlouho a ještě jsem ji nepoužila,“ ohradila jsem se. „Používám tuhle,“ ukázala jsem jí normální noční komplet - pyžamo.

„To doufám,“ řekla a věnovala se raději zase balení věcí.

„Hotovo,“ vyhrkla po zabalení všech pěti kufrů.

„Díky, teď už bys měla jít. Zítra od sedmi jdu do mrakodrapu kvůli přenosu na Zem. Myslíš, že bys mi mohla pomoct donést tam kufry?“ zeptala jsem se.

„Jistě. Takže přesně v sedm mě čekej, ahoj,“ rozloučila se a odešla. Přenesla jsem kufry ke dveřím a šla se vysprchovat. Svázala jsem si vlasy do culíku a šla spát. Zítra se s nimi setkám.

Ráno mě vzbudil budík. Ihned jsem byla na nohou a šla se chystat. Trochu jsem se nalíčila a navoněla. Včera mi Marina nechala na dnešek černé krásné šaty, takže jsem si je oblékla. Pak už jsem jen čekala, až dorazí.

„Můžeme vyrazit?“ přiřítila se do pokoje.

„Můžeme vyrazit,“ řekla jsem, zvedla se a vzala dva kufry.

„Uneseš ten zbytek?“ zeptala jsem se.

„Unesu. Před vchodem jsem zaparkovala auto. Tak to hoď na zadní sedadla,“ řekla.

„Dobře. Dávej pozor na schodech,“ upozornila jsem ji a vyšla z pokoje. Ty schody byly opravdu nebezpečný. Pětkrát jsem málem spadla. Konečně jsem seděla v autě a Marina startovala.

„Jak dlouho myslíš, že to vydržíš?“ zeptala se.

„Nevím. Snad dlouho,“ odpověděla jsem. Před mrakodrapem na nás čekal Stefan.

„Jejda, já vám s tím pomůžu,“ povzdychl si.

„Děkuji,“ usmála jsem se na něj.

„Bello, protože tady ještě nepracuji, tak mě nepustí dál. Takže hodně štěstí,“ rozloučila se Marina a objala mě.

„Budeš mi chybět,“ zašeptala jsem.

„Ty mě taky,“ usmála se a nastoupila do auta. Za chvíli byla pryč.

„Jaké patro?“ zeptala jsem se ho.

„Dvacáté,“ odpověděl mi.

„Tak jdeme,“ usmála jsem se a vplula do mrakodrapu. Výtahem jsme dojeli do dvacátého patra.

„Takže, Bello, máš týden na obhlídku všech upírů v domácnosti. Jak to u nich chodí, kdy jezdí na lov a tak. Po týdnu se zviditelníš a stane se z tebe Isabella Swan. Vše potřebné máš ve svém domě, takže si to pak všechno přečti. Bylo by dobré, ses s nimi sblížila a byla s nimi co nejvíce. Hlavně se nepokaz. Hodně štěstí,“ dokončil svůj proslov Stefan.

„Jak se jmenuje to město, kde bydlí?“ zeptala jsem se.

„Forks,“ řekl a já se přenesla na Zemi. Forks? Bezva. Jen doufám, že tam nenarazím na anděla pekla.