Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Swanová nebo Cullenová? Prolog + 1. Kapitola

25.12.2009 (18:00) • Tessina • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4434×

Nový život…Prolog + 1. Kapitola – První den

Ahoj. Jmenuji se Isabella Swan. Jsem upír a je mi už 152 let. Přeměnil mě Aro Volturi, protože mám velmi zajímavou schopnost. Umím získat jakoukoliv moc od jiného upíra. Aro mě chtěl do své gardy, ale já jsem odmítla. Nelíbil se mi jejich způsob potravy. Já se živím zvířecí krví, protože nechci být zrůda. Mám už celkem čtyři schopnosti: Vyvolat obrovskou bolest silou myšlenek, spálit kohokoliv nebo cokoliv jedním pohledem, přečíst jakoukoli myšlenku na dotek, jsem štít a dokážu zjistit jakou má určitý upír schopnost, ale musím se dostat do určité vzdálenosti.

Nejsem moc přátelská. Od svojí přeměny jsem si nikoho nepustila do svého života. Pořád jsem se nemohla vyrovnat s tím, že jsem ztratila rodiče a svoje přátele. Nepřežila bych kdybych měla znovu lidi které mám ráda ztratit a tak jsem se držela dál od přátelství a lásky. Už jsem si na to zvykla a nehodlala jsem na tom nic měnit.

Dneska jsem se přistěhovala do malého městečka jménem Forks. Skoro pořád tam prší. Chodím do školy jako normální lidi a právě proto se pořád stěhuji.

Dneska jdu poprvé do školy. Sedla jsem do svého červeného Porsche a vyrazila do školy. Chtěla jsem přijet na školí parkoviště pomalu aby si mě moc lidí nevšimlo, ale s tímto autem můžete jet minimálně 100km/h a tak jsem samozřejmě připoutala všechny pohledy k mému autu. Vůbec se mi nechtělo vystoupit. Věděla jsem jak budou reagovat všichni kluci, ale snažila jsem se na to nemyslet a tak jsem vystoupila. Samozřejmě se všechny pohledy upřely na mě, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Na parkovišti bylo dalších pět upírů. Pozorovali mě jako všichni ostatní. Už mě to opravdu štvalo a tak jsem se vydala do školy. Nejdřív jsem musela do kanceláře. Tam mi daly mapu a rozvrh. Já bych se tu sice orientovala i bez mapy dost dobře, ale nechtěla jsem udělat zbytečný rozruch. První hodinu jsem měla biologii. Zhluboka jsem se nadechla – pitomí lidský zvyk – a vstoupila do třídy kde na mě vpichy civěli stejně jako na parkovišti. Učitel už tam byl a tak jsem mu dala papír na podepsání, který jsem dostala v kanceláři.

„Díky.“ Řekl učitel a taky na mě začal civět. „Ty si Isabella Swanová že ano? Tamhle se posaď.“ Domluvil a ukázal na místo vedle jednoho upíra kterého jsem už viděla na parkovišti. Posadila jsem se vedle něho a hned ucítila novou schopnost kterou se mi snažil dostat do hlavy. Uměl číst myšlenky. Vrhla jsem po něm nepřátelský pohled a odhodila štít. Nech toho, mě se do hlavy stejně nedostaneš! Pak jsem zase štít zatáhla. Udiveně se na mě podíval, ale já jsem se jenom ušklíbla. Přece mu to teď nebudu vysvětlovat a tak jsem se otočila směrem k učitelovi a snažila jsem se ho poslouchat. Ten kluk vedle se mi ještě párkrát v hodině snažil dostat do hlavy a já mu při každém pokusu pod lavicí dupla na nohu. Samozřejmě jsem přemýšlela jestli si od něho tuto schopnost vezmu, ale nakonec jsem usoudila, že by se mi nechtělo poslouchat všechny ty věci co si lidi myslí a nechala jsem to plavat. Ani jsem se nenadála a už zvonilo. Ulevilo se mi, protože už jsem myslela tě tomu klukovi utrhnu hlavu na místě. Copak je tak těžké pochopit, že to nejde? Vstala jsem a mířila si to na druhou hodinu, ale ten kluk mě na chodbě zastavil.

„Ahoj, já jsem Edward Cullen.  Chtěl bych se tě na něco zeptat, ale tady na to není úplně vhodné místo. Sedneš si za mnou na obědech?“

Neodpustila jsem si další úšklebek. „Promiň, ale já nemám zájem ti něco vysvětlovat. A teď jestli mi dovolíš, ráda bych se přesunula na další hodinu.“ Chtěla jsem odejít, ale on mi to nedovolil a tak jsem se na něho přátelsky jen letmo pousmála a on se tam začal prohýbat v bolestech. Během chvilky jsem od něj oči odtrhla a vydala se na další hodinu. Co si sobě myslí frajírek jeden nagelovanej?

Další hodiny probíhaly velmi dobře. Spolužáci už si zvykli, že mají mezi sebou někoho nového a tak už na mě tolik necivěli. Byl čas oběda a tak jsem se vydala směrem k jídelně. Bála jsem se, že jestli toho Cullena ještě jednou uvidím, utrhnu mu hlavu. Vešla jsem a setkala se s pohledem čtyř upíru. Edward se na mě ani nepodíval. Zřejmě ze mě měl strach. Musela jsem se zasmát. Pak jsem se vydala k jedinému volnému stolu. Cestou jsem si ze stolu vzala jedno jablko. Sedla jsem si a začala pomalu okusovat to jablko. Po Chvilce za mnou přišla jedno z té skupinky upírů. Měla tmavé na krátko ostříhané vlasy a tak trochu mi připomínala elfa. Usmívala se na mě, ale mě se z toho chtělo zvracet.

„Ahoj, já jsem Alice Cullen.“ Řekla a čekala až se jí představím, ale já jsem představení ignorovala. Okamžitě jsem ucítila další schopnost. Ta holka viděla do budoucnosti. To by se mi líbilo, pomyslela jsem si a tak jsem si od ní vzala kousek schopnosti aniž by o tom věděla.

„Co chceš?“ Vyhrkla jsem ze sebe otráveně. „Poslal tě ten nagelovanej frajírek co?“ Neodpustila jsem si úšklebek.

„Ne přišla jsem sama za sebe.“ Znovu se usmála a já měla svou první vizi. Chystala se mě zeptat jestli s ní nechci jít na nákupy. Ježíši tady je někdo blázen do nakupování. Znovu se mi zvedl žaludek.

„Promiň, ale já mám šatník plný a navíc se mi na nákupy nechce.“ Řekla jsem a vydala jsem se na další hodinu. Bylo sice ještě brzo, ale ta Alice mi šla pěkně na nervy. Obávala jsem se, že jestli se ještě potkám z nějakým upírem z té jejich skupinky, roztrhám ho na kusy a je mi jedno, že to uvidí celá škola. Sedla jsem si do lavice a modlila se ať ta hodina brzy skončí a já se konečně dostanu z toho pekla ven. Učitel nám pustil nějaký film a tak jsem si mohla udělat plány na dnešek.

Rozhodla jsem se, že si půjdu zalovit.  Svůj štít jsem zpevnila tak, aby Alice nemohla vidět do budoucnosti. Bylo to sice těžké, ale já jsem se to za ty léta naučila.

Konečně zazvonilo a tak jsem se vydala na parkoviště ke svému milovanému autíčku. Viděla jsem, ve své vizi, že se za mnou Alice chystá jít a přemluvit mě abych změnila názor. Zrychlila jsem krok, ale nestihla jsem to. Alice u mě byla ve chvilce. Už jsem na ni chtěla použít svou moc ale někdo mě zezadu zakryl oči a já jsem nemohla. Zavrčela jsem. Ten pach jsem ještě neznala, ale určitě to byl zase někdo z těch Cullenů.

„Hádej.“ Slyšela jsem za sebou. No to si snad ze mě dělají srandu nebo co? Je tohle normální?

„Já jsem se asi omylem ocitla ve školce. Omluvíte mě děti? Já mám na starosti důležitější věci!“ V okamžiku kdy jsem to dořekla sem ucítila všech šest upírů jak se ke mně přibližují. Ten kluk už ze mě sundal ty pracky a tak už jsem je i viděla.

„Co chcete? Já nejsem žádná atrakce!“ Vztekala jsem se, ale jim to bylo evidentně jedno. Všichni se usmívali jak měsíci na hnoji. Dělalo se mi z nich zle a kdybych byla člověk asi bych to nevydržela. Všimla jsem si, že je Edward nějaký nesvůj. Tak to je teda pěkná bábovka když se bojí holky. Usmála jsem se sama pro sebe. Alice mi postupně všechny představila Já jsem se zastavila u Jaspera. Cítila jsem novou schopnost, ale byl moc daleko a tak jsem nemohla poznat jakou schopnost má.

„Chtěli bychom se tě na něco zeptat.“ Řekla Alice. Nahodila jsem znuděný výraz a čekala až mi položí otázku, ale bylo ticho.

„No tak se ptej.“ Řekla jsem.

„Tady asi není moc vhodné místo.“, odmlčela se a rozhlédla se po parkovišti, „nechceš dneska přijít k nám? Myslím, že Carlisle tě bude chtít taky poznat.“ Ježíši kolik jich ještě je? To je snad celá garda.

„Dobře, ale dlouho se nezdržím. Chtěla jsem jít ještě na lov.“ Řekla jsem a nasedla do svého Porsche. Alice mi zamávala a já jsem odjela co nejrychleji z parkoviště.  Zastavila jsem u své vilky, kterou jsem si nechala postavit už před půl rokem. Nějak se mi sem nechtělo, ale nakonec jsem musela. Vila byla trochu dál od města, protože jsem chtěla mít aspoň na pár hodin klid od lidí.

Chvilku jsem posedávala na gauči a dívala se na televizi. Přemýšlela jsem jestli tam mám jet nebo se na to vykašlat, ale nakonec jsem se rozhodla, že pojedu. Byla jsem dost silná na to abych je přeprala, kdyby na mě zaútočili. Nasedla jsem do auta a vydala se po jejich pachu. Ani mě nepřekvapilo, že mají taky dům mimo město. Zastavila jsem před jejich domem a vydala se ke dveřím kde už na mě čekala Alice.

„Ahoj, už jsem myslela že nepřijedeš. Pojď představím tě Carlisleovi a Esme.“ Ani to nedořekla a už jsme stáli v místnosti plné upírů. Všichni mě pozdravili, ale já se nenamáhala.

„Byla bych ráda kdybychom přešli k věci. Nemám na vás celí den.“ Už mě to celkem otravovalo. Najednou jsem ucítila jak na mě dolehla vlna klidu. Střelila jsem pohled na Jaspera. Uměl ovládat emoce. Zavrčela jsem na něho a on se přestal pokoušet spravit mi náladu. Pak promluvil Carlisle.

„Nemusíš se bát, mi ti neublížíme.“ Řekl s klidem. Musela jsem se začít smát. Oni a ublížit mi?

„Mám pocit, že byste to asi ani nedokázali.“ Řekla jsem a začala se znovu smát. Všichni na mě udiveně zírali. Podívala jsem na jednu vázu co stála vedle mě a během chvilky tam byl jenom popel. Všichni na mě zírali jako bych právě spadla z Venuše. Sedla jsem si na pohovku co byla kousek dál, ale oni tam stáli jako sochy.

„Dejte mi vědět až se uklidníte a budete chtít pokračovat.“ Všichni se najednou uvolnili a já poznala že za to může Jasper. Posedali si vedle mě na pohovku a já znovu cítila jak se mi Edward snaží dostat do hlavy. Už jsem toho měla dost a tak jsem po něm střelila pohledem a on se v bolestech začal klátit k zemi.

„To ti to nestačí říct jednou?“ Řekla jsem a podívala se na další vázu, která ve chvilce praskla. „Nechtěj mě znovu naštvat! Asi by to nebylo moc hezké!“ Řekla jsem a usmála se na Carlisle.

„Kde jsme to skončili?“ Zeptala jsem se.

„Chtěl jsem se tě zeptat jak můžeš mít tolik schopností?“ Řekl a přitom se ustaraně díval na Edwarda který teď už zase seděl na pohovce.

„To je jednoduché. Mám schopnost přijímat další schopnosti od druhých. A když o tom tak mluvíme,“ řekla jsem a otočila  jsem se k Alici „vzala jsem si od tebe kousek tvojí schopnosti. Doufám, že ti to nevadí.“ Řekla jsem a usmála se na ni.

„Ne, vůbec mi to nevadí.“ Taky se na mě usmála, ale v očích jsem jí viděla strach. Asi nebyla ve svojí kůži když jsem se na ni dívala.

„To je úžasné.“ Vydechl Carlisle a přitom se díval z okna.

„Už můžu jít?“ Řekla jsem a chtěla vstát z pohovky, ale Alice mě zadržela.

„Nechceš tu ještě zůstat? Měla jsem vizi, že budeme skvělé kámošky.“ Nechtěla jsem tam zůstat, ale Alice mi připadala jako dobrá holka a tak jsem se rozhodla zůstat. Ani jsem nestihla nic říct a už mě táhla nahoru do svého pokoje. Chvilku jsme tam blbly, ale potom nás vyrušil Edward.

„Já jsem se ti přišel omluvit za to jak jsem ti lezl do hlavy.“

„To je dobré. Taky se ti omlouvám, trochu mi ruply nervy.“, odmlčela jsem se, „no už bych asi měla jít. Musím ještě dneska stihnout zajít na lov.“

„Půjdeme s tebou.“ Navrhla Alice a já jsem nadšeně souhlasila.

SHRNUTÍ

Autor: Tessina, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Swanová nebo Cullenová? Prolog + 1. Kapitola: