Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella´s Lullaby - 3.díl STÍN

24.04.2009 (23:59) • LoveShy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1931×

3.kapitola STÍN

Došla jsem domů a auto nikde nestálo, ale to ještě nic neznamenalo. Bleskově jsem vyběhla po schodech do pokoje, ale ani tam nebyl. Divný pocit ve mně narůstal.
Musela jsem se ujistit, že je všechno v pořádku, ale neměla jsem jak. Náklaďáček jsem měla v servisu a číslo na Cullenovi jsem sice měla napsané na lístečku, ale nemohla jsem jej najít. Bylo mi ze sebe do breku. Dnešní den se mi ani trochu nelíbil.
Převlékla jsem se do čistého a hlavně suchého oblečení, lehla jsem si na postel a zabalila se do deky. Do uší jsem si dala sluchátka a poslouchala jsem na uklidnění svojí oblíbenou hudbu. Dlouho jsem jen tak ležela v posteli a přemýšlela jsem a potom jsem nejspíš na usnula.
Když jsem se probudila, cítila jsem se odpočatě a už jsem se netřásla. Sešla jsem dolů ze schodů a uviděla Charlieho, jak stojí u sporáku. Musel být už večer; spala jsem zřejmě déle, než jsem myslela. Do nosu mě udeřila silná vůně česneku.
"Koukejme, kdo se nám to vzbudil," zavolal Charlie a letmo se na mě podíval.
Šla jsem k němu, abych se ujistila jak to zvládá. Dělal topinky s česnekem a jedna se mu právě připékala.
"Ukaž tati, já to udělám," napřáhla jsem ruku k pánvi.
"Ne, já to zvládám," odstrčil mě. "Dáš si s námi topinku?"
"Ne díky." Po vteřince mi došlo. "S námi?"
"Zdravím, Bello!" ozval se v tu chvíli zvučný hlas z obýváku.
Věděla jsem komu patří a tak jsem šla ke křeslu v obýváku slušně pozdravit našeho hosta.
"Ahoj Billy," pronesla jsem polohlasem. Na druhém křesle seděl Jacob. Usmál se na mě svým dokonalým chrupem.
"Čau Bells."
"Ahoj Jacobe. Co tady děláte?"
"Billy se přišel podívat na fotbalový zápas," odvětil a nesměle se zavrtěl.
"A ty taky?"
"Já ne..chtěl jsem vidět tebe."
Charlie s Billym se na sebe významně podívali a já okamžitě zrudla.
"Nepůjdeme raději k tobě do pokoje?" navrhl rychle Jacob.
"Nevadí Charlie?" podívala jsem se prosebně.
"Jen běžte. S námi se stejně moc nepobavíte," řekl Charlie a hned nato zaklel, protože se spálil o pánev.
"Tati! Dávej pozor!" přiběhla jsem k němu a strčila mu prst pod studenou tekoucí vodu. Na hřbetu ruky se mu rýsovala červená skvrna a tvořil se veliký puchýř.
"Už je to dobrý, Bello. Jděte s Jacobem nahoru, já už to zvládnu," snažil se mě uklidnit a vytáhl lékárničku.
"Dobrá," souhlasila jsem.
Vydala jsem se po schodech a slyšela jsem jak Charlie zase zanadával.
"Je to dobrý, neboj!" zavolal na mě.
Vešla jsem do pokoje, zatímco se Jake zvedal z gauče. Trochu jsem ustlala postel, špinavé oblečení ze židle jsem hodila do skříně a otevřela jsem okno.
Dosedla jsem na postel a hned na to se otevřely dveře.
"Můžu teda dál?"
"No jasně, jen pojď"
Byla jsem neskutečně ráda, že ho vidím. Objeví se vždycky ve chvíli, kdy je můj milovaný neznámo kde. Zase se usmál a díval se na mě, ale jak procházel dveřmi, tak hlavou praštil do rámu nad nimi. Celá stěna zaduněla, ale on ani necekl.
Druhý úraz za posledních pět minut.
"Jacobe! Co to děláš? Musíš dávat pozor!"
Vstala jsem a šla k němu. Neřekl zatím ani slůvko o tom, že by ho to bolelo.
"Mě to nebolí. Sotva jsem to cítil," rozesmál se.
Prsty jsem mu sáhla na rudou rýhu na čele a dívala jsem se, jak se mu dělá modřina přes celé čelo. Po chviličce zežloutla a nakonec zmizela. Jeho čelo bylo zase normální.
Jen jsem na něj zírala, neschopná slova. To bylo opravdu neuvěřitelné. Jedna z dobrých vlastností vlkodlaků je ta, že když se zraní, hojí se jim to strašně rychle. Natož potom obyčejná modřina.
Pořád jsme stáli u dveří a dívali se na sebe. Moje ruka se dotýkala jeho čela a nemohla jsem se přinutit ji dát zpátky k sobě.
Asi si to špatně vyložil, chytil mě za pas a přitáhl k sobě. Chystal se k něčemu, co jsem mu nemohla a ani nechtěla dovolit. Naklonil se ke mně, ale já jsem v čas uhnula.
"Jacobe, tohle nejde. Jsme jen přátelé."
"Bello, já už nemůžu dál. Být bez tebe a myslet na to, jak jsi s ním..."
Přitáhl si mě k sobě pevněji. Snažila jsem se mu vykroutit, ale marně.
Měl strašnou sílu a já jsem neměla nejmenší šanci.
"Jakeu, jsi můj nejlepší přítel, ale jinak to nejde..."
"Prosím," zašeptal.
"Ne, Jacobe. Tohle prostě nejde..."
Ignoroval všechno, co jsem říkala. Naklonil se ke mně víc, ale já se mu šikovně vykroutila. Konečně to pochopil a povolil ruce. Šla jsem si sednout na postel a poklepala jsem na místo vedle sebe. Vzdychl, ale sedl si vedle mě. Opřeli jsme se o zeď a já se mu schoulila v náruči. Přesně to jsem potřebovala - podporu.
Už přestalo pršet a udělalo se jasněji. Ještě nebyla pořádná tma; nebe mělo všechny odstíny tmavě modré a vysvitlo i pár hvězd. Oknem do pokoje foukal studený vánek, ale vůbec se mi nechtělo vstávat a okno zavírat. Opírala jsem se o Jacoba a on mě zahříval svým tělem.
Připadalo mi, že se mi všechno jenom zdá. Nebylo možné, aby tu se mnou Jacob byl.
Bylo to příliš skvělé.
"Dneska nejsi ve své kůži. Co se stalo?" prohodil z ničeho nic.
"Proč myslíš?"
"Poznám to na tobě."
"Nic se neděje..." lhala jsem, připadalo mi to snažší než dlouhé vysvětlování.
"Bello, ty paličáku," zaťukal mi rukou na temeno hlavy a zasmál se. "Já to na tobě vidím. Mě můžeš říct úplně všechno, vždyť to víš." Najednou zvážněl.
"Máš pravdu. Dnešek je úplně na nic. Pořád se mi vrací jedna noční můra. A..." nechtěla jsem pokračovat o té části s pohřešovaným Edwardem.
"Jaká noční můra? A dál?"
"To je jedno." V podstatě jsem to nechtěla řešit.
"Pokračuj," vyzval mě, ale já nevěděla co mu dál říct. To, že jsem nevěděla, kde Edward byl, znělo strašně divně.
"No, jde o to, že dnes ze školy zmizel Edward, a já nevím kde je..."
Najednou ztuhl a já měla pocit, že se opírám o kus prkna. Cítila jsem, že je napnutý a že má ruce v pěst. Po chvilce se trochu uvolnil.
"Pijavice tě tu nechala jo? Tak to se divím." začal se vysmívat.
"Jacobe takhle nemluv!" přerušila jsem ho. Nemám ráda, když takhle mluví o Edwardovi a o Cullenových.
"Promiň. Neuvědomuji si jak je pro tebe ta pijav..." odkašlal si. "Jak je pro tebe Edward důležitý."
Slovo „Edward" řekl, jako kdyby to bylo to nejchabější slovo, které může existovat. Strašně jím pohrdal a to mi vadilo. Bylo to pochopitelné, ale nepříjemné poslouchat.
Pohladil mě po ramenou a nos zabořil do mých vlasů. Slyšela jsem jak zhluboka vdechoval vůni všude okolo.
"Byl tu Bello. Byl tu, když jsi spala," řekl nepřítomně.
"Cože? Jak to víš?" nechápavě jsme zamrkala.
Znovu se zhluboka nadechl.
"Aha," pochopila jsem. Jacob cítil Edwardovi stopy v mém pokoji. "Jsi si jistý, že tu opravdu byl?"
"Naprosto. Tenhle slaďák je docela čerstvý. Stoprocentně tu byl."
Náhle jsem měla nával radosti. Jestli tu opravdu byl, tak se mu nic nestalo.
"Tuším, co se asi stalo..." vykoktala jsem.
"Budeme pořád mluvit o něm?" zavrčel podrážděně.
"Jacobe, já vím, že je to pro tebe strašně těžký. Chápu tě. Právě proto by jsme se asi neměli takhle vídat..." řekla jsem s těžkým srdcem. Nemohla jsem se ho žádném případě vzdát, ale musela jsem udělat něco, co bylo pro všechny nejlepší.
"Asi máš pravdu." odpověděl nepřítomně. Vzdychla jsem.
"Chceš to tak ne? Chceš jeho. Já nejsem už vůbec důležitý. Přemýšlel jsem o tom a chápu tě, Bello. Ale ani v nejmenším netušíš, jaké to pro mě je." Odstrčil mě od sebe a zvedl se z postele.
"Jacobe?! Kam jdeš? Takhle nemůžeš odejít!" Chytila jsem ho za ruku, ale vyškubl se mi.
"Ne! Přesně takhle to musí být."
Otevřel dveře a sešel po schodech dolů a já jsem za ním rychle vyběhla. Prošel rychle kolem obýváku a Billy na něj jen zmateně volal, co se stalo. Kolem kuchyně už téměř běžel a mířil směrem  k domovním dveřím. Nezapomněl s nimi pořádně prásknout.
Sedla jsem si na třetí schod odshora a rukama si objala kolena. Po tváři mi stekla slza, a za ní další a další.
"Bello? Jsi tam?" zavolal na mě Charlie z obýváku. S Billym zřejmě vůbec netušili co se děje. Otřela jsem si slzy a sešla k nim dolů.
"Bello, co se stalo?" podíval se na mě udiveně Charlie. Určitě jsem měla červené oči.
Nemohla jsem mluvit, jen jsem stála na místě, jako přilepená k podlaze.
"Jacob ti něco udělal?" řekl Billy a tázavě se podíval.
Jakmile jsem slyšela jeho jméno, oči mi zvlhly a já opět nic neviděla. Pořád jsem stála na tom samém místě, ucpal se mi nos a hystericky jsem naříkala. Charlie vstal, přišel ke mně a vzal mě za ruku.
"Bells. Pověz nám, co se stalo. A nebreč."
"Odešel...oba odešli," a ještě víc jsem se rozbrečela. Šla jsem si sednout na křeslo a Charlie vedle mě. Opřela jsem se o jeho rameno a vybrečela jsem se.
Nebyl zvyklý na moje citové výlevy a nevěděl co má dělat. Opatrně mě pohladil po zádech a snažil se mě utěšit. Připadala jsem si jako malé dítě, které brečí kvůli hlouposti a tatínek jej uklidňuje. Snažila jsem se potlačit pláč, ale navíc jsem z toho dostala škytavku.
Billy mezitím odešel ven a pamatuji si, že po chvilce šel Charlie za ním - musel ho odvézt domů. Já se zatím uklidnila a unavená tím vším jsem usnula na gauči. Mlhavě si pamatuji, jak mě Charlie nesl po schodech do pokoje. Mezi tím vším jsem se ještě mnohokrát probudila, protože se mi zdály divné sny.
Byly to sny o uplynulých i dřívějších týdnech. Byl to sled událostí zamotaný do sebe, nedávající smysl. Ale já to pochopila. I když to byly pěkné sny, měla jsem z nich divný pocit. Byly až moc živé.
Zdálo se mi snad o celém mém životě tady.
Zdálo se mi o mých začátcích ve Forks - podle mého v nejnudnějším městě na světě.
Zdálo se mi, jak jsem poprvé viděla Cullenovi - těch pět překrásných lidí, kteří mě už od prvního okamžiku ohromili.
Zdálo se mi také, jak jsem se začala pořádně bavit s Jacobem - tehdy v La Push, kdy jsem vyzvídala pověsti o upírech.
Zdálo se mi o Jessice, o Angele, o Mikovi a o mých ostatních přátelích, které jsem už ztratila a o všech těch zážitcích, které jsem s nimi prožila jakožto s obyčejnými lidmi.
Zdálo se mi o těch všech chvílích, kdy pro mě byla Edwardova společnost velká vzácnost. Ty naše první chvilky společně. Moje neustálé kladení otázek a Edwardova chladnost.
Zdálo se mi o tom okamžiku, kdy jsem přišla na to, že je Edward upír. Kdy mi do sebe všechno zapadlo a já to pochopila. Ten den, kdy mi všechno vysvětlil, a my před sebou přestali mít tajemství.
Zdálo se mi o našem prvním polibku. Byl strašně opatrný, protože to dělal poprvé, a nevěděl, jestli mi neublíží.
Zdálo se mi o všech našich nocích, kdy byl Edward u mě a my si povídali.
Zdálo se mi o výletech, které jsme spolu podnikli.
Zdálo se mi o svojí první návštěvě u Cullenů.
Zdálo se mi o mém prvním baseballu s nimi.
Zdálo se mi o Jamesovi, o Victorii a o Laurentovi. O tom šíleném dni, kdy jsem málem zemřela. O mojí věčné památce na pravém předloktí.
Zdálo se mi o dnešním dni.
Noční můra, kterou Edward zahnal. Dlouhý den ve škole a také duha. Zmizení Edwarda.
Prázdnota, kterou Jacob na chvilku vyplnil. Jeho zmizení...

Nejspíš jsem se probudila. Byla jsem zmatená, že jsem ani nevěděla co je sen a co skutečnost. Automaticky jsem se podívala k oknu - byla úplná tma.
Okno jsem měla stále otevřené a začínala mi být zima, tak jsem vstala a šla ho zavřít. Když jsem u něj stála, nadýchávala jsem se čerstvého vzduchu a sledovala lesy. Stromy se nepatrně nakláněly do všech stran a listí nepatrně šuměla, jinak bylo všude ticho.
Bylo to tak uklidňující, že jsem jen stála a sledovala ten klid. Nebyla jsem unavená, odpoledne a teď jsem toho naspala dost. Studený vzduch mi rozcuchával vlasy a příjemně mě probudil.
Zakručelo mi hlasitě v břiše. Najednou jsem si uvědomila, že jsem toho za uplynulý den moc nesnědla. Okno jsem ještě nechala otevřené a sešla jsem potichu do kuchyně. Ve spíži jsem nabrala dva velké krajíce chleba a sušenky. Chléb jsem si namazala máslem a obložila šunkou a sýrem a ještě jsem si k tomu dala velké rajče. Všechno jsem do sebe hned naházela, až mi bylo špatně.
Vrátila jsem se do pokoje a padla na postel. V polštáři jsem cítila Jakeovu typickou vůni. Po tváři mi stekla slza.
"Jacobe..." zasténala jsem. Potřebovala jsem jeho podporu, když tu Edward nebyl. Na něj jsem se pokoušela nemyslet, protože by mě to rozervalo na kusy.
Určitě to bude dobré, říkala jsem si pro sebe. Musí to být dobré!
Edward tu dneska byl, teď je určitě doma a ráno se tu zastaví a vše bude zase v pořádku. Po škole se stavím za Jacobem a vyříkáme si to.
Tak a bylo to. Proč jsem tedy stále nedokázala být v klidu? Přecházela jsem po pokoji a užírala jsem se pocitem samoty.
Hlásek někde uvnitř mě křičel, že už nemám nikoho. Snažila jsem se ho přehlušit tím, že jsem si broukala písničky.
Edward se ztratil. Už ho nenajdeš. Něco se mu stalo. Neposlouchala jsem ten hlas.
Jacoba sis poštvala proti sobě. Neodpustí ti.
Jsi sama. Jsi úplně sama. Ztratila jsi všechno.

Vysmíval se hlas, který jsem si sama vymyslela. Nesouhlasně jsem vrtěla hlavou. Připadala jsem si už jako blázen. Vymýšlím si hlas, který štvu proti sobě.
Ještě jednou jsem se podívala z okna.
Naproti přes silnici - u kmenu vysokého smrku - jsem rozeznala lidskou postavu. Vyklonila jsem se víc, abych mohla určit, kdo to tu v noci stojí. Byl otočený směrem k našemu domu a hlavu měl sklopenou.
V tu chvíli ke mně vzhlédl a já spatřila jeden pár zlatavých očí. Neviděla jsem mu přímo do obličeje, ale došlo mi, kdo to je. Určitě to byl on.
V setině vteřiny jsem zahlédla jen jeho stín a než jsem stačila něco udělat, byl pryč.
"Edwarde!" zakřičela jsem z plných plic.
Z očí mi okamžitě vytryskly slzy. Co se to děje? Proč utekl?
I když jsem věděla, že je to nesmysl, vystrčila jsem nohy z okna a chystala se vyskočit na trávník před dům. Za zem jsem dopadla úplně špatně. Beztak jsem už neměla šanci ho dohnat. Ve vzduchu jsem se otočila a přistála jsem na levém boku. V pravé noze mi křuplo a celým tělem mi projela ostrá bolest. Ležela jsem celá zkřivená a nemohla se hnout.
Pud sebezáchovy se ozval - pozdě, ale přece. Začala jsem ze všech sil křičet - i přesto, že můj pád musel Charlie slyšet. Ležela jsem a s každým výkřikem jsem se cítila slabší. Pořád nikdo nešel a mě se chtělo strašně spát.
Cítila jsem pálení na zádech, a tak jsem si na ně pravou rukou, která se zdála být v pořádku, sáhla. Ruku jsem měla celu od krve a záda pálila ještě víc. Měla jsem je celé sedřené.
Udělalo se mi mdlo a s posledním výkřikem o pomoc jsem upadla do bezvědomí.

Autor: LoveShy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella´s Lullaby - 3.díl STÍN: