Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella´s Lullaby - 1.díl SEN

20.04.2009 (13:00) • LoveShy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2830×

1.Kapitola SEN

V našem deštivém městečku bylo odpoledne jako každé jiné. Šli jsme jako obvykle lesem - směrem k jeho domu. Byla neobvykle velká zima, ale v jeho přítomnosti mi permanentně bušilo srdce v hrudníku a to způsobilo teplo někde uvnitř mě, takže mi to v první chvíli ani nepřišlo.
Svojí ledovou rukou mě pevně až surově podpíral v pase jako panenku, která by se měla každou chvílí zhroutit. Nebe nebylo vidět; temné koruny stromů se ztrácely v mlžném oparu pár desítek metrů nad námi. I přes to, že tu se mnou byla moje nejmilovanější osoba na celém světě, neměla jsem dobrý pocit. Neustále jsem se ohlížela, protože moje intuice vysílala varovné signály, i když nebyl nejmenší důvod.
Kráčeli jsme téměř mlčky po zvlhlé pěšině; já se usilovně prodírala keříky a můj doprovod byl mým počínáním zřejmě pobaven. Noha mi uklouzla na mechem porostlém kameni, ale v posledních centimetrech nad zemí mě chytila jeho pevná ruka.
Když jsme vyšplhali mírný kopeček, byla jsem vyčerpaná a na čele mi vyrazily kapičky potu. Opřela jsem se o strom a snažila se trochu uklidnit, zatímco on stál naproti mně a bez zájmu na mě civěl. Nikdo nic neříkal, ale naše pohledy mluvily za sebe; obzvlášť z jeho očí - dnes velmi tmavě zabarvených - přímo sršelo nepřátelství. Přemáhal se? Měl snad hlad?
Udělal krok ke mně, ale vůbec se nesmál - spíš naopak. Začínala jsem se opravdu bát. Srdce mi tlouklo jako o závod a nebyla jsem schopná slova. Prudce zafoukal vítr, zahýbal s korunami stromů a v dálce bylo slyšet praskání větví.
Udělal další pomalý krok a podíval se mi směle do očí. Vypadal nebezpečně, jako kdyby chtěl zaútočit. Stála jsem bez hnutí na místě a snažila se pravidelně dýchat.
Zase přistoupil o něco blíž. Byl u mě už dost blízko a měla jsem z toho špatný pocit. Nepatrně jsem od něj krůček ustoupila. Natáhl ke mně ruku a zamračil se.
Pevně mi stiskl zápěstí až se mi obličej zkroutil bolestí, ale neodvážila jsem říct ani slovo. Podíval se směrem k severní straně lesa - úplně jinam, než byl jejich dům - a vydal se tím směrem. Otevírala jsem pusu, abych něco řekla, ale jako by to tušil - vrhl na mě vražedný pohled a rychle vyšel. Raději jsem mlčela.
Táhl mě za ruku a já splašeně běžela za ním. Stejně jsem nestačila jeho tempu; zakopávala jsem o keříky rostlin a o kořeny stromů. Po chvilce jsem sotva dýchala a už jsem se nechala jen táhnout. Zastavil se a prudce se ke mně otočil. Vycenil zuby, zhluboka se nadechl a naklonil se ke mně blíž, ale v půlce pohybu se zastavil. Nastražil uši a současně se podíval kamsi za mě - do lesa. V očích měl úlek, snad i trochu strach.
Najednou se to sehrálo strašně rychle. Popadl mě za obě ruce a přehodil si mě přes sebe na záda. Cítila jsem jen ledový vzduch, který mě štípal do tváří a vlasy vlající kolem mého obličeje. Až potom mi všechno došlo; běžel se mnou lesem, skákal po vlhké trávě a po kořenech. Kličkoval mezi stromy s neuvěřitelnou obratností, stačil by jediný špatný pohyb a bylo by po mě. Sevřela jsem jeho ramena, jak nejvíc jsem mohla.
"Co se to sakra děje?" vykřikla jsem mu do ucha. Uběhla snad jenom minuta a on pomalu povoloval sevření v jeho rukou. Nestačila jsem nic říct, ani se podivit nad zmateností situace.
Pustil mě a já jsem nic neviděla, jen rozmazaný flek. Utíkal dál do lesa.
Dopadla jsem na mokrou zem, ucítila jsem bodavou bolest v břiše a ruku jsem měla v podivném úhlu. Přesto všechno jsem se okamžitě zvedla a zmateně jsem klopýtala lesem a zakopávala o všudypřítomné kořeny stromů. Přes slzy jsem však nic neviděla.
Znovu jsem upadla, a už jsem neměla ani sílu vstát. Nemělo to cenu.
"Edwarde!!!," zakřičela jsem z posledních sil do lesa.
"Edwarde???"
"Edwarde..."

Na ruce jsem ucítila jemný studený dotek.
"Bello," ozval se sametový hlas z dálky. "Vzbuď se Bello."
S trhnutím jsem se probudila a posadila jsem se na posteli. Byla jsem celá zpocená. Edward seděl vedle mě a držel mě za ruku.
"Dobré ráno spáči," naklonil se ke mně a políbil mě na nos.
"Co se stalo?" nechápala jsem ani trochu co se děje. "Tohle je také sen? Zase mi utečeš?"
V očích jsem měla slzy.
"Zase? Co zlého se ti zdálo?" rukou mi něžně otřel slzy z očí.
"Noční můra, pořád se mi vrací. Je úplně jako živá!" otřásla jsem se a potlačila slzy.
"Už je to dobré. Jsem tu, nikam jsem neutekl." hladil mě po ruce.
"Stýskalo se mi, strašně moc," naklonila jsem se k němu blíž a chystala se ho políbit. Rukama mě chytil za tváře a usmál se. "Mě víc, miláčku."
Přitáhl si mě k sobě na klín a silnými pažemi mě ochranitelsky objal.
"Jsi tu u mě dlouho?"
"Jen chviličku, vrátili jsme se pozdě v noci. Když jsem byl před domem, tak jsem slyšel, jak jsi křičela moje jméno. Divím se, že to Charlie neslyšel. Rychle jsem skočil do okna. Pořádně ses třásla a v očích jsi měla slzy." Odmlčel se a pohladil mě po ruce. "Nechceš ještě spát?"
"Ne, spát už nebudu. Nevidím tě tři dny, tak teď přeci nebudu spát," naoko jsem se rozčilovala, ale pak jsem se na něj usmála.
"Povídej mi o vašem víkendu," pobídla jsem ho a uvelebila se u něj na klíně, i když to prakticky moc nešlo.
Celých posledních deset dní nic nejedl - a to kvůli mně, nechtěl mě tu nechávat samotnou, protože se bál o mojí bezpečnost - tak si s Carlislem, Emmetem a Jasperem konečně vyjeli přes víkend na lov. Odjeli už ve čtvrtek večer.
Když už jsem ho jediný den neviděla, ucítila jsem v sobě prázdno - byla jsem jako roztržená na kusy. Za celé ty tři dny jsem byla úplně vyřízená.
Neměla jsem ani co na práci, protože úkoly jsem měla hotové, dům byl uklizený a večeře měl Charlie vždy připravené. Byl beztak celý den v práci. Moji přátelé mě už dávno nezahrnovali do svých víkendových plánů, a tak jsem se vydala do La Push - alespoň trochu si zlepšit náladu.
V sobotu bylo nádherně a Jacob byl očividně rád, když mě viděl. Měli jsme si toho zase co říct. Celé odpoledne jsme se procházeli po plážích a řešili jsme všechno možné.
"Jsi tak maličká," provokoval mě, když jsme se po kotníky brodili v moři. Měla jsem sto chutí mu jednu natáhnout, ale nemělo by to žádný efekt - maximálně bych si zlomila ruku.
Oproti němu jsem byla opravdu úplný prcek. Každým dnem neustále rostl. Nikdy jsem si malá nepřipadala, až do té doby, než jsem poznala Jacoba, samozřejmě.
Periferně jsem viděla jak se směje mému nasupenému výrazu. Nepodívala jsem se na něj, ani jsem nevěděla, co bych mu na to řekla.
"Obre.." nenapadla mě chytřejší odpověď. Prsty na nohou jsem pročísla mělkou čirou vodu. Předklonila jsem se a trochu jsem jí nabrala do dlaní. Okamžitě ho napadlo, co chci udělat. Ve vteřině skočil šipku do větší hloubky a výsměšně se chechtal. Postavil se na nohy a voda mu sahala po prsa. Pořádně se rozmáchl a pocákal mě vodou téměř od hlavy až k patě. Hlasitě se zasmál a já jen zavrtěla hlavou.
"Jacobe! Za tohle zaplatíš! A draze!" zakřičela jsem, ale smála jsem se s ním. Nemělo cenu si dělat starosti a rozčilovat se.
Kývnul na mě hlavou, abych šla za ním do vody. Nechtělo se mi. Ta voda byla i přes krásné počasí ledová. Jemu se to řeklo, protože i když neustále nosil jen kraťasy, bylo mu teplo za každé situace. Navíc jsem nechtěla být mokrá, protože jsem tu neměla nic na převlečení.
Ale šla jsem. Udělala jsem pár krůčků do hlubší vody.
"V oblečení se přeci nemůžeš koupat. To můžu jenom já," zašklebil se, ale potom se taktně otočil. Neochotně jsem se svlékla do spodního prádla a skočila rychle do vody. Cítila jsem se zvláštně. Byla jsem šťastná, ale zároveň napjatá.
"Ve vodě si snad nic neodřeš," řekl Jacob a zasmál se svému vtipu. Strašně mu to slušelo. Na jeho tmavé kůži se leskly čiré kapky vody a celé to kontrastovalo s jeho bílými zuby. Krátké tmavé vlasy měl rozčepýřené na všechny strany. Cákla jsem na něj trochu vody. On mi to oplatil. A tak se dalších deset minut stalo naším vodním bojem.
Když jsme toho nechali, šli jsme si trochu zaplavat, abych se zahřála. To byl snad jediný sport, který mi šel docela dobře. Plavali jsme za útesy, jenom kousek od pláže. Jacob nepřeceňoval moje plavecké nadání a bylo to dobře. Po chvilce toho plácání rukama do vody jsem byla vyčerpaná.
Klepající se zimou jsem se vyškrábala z vody přímo na jeden velký špičatý kámen. Jacob dosedl vedle mě a obejmul mě kolem ramen. Hned mi bylo teplo. Pár minut jsme jen tiše seděli na slunci a za chvilku jsem byla suchá. Bylo mi nepříjemné být tolik odhalená, a zároveň být v takové blízkosti Jacoba. Začal foukat chladnější severní větřík a já jsem se musela otřást.
"Pojď, půjdem se převléct," zatahal mě za ztuhlou ruku. "Nechci mít na svědomí tvoje nastydnutí. To by mi pijavice neodpustily," zakřenil se.
Neměla jsem chuť mu říct ať laskavě sklapne. Ani jsem se nehnula z místa. Nechtěla jsem se před ním producírovat polonahá.
Najednou jsem ucítila jeho teplé dlaně na zádech a pod koleny. Vzal mě do náruče a ladně přeběhl dlouhou řadu ostrých kamenů. Po špičkách přeskákal travnatý plácek a už jsme byli zase na pláži.
Položil mě opatrně na nohy a já se hned chopila svých svršků. Začínala být docela zima a to ještě svítilo sluníčko. Když už jsem byla oblečená, tak jsem se uklidnila.
Při západu slunce jsme se na pláži posadili na starý kmen stromu - na místo, kdy mi před dlouhou dobou vykládal staré pověsti o vlkodlacích a upírech. Hřála jsem se na sluníčku -  připomínalo mi to můj bývalý domov ve Phoenixu.
Když začala být zima, tak mě Jacob opět vzal do své náruče a hřál mě, takže mi bylo teplo.
Byl to úžasný den, protože jsem mohla být neomezený čas s Jacobem. Mohla jsem odložit všechny všední starosti někam dozadu do kouta a užít si den plný světla a tepla, ale i přesto jsem musela neustále myslet na Edwarda. Tak moc mi chyběl.
Mám Jacoba strašně moc ráda, ale pro něj to je asi málo. Své city mi dává hodně najevo a já mu je bohužel nemohu stejným dílem opětovat.
Jeho žárlivost je neskutečná, stejně jako nenávist vlkodlaků a upírů. Stačilo, když se ke mně přiblížil a už krčil nos - pach mého upíra mu zřejmě nevoněl.
Neustále do mě hučel ať jsem s ním, že by to bylo mnohem jednodušší. Měl neustálé narážky, proč chodím s kusem šutru.
Někdy to přeháněl, ale měl v podstatě pravdu. Sama vím, že Jacob by mi dal vše co bych potřebovala k životu. K lidskému životu.
Mohli bychom žít v La Push, mohli bychom mít děti a myslím, že Charlie by radostí skákal deset metrů vysoko - Jacoba má oproti Edwardovi moc rád.
Ale já už jsem si vybrala. Je mi Jacoba moc líto, že kvůli mně musí takhle trpět.
Je to můj nejlepší přítel, který mi strašně pomohl, když mi bylo nejhůř a stále mi pomáhá, ale opravdu to nejde jinak.
Mé srdce patří někomu jinému.
Edwarda miluju, je to moje první a poslední láska. On je ten pravý, to vím jistě. Je to ta jediná věc, se kterou jsem si v životě naprosto jistá.
Nikdy o něj nesmím přijít. Edward je moje všechno.
Životní láska - láska celé věčnosti.

"Jeli jsme na jih od Forks - do jedné rezervace, kde je hojný počet šelem," začal vyprávět Edward víkendovou zábavu čtyř upírů.
"První den jsme chytili stopu malé cizí upíří smečky, pravděpodobně novorozených. Jasper navíc našel pár mrtvých šelem. Pokusil se jít po směru stopy, ale asi po stech kilometrech se mu ztratila. Vycítil nebezpečí a chtěl se přesunout, ale znáš Emmeta, ten nebezpečí přímo vyhledává. I Carlisle zhodnotil, že nic nehrozí a tak jsme tam tedy zůstali. Všechno bylo v pořádku, ale v sobotu nastaly komplikace."
Mluvil tak tajemně, že jsem měla pocit, že se stalo něco strašného. Bedlivě jsem poslouchala a trochu jsem se třásla. Ne proto, že bych se snad bála. Pořád jsem mu ležela v náručí a užívala si jen ten pocit, že tu se mnou je - jenže byl samozřejmě úplně ledový.
"Klepeš se Bello," pokáral mě, jako bych za to snad mohla.
Odtáhl se ode mě, ale já ho chytila za ruku a on se nechal stáhnout zpátky. Někdy byl až přehnaně starostlivý. Pokynula jsem hlavou ať pokračuje.
"Nedělej, že tě to zajímá," usmál se a obnažil své dokonale oslnivé, rovné bílé zuby.
Byl to ten úsměv, který mi ze začátku našeho vztahu vždy podlomil kolena a rozbušil srdce. Mnohé se toho nezměnilo - jeho andělskou krásu obdivuji neustále a navěky budu.
"Ano zajímá mě to, sama jsem se tě na to ptala. No, pokračuj. Jaké komplikace?" Založila jsem si ruce na prsou a pohlédla mu do očí. Vzdychl a uchechtl se - zřejmě nad mou tvrdohlavostí. Položila jsem si hlavu na jeho břicho a poslouchala jsem.
"V sobotu jsme pokračovali víc na jih, kde byla stopa novorozených silnější a silnější. Jasper úplně šílel, Emmet se těšil na likvidaci snadné kořisti, a já a Carlisle jsme je krotili. Jak jde o souboje s jinými upíry, jsou oba dva najednou ve své kůži.
Když jsme dorazili na chráněné území šedesát kilometrů od Forks, našli jsme ohromnou spoušť - všude byla mrtvá, napůl vysátá zvířata. Novorození se neovládli, neskryli stopy a to mohlo znamenat i naše odhalení. Ten večer v nedalekém městě také zabili pět lidí. To už jsme museli zasáhnout.
Přes noc jsme vystopovali jejich úkryt a ráno zaútočili. Tedy, útočili jen Emmet a Jasper. Já a Carlisle jsme je nechali bojovat a pouze jsem jim kryli záda - jako by to bylo potřeba. Byli to dva novorození, mladá dívka a o něco starší chlapec. Nevěděli, co se s nimi děje, měli jen neukojitelnou potřebu zabíjet, prahli po krvi.
Jasper zabil tu dívku a její druh se neuvěřitelně rozzuřil, na což čekal Emmet a zabil i toho hocha. Byla to rychlá akce a nebylo jiného řešení. Museli jsme to udělat.
Odstranili jsme všechna mrtvá zvířata - stopy, které by nás ohrozily. Myslíme, že jsme udělali vše co bylo v našich silách. Snad už nejsou další jiní. Pochybujeme o tom, kdo je stvořil. Zřejmě nevěděl, co dělá. Bůhví, za jakým účelem proměnil tyhle dva."
Vydechl a pokrčil rameny. Fascinovaně jsem se na něj podívala, protože on měl „zábavný" víkend a já jsem tu seděla doma.
"Jediné, co mi vrtá hlavou je, že je Alice neviděla. Neustále kontroluje situaci v okolí - tedy v době kdy jsme byli pryč, kontrolovala hlavně tebe a Charlieho - ale je zarážející až podivné, že neviděla je," zakroutil hlavou a zamračil se.
"Nemusel jsi mě nechat sledovat. Myslím, že Alice má jiný věci na práci. Třeba sledovat tuhle situaci. Sledovat situaci okolo Forks."
"To je to poslední co pro mě a pro tebe Alice může udělat. Beztak neměla co na práci.
Jsi pro ní jako sestra, Bello, a nikdy by nechtěla, aby se ti něco stalo.
Navíc u lesa za vašim domem je skvělý posed - nastěhovala si tam pár věcí a byla spokojená. Ty jsi byla stejně celé ty dny doma, tak to měla bez práce," vysvětlil to jedním dechem a podíval se na mě.
Já jsem vytřeštila oči a otevřela pusu dokořán. Pobaveně se rozesmál. "Co se děje?"
"Děláš si legraci ne?"
"Ne. Proč?"
"To snad není pravda!"
Nechápavě se na mě podíval.
"Co jsi jí za to slíbil?"
"Motorku," zazubil se a já jen kroutila hlavou.
"Ty jsi nemožný. Takže to Alice nedělala dobrovolně! No ovšem...!"
"Bojím se o tebe Bello! Bojím se víc než kdykoli jindy. Dlouho tady byl klid, ale každým dnem se může něco přihodit. V okolí může být mnoho dalších upírských smeček."
Nebo samotná Victoria pomyslela jsem si.
"Sama vidíš, že Alicino vidění není stoprocentní."
"Já tohle všechno vím, ale s tou bezpečností to přeháníš."
"Kdykoli se může něco stát, a to já nedovolím."
"Mohl jsi mi to aspoň říct, nesouhlasím s tím."
"S čím?"
"Podplácíš Alice, aby mě sledovala. Nejsem přece malý děcko! Určitě ti navykládala o mojí cestě do La Push, a vůbec, tohle je děsný Edwarde, připadám si jako nesvéprávná." Na nesouhlas jsem zavrtěla hlavou.
"Ty jsi byla v La Push? To se mi opravdu nelíbí! Všude tam jsou vlkodlaci. On je taky vlkodlak Bello! Víš jak může být v tvé blízkosti nebezpečný?"
"Asi jako ty..." odsekla jsem.
Chvilku mlčel. Viděla jsem, že se ho to docela dotklo.
"Ten pes má děsný myšlenky, neměla by ses s ním stýkat..."
"Co si to dovoluješ? Na tohle nemáš právo," zakřičela jsem na něj, protože má vážně naštval. Odstrčila jsem ho, vstala jsem z postele a mířila jsem ke skříni.
V tom okamžiku stál těsně za mnou. Usmíval se.
"Co je tak špatné na tom že chci abys byla v bezpečí? Co je špatného na tom, že tě nikdy nechci ztratit? Pověz mi..."
Rukou mě chytil za bradu, zastrčil mi vlasy za ucho a naklonil hlavu na stranu. Zlehka se dotkl mých rtů. Chytila jsem ho oběma rukama za krkem a přitáhla ho víc k sobě.
Byla jsem pořád naštvaná, ale nedokázala jsem mu odolat. Navíc jsem se nechtěla nadále dohadovat, stejně by si nakonec prosadil svou - na to ho znám už příliš dobře.
Chytil mě za bedra a přitiskl si mě k sobě. Naše rty se pohybovaly stejně, v našem soukromém sladěném rytmu. Cítila jsem jeho dech, jeho sladkou vůni. Ten polibek byl uvolněný, oproti atmosféře, která předtím vládla.
Hladila jsem ho po vlasech - trochu se ošíval, ale víc se nebránil. Jeho sebekontrola dostávala asi zabrat, ale mě to bylo jedno. Jednu ruku jsem mu položila na hruď a druhou ho ještě víc přitáhla k sobě.
Stáli jsme už uprostřed pokoje a v duchu jsem se tajně modlila, aby po tom mém křiku před chvilkou nepřišel Charlie zkontrolovat, co se děje. Odklonila jsem od něj hlavu, chytila jsem ho za ruku která byla stále na mých zádech a táhla jsem ho k mé posteli.
Posadili jsme se na ní a já ho začala zase líbat. Tentokrát pomaleji a vášnivěji. Sotva jsem dýchala. Otevřela jsem pusu a zlehka se dotkla jazykem jeho rtu.
Odtáhl se - jako vždy, když měl pocit, že už zacházíme příliš daleko. Cítila jsem, že jsem v obličeji zrudla. Srdce mi tlouklo, snažila jsem se zhluboka dýchat - dohnat tu kyslíkovou ztrátu předchozích sekund. Čekala jsem to a jenom jsem se na něj usmála.
Vzal mě chlácholivě do náruče, pevně mě obejmul a do ucha mi zašeptal ta dvě slůvka, která pro mě pokaždé znamenala tolik.
Miluji tě.

Autor: LoveShy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella´s Lullaby - 1.díl SEN: