Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 35. kapitola

11.03.2012 (13:15) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2580×

„Bello,“ procedila Selena skrz zuby a nenápadně se přesunula ke mně. „Ty, já, záchod. Hned!“ přikázala, a než jsem stačila cokoliv namítnout nebo se bránit, už mě za sebou táhla ke dveřím s panenkou.

Ještě jsem se stihla rychle podívat po Cullenových. Pravděpodobně věděli stejně dobře jako já, co po mně Selena může chtít. Jejich pohledy byly plné důvěry a očekávání. Prima, moc díky za pomoc, odfrkla jsem si v duchu a nechala se sestřičkou vtáhnout dovnitř.

„Sel, já…“ začala jsem, ale ona mě okamžitě zastavila máchnutím ruky. Na nic nečekala a trhnutím ruky nás přemístila do jedné z kabinek.  Vyděšeně jsem ji sledovala, ale ona mi nevěnovala ani nejmenší pozornost.

„Tohle je sakra divné,“ mumlala si jakoby pro sebe a prsty si položila na spánky.

Tak tohle bude na dlouho, povzdychla jsem si a posadila se na prkýnko záchodové mísy.

„Vím, že si myslíš, že jsem asi úplnej idiot, ale, Bello, já ti říkám, že tady něco není v pořádku. Vidělas, jak si jsou všichni podobní?! Řekni mi, kolik znáš lidí se zlatýma očima nebo naprosto bílou kůží? Já ti to povím! Sedm! A jen čirou náhodou se všichni jmenují Cullenovi a jsou adoptivní rodina. A vůbec, je aspoň legální, aby spolu chodili? Já nevím, myslím, že ne, nebo je to minimálně hodně, hodně divné… Tak řekneš už něco?“ vyprskla, když jsem na ni jen hleděla s otevřenou pusou a nebyla schopna jediného slova.

Tak a teď mysli!

„Uklidni se, ano?“ řekla jsem smířlivě a natáhla k ní ruce.

„Až ze mě všichni přestanou dělat blbce! Je to snad nějaká skrytá kamera?! A to jsem ti ani neřekla, co ti dva předváděli na hodině. Když nepočítám to, jak se mnou Edward půl vyučovací hodiny bloudil po škole a tvrdil, že už tam budeme, nebo když Riley dal Edwardovi málem do nosu, když si vedle mě sedal, tak jsou… Ne, pořád nejsou normální! Oni, oni vrčí, fakt, slyšela jsem to!“ stěžovala si a nechápavě si měřila mou klidnou masku.

Ale co jsem měla dělat? Říct jí ve něco ve smyslu: Neboj, jsou to jenom upíři, ale hodní, například Riley naposledy zabíjel před pár lety, to je docela úspěch, ne? A potom sledovat její hysterický výstup, který by byl určitě následován tím, že by běžela do školní kuchyně pro česnek. Tak to pardon, ale radši ne…

„Riley dal Edwardovi do nosu?“ zeptala jsem se potěšeně a doufala, že se na tohle téma chytne.

„Říkám, že málem,“ odbyla mě a namířila na mě ukazováček, musel na nás být asi hodně vtipný pohled. „Ty v tom jedeš s nima, něco víš,“ dedukovala a já málem propadla záchovou mísou.

„Musíme na hodinu, promluvíme si o tom později.“ Anebo radši nikdy.

Vstala jsem a rychle odemkla dveře od kabiny, aby mě ještě Selena nezasypala dalšími argumenty. Nejhorší na tom všem totiž bylo, že měla pravdu a já jí musela lhát nebo se alespoň snažit zatajovat. To jsem nikdy nedělala, a tak na mě pomalu začaly přicházet obavy, že to nezvládnu, že to na mě pozná a Cullenovi tak budou mít problémy. Myslím, že jedna Gomezová na obtíž bohatě stačí.

„To je ona, to je ona! Bože, ona tu opravdu je. A na stejných záchodech jako my,“ začala vřískat jedna zrzka, jejíž jméno mi zrovna vypadlo.

Jo, a nechtějí jí třeba ještě zatleskat za to, že úspěšně zvládla své první vyprazdňování na zdejší škole? pomyslela jsem si ironicky a musela se té myšlence zasmát.

Ze Seleniné strany jsem slyšela jen povzdechnutí, když se i ostatní holky odvážily a s mobilem v ruce k ní běžely, aby se mohly vyfotit. Bylo mi jí líto, nechtěla jsem ji tam tak nechat, ale vzhledem k tomu, že by mě s Cullenovými asi nenechala v soukromí, abych si s nimi mohla promluvit, chtě nechtě jsem se nepozorovaně připlížila ke dveřím.

Je na to zvyklá, určitě to zvládne.

S touhle myšlenkou jsem za sebou práskla dveřmi a rozběhla se k rohu, kde jsem viděla naši dokonalou rodinku, která nedá mně a teď už asi ani mé sestře spát. Propalovali mě zvědavými pohledy, i když stoprocentně všechno slyšeli.

„Špatný, co?“ zakřenil se Emmett a já měla sto chutí jednu mu vrazit. Tak on si z toho bude nakonec dělat ještě srandu? Rosalie to ale vyřešila za mě a střelila mu pohlavek. Nad tím jsem se musela usmát, chodí spolu pár dní a už se chovají jako manželé po patnácti letech.

„Emmette,“ zavrčela jsem společně s Edwardem. Nervózně jsme se po sobě podívali a mě v tu chvíli přepadla zlost.

„A ty! Co si myslíš, že děláš, mm? Už takhle je ze všeho vyděšená, zlomená a bůhví co ještě… A přijdeš ty a všechno ještě zhoršíš, nebudu se dívat na to, jak jí lámeš srdce, víš… Všichni víme, že to umíš.“ Na konci už můj hlas ubral na síle a lehce se zlomil.

„Já taky ne, Edwarde,“ přidal se ke mně Riley. Vděčně jsem se něj podívala a pohledem šlehla k Alice. Doufala jsem, že i ona by mě mohla podpořit, ale opak byl pravdou.

„Bello, na mě se nedívej, prosím.“ Odvrátila hlavu na druhou stranu a já se nemohla ubránit pocitu, že ještě chtěla něco důležitého dodat, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. Při pohledu na Edwarda si to rozmyslela…

„To je teď vedlejší,“ pronesl moudře Jasper a schytal tak Rileyho naštvaný pohled. „Důležité je, že jestli s námi bude Selena trávit čas, tak na to přijde – mimochodem stejně jako Bella.“

„Já jí nic neřeknu,“ ohradil se Edward dotčeně. „Nevím, co máte za problém.“

„Má pravdu, může být, s kým chce.“

Prosím, řekněte mi někdo, že to právě nevyšlo z Aliciných úst. Evidentně jsem nebyla jediná překvapená její náhlou změnou názoru, protože i ostatní zalapali po dechu a očima začali těkat mezi Alice a Edwardem.

„Díky,“ usmál se vděčně Edward, ale v jeho očích se odrážel smutek. Z toho všeho mě bolestivě píchlo u srdce.

Tohle už na mě bylo moc. Naštvaně jsem se otočila na podpatku a zamířila do třídy, kde jsem měla další hodinu, na kterou už mimochodem asi dávno zazvonilo. Cestou jsem ještě vyzvedla Selenu, které se nějak zázračně povedlo zbavit se svých fanynek. Ignorovala jsem její výčitky a otázky a zavedla ji do třídy, kde jsme měly společnou hodinu.

Tak tohle je moc krásný začátek dne.

Jako obvykle vám velmi děkuji za krásné komentáře, které mi tady pod těmi mými bláboly necháváte. :D Mám vás hrozně moc ráda. :)

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 35. kapitola: