Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 10. kapitola

15.09.2011 (18:15) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 37× • zobrazeno 3952×

„Dobře, chápu, už na tebe nebudu mluvit. Jen mi prosím slib, že to nikomu neřekneš. Mohl jsem tě zkoušet přemlouvat o opaku, ale nemělo by to cenu,“ řekl a znovu se rozjel.

„Tak to teda ne!“ zakřičela jsem, až se i Emmett lekl. Otočil na mě svou hlavu a nechápavě mě pozoroval.

„Co ne, Bello?“ řekl a prudce zabrzdil.

„Já se s tebou chci bavit,“ zašeptala jsem stydlivě.

„Opravdu?“ ujišťoval se.

„Jo,“ usmála jsme se.

„Tobě nevadí, že jsem ehm… upír?“ Otočil hlavu na druhou stranu a pozoroval okolí.

„Má sestra je Selena Gomez… Na iracionální bytosti jsem zvyklá,“ řekla jsem a rozesmála se. Emm se na mě nedůvěřivě podíval, ale pak se ke mně přidal.

„Tak to je fajn. Už musíme jet nebo přijedeme pozdě,“ oznámil mi a nastartoval.

Během pár minut jsme dojeli ke škole. Emmett mi otevřel dveře a podíval se na mě s otázkou v očích.

„Co je?“ zašeptala jsem a rozhlédla se po parkovišti. Všichni na nás zvědavě koukali. Opravdu nečekané!

„No víš… Já jenom, jestli jsi pořád ochotná být moje holka, když teď už víš moje tajemství,“ odpověděl nejistě.

Místo odpovědi jsem mu dala polibek na tvář. Emm to nečekal a trošku zavrávoral. Všichni zalapali po dechu, což mě přinutilo se otočit od mého upířího přítele a podívat se na spolužáky. Kluci vypadali docela lhostejně, ale holky? Asi tři ležely ne zemi, některým se podlamovala kolena a musely se opírat o auto, aby nespadly, a všechny mě vraždily pohledem.

Nevěděla jsem, kde se to v té hodné a plaché Belle vzalo, ale usmála jsem se na ně a poslala provokativní vzdušný polibek.

„Docela ses rozjela, víš to?“ dobíral si mě Emm a táhl mě na první hodinu.

„Vadí?“

„Ale, ale… Co to tu máme?“ ozvalo se kousek od nás.

„Máš problém, Edwarde?“ vyštěkla jsem.

„Ne, ale připadá mi trošku ujeté,“ řekl a přesunul se blíž k nám, „že si hrajete na dokonalý pár,“ zašeptal mi do ucha, abych to slyšela jen já, případně Emmett.

Takže Emmett mu to řekl?

Hodil a jsem po něm naštvaný pohled a začala si poklepávat nohou.

Emm se nadechl, aby mohl něco říct, ale ten pitomec Edward jej zase přerušil.

„Ty-ty jsi jí to řekl?“ vypískl jako nějaká malá holka.

„Ne, přišla na to sama, ty pako,“ vyprskl Emmett. „A vůbec, co je ti do toho?“

Chtěla jsem ještě něco říct, ale Emm mě táhl do budovy školy. Snažila jsem se mu vykroutit, ale jeho stisk byl příliš pevný.

„Už mě pustíš?“ zeptala jsem se naštvaně, když jsme došli do třídy.

„Jo, promiň,“ zabručel. Sedl si do poslední lavice a poklepal na místo vedle sebe.

Se založenýma rukama jsem jej poslechla.

„Tak?“ zeptala jsem se, když začala hodina.

„Co tak?“ řekl nevinně.

„Co měl Edward za problém?“ zašeptala jsem.

„Kašli na něj. Včera jsme se trošku chytli a on mi to teď oplácí.“ Pokrčil rameny.

„A jak to ví?“

„To bude na dlouho,“ povzdychl si. „Fajn, takže už o nás víš, ale rozhodně ne vše. Všichni upíři mají nadpřirozené schopnosti. Jsme rychlí, jsme silní, máme výborné smysly. Taky záříme na slunci a někteří z nás mají dar. Může to být cokoliv… Alice vidí budoucnost, Jasper ovládá emoce a Edward ten, bohužel, čte myšlenky,“ vysvětloval.

„Problém, pane Cullene?“ zeptala se vyučující.

„Vlastně ano, paní profesorko. Moc nerozumím analýze buněk ve vašem podání,“ odpověděl.

„Ouu…“ řekla nervózně a otočila se zpět k tabuli.

„Počkej, co si to říkal? Edward čte myšlenky?“ začala jsem panikařit. Opravdu nepotřebuji, aby Edward věděl o tom, že se mi líbí.

„Jo všem, kromě tebe. A asi proto ho tak štveš,“ zasmál se.

„Díky no,“ řekla jsem ironicky, ale na druhou stranu jsem byla šťastná, že takové štěstí potkalo právě mě.

„Emme?“ vyjekla jsem najednou. „Vy pijete krev?“

„Samozřejmě, ale neboj, jen zvířecí. Říkáme si vegetariáni,“ řekl jakoby nic.

„Jasně,“ vydechla jsem a otočila se k tabuli.

Klid, Bello, všechno bude v pořádku, snažila jsem se uklidnit. Můj nejlepší kamarád a kluk v jednom je upír a spolu s ním i jeho rodina. Na tom přeci není nic zvláštního! Nebo je? Ne, určitě není, vše je tak, jak má být. Připadala jsem si jako naprostý idiot, který se nevyzná ve své hlavě a hádá se sám se sebou, ale co se dá dělat.

Další dvě hodiny jsem měla s Alice, která se mě snažila přemluvit k nákupům. Snažila jsem se ji vysvětlit, že na to nejsem, pak že mě to nebaví, dále to přešlo do ignorace, ale když ani ta nepomohla, musela souhlasit.

„Díky, díky, díky, Bells, neboj, bude to zábava,“ mrkla na mě Al.

„No jo, pořád,“ zakoulela jsem očima a šla na další hodinu, kterou jsem měla s Edwardem.

Nechápala jsem sama sebe. Líbí se mi ten největší idiot pod sluncem. Když on je tak sladký a dokonalý. No a ke všemu je jeho holka má kamarádka. Sice nejsou bláznivě zamilovaní, ale stejně bych si to vůbec neměla připouštět.

Do třídy jsem přišla těsně před zvoněním, takže na mě zbylo poslední místo. Vedle Edwarda. Tam nahoře mě někdo buď příšerně nesnáší, nebo miluje. Podle jeho výrazu to asi bude ta první varianta.

„Super, jakoby mi nestačilo, že je z tebe celá rodina vedle. Ještě vedle tebe musím sedět,“ řekl otráveně a nenávistně mě pozoroval.

Ignorovala jsem jeho stupidní poznámku a pohodlně se usadila na zemi v druhé části třídy. Co nejdál od něj.

„Konečně pochopila, kam patří,“ uchechtl se a celá třída se začala smát.

Tak to už bylo moc i na mě. Rychle jsem vstala a došla k němu.

„Edwarde, ty mi tak piješ krev,“ řekla jsem klidně a sledovala jeho vyděšený výraz. „A víš ty proč?“ zeptala jsem se, ale nenechala jej odpovědět. „Protože jsi velmi zoufalý u-“ Udělala jsem dramatickou pauzu. „Ubožák,“ rozesmála jsem se.

Byla jsem na sebe hrdá. Naletěl mi. Povedlo se mi vyděsit Edwarda Cullenna, myslel si, že prozradím jejich tajemství.

„Mrcho,“ zasyčel.

„Vrať se do hrobu,“ řekla jsem zlomyslně.

Edward jen lapal po dechu a pravděpodobně se snažil vymyslet něco, čím by mě dostal na kolena. Celá třída a musím říct, že i já byla jako na jehlách, protože čekala, co z něj vypadne.

„Jsi trapná, Bello,“ prskl na mě a odešel ze třídy.

Další kapitola

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 10. kapitola: