Tak a máme tady epilog naší Belly a Renesmé. Na vaše přání jsem tuto kapitolu napsala z pohledu Renesmé. Přeji příjemné čtení.
30.11.2010 (14:45) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1356×
Renesmé:
Už je to šest měsíců, co se v našem pošmourném městečku objevila moje kamarádka. Katrin se nastěhovala k nám a my jsme ji přijali do rodiny. Volturiovi z toho sice neskákali radostí, ale Katrin měli rádi a záleželo jim na ní. Proto její prosbu dovolili, pod podmínkou, že ji budou moct navštěvovat.
„Jsem ráda, že tu s vámi můžu bydlet,“ opakovala stále dokola. Ukázalo se, že miluje nákupy, a možná proto se stala dobrou přítelkyní naší Alice.
Začala s námi chodit do školy a brzo se zapojila k našemu cyklu života. Jediná výjimka byla ta, že stále pila lidskou krev. A největší šok, co se nám přihodil, byl ten, že se do naší nové členky zamiloval Edward. A musím uznat, že jim to fakt seklo.
„Renesmé, jsem doma,“ volala máma. Byli s tátou pár dní na výletě pod stanem.
„Jak jste se měli? Nezlobili jste moc?“ začala zpověď, ale z mé strany.
„Hele... nejsi drzá? My si můžem zlobit jak chcem. Ale co vy, byly mejdany?“ rozhlídla se „A kde je Katrin?“
„Asi léce po stromech s Edwardem.“
„To jí závidím,“ povzdechla si.
„Ehmm... tím jsi chtěla říct co, drahá?“ přidal se táta.
„Ale, miláčku,“ a políbila ho.
„Po tomhle se mi vážně nestýskalo,“ naznačila jsem prsty blití a chystala se vyjít schody. Když v tom...
„Nechodil bych nahoru, stejnak půjdeš zachvíli dolů.“ Nechápala jsem. Po chvíli jsem věděla, o co gou.
„Setheee!“ rozkřikla jsem.
„Nekřič,“ houkla na mě máti.
„Nezapomeň na naše uši.“
„Co je s nimi?“
„Mno, lépe slyší, takže jsme to slyšeli třikrát víc.“ Uculila jsem se na ni a šla otevřít. Mému milému jsem vletěla do připravené náruče. Se Sethem jsem se dali dohromady pár dní před Vánocemi. Měla jsem ho strašně ráda. Udělala bych pro něj první poslední. Táta se začal smát.
„Co je?“ zeptala se máma.
„Uvídíš, nebo spíše uslyšíš.“ Seth mě chytl za ruku a vedl nás před naše. To mě překvapilo. Obvykle jsme hned mířili ke mně do pokoje.
„Ano, Sethe?“ smál se pořád táta. Smůla byla, že si oba chránili myšlenky, takže jsem nic pořád nechápala.
„Ehmm... Jakeu, Bello,“ poklekl „pokud by vaše dcera souhlasila. Chtěl bych vás tím to poprosit o její ruku.“ Málem mně vyskočily oči z důlků.
„Jooo, jooo,“ křičela jsem a skočila mu opět do teplé a příjemné náruče. To byl můj vlčík.
„Víš to určitě, Sethe? Jsi si jist, že tě to nepřejde?“ strachovala se máma.
„Bello, miláčku. Nepřejde to ani jednoho z nich.“ Už jsem věděla o co jde. Cítila jsem to už několik měsíců, ale nebyla jsem si zcela jistá.
„Jak to víš?“
„Protože Seth.... se do naší, drahé, otiskl a i ona do něho.“
„Och můj bože.“ Mamka se na mě vrhla a objala mě. V tom do domu vtrhla Katrin s Edwardem.
„Mám skvělu zprávu,“ začala hulákat.
„Budeme se brát.“ Všichni jsem zůstali čučet, co to právě pronesla.
„Renesmé, Sethe, blahopřeji. Vidíš Bello, přece budeme rodina. Jakeu, je mě tě líto, nezbavíš se mě,“ podotkl Edward.
„Co?“ zeptala se Kat.
„Renesmé se bude vdávat za Setha.“
„Gratuluju. Dvojitá svatba, to bude paráda.“ Obě jsem začaly poskakovat a blahopřát si.
„No, Alice bude mít radost. Aspoň se zaměstná.“ Všichni jsme se mamčinému komentáři zasmáli.
Konečně jsme byli všichni šťastní. Tohle byl dlouhý příběh mojí mámy, Isabelly Swan Blackové. Dál vám o příběhu nemá cenu vykládat. Jak se říká v pohádkách. Žili spolu šťasně, dokud nezemřeli. A to je celkem dlouhá doba, nemyslíte?
Tak co? Líbila se vám celé moje povídka? A poslední kapitola? Mám napsat nějakou novou povídku? Myslíte, že mi psaní jde? Děkuju za všechny komentáře, které jste mi psaly, a v kterých jste popisovali jednodlivé kapitoly. :)
Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bella Blacková Epilog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!