Tak jo. Připomeneme si, co bylo v 11. kapitole. V předminulé kapitole se odehrála oslava 90. (17.) narozenin. Naši hrdinové se dobře bavili, dokud Alice neměla vidění. Tak jo. Kdo z vás se někdy už opil? Víte, jaké bývají rána? Tak si přečtěte, jak bylo rodině Blackovým. Prosím, připište nějaké komentáře. :-* Děkuju.
22.10.2010 (15:45) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1124×
„Viděla jsem tu neznámou upírku. Měla namířeno k nám, ale potom to obrátila,“ vyhrkla ze sebe Alice.
„Poznala si ji?“ zeptal se Sam.
„Ne. Měla hnědé vlasy a byla v černém oblečení.“
„To se nám ta oslava dobře rozvíjí,“ podotkl Carlisle.
Po včerejším večírku mě dost bolí hlava, ani nevím z čeho. Alkoholu jsem moc nevypila a blbosti jsem taky nevyváděla - aspoň doufám. Všichni, hlavně máma s tátou, chtěli oslavu ukončit potom, co Alice viděla. Ale jelikož to byla moje oslava, nařídila jsem, aby pokračovala. Spolužáci byli v tom nejlepším, tak proč jim kazit skvělou náladu? Zpozorovala jsem, jak si Tamara s Karolínou našly krásnou společnost. V tom jsem si vzpomněla na tanec s otcem. Jelikož nás máma slyšela, pomohla mně tátu přemluvit. Pustila další ploužák a nahlas řekla.
„Uvolněte, prosím, parket. Nastává čas na tanec bratra a sestry.“ Jak ponižující, pomyslela jsem si. Všichni vytvořili veliký oblouk a my do něho s Jakem vstoupili.
Když jsme spolu ploužili, všimla jsem si, jak se na mě Seth, ale taky Edward, usmívají. Po skončení tance nás děcka odměnily potleskem. Potom si se mnou zatančilo ještě pár kluků, s kterými chodím do hodin. Každý z nich byl dost vtipný, hodný a zdvořilý. Párty končila kolem třetí ráno, kdy se už všici, úplně opilí, vyráželi domů. Teda opilí byli hlavně kluci. Pořád říkali, že to, jak dospívám, se musí pořádně zapít. My jsme odcházeli kolem půl čtvrté potom, co jsem se domluvili na dnešním úklidu. Cullenovi měli přízný zákaz uklízet bez nás. Mamka vstávala už kolem deváté. Natož já s taťkou kolem jedný.
„Ahoj, zlatíčko, jak ses vyspala?“ zeptala se mě, když jsem přišla do kuchyně.
„Celkem to...“ dál jsem nedořekla, běžela jsem na záchod. Opice je potvora. To si neumím přestavit, jak na tom jsou moji spolužáci.
„Asi nic moc,“ dopověděla za mě máma. Jak jsem se vrátila, na stole byl položený rohlík s čajem.
„To je tvůj oběd.“ Překvapeně jsem se na ni podívala.
„Cože?“
„Slyšelas.“ V tom přišel táta, a nejspíš slyšel, o čem jsme se bavily.
„A já dostanu to samé?“ zajímalo ho a mě taky.
„Počkám pět minut, a potom uvidím,“ ušklíbla se mamka. Když se během pěti minut nic nestalo až na to, že na záchod jsem letěla já, táta dostal palačinky s marmeládou a šlehačkou.
„Nezapomeňte, že máme být ve dvě u Alice a pomoc jí a její rodině s úklidem.“
„Neobešlo by se to beze mě?“ zeptal se otec.
„Ne, neobešlo. Proč?“ zpovídala ho máma.
„Táta se bojí, že mu Cullenovi přirostou k srdci,“ řekla jsem v záchvatu smíchu.
„Renesmé! Ty!“ A usmál se na mě.
„A to v něčem vadí?“
„Ne, ale víš co, jsou to, co jsou!“ Tím mámu naštval a ta odešla do mého pokoje a pustila si pořádně nahlas písničku od Edwarda. Věděla, že se tím Jake naštve. Takhle jsem rodiče ještě nezažila. Ale těsně před odjezdem, jsem slyšela, jak se udobřují. „Promiň, Bells. Já jsem to tak nemyslel. Víš, že tebe už jako za upíra neberu, a proto nevím, co melu. Promiň mi to, prosím.“ Taťka měl u toho fakt smutný hlas. Po chvíli máma vyšla z ložnice, kam se přemístila, abych se mohla převlíknout z pyžama.
„Dobře. Odpuštěno, ale ty mi musíš taky odpustit.“ Táta přikývl a navzájem se políbili.
„No, už jsem se usmířili, tak můžeme vyjet.“
„Nebuď drzá,“ varovala mě máma - ale já si jí nevšímala. Cestou jsme vzpomínali na včeřejší večer, naši se samozdřejmě nemohli nezeptat na Setha. Vylíčila jsem jim, co se odehrávalo do té doby, než nás vyrušili. Tím jsme však narazili na téma Neznámá upírka. Nestihli jsme je však probrat, protože už jsem stáli před Culenovými.
„Ahoj, jak je vám po včerejší akci?“ zeptal se Emmett, když jsme vešli k nim do domu.
„Jak komu... mně výborně,“ řekla máma.
„Tobě ani jinak být nemůže. Ale já jsem měl na mysli tyhle dva. Potom to tu pořádně rozjeli. Hlavně tvůj potomek,“ mrkl na mě.
„Tak co, kočko, jaký byl ranní pozdrav se záchodem?“
„Jdi někam...“ odpověděla jsem mu.
„Tak já půjdu uklidit zvratky na záchodě, pokud to má cenu.“ Měla jsem chuť mu urvat hlavu.
„Radči jdi, nebo z tebe bude mít Rose puzzle.“
„To neberu. To bych nikdy nedala dohromady, a ani Jasper,“ namítla. Tomu jsme se všichni zasmáli a pustili se do úklidu.
Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bella Blacková 12. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!