Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Blacková 11. kapitola

13.10.2010 (13:45) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1069×

Renesmé:

Už když jsem se probudila, věděla jsem, že dnešní den bude výjimečný. Mamka mně ráno donesla snídani do postele, že by nějak překvápko? A trefila jsem se. Úplně jsem zapomněla, že tento týden proběhly moje 90. narozeniny. Už jsem na téhle Zemi hodně dlouho. Zažila jsem mnoho krásných dobrodružství a okamžiky. Ale něco mně pořád chybělo. Láska!

„Všechno nejlepší, zlatíčko. Hodně zdraví, štěstí, však to znáš.“

„Přidávám se ke gratulaci. A dnešní den si hodně užij,“ pogratulovali mi rodiče a oba přidali pusu.

„Tady máš dárek od nás obou. V pět hodin ti ukážeme další překvapení, ale musíš se na něho perfektně připravit. Ve skříní máš na černém věšáku připravené šaty na dnešek.“ Rychle jsem se zvedla a podívala se do skříně. Na ramínku visely krásné, světle růžové šaty bez ramínek, které mě spadaly těsně pod kolena. A aby toho nebylo málo, taťka mě k tomu přinesl krásné střevíčky na podpatku ve stejné barvě, jako byly šaty. Mamka mě k tomu dala svůj starý náhrdelník, který šaty perfektně doplňoval. Moc se mi to vše líbilo. Po obdivování šatů jsem rozbalila velikou, zabalenou krabici.

„Jééé, děkuju mami a tati. Přesně tohle jsem si přála.“

„A tady máš něco už i na poslouchání.“ Jake mi podal 2 CD. Jedno bylo od Enriqueho Iglesias a druhé od Hillary Duff. Moji nejoblíbenější zpěváci.

„Děkuju, moc, moc, moc. Mám vás ráda,“ objala jsem je a dala každému pořádnou pusu. Z myšlenek jsem jim vyčetla, že jsou rádi z toho, že se mi dárek líbí.

„A kam si ty krásné šaty obleču?“ vyzvídala jsem.

„To je překvapení. Za chvíli bude uvařený oběd, tak přijď dolů.“ Z kuchyně jsem cítila krásnou vůni svíčkové.

„Jasně a ještě jednou moc děkuju,“ pověděla jsem našim, když byli na odchodu z mého pokoje. Zatím jsem se převlékla pouze do domácích teplaků a do obyčejného trička. Hifi věž jsem ihned zapojila a vložila do ní nové Enriqueho. Volume jsem dala na 70 voltů, užívala jsem si co se dalo.

„Renesmé! Ztiš to a pojď dolů. Někdo ti něco poslal.“ Na mamčino přání jsem hudbu ztišila a sešla dolů.

„Renesmé Blacková?“ zeptal se doručovatel.

„Ano. To jsem já.“

„Tady mně to, prosím, podepiště.“

„Děkuju,“ řekla jsem, když už odcházel ze dveří a já držela v náručí tucet krásných růží.

„Který štědrý člověk ti je poslal?“ vyzvídala máma.

„Neřekla bych, že je to člověk,“ a udělala jsem pomlku, „všechno nejlepší. Ať máš každý den nejkrásnější. S Láskou Edward,“ přečetla jsem vzkaz, a ještě jednou k růžím přivoněla.

„Dej si je do vázy a pojď jíst.“ Uposlechla jsem mámu. Svíčková byla úžasná. Pomohla jsem s nádobím, a pak se vrátila s mými růžemi do pokoje. Usedla jsem ke stolu, vytáhla úkol do matiky a k tomu zapla opět můj nový dárek. Při poslouchání hudby čas plynul tak rychle, že jsem ani nevšimla kolik je hodin. Bylo něco málo před čtvrtou.

„Mami. Kde máš cédéčko s tvojí ukolébavkou?“

„Proč?“ To byl blbej dotaz.

„Chci si ho pustit ke přípravě.“

„To už je tolik. Koukni se do mojí skříně. Mělo vy byt v takové malé, hnědé krabici.“ Pokřikovaly jsem na sebe přes celý barák. CD jsem úspěšně našla.

„Jaku, pojď se připravit.“ Slyšela jsem, jak mamka volá na taťku. K mému oblečení jsem zvolila lehké líčení, to jest, řasenka, trošku make-upu a jemný lesk na rty. Vlasy jsem si natočila a po boku sepla do zadu. Na naše jsem počkala v obýváku. Bylo okouzlující jak spolu kráčeli ze schodů omotaní kolem sebe.

„Mami vypadáš božsky. A ty tati. Nemám slov. Kdybych nebyla tvoje dcera, tak po tobě asi vyjedu.“

„Oh. Díky Renesmé.Vidíš, Bello, musíš si mě líp hlídat.“

„To bych měla.“ Všichni jsme se tomu zasmáli a nastoupili do auta.

Překvápko bylo příjemné. Byla to oslava u Cullenů. Už vím proč si všichni kolem mě kryli myšlenky. Nestačila jsem se divit, kolik lidí Alice s mámou pozvaly.

„Všechno nejlepší oslavenkyně. Kolik, že ti to je?“ vrhly se na mě Karolína s Tamarou.

„Děkuju. Mno 17, jak jinak.“

„Párty je skvělá. Bylo těžké to před tebou utajit. Alice nám radila, že máme myslet na něco jiného, když jsem poblíž tebe.“

„Alice si s tím dala pořádnou práci.“

„Ahoj ,holky,  mohu vám oslavenkyni na chvíli ukrást?“

„Samozřejmě!“

„Jak se máš Renesmé? Oslava se ti líbí?“

„Mám se super. Moc děkuju za to, co pro mě tvoje rodina dělá. A moc děkuju za růže!“

„Nemáš zač. Zatancuješ si?“

„Ráda.“ Po domě se rozvinul krásný ploužák. Zákon schválnosti. Edward mě uchopil, jak bylo zvykem ve 20.století. Najednou všichni přestali tancovat a pozorovali nás dva. Po skončení písničky, náš tanec pochválili velikým potleskem. Zatancovali jsem si spolu ještě na dvě písničky, které byly o něco rychlejší. Pak jsem Edwarda opustila a šla se pozdravit s ostatními hosty. Ty, které jsem neznala, jsem brzo poznala. Byli to fajn lidi. Najednou jsem zahlídla tátu jak stojí u stolu s občerstvením. Rozhodla jsem se, že do kola tance zavrhnu taky jeho.

„No tak, tati, dvě písničky. Prosííím.“ žadonila jsem ho.

„Tak dobře,“ a líbl mě do vlasů.

„Nemůžu tomu uvěřit, už i ta druhá ti dala přednost přede mnou. To je strašný,“ stěžoval si Edward, když jsme kolem něho procházeli.

„Co říct. Jsem lepší společník.“ Ani jsem nezačli tancovat a já se vrhla ke dveřím.

„Tys o tom věděl?“ zeptala jsem se otce.

„Přece tady nemůžou chybět.“

„Tak, Bello, máš to tady, vlky a upíry dohromady,“ slyšela jsem Alici, jak říká mámě.

„Nazdar, upírko,“ přivítal mě Seth.

„Ahoj Renesmé. Všechno nejlepší, tady máš dárek od nás všech.“ Sam výtahnul krásného, plyšového vlka.

„To abys na nás nezapomněla,“ dodal Seth a dal mi pusu.

„Ohhhh..., tak mi nebudeme rušit, kde máš otce?“ zeptal se Paul.

„Někde u stolu s jídlem, už na vás čeká.“ Všichni se rozprchli po domě . Kromě Setha.

„Moc ti to sluší, ta růžová se k tobě hodí.“

„Děkuju. Tááák..., co si dáš dobrého?“ zeptala jsem se jako správné hostitelka.

„Tebe? Najdem nějaké místo na popovídání?“ dodal s úsměvem. Myslela jsem, že se mně podlomí kolena.

„Vzadu. Mají tam udělané umělé jezírko.“ Popadla jsem Setha za ruku a vlekla ho do zadu. Muzika byla slyšet i tady, ale né tak moc. Sedli jsme si k jezírku a nechali naše ruky propletené.

„Co jsi dostala pěkného?“

„To, co mám na sobě, hifi věž a od Cullenů tenhle prstýnek.“

„Od všech Cullenů, nebo od někoho určitého?“ vyzvídal.

„Hlavně od Alice,“ usmála jsem se na něho a dál jsme pokračovali v rozhovoru. Najednou se ze vnitř ozvala písnička Wish you were here.

„Zatancuješ si se mnou prosím?“ zeptal se jako pravý gentleman.

„Velmi ráda,“ a přijala jsem jeho ruku k tanci. Uchopila jsem ho kolem krku a on mě za záda. Přivinuli se k sobě a už se nechali unášet hudbou.

„Renesmé, Sethe pojď do vnitř. Hned!“ zavolal  na nás  Jacob. V tom nejlepším nás vyruší, typický.

„Co se děje?“ zeptala jsem se, když jsem přišli do vnitř, kde byli všichni Cullenovi, smečka a moji rodiče.

„Viděla jsem tu neznámou upírku. Měla namířená k nám, ale potom to obrátila,“ vysvětlila Alice.

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Blacková 11. kapitola: