Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella !?! 9. kapitola

19.01.2010 (09:00) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1738×

„Elizabeth?“ Otočila jsem se.

9. kapitola

NAVĚKY

„Mami,“ skoro jsem zakřičela. Zavěsila jsem se jí kolem krku.

„Holčičko, jsem ráda, že jsi v pořádku.  Ale máš toho hodně co vysvětlovat.“

„Ano to máš asi pravdu. Tak jdeme,  ať to mám už za sebou. Kde jsou ostatní?“

„Dole.“ Tak jsme šli tedy dolů do obývacího pokoje. Tam jsem se  s ostatními přivítala. Jako poslední do obýváku přišel Edward. Chvíli jsme si jeden druhého měřili. Poté mě objal tak silně, že ho Alice musela ode mě odtáhnout.

„Ell, ani nevíš, jak si mi chyběla a nejen to musím ti poděkovat, kdybys, si se sem  nevrátila …“Nedokončil větu. Věděla bych, jak by to asi dopadlo.

„Jo, ale kdybys jste se neukázali na té louce, tak bych tu nebyla.“

„Kdybych nebyl takový idiot, tak by se nic takového nestalo.“

„Jo, máš recht brácha, si idiot.“No Em si musí vždy rýpnout.

„Emmette.“Oslovila ho káravě máma. On jen pokrčil rameny jako já nic, já muzikant. Pak se ozval otec.

„Elizabeth, posaď se. Chceme slyšet vše, co se stalo, když jsme odešli.“

„No takže…“a tak jsem začala s celým příběhem. S tím jak jsem chtěla vidět Bellu trpět, jak jsem poté, co jsem ji viděla, zůstala. Po hodině jsem se dostala až k Laurentovi.

„No a tak jsem na něho skočila a odhodila ho.“

„No sestřičko, kdo by to do tebe řekl. Ty a bojovný tip. Takový… malý špunt. Někdy si to musíme rozdat. Co Jazzy?“ A praští bratra do ramene. Ten jen zakroutí hlavou a usměje se ne mě.

Emmettovu poznámku ostatní ignorují. Ale tu další  ne.

„A co bylo pak?“

„No Emme, pak se mi zakousl do krku a tak nějak jsem ztratila vědomí, takže mám menší okno.“ A usměji se na všechny.

„A je tu ještě něco. Chtěla bych se vám všem omluvit. Vím, chovala jsem se hrozně.  Ale …“do řeči mi skočil táta.

„My víme. Ani my se nechovali, jak jsme měli. Odpustíme ti, když odpustíš nám.“ A bylo rozhodnuto, objala jsem ho vší silou.

Poté mě táta ještě zkontroloval. Žebra jsem měla v pořádku. Jak jsem si myslela. Důležité bylo to, abych šla co nejdříve na lov. Edward se přihlásil dobrovolně, že semnou půjde. Bylo mi jasné, že chce semnou mluvit o samotě.

*

*

*

Z lovu jsme se vraceli až kolem desáté večer. Za tu dobu z něho stále nic nevypadlo.

„Tak to vyklop, Edwarde,“ řekla jsem už podrážděně. Zaraženě zvednul obočí, ale pak kápnul božskou.

„Bella semnou nemluví. Ještě jsem ji takhle neviděl naštvanou.“

„Myslím, že neměla důvod být naštvaná.“

„Co mám udělat, aby to bylo jako dříve?“

„Edwarde, to nebude už jako dřív.“

„No, špatně jsem to formuloval. Myslel jsem, aby semnou mluvila. Je tu snad  někdo jiný, nebo jsem jí až moc přes, příliš ublížil?“ Padl přede mě na kolena. Byl jak hromádka neštěstí.

„Ne, nemyslím, že je tu někdo jiný. Myslím, že se hlavně bojí… toho že znovu odejdeš.“ Aspoň jsem si to myslela.

„Tuhle chybu bych, už v životě neudělal.“

„Jo, já vím. Musíš jí o tom přesvědčit.“

„Jak?“Šeptl bolestně.

„Požádej jí o ruku.“

„Ell, víš, jaký  má  na to názor? Nevezme si mě. Podle jí je šílenství brát si někoho v osmnácti.“

„ Jo to máš pravdu, a kdo by si tě bral… takového bručouna, ale víš, že bude chtít přeměnit.“

„Elizabeth, já bych jí to nikdy nemohl udělat… vzít jí duši a -“

„Jasně, ale co uděláš, pak Edwarde? Až umře? Budeš chtít ukončit svou existenci? Co? Ublížíš celé své rodině jen proto, že nechceš svou lásku existence přeměnit? Hele pokud to neuděláš ty, já to zařídím.“ To bylo mé rozhodnutí. Chvílí na mě valil oči. Chtěl, něco namítnou, ale utnula jsem ho.

„Ne, Edwarde, jen pro tvou informaci, najde se pár upírů co boudou na mé straně. Nebudeš mít šanci.“ To věděl.

„Tak dobře.“ Řekl poraženecky. „Udělám to, přeměním Bellu.“

*

*

*

Když jsme dorazily domů, Bella už seděla v jídelně a ládovala se tam palačinkami.

„Ahoj Bello, nech mi taky něco, mám hlad jako polo upír.“

„Oh, Ell, ty už jsi vstala?“

„Ne, Bello, to Ell  je jen náměsíčná“ Zakřičel Emmett z obýváku.

„Sss,“zasyčela jsem na něho.

„Neboj, Ell, navařila jsem toho spoustu.“Odpověděla mi  máma.

„To vidím, jak pro armádu.“ Řeknu sice s humorem, ale dostanu malý pohlavek. Jo tohle mi chybělo.

*

*

*

O tři měsíce později… měsíc před maturitou.

Pohled Belly

Je to tři měsíce co se Cullenovi vrátili. S Edwardem jsme byly opět jako pár. Ale něco bylo ve vzduchu. To se mi potvrdilo v pátek. Spala jsem u Cullenů. Měli jsme s Alice i s Rose (což bylo divné) mít pyžamový večírek. Sice mě večer vyzvedla Alice, ale po té co mě odvezla k nim k domu a mrkla  na mě.

„Dneska je skvělá příležitost se zeptat Bello.“a zase odjela pryč.

Vešla jsem tedy do domu. Na sedačce v obýváku seděl Edward s Emmettem.

„Bello? Co tu děláš? Vždyť jste měli jet s Alice na nákupy.“ Je vidět, že vážně semnou nepočítal. Seděl s Emmettem na sedačce a pařil hry?

Dneska je skvělá příležitost se zeptat Bello. Aliciny slova mi vrtali hlavou. A pak mi to docvaklo.

„No, ehm… chtěla bych s tebou mluvit.“ Vstal a ani se nehnul.

„O samotě.“ A vycházela jsem z domu. Nečekaně mě chytl, hodil si na záda, jak pytel brambor a uháněl směrem k naší louce? Jak jsem předpokládala vzal mě tam.

„Tak o čem si chtěla mluvit.“Zněl klidně. Byla jsem zvědavá, jakou bude mít náladu potom. Musel, ale vědět, že to přijde.

„Chci, abys mě přeměnil, Edwarde.“ Hluboce se nadechl a ostře vydechl. Kupodivu vypadal klidně.

„Dobře.“Vypadlo z něho.

„Co-že?“Tak tohle jsem nečekala. Stále mi vtloukal do hlavy, že mi nesebere duši a teďka?

„Říkám ano, přeměním tě, Bello.“Jeho pohled byl zabodnutý v zemi. V tomhle bude háček.

„Co takový obrat?“Vyhrknu okamžitě.

„Přeměním tě pod jednou podmínkou.“ A je to tady.

„Jak zní ta podmínka?“Neodpovídal.

Zeptala jsem se ho znovu. „Edwarde, tak jak zní ta podmínka?“

„Že si mě vezmeš za muže.“ Řekl a pohledl mi do očí. V tu chvíli jako bych měla knedlík v krku. To nemyslí vážně. Ach! On ví, že chci,  aby mě přeměnil on. Ví, že za nikým jiným nepůjdu. A také ví, že je pro mě blbost vdávat se v osmnácti. Našel mou slabinu. No to se hoch pěkně přepočítal.

„Fajn. Kdy bude svatba.“ Dalo mi práci slovo svatba neplivnout, ale zdá se, že si toho ani nevšimnul. V jeho očích jsem viděla jiskřičky.

„Myslíš to vážně, Isabello?“přistoupil ke mně tak blízko, až mi jeho dech šimral po tváři. Přikývla jsem. Poté ode mě o krok poodstoupil a poklekl na koleno. A vytáhl sametovou modrou krabičku.

„Isabello Marie Swanová, vezmeš si mě za muže?“

„A-ano“Vykoktala jsem ze sebe. A tak jsem byla zasnoubená.

Pohled neutrální osoby

Čas plynul jako voda. Bell odmaturovala a týden na to byla svatba. Svatba byla dokonalá (jako v rozbřesku s tím rozdílem, že tam nepřišel Jake) jak jinak. Vše zařizovala Alice.

K večeru odlétali na svatební cestu na ostrov Esme. Než se tak, ale stalo, Elizabeth jim musela něco sdělit.

„Tak Ell, už to vyklop nebo nestihnou letadlo.“ Alice vždy vše podle plánu.

„Dobře nebudu chodit kolem horké kaše. Po prázdninách odcházím.“

Bylo ticho. Všichni zatajili dech (ne že by to potřebovali, teda až na Bellu).

„Ale Ell…“začal Carlisle.

„Nebojte, vrátím se. Jen jsem chtěla začít studovat na vysoké. Teda nejen na jedné.“ Všichni si odechli.

„Ell, tak to bylo dramatické.“Začal se smát Emmett.

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella !?! 9. kapitola: