Jak jsem slíbila další kapča.
18.01.2010 (17:45) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1442×
8. kapitola
V KONCÍCH
Křik mě dovedl až na Edwardovu louku. Bella nehybně ležela na zemi. Na hlavě měla tržnou ránu. Viděla jsem, jak se z ní pomalu hrne červená tekutina. O kousek dál stojí vysoký, dlouhovlasý, tmavé pleti a jeho oči připomínají dva krvavě rudé rubíny.
„Laurent.“ Není to otázka spíš konstatování.
„Elizabeth,“a vřele se na mě usměje.
Nasadím tvrdou masku a rychle se přemístila před Bells.
Stáli jsme v tváří v tvář asi patnáct minut. A on se stále usmíval. To už mě začínalo brnkat na nervy.
Obloha se začala pomalu zatahovat. Bella se probouzela. Stoupla si, ale já stále pozorovala Laurenta.
Už se neusmíval. A ani mě už na mě nehleděl. Jeho pohled mířil na oblohu. A byl šokovaný? Asi nevěděl, co umím. A teď mě tak napadá. Může blesk něco udělat upírovy? No, ale za zkoušku nic nedám.
Jenže to bylo taky hlavně nebezpečné. Nikdy jsem to ještě nezkoušela a navíc je tu Bella. Nemusela bych se trefit a …
No, to je jedno buď ji zabiji já nebo Laurent.
Soustředila jsem se. Vítr se začal nebezpečně zvedat. Koruny stromů se ohýbaly ve směru větru. Zaťala jsem pěsti. A z nebes se zpustil blesk. Přímo do mezery mezi mnou a Laurentem. Zkusila jsem to po druhé. Bohužel, vedle.
Laurent se posměšně zasmál. „Tak naše malá Ellinka, by si chtěla hrát?“ Jeho smích se nesl lesem. V mžiku se přemístil dva metry přede mě. Pohlédla jsem mu do jeho očí. Už nebyly rudé, nýbrž černé jako uhel, měl žízeň.
Kroužil kolem nás jako sup co čeká, až jeho kořist zhebne. Tady to ale nehrozilo. Znamenalo to jedno a to boj. Sledovala jsem každý jeho pohyb, dělala jsem to co on. Z ničeho nic se zastavil a přikrčil. Z jeho hrudi se ozval varovný vrčení.
Naposled jsem pohlédla na Bellu. Srdce jí tlouklo jak o závod. Zorničky měla stažené strachem, ale ne o sebe, nýbrž o mě. Otočila jsem se zpět k Laurentovi.
Přikrčila jsem se a připravila k útoku. Než stačil cokoliv udělat. Skočila jsem po něm a on letěl vzduchem pět set metrů od místa, kde jsme byly.
Nepostřehla jsem, kdy se k nám vrátil. Toho jsem si všimla, když mě držel pod krkem a přišpendlil k zemi. Nemohla jsem se ani hnout.
Druhou rukou mi drtil žebra.
„Hm… krásně voníš… až jsem z toho dostal chuť na tebe místo Belly. Ach jo Bello, promiň, dám si tě jako zákusek.“Mluvil směrem k Bells.
Nakláněl se k mému hrdlu a vrhnul se na mou krční tepnu. Jeho zuby prokousl mou pokožku jako, když horkým nožem projedete máslem.
Sál mou krev, cítila jsem se velmi slabě. A pomalu jsem padala do temnoty.
V temnotě jsem byla čím dál více. Zdáli jsem slyšela hlasy a vrčení. Nevěděla jsem, jestli umírám nebo jestli je to vše výplod mé fantasie. Vrčení bylo čím dál zas blíže a já přestala padat do temnoty. Jen s těžkostí, jsem svá oční víčka otevřela. Viděla jsem na polovičního upíra dost mizerně. Hlava se mi točila. Ale věděla jsem, že se nade mnou sklání obrovský, zrzavý a hnědý vlk a Tata?.
„Tati…“ Zašeptala a znovu padala do černočerné tmy. Zdálky jsem slyšela rozhovor. Ty hlasy jsem velmi dobře znala.
„Carlisle, kde se probudí?“ Bella.
„Opravdu nevím Bello, není na tom dobře. Zaleží na ni, ale je silná určitě to zvládne.“
„Bello, zlatíčko, pojď se najíst mus-“ Edward.
„Neříkej mi, co musím, Edwarde Cullene! Ne potom co si mě tu nechal.“ Wow Bella zní vážně naštvaně. Ani bych neřekla, že umí vůbec takhle křičet.
„Bello, víš přece, proč jsem-“
„Jo, jo chtěl si mě chránit, proto jsi lhal, ale teď mě tu nech s Ell samotnou. Leží tu hlavně kvůli mně.“
Dveře cvakli a v pokoji semnou byla jen Bells.
*
*
*
Počítala jsem Belliny vdechy a výdechy. Vždy jsem poznala, kdy usnula. Uběhl asi týden. A já konečně otevřela oči. Bylo odpoledne. Podle hodin na stolku tři hodiny. Pohlédla jsem na křeslo u mé postele. Bella klidně spala. Na psacím stolku bylo na půl snědené jídlo. Aspoň, že nehladověla.
Potichu jsem vstala z postele. Když jsem byla na nohou, tak jsem se pořádně protáhla. Mé žebra byly už v pohodě. Vzala jsem opatrně Bellu z křesla a položila jí místo sebe do postele. Podívala jsem se, co mám na sobě. Krátké kraťásky a košilku. Alice. Ach jo, ale lhala bych, kdybych řekla, že mi to nechybělo.
Vzala jsem si župan, co byl přehozený přes křeslo. V domě byly všichni. Procházela jsem kolem pokoje Rose a Emmetta. Z pokoje se ozývalo hlasité vzdychání.
„Tak nejen, že to dělali v noci, ale oni do toho začali bušit i ve dne.“ A kroutila jsem hlavou. Vzdychání ustalo a rozrazily se dveře. Stál tam Emmet. Byl nahý teda, až na ty trenýrky-růžové s modrými medvídky a srdíčky. Nemohla jsem si pomoct, ale začala jsem se šíleně smát. Vedle mě se objevil Jasper. Nejdřív nevěděl, co se stalo, ale jakmile uviděl Emmetta, tak se taky začal smát.
„Čemu se jako smějete?“ Rozhodil Emm rukama a dal si je v bok.
„Miláčku, měl by si se, raději obléknou,“podotkla Rosalie. Emm se podíval na své trenýrky. Kdyby mohl tak zrudne jak rajče.
„Elizabeth?“ Otočila jsem se…
Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bella !?! 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!