Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella !?! 4.kapitola

17.11.2009 (20:00) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1496×

4. kapitola   

VIZE

Pohled Bella

V noci jsem nemohla spát. Edward byl pryč. Nakonec jsem ho dokopala, aby jel se svými bratry na lov. Slíbila jsem, že budu doma a nikam nepůjdu. Jenže jsem si potřebovala s někým promluvit. Charlie byl v La Push u Billiho. S ním bych stejně nemohla o tomhle mluvit.

Bezmyšlenkově jsem sedla do svého náklaďáčku a jela do nemocnice. Nikdo tam skoro nebil. Sestřička se na mě dívala pomstychtivě, když jsem se ptala, kde má doktor Cullen pracovnu. Rozvážným krokem jsem se, vydala směrem, kam ukázala.  Zaklepala jsem na dveře a vešla.

Carlisle se na mě díval překvapeně. „Neruším Carlisle?“

„Ne, jistě, že ne Bello, co tě jsem, v tuto hodinu přivádí?“ Ukázal na židli před jeho stolem. Sedla jsem si.  „Carlisle, všichni mě ujišťují, že to není moje vina, ale já to vím, že ano.“ Neubránila jsem se slzám.

„Myslíš tím, zřejmě Ellin odchod. Není to tvá vina Bello, Elizabeth se rozhodla sama.“

„To Edward říká taky, ale vidím, jak mu chybí, i když se hodně snaží, abych to na něm neviděla.“

„Bello, netrap se tím. Ell se určitě vrátí. Nemysli na to.“ Řekl mi, až moc velkým klidem.

„Ale moc tomu nevěříš.“ Obvinila jsem ho. I přes vlhké oči jsem viděla, jak svůj zrak sklopil na stůl. Proti své vůli jsem zívla.

„Jeď domů Bello, je vážně pozdě a ty se musíš vyspat.“ Přikývla jsem, rozloučila a kráčela ke svému autu. Jela jsem a za mým náklaďáčkem, se objevilo Volvo. Držel se mi přímo za zadkem. Přijela jsem k domu a vystoupila.

 Okamžitě byl u mě. „Kde si byla? Víš, jak si mě vyděsila. Přijedu a ty nikde.“

„Edwarde, nešil.“ Špitla jsem, měla jsem sucho v krku.

„Já, že šílím? Bello, já- .“ Byl rozčílený. Na moment se odmlčel. „Ty pláčeš?“ Zněl vyděšeně. Zjistila jsem, že mi tečou opět slzy. Zakroutila jsem hlavou a šla do domu. Odemkla a zavřela jsem Edwardovi před nosem. V kuchyni jsem si udělala večeři. Šla jsem ke stolu, kde už seděl a zamyšleně mě sledoval. Po jídle jsem umyla nádobí a následně šla do koupelny.

Jak jsem čekala, už seděl na mé posteli, stále zamyšlený. Mlčky jsem přešla k posteli a lehla si. Edward stále seděl a nic neříkal. Pak si ke mně lehl a začal mi broukat mou ukolébavku.

Pohled Alice

Seděla jsem na klíně mého manžela u nás v pokoji. A přemýšlela, jakou oslavu narozenin udělám Belle. Měla je až za dva měsíce, ale dobrá oslava se má plánovat . Sice dopředu říkala žádné dárky, žádná oslava. Jenže já jsem prostě já. A navíc potřebujeme rozptýlení. Už jsem objednala dort. Dárky všichni vybrali sami. Bella nebude mít na výběr a bude si je muset nechat. Edward měl od Belly zákaz cokoliv kupovat. Poradila jsem mu, ať jí přepálí své skladby na cd. Souhlasil. Jak jinak.

 Má láska mě pohladila po vlasech. Podívala jsem se mu do očí. Nemuseli jsme nic říkat. Rozuměli jsme si i beze slov.

 Během posledního měsíce se Rose a Emmetovi nějak zvedla nálada. Emmet občas zavtipkoval. Rose se usmívala. Pokaždé, když jsem se jich zeptala, co jim tak zlepšilo náladu. Nic neříkaly. A před Edwardem si své myšlenky ukrývali. Zeptala jsem se jednou Edwarda na co myslí. „No Emmet si zpívá - já na to mám, Rosalie na mě křičí - jdi do háje.“ Něco tajili. Mě zajímalo co. Ale nebylo to asi nic důležitého, když jsem to neviděla. Políbila jsem, svého Jazze na tvář a on se na mě usmál.

 Pak přišla vize.

Ell sedí ve školní jídelně ve Forks. Všichni na ní s překvapením koukají. Sedne si ke stolu k Mikovi a začne si, sním povídat. Po nějaké době se k ní připojí Angela, Jessika a Erik. Nevěřícně stále na ni zírají. Potom si přisedne poslední osoba, nezahledla jsem její obličej. Vize se změnila.

Ell je v lese a naproti ní se objeví nějaký kluk. Klukovi je něco kolem dvaceti. Všude je sníh a ten kluk není skoro oblečený, má na sobě jen ustřižené džíny. Měří si ji pohledem a stále se na ni mračí. Na něco ji přikývne a odběhne do lesa. Ell se někam rozeběhne a její budoucnost zmizí.

„Ne!“ Vykřikla jsem.

„Co se děje Alice, co si viděla?“ Má láska vycítila můj strach. Tohle znamenalo jediné, Ell zemře. Jinak její budoucnost přeci zmizet nemohla. Začala jsem vzlykat bez slz. Sklouzla jsem z klína mého muže a sesunula se na zem. Cítila jsem ztrátu, i když se ještě nestala. Co jiného to mohlo znamenat, než smrt.

Ve vteřině do pokoje vtrhla Esme. „Co se děje?“ Polekaně se ptala. Zakroutila jsem hlavou. Esme pohledla na Jaspera. Ten jen mohl pokrčit rameny. Musel, ale cítit, že se něco strašlivého stalo.

Za Esme se vynořil Emmett s úsměvem. „Copak, někdo umřel?“ Vzhlédla jsem k němu. Zkameněl, jeho úsměv byl pryč. „Kdo?“ Hlesl skoro neslyšně.

„Ell umře.“ Znovu jsem se rozvzlykala. Kdybych aspoň tak mohla plakat. Jasper mě objal. Utěšoval mě. Emmett chvíli stál, nad něčím zřejmě přemýšlel. Vytáhl mobil. Chvíli něco projížděl, pak dal mobil k uchu.

Ell: „Haleová prosím.“

Emmett: „Ell, tady Emmett.“ Vytřeštila jsem oči. Všichni co byly, v pokoji je vytřeštily na Emmetta. Ten jen pokrčil omluvně pažemi. 

Ell: „Co se děje, mám vyučování.“

Emmett“ „Alice měla vizi.“

Ell: „A semnou to má společné co?“

Emmett: „No… “

Ell: „Emmette, vyklop to, nemám na to celý den.“

Emmett: „To máš pravdu, máš na to věčnost.“

 Ell: „Vrrrrrrr.“   To už jsem to nevydržela a vytrhla Emmettovi mobil.

„Elizabeth, kde si?“ Skoro jsem do telefonu zakřičela.

Ell: „Ve škole.“

„Takhle jsem to nemyslela.“

Ell: „Co kdybys, mi tu vizi popsala a uvidím.“ Udělal jsem, jak řekla. Chvíli mlčela.

Ell: „To nic neznamená Alice, až uvidíš, jak mi padá hlava, pak dej vědět.“

„Ale sestřičko, to nemůžeš to brát na lehkou váhu.“

Ell:  „Já to tak, taky neberu. Říkala si, že se to má stát ve Forks, ne? Já se, v nejbližší době nehodlám vracet Alice. “ Tím pádem se vše mění. Co ta vize znamenala? Kdo byla ta pátá osoba, co si sedala ke stolu v jídelně?

Ell: „Já už musím jít Alice. Ahoj.“

Smutně jsem zaklapla Emmettův mobil. Podívala jsem se na Emmetta. Ten se tvářil provinile a měl za co chlapeček.

„Emmette, proč si nikomu neřekl, že máš číslo na Ell? Že si s Ell mluvil? Přece víš, kolikrát jsem se jí snažila dovolat! Měla pokaždé hlasovou schránku! Proč?“ a začala jsem do něj mlátit pěstmi. Jasper mi chytil jemně ruce.

„Chtěl jsem ji zpracovat, aby se vrátila domu. Chápeš Alice, proto jsem to nikomu neřekl. Ani Rosalii.“ Obhajoval se.

„Aha, to jsem nevěděla.“ Povzdechla jsem. Spustila jsem ruce. Jazzovi ruce se přesunuli na mé boky.

„Co budeme dělat teď?“Ptala se Esme

„Nic, nemá se v úmyslu vrátit. Slyšela si to Esme.“ Poté jsem nahnula k posteli a vzala z ní papír.

„Esme, tohle jsou věci, co budeme potřebovat na tu Bellinu oslavu. Seženeš je?“

„Jistě zlatíčko.“

 Jen jsem, doufala, že se vize nesplní.

                                                              ≈»

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella !?! 4.kapitola: