Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella !?! 1. kapitola

12.11.2009 (11:00) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2379×

1. kapitola    ŠOK

Dnes je středa. Devátou třídu skoro za sebou. Nemohu se dočkat, až budu se svými sourozenci na střední škole. Abych se představila, jmenuji se Elizabeth Lilly Cullen. Jsem 160 centimetrů vysoká. Vlasy mám hnědé pod pás. Oči mám stejné barvy jak má upíří vegetariánská rodina. Je mi patnáct, vyrůstám momentálně u Cullenů. Jsou má adoptivní rodina. Má matka zemřela při porodu. Carlisle (můj táta) mě následně adoptoval i s celou rodinou, neboť má matka byla těhotná s upírem. Z toho vyplívá, že jsem poloviční upír a v normální rodině bych nemohla žít. Mám navíc i dar. Umím ovládat počasí. Tahle schopnost se náramně hodí. Když má třeba svítit slunce, na které mí sourozenci nemohou, mohu ho zahalit mraky a tak podobně.

„Ell, vstávat! Máš tu snídani!“ Ozve se z kuchyně.

„Ještě pět minut Edwarde!“

„Ani náhodou, nechtěj, abych tě z postele dostal násilím!“

„To bych chtěla vidět,“ zabrblám si jen pro sebe. Najednou se ocitám ve sprchovém koutu. Edward pouští vodu.

„Ááá, jsi normální!!! Vždyť je to studený!“ Vyskočím z koutu a šahám po první osušce.

„Jsem celá mokrá. Kruci! Budu si muset vyfénovat vlasy. Fakt díky Edwarde!“

Pobaveně si mě měřil. „Já jsem ti říkal, ať vstáváš.“ Brzy mu na ten úsměv asi šlápnu.

„Myslím, že by se ti to nepovedlo Ell.“

„Přestaň se mi hrabat v hlavě!“ Rozčíleně na něho křiknu.

„Rád bych, ale nejde to. A pojď se konečně nasnídat, přijdeš pozdě do školy a já taky.“

„Za deset minut jsem dole.“ Řeknu a hledám fén.

Po snídani vyjíždíme směr má škola. Provoz se táhnul a Edward nervózně bubnoval do volantu. Po chvíli zastavuje před školou.

„Tak ahoj.“

„Počkej Ell, odpoledne tě vyzvedne Emmet.“

„Proč? Vždycky jezdíš pro mě ty.“ Tak tady něco nehraje.

„Ehm… mám něco důležitého.“ Jasně to určitě. Poslední dobou má stále něco důležitého. A na mě docela kašle.

„Dobře.“

U školy na mě čekají mé dvě nejlepší kamarádky. Pozdravím se s nimi a jdeme rovnou do školy.

Je půl čtvrté a Emmet nikde. Čekám do čtyř a on stále nikde. To mě měl, vyzvednou ten pravý. Jsem mírně naštvaná, ale to Emm dělal často, když mě nevyzvednul Edward. Vezmu si svůj batoh a jdu lidským krokem k lesu. No co se trochu proběhnu.

Doběhnu k domu. Garáž je otevřená a všechny auta jsou tam.

Z pod Emmetova auta se ozve Rose. „Ell, kde si jsi?“

Suše ji odpovím. „Čekala jsem, až mě tvůj manžel vyzvedne.“

„No tak znáš ho. Myslel si, že by ses chtěla, proběhnou.“

Hlasitě vydechnu. „Celý Emmet.“

„To máš recht Ell.“ Z domu se ozval obrovský smích. Pak mě tam ještě něco upoutalo. Tlukot srdce. Rose vyjela z pod auta. Nechápavě jsem se na ni podívala. „Měla bys jít dovnitř.“ Řekne mi.

Otevřela jsem dveře, přezula jsem se do domácí obuvi a šla se podívat do obývacího pokoje. Všichni se povídali, jen co jsem vstoupila jejich hovory utichli.

„Ell máme návštěvu.“ Přiskočí ke mně má máma Esme a vede mě k nějaké dívce. Byla jen o něco vyšší než já, hnědé vlasy pod lopatky a hnědé oči. Co tady chce? Edward vstane a drží okolo pasu tu holku.

Edward se nadechne a začne. „Bello, tohle je má nejmladší sestra Ell. Ell, to je Bella má přítelkyně.“

Podívala jsem se mu pří do očí a poslala svou myšlenku.

„No jasně , tak to kvůli ní na mě poslední dobou kašleš?“ Odpovědi jsem se nedočkala.

Po dlouhé trapně chvilce se Bella ozve „Ráda tě poznávám.“ Napřáhne ke mně ruku. Já ji však nepřijmu.

„To já říct nemůžu.“ Poté se od ní otočím a jdu k sobě do pokoje. Ještě zaslechnu Edwarda. „Nevšímej si ji.“ Slyšet tohle od něho docela bolí.

Po třech hodinách konečně jede pryč. Jdu se dolů navečeřet.

„Ell, můžeš na chvilku?“ Křikne mírně ze své pracovny Carlisle.

„Jo tati, co potřebuješ.“

„Chci si s tebou promluvit o dnešku.“ Jasně. Překlad, chci si s tebou promluvit o Belle.

„Ale mě se o tom nechce mluvit. Kde je psaný zákon, že ji mám mít ráda.“ Nepřekvapilo ho, že tak reaguji. Vždyť s Edwardem jsme byly jak siamské dvojčata. A on udělá takový podraz.

„To ne, mohla si se, ale chovat lépe. Pamatuj si to pro příště.“

„S tím nepočítej. Až tu ona bude příště, já tady nebudu.“ S tím se otočím. Chuť na jídlo mě přešla. Mířila jsem si to do pokoje.  Ve dveřích mě zadrží Edward.

„Ell, já vím, zlobíš se. To že chodím s Bellou. Tím se, ale mezi námi nic nemění.“

„Ne, takže zítra mě odvezeš a přivezeš  do školy ty?“ Zeptám se ho, ale znám už odpověď.

„No… vezu Bellu.“

„A to čtvrteční kino, a víkendový lov?“

„Ell, ten to týden to nejde.“

„Ok. Taky proč bys měl být se svou sestrou, když můžeš být s nějakou lidskou holkou.“

„Ell, jsem s Bellou šťasný a-.“

„Edwarde nech toho, já to slyšet nechci.“

„Alice,“ polohlasně zakřičím. Přiběhla ihned.

„Ano Ell, co potřebuješ.“ Směje se od ucha k uchu. Někdy mi připadá jako blázen.

„Pojedeme o víkendu spolu na nákupy?“ Edward vedle mě cvaknul zuby.

„Jistě Ellinko, už jsem to plánovala.“

Zbytek týdnu byl hrozný. Bella byla u nás stále. Všichni byly z Belly hotový. Abych pravdu cítila jsem se trochu odstrčená. Teda až na Rose. S tou jsem byla já pokaždé venku, když Bella byla u nás. Pomáhala jsem jí upravovat auta. Užili jsme si docela srandu.

Nastal víkend a my s Alice a Rose měli jed nakupovat. Nemohla jsem se už dočkat. Přijeli pro mě rovnou ke škole. Šok, který jsem nečekala.  V autě byla  Rose, Alice a Bella. To si snad děla srandu. Měla jsem vztek. Chtěla jsem, jí utrhnou hlavu. Musí sen všude vtírat?

Rose vystoupila. „Jdu domů.“ Povím ji a jdu pryč od auta.

„Ne Ell, nechoď. To přežiješ, já ji taky nemusím. Prosím kvůli mně.“ Byla to Rose, která mě přesvědčovala. „Fajn. Neručím, ale za sebe.“  Mlčky jsem nastoupila do auta a sedla si vedle Belly.

„Ahoj,“ pozdraví mě Bella. Podívám se na ni s chladným pohledem. Slyšela jsem jak se její srdce zrychlilo strachem.

„Nemám tě ráda. Tak laskavě na mě nemluv.“ Suše polkla. Alice ve zpětném zrcátku na mě mračila.

V pasáži jsme si to rovnou namířili do jednoho značkového oblečení. Čekala jsem, že Alici zase chytne amok a dá mi kupu oblečení. Další šok. Maximálně koho obskakovala, byla, hádejte kdo. Jo Bella.  Alice se mě ani Rose nevšímala. Ve mně se v ten moment mísil vztek s návalem do něčeho praštit. To bylo divné. Nikdy jsem netrpěla násilnými sklony.

Rose si všimla, že mám ruce zaťaté v pěsti. Vzala mě za ruku a táhla mě pryč. Šly jsme do jiného obchodu i patra. Dala mi kupu oblečení a já si je šla vyzkoušet. Jenže to nebylo ono. Alice mě občas musela nutit, ale mě bavilo s ní nakupovat. A teď mě prostě ignorovala. Další rána do mého srdce. Z té kupy oblečení jsem si vybrala jen jedno triko.

„Ell, to vážně chceš jen jedno triko?“ Ptala se mě Rose smutně.

„Jo, nějak mě chuť na nakupování přešla.“

„Tak půjdeme už k autu.“

„Ne, Rose, musíš si něco taky koupit ty.“ Usmála jsem se na ni.

Dvě hodiny si Rose vybírala různá trika, džíny, šaty a boty. Potom konečně jsme šli k autu. Kufr byl narvaný papírovými taškami. Nepochybně všechno bylo Belly. Doma jsme byly za pár minut. K mé smůle jela i Bella. Alice zastavila v garáži. Vystoupila jsem, vzala si svou tašku s tričkem. Zastavila jsem a opřela se o dveře auta. Bella a Alice pobrali tašky a šli do domu. Jak jsem slyšela v obýváku byli všichni.

Jen co vešli začali Bellu přehnaně vítat. A ptali se, co si koupila. Rose se zastavila a čekala, až půjdu. „Tak Ell, jdeš?“ Nevnímala jsem jí. Poslouchala jsem co se děje v obýváku.

Esme: „Bello to je nádhera. Nemáš holčičko hlad? Víš co, něco ti udělám.“

Edward: „Neunavila tě Alice moc. Hm… tahle barva ti pude krásně k plti.“

Carlisle: „Bello, příští víkend jedeme všichni do hor na výlet. Budeme rádi, když s námi pojedeš.“

Bella: „Ráda , ale Charli… “

Esme: „Neboj se Bello s Charlim to nějak zařídím.“

Emmmet: „Víš Bello, je štěstí, že tě Edward nezabil, co bychom si bez tebe počali. A navíc tě mám rád.“ Pak ji musel začít házet do vzduchu. Vydávala zvuk jak přiškrcený kuře. Přestala jsem poslouchat. Pořád  Bella, Bella a zase jen Bella. Jenže tu bylo něco jiného. Byla tu další rána do srdce. Ta poslední věta od Emmeta. Za celou dobu mi neřekl, že mě má rád. A teď si přijde lidská holka a vmísí se mi do rodiny. Začali mi téct slzy. Jak tekly slzy, začal padat déšť. Rose se podívala nejdříve ven z garáže a pak na mě. „Ell, ne-.“ Než stačila něco doříct, upíří rychlostí jsem vlítla do svého pokoje. Tiše jsem je za sebou zavřela. Ihned jsem se po nich svezla. Déšť venku nabíral na intenzitě jako můj pláč. Slyšela jsem, jak někdo klepe na dveře. Nevšímala jsem si ani toho, jak na mě někdo mluví. Nechtěla jsem s nikým mluvit. Dole jsem slyšela ječet Rose. Na to jsem nepotřebovala ani svůj sluch.

„Vidíš, je to tvoje vina Edwarde, kdybys jí sem nepřitáhl, nic takového by se nestalo. Jako bys nevěděl jak je na tebe upnutá. Rozuměla si s tebou ze všech nejvíc. A vy ostatní musely jste stále o ní mlít. Cítí se odstrčená. A ty Alice, taky si ji na těch nákupech nemusela ignorovat.“ Pak začala vrčet.

Dole bylo hromové ticho. Prolomil ho až Edward. „Bello, odvezu tě domů.“ To je všechno co k tomu řekne? Tohle mě taky bolelo. Zevnitř mě to strašně bodalo. Celou noc jsem nespala. Stále jsem byla na tom samém místě. Venku stále pršelo to, ale jen odráželo mou náladu. Tady bylo jen jedno řešení.

Byla neděle. Neměla jsem chuť k jídlu, neměla jsem chuť dělat cokoliv. Na dveře opět někdo klepal. Edward.

„Ell, otevři, chci si s tebou promluvit.“

Odpověděla jsem chladně. „Ne.“

„Ale no tak Ell, jen pár minut.“

„Které části NE, si nerozuměl? N nebo E?!“ Jsou upíří tak blbý nebo jen Edward.

„Ell, prosím. Je neděle, v kině promítají film, na který jsme chtěli jít. Prosím“

Měla jsem toho dost. Dveře jsem téměř vyrazila z pantů. Koukal na mě jak na ducha. Tohle asi nečekal.

„Edwarde, neobtěžuj se. Nemám na to náladu, laskavě mi dej pokoj. Běž si za Bellou. Ta půjde určitě ráda.“ Dodala jsem jedovatě. Dveře jsem zabouchla. Nikdo už mě celý den neobtěžoval. Vlastně v celém domě bylo hrobové ticho. Nakonec jsem usnula.

Bylo pondělí a já neměla v plánu jed do školy. Ostatní to věděli. Vzbudila jsem se kolem desáté. Doma nikdo nebyl. Jediné štěstí. Osprchovala jsem se, najedla a následně oblékla. Pak jsem šla  k Alice a Jasperovi do pokoje. Pod postelí jsem našla cestovní batoh. Byla jsem rozhodnutá. Vešla jsem do svého pokoje a začala balit. V garáži je Emmetovo auto. Snad se nebude zlobit, když si ho půjčím. Batoh jsem hodila na sedadlo vedle sebe a nastartovala. Edward mě naučil řídit. Tehdy mi dalo práci ho uprosit. Teď se to náramě hodilo.

Vyjela jsem z garáže a jelo po příjezdové cestě. Za chvíli jsem vjížděla na hlavní silnici. Šlápla jsem na to. Míň jak 150 jsem nejela. Vyjížděla jsem z města. Silnice byla prázdná, až do doby kdy se za Jeepem objevilo stříbrné Volvo.

                                                             ≈>

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella !?! 1. kapitola: