Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - 3. kapitola

08.07.2010 (09:00) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3503×

„Tím mi chceš říct, že jsi vlkodlak?“ zašeptala jsem. Dívala jsem se na Jacoba nevěřícně, když přikývl na souhlas. To není možné!

„To je hloupost. Vlkodlaci neexistují,“ řekla jsem zmateně, ale on se na mě podíval pohledem, kterým se dívají na malé děti.

„Takže mi chceš říct, že věříš tomu, že jsi zdědila schopnosti po své prababičce, ale nevěříš tomu, že já jsem vlkodlak?“

„Máš pravdu, je to hloupé, ale přijde mi to až moc neskutečné…“ Cítila jsem úlevu.

„Jaku? Když říkáš, že jsi neprozradil mé tajemství, i když to někdo ví, tak jak to bylo?“ zeptala jsem se ho a v hloubi duše jsem věděla, že mě nezradil. Řekl mi pravdu o své identitě a to svědčí o tom, že je to můj přítel. Ten nejlepší.

„Posaď se, musím ti říct docela dlouhý příběh,“ řekl a já jsem se posadila zpět na deku.

„Když jsme se viděli naposledy, tak jsme se pohádali, ale byla to jen předzvěst mého nového já. Ten večer jsem se poprvé přeměnil, nechci ani pomyslet na to, co by se mohlo stát, kdybys byla u mě blízko… Billy mi potom řekl všechno a zavolal Sama, který mi řekl, jak se mám ovládat, abych se dokázal ovládat a přeměnit se ve chvíli, kdy zrovna chci.“ Dívala jsem se na něj a poslouchala jsem vše, co mi uniklo za poslední dobu. Poslouchala jsem i to, jak se spřátelil se Samem, kterého předtím neměl rád.

„Byla to velká úleva, když jsem zjistil, že kamarádi, o kterých jsem si myslel, že je dostal Sam, vlastně potřebovali pomoc. I já jsem byl rád za to, že mi pomohli. A teď k tomu, jak jsem prozradil tvé tajemství, i když jsem nechtěl. Když jsem vlkem, tak si všichni mezi sebou čteme myšlenky. Jsme propojeni a každé tajemství tak člověk sdílí s ostatními. Je to nevýhoda, ale v boji proti nepřátelům se to jeví jako výhoda. Vidíme a cítíme to, co ostatní. Jsme tak propojení, a tak když jsem se přeměnil, tak všichni zjistili, co dokážeš,“ řekl a já jsem si konečně uvědomila, že za to nemůže a že mě nezradil. Opřela jsem se o Jacoba a on mě objal. Hned mi bylo teplo, protože Jakova teplota byla okolo 40-ti stupňů, jak mi sám řekl.

„Takže nemáš žádné tajemství? Ani malé?“ divila jsem se.

„Ne, není to možné,“ zakroutil hlavou. „Musel jsem se dovolit rady starších a celé smečky, abych ti tohle všechno mohl říct, protože je to velké tajemství, které nikdo nesmí znát. Vědí to jen ti, kteří jsou členy rady starších, ti kteří jsou ve smečce a ty, do kterých se členové smečky otiskli,“ řekl a mě zarazilo slovo „otiskli“.

„Jak otiskli? Co to znamená?“ ptala jsem se, protože ve mně historie a informace o vlkodlacích vzbudila zvědavost a chtěla jsem vědět co nejvíc. Jake se usmál.

„Otisk je taková vlčí záležitost. Když se staneš vlkem, tak se předpokládá, že zajistíš pokračování rodu, něco jako u tebe. Máš čarodějnictví v genech, stejně jako já tam mám vlkodlactví. Otisk slouží k tomu, abychom si vybrali partnerku. Někoho, kdo pro nás bude vším a kdo bude znát naše tajemství.“ Mluvil a zdálo se mi, jakoby se trochu styděl. Nevím proč, protože mi na tom nepřišlo nic zvláštního a já jsem se už dál na otisk nevyptávala. Poslouchala bych jeho vyprávění hodiny, ale venku se setmělo a rodiče by určitě měli strach. Ani bych si nevšimla, že je už tma, kdyby mi Jacob neřekl, ať se podívám na hvězdy, které se třpytí na obloze, jako malé zlaté kamínky.

„Už musím jít. Doma by měli strach. Můžu přijít zítra? Já bych si to ráda ještě doposlechla a zjistila o tobě víc, protože jsem moc ráda, že znám tvoje tajemství. Já vím, jaká je to úleva.“

Dojela jsem domů i s Jacobem a on mě doprovodil ke dveřím.

„Tak já půjdu, měj se, Bells,“ řekl a já jsem se na něj usmála tím nejhezčím úsměvem, který jsem dokázala vykouzlit.

„Počkej, vezmi si auto, přece nepůjdeš pěšky,“ zavolala jsem za ním, protože vyšel jen tak.

„Vždyť víš, že auto nepotřebuju!“ zazubil se na mě z dálky a vyběhl kupředu. Odemkla jsem si dveře a hned ke mně přiběhla Renée s vyčítavým a ustaraným obličejem. Bylo mi jasné, že tentokrát se z toho jen tak nevyvlíknu! Z vnitřku domu jsem slyšela Charlieho, který nadával. Asi jsem se trošku zpozdila, ale určitě ne o tolik…

„Ahoj,“ řekla jsem na úvod a došla jsem až do obýváku, kde seděl taťka v křesle. V obličeji byl rudý, hádala jsem, že vzteky a jeho pohled mluvil jasně, tohle bude zlé!

„Isabello Marie Swanová! Kde jsi byla?“ zahřměl a já jsem cítila, jak se mě zmocňuje nervozita a strach, protože by mi taky mohli zakázat chodit ven.

„Byla jsem s Jacobem v La Push, tati. Promiň, já jsem se nějak zapovídala a čas mi moc rychle utíkal. Omlouvám se, ale zapomněla jsem na čas,“ snažila jsem se urovnat to, co jsem způsobila. Na taťkovi jsem viděla, že se trochu uklidnil, když jsem se zmínila o Jakovi, ale mamka se nezdála, že by byla nějak uklidněná.

„Isabello! To si myslíš, že je to všechno v pořádku? Není! Ráno mi řekneš, že nevíš, kdy přijdeš, ale myslela jsem si, že jsi dost rozumná na to, abys přišla včas. Víš vůbec kolik je hodin?“ zeptala se mě a já jsem se zarazila. Kolik vlastně je?

„Ehm… Deset?“ řekla jsem napůl v otázce. Mamka se na mě podívala jako na blázna a rychle mě uvedla do skutečnosti, která mě skutečně zarazila.

„Deset? Je půl jedný ráno, holčičko!“ vynadala mi a myslím, že měla chuť mi jednu vlepit, ale ovládla se. Zčervenala jsem jako jahoda a sklopila jsem hlavu.

„Promiň, nechtěla jsem, aby ses bála. Vážně jsem zapomněla na čas. Nechtěla jsem vás rozzlobit.“ Taťka, který neměl rád hádky, se na mě podíval už klidným pohledem.

„Běž spát, za chvíli budeš vstávat do školy. Teď to nebudeme řešit,“ řekl a Renée s ním souhlasila, protože i ona byla unavená. Došla jsem do svého pokoje a v oblečení jsem se natáhla na postel. Nechtělo se mi nic a spát už vůbec ne. Po nekonečně dlouhé době jsem se došla umýt a v pyžamu jsem si lehla do postele. Byla jsem připravená spát, ale spánek se stále nedostavoval. V hlavě se mi promítaly vzpomínky na dnešní den. Na čas, který jsem strávila s Jacobem, na to, co mi řekl. Přiznal se mi se svým velkým tajemstvím. Tuhle noc asi jen tak neusnu…

2. kapitola - Shrnutí - 4. kapitola

Ahoj.

Chtěla jsem Vás poprosit o malou laskavost. Vím, že se na tento článek podívá spousta lidí, ale mrzí mě, že tu zůstane jen pár komentářů, takže jsem se rozhodla, že nepřidám pokračování do chvíle, kdy se tu objeví pět komentářů. Děkuji za pochopení. Ráda bych totiž věděla, jestli mou povídku někdo čte a líbí se mu.

Lucka :-)

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Because it's fantastic! - 3. kapitola: