Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beauty of masquerade 5. kapitola

01.07.2011 (07:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1124×

Den 3

Usmála jsem se a vložila svou ruku do jeho.

„Ano, už odcházím,“ přitakala jsem.

Naklonil hlavu na stranu a pak upřel pohled na naše spojené ruce.

„A nezdržíte se ještě alespoň ne jeden tanec, costoso?“ zeptal se a políbil mě na hřbet ruky.

Chvíli jsem předstírala, že nad tím přemýšlím.

„Velice ráda, pane. Pokud to tedy nebude valčík.“

Když se napřímil, měl slastně přimhouřené oči. „Voníte po mandlích…“ zašeptal.

Usmála jsem se a sama nasála jeho vůni.

Necítila jsem ho, a tak jsem se k němu naklonila blíž. Žádný pach, jako by ani neexistoval.

Pobaveně povytáhl obočí. Kdybych mohla, zčervenala bych.

Všimla jsem si upřeného pohledu, který na nás vysílal Stefan. Když na něj můj tanečník pokýval, vzpomněla jsem si na rozhovor, co jsem se Stefanem vedla včera ráno.

„Vy jste Nikolae?“ zeptala jsem se.

Povytáhl obočí a zadíval se na Stefana.

„Non…“ když Stefan zavrtěl hlavou, pozměnil názor. „Vlastně si, costoso. Je to mé druhé jméno. Pojmenovali mě tak po přeměně.“

Zamračila jsem se a pohlédla na Maggie, členku Irského klanu, která stála opodál. Otřásla se odporem a zamračila se na mého společníka.

Vzpomněla jsem si, že má dar rozpoznat lež.

Usmála jsem se na ni a pokývala, jako že děkuji.

„Vy mi lžete, pane…“ zazpívala jsem mu.

Zorničky se mu rozšířily, ale následně zamrkal a zavrtěl hlavou.

Sakra, proč na něj nepůsobí má hypnóza?

„Zatančíme si?“ vyzval mě znovu, tentokrát ostřejším tónem.

„Jistě pane!“ vyhrkla jsem a povzdechla si, když spustil valc.

No co! Tak aspoň něco pomalejšího.

Nikolae si mě přitáhl do náruče, pevně mě objal a já zaklonila hlavu.

Roztančili jsme se po parketu, jako bychom byli pár odjakživa. To, co mě k němu přitahovalo, bylo najednou o hodně silnější. Jako bych s ním splývala. Když jsme tančili, byly jsme jako jedno tělo. Lepšího tanečníka jsem nikdy neměla.

Páry pomalu opouštěli parket a dávaly nám prostor, až se nakonec taneční parket úplně uvolnil a orchestr hrál jen pro nás dva.

Tančili jsme a upíři na nás koukali, jak nám to jde.

Nikdy v životě jsem se necítila šťastnější.

A pak ta nádherná chvíle skončila.

„Isabello Marie Celeste! Okamžitě pojď za mnou!“ rozlehl se po sále matčin hlas. Hudba utichla.

Opustila jsem náruč svého tanečníka a omluvně se usmála.

Pokud chce matka ztropit scénu před obecenstvem, tak jen do toho. Nedělá mi problémy hádat se na veřejnosti.

„Co se děje matko?!“ vyštěkla jsem.

Cítila jsem, jak mě někdo vzal za ruku, ale vytrhla jsem se mu.

V sále to podivně hučelo.

„Aro si tě žádá, co jsi zase provedla?!“

„Já?!“

„Kdo jiný? Jsou s tebou jen problémy. Jak se těším, až si tě Stefan odvede!“

Prudce jsem se nadechla a rozhlédla se po okolí. Všichni se dívali na mou matku, až na Stefana. Jeho přimhouřený pohled byl namířen na mě.

Zatoužila jsem co nejrychleji opustit tento dav. Chtěla jsem se s Nikolajem proplížit do zahrad. Utéct s ním tam, kde nás nikdo nenajde.

Ale když jsem se otočila, už tam nestál. Zmizel, tak, jak to měl ve zvyku.

Potlačila jsem osten bolesti, který probodl mé mrtvé srdce, a rychle v doprovodu matky opustila velký taneční sál.

Spokojeně se usmála.

„Co to mělo znamenat?“ zeptala jsem se.

„Aro si nepřeje, aby ses nacházela v blízkosti toho muže, se kterým jsi tančila.“

„To jen kvůli tomu jsi mě ponížila?“

„Aro se bojí, že bych našla někoho, o koho bych stála. Bojí se, že bych si vybrala sama…“ vrčela jsem.

Matka se usmála. „I to je jeden z mnoha důvodů. Vrať se do svého pokoje a dnes už z něj nevycházej. Postavíme k tvému pokoji stráž.“

„Budete mě držet ve vězení?“

„Jen pro dnešní noc. A toho muže pusť z hlavy, má drahá…“

„Jak si přeješ, matko!“ zasyčela jsem a rychle zabočila ke svému pokoji.

Já jim dám, poroučet mi.

Vezmu si Nikolaeho, i kdyby sám nechtěl! Bude můj, abych si nemusela vzít Stefana. A je mi jedno, že lže. Vezmu si ho na truc Arovi.

Zabouchla jsem za sebou dveře a rychle svlékla darované šaty.

Co asi dělá Jane? Vypadalo to, že se s Carlislem dobře baví…

Povzdechla jsem si a zalezla do sprchy. Smyla jsem ze sebe ty tuny líčidel, co na mě vyplácala, a oblékla se krátkého černého korzetu, který končil nad pupíkem a minisukně, která mi sahala sotva pod zadek.

Rozhodla jsem se, že až vyjde slunce, půjdu ven takhle, abych dala Arovi najevo svůj nesouhlas.

Podváděl v naší sázce a to mně vadilo. Jak si to vůbec mohl dovolit?

Vlasy jsem si stáhla do culíku a posadila se s knížkou ke krbu, ve kterém jsem založila oheň. Čekala jsem na východ Slunce.

Ven jsem se přes den nedostala. Poslali ke mně Jane a Chelsea a ty mě zabavili. Nejvíc mě naštvalo, že s nimi poslali i Susanne, nový přírůstek do gardy. Její dar byl psychický štít, takže jsem na ně nemohla použít hypnózu.

Tak jsem celý den promarnila klevetěním a karbaničením.

Chelsea byla z 19. století a na karty si potrpěla. Hrála výborně whist a všechny nás ho naučila.

Byla jsem ráda, že nezná poker.

Večer, při zahájení plesu jsem se odmítla převléct. I přes protesty svých kamarádek jsem šla v minisukni a korzetu. Kolem krku jsem si dala obojek a vlasy jsem nechala volně splývat podél obličeje.

Plno lidí v tanečním sále jsem tím pohoršila. Bohužel s mým snoubencem to učinilo pravý opak. Náramně jsem ho pobavila a on se bavil vtípky na můj účet.

Nebylo tedy divu, že jsem taneční sál opustila jako vždy, před koncem plesu.

Nikolae se neukázal a já zůstala zavřená ve svém pokoji.

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beauty of masquerade 5. kapitola: