Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beauty of masquerade 3. kapitola

22.06.2011 (18:15) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1212×

Den první

„Copak, Chel?“ zeptala se Jane, která ji oblékala do šatů.

Rozhodly jsme se, že na první noční maškarní bál půjdeme spolu, takže Afton vypekl.

Stejně sloužil u Caia jako osobní strážce, ale slíbil, že si pro svou ženu najde chvilku času…

A já si slíbila, že budu muže prohánět tak, že si čas na Stefana určitě nenajdu…

Jane se konečně vrátilo dvojče, tak byla nadmíru spokojená…

„Co by bylo, Jane? Jsem prostě nervózní. Těch Rumunů přijelo tolik… Aro najal žoldáky, aby se starali o bezpečí hradu, nás je totiž málo… Bojím se, aby Stefan se svými přívrženci neovládl hrad.“

„Pak by ho ovládl, ale bez boje. Aro by odstoupil…“

„Neboť Aro nedovolí, abychom byli prozrazeni…“ usmála jsem se a prohlédla si naši skupinku. Fakt nám to seklo.

Chelsea si zvolila krásné černobílé krajkované šaty, z vlasů si udělala drdol a vložila si do nich stříbrný diadém. Vzala si bílou škrabošku s labutími péry, která se dokonale hodila k jejímu oblečku.

Jane si zvolila červenočernou halenku a kalhoty. Vlasy si nechala jako vždy volně splývat podél obličeje. Na rozdíl od Chelsei si vybrala vínově zbarvenou masku, která jí překrývala půlku obličeje.

Já jsem si zvolila černé prosté šaty a vlasy jsem si nechala splést a navlnit. Přemýšlela jsem o korunce, kterou mi daroval Aro k narozeninám, ale nakonec jsem ji zamítla. Moje maska byla prostá černá škraboška přes oči.

Chichotající se a veselé jsme vyšly z mého pokoje.

Tam už na nás čekal Felix – který byl zvolen za mého osobního strážce.

Jako členka královské rodiny jsem musela mít vyhovujícího ochránce, aby si nikdo nedovolil ohrozit mě.

Naše čtveřice se vydala do sálu, kde už byla zábava v plném proudu. Ve sklenkách tu číšníci roznášeli krev, kterou Aro ve velkém nakoupil od Červeného kříže.

Přece jen tu měli měsíc strávit desítky upírů a my nechtěli vylidnit město.

Aniž jsem si to uvědomila, začala jsem po tanečním sále pátrat, sama jsem nevěděla koho.

Jane si vzala jednu skleničku od procházejícího číšníka a usrkla. Ušklíbla se.

„Nesnáším studenou…“ postěžovala si.

„Tak běž na turisty. Teď jich bude plné město…“ zamumlala jsem a pak jsem to uviděla.

Zlaté vlasy, zlaté oči, zlatá maska a falešný piercing ve rtu. Muž, který se mnou mluvil italsky. Omluvila jsem se holkám a s Felixem v zádech se vydala za svou nic netušící kořistí. Bavil se s jednou ženou – taktéž zlatookou a já cítila, jak se mi rozčileně chvěje chřípí. Kdoví proč jsem najednou cítila majetnický instinkt.

Zastavil mě ale pocit, že na mě někdo zírá.

Otočila jsem se a spatřila Stefana, který mířil za mou maličkostí.

„Kruci!“ zaklela jsem a rychle chytila prvního muže stojícího opodál za ruku.

Odtáhla jsem ho na parket a udělala před ním pukrle.

Felix se opřel o sloup a sledoval mě.

„Ehm, smím prosit, madam?“ zeptal se mě muž, kterého jsem sem dotáhla a já vložila ruku do jeho a objala ho kolem pasu.

Spustila salsa.

„Jistěže smíte, proto jsem si vás vybrala…“ zamumlala jsem a dotyčný se zasmál.

„A smím vědět vaše jméno?“ zeptal se.

„Jsem Isabella Marie de la Bianchi Volturi, dcera Ara a Sulpicie…“ odpověděla jsem hrdě.

Zasmál se a oči mu zářily.

„Já jsem Carlisle Cullen.“

„Už jste byl ve Volteře, že?“

„Kdysi dávno… Vy jste tenkrát trávila čas ve Walesu, pokud si pamatuji…“

„Ano, Wales byl překrásný tehdy, i před osmi sty lety…“

Až teď jsem si všimla, jak ten muž vlastně vypadá. Byl taky blonďák, ale měl vlasy spíše medové než ledově zlaté. A měl taky zlaté oči.

„Ehm, proč máte takovou barvu očí?“ zeptala jsem se zvědavě.

Usmál se a roztančil se. Následovala jsem ho. V duchu jsem si počítala. Raz dva tři, raz dva tři…

„To je mým způsobem stravy…“ odpověděl po chvíli nesměle.

Vzpomněla jsem si na jedno setkání s Arem. Nadával na to, že plno upírů se přestalo živit na lidech a s radostí lovili zvířata.

„Ach… Vy jste jeden z těch, co loví zvířata?“ zeptala jsem se.

„Ano,“ odpověděl bez ostychu. Přimhouřila jsem oči.

„Slyšela jsem, že všichni, co se živí zvířaty, podporují Rumuny, neboť mají mnoho společného s vámi – potravu.“

„Ano, podporujeme je, neboť Aro námi opovrhuje a oni nám rozumí…“ přiznal.

Pohlížel na mě, jako by se bál mé odpovědi.

„Nevadí mi to. Do politiky se nepletu. Líbí se mi barva vašich očí…“ usmála jsem se.

„Lépe se s ní chodí mezi lidi…“ zažertoval.

Píseň skončila a my od sebe odstoupili.

„Ráda jsem s vámi tančila…“

„Hodně štěstí…“ popřál mi a zmizel v davu.

Rozhlédla jsem se kolem, ale můj zlatovlasý Ital zmizel. A znovu ke mně mířil Stefan.

Otočila jsem se, že si zase někoho najdu, ale využil své rychlosti a mžiku stál naproti mně.

„Smím prosit?“ zeptal se.

V odpověď jsem na něj vycenila zuby a pohlédla na Felixe.

Ten pokrčil rameny a dál na mě němě zíral. Zřejmě měl od Ara zakázáno zasahovat mezi mě a Stefana. Vztekle jsem zavrčela.

„Copak, tigroaică, proč se mi vyhýbáš?” zeptal se a objal mě pažemi okolo pasu.

Tiskl se ke mně tak důvěrně, že jsem pukala vzteky.

„Nech mě být! De porc!” (Ty prase!) zasyčela jsem a vyškubla se mu. „Ti disprezzo!” (Pohrdám vámi!) přešla jsem do rodné italštiny.

Vycenil na mě zuby. „Dar asta se va schimba tigroaică. Te va iubi mine.” (Ale to se změní, tygřice. Budeš mne milovat.)

„Mai!” (Nikdy!) vykřikla jsem a vrazila mu facku. Roztrhla jsem mu přitom ret.

Zasyčel, ale než se mě vůbec dotkl, byl u nás Felix a postavil se mezi mě a Stefana.

„Jsem unavená, Felixi. Jdu do svého pokoje...” zašeptala jsem a rychlými kroky mířila ven ze sálu.

Stefanův pohled mi propaloval díru do zad.

„Sei coraggioso, quando volontariamente la testa nella bocca del leone..." (Jste statečná, když dobrovolně strkáte hlavu do úst lva...) ozvalo se za mnou a já se prudce otočila.

Za mnou stál on, úsměv mu jako kdyby trhal tváře a zlaté oči mu jiskřily vzrušením.

Naklonila jsem hlavu na stranu. „Chi sei?” (Kdo jste?) zeptala jsem se.

Usmál se a zmizel.

Ne, že by prostě odběhl... On zmizel.

Zamrkala jsem a rozhlédla se kolem. Jako bych toho záhadného muže zaregistrovala jen já... Felix netrpělivě přešlapoval u dveří, a tak jsem ho následovala ven ze sálu.

Zbytek noci jsem strávila přecházením po svém pokoji a neklidném zírání z okna do nočního města.

Musela jsem ho znovu vidět. A to co nejdřív...

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beauty of masquerade 3. kapitola: