Konečně dorazí Rumuni...
19.06.2011 (13:30) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1206×
„Chelsie, Jane! Nechte toho!“ zakňučela jsem.
„Ale no tak, Bello, dnes dojede tvůj nastávající,“ začala Jane a já ji přerušila zuřivým zavrčením. „Arův vysněný nastávající…“ pokračovala zděšeně. „A ty musíš vypadat dobře…"
„Jo, jasně… Jsi přece princezna, Isabello, nenecháme tě tady pobíhat v těch příšerných minišatech! Co by si tvůj vysněný princ o tobě pomyslel?“
„Že nesnáším Hello Kitty!“ zaprskala jsem a poukázala na šaty, do kterých mě navlékly. „V tomhle ven nepůjdu! Nikdy už se nehnu z tohoto pokoje!“ prskala jsem a zazmítala sebou, když mě Jane zatahala za vlasy.
„Drž…“ zamumlala a vpletla mi do účesu květiny.
„Janie, okamžitě toho nech!“ pronesla jsem sladce hypnotickým hlasem.
Oči se jí zamlžily a ustoupila ode mě.
„Co to děláš?!“ zděsila se Chelsea a začala ustupovat ke dveřím.
„Omlouvám se… Ale otravovaly byste. A v těch šatech ven nepůjdu… Ani s tímhle účesem!“ zasyčela jsem a vstala.
Přešla jsem ke dveřím a otevřela je dokořán. „Teď běžte, musím se převléct…“ zašeptala jsem sladce a obě okamžitě vystartovaly pryč.
Šly jako roboti, mysl dočasně vymazanou a oči bez jasu.
Chvíli jsem se za nimi koukala, než zmizely za rohem. Prudce jsem se otočila a zajíkla se.
„Co to kruci…“ zamumlala jsem a styděla se za obleček, ve kterém jsem se nacházela.
„Sei Bella!“ zašeptal ten muž a prohlížel si mě nádhernýma zlatýma očima. U upíra jsem takové ještě neviděla…
„Grazie…“ zamumlala jsem a rychle vběhla do svého pokoje.
Opřela jsem se o dveře a zprudka dýchala.
Proboha! Ten muž byl nádherný! Přímo k nakousnutí. A nejvíc mě děsilo, že mě viděl takhle.
Rychle jsem se začala svlékat a vytahovat květiny z vlasů.
Přitom se mé myšlenky neustále vracely k zlatookému krasavci.
Byl vysoký, štíhlý a blonďatý. A vůbec nebyl cítit a slyšet… Jako by snad ani neexistoval… Nezdál se mi, že ne? A opravdu mluvil italsky?
Povzdechla jsem si, udělala si drdol a oblékla se do své typické barvy – do černé.
Když se ozvalo zaklepání na dveře, cukla jsem sebou.
„Vstupte!“ oznámila jsem a posadila se do křesla u masivního krbu.
„Rumuni dojeli…“ slyšela jsem Santiaga.
Otočila jsem se k němu a usmála se.
„A-Aro si ž-žádá-á tvoji pří-přítomnost…“ vykoktal, byla z něj cítit nervozita.
V přítomnosti ženy se vždy choval takhle.
Proboha, byl snad gay, nebo co?
„Jistě, už jdu…“ zašeptala jsem a zvedla se.
„Půj-jdeš tak-hle?“ zeptal se.
„Jistěže…“ usmála jsem se a on rychle zmizel.
Kráčela jsem sama kamennými chodbami a snažila se zachytit jakýkoliv pach. Cokoliv, co by dokazovalo, že jsem si blonďatého krasavce nevysnila.
Vstoupila jsem do sálu a viděla obrovské shromáždění – byli tu všichni upíři, co dodnes dorazili.
Amazonky, nomádi z Ameriky, upíři z Denali, kteří jak jsem si všimla, měli taky ty zlaté oči. Čím to asi je? Pak tu byl irský klan, Samurajové, Hong kongská smečka, Egypťané, Ruský klan...
A především Rumuni. Nejspíš se ale dostavil jen jeden – zato ale s celým houfem sloužících.
Stefan stál naproti Arovi, ruce založené na hrudi. Jeho sluhové klečeli kolem něj a dívali se do země.
„Vítej, Stefane…“ zašeptal Aro.
Zasmála jsem se a zraky přítomných se otočily ke mně.
Zajíkla jsem se, když jsem uviděla jeho oči. To jsou teďka zlaté duhovky v módě, nebo co?
„Îmi pare bine...” zašeptal a já přimhouřila oči.
„To já tebe vážně ne...” odvětila jsem, ale nemyslela to upřímně.
Byl krásný. Černé oči, široká ramena plná svalů, úzké rty, slovanské rysy tváře. K sežrání. Ale nebyl tak krásný jako ten blonďák z chodby.
Jeho sloužící povstali a já si všimla, že mají taky ty krásné zlaté oči.
„Buď slušná, Bello!” okřikl mě Aro.
Cítila jsem, jak mi přes rty přejel úšklebek a Aro přimhouřil oči.
„Jistě, otče...” zasyčela jsem a předvedla Stefanovi pukrle.
„Sălbatic...” zamumlala jedna z žen, která ho doprovázela.
„To nejsem!” zaprotestovala jsem.
„Jsi pěkný dárek... A já si tě zkrotím,” usmál se na mě Stefan a přešel konečně z Rumunštiny do češtiny.
Přimhouřila jsem oči.
„Když myslíš...”
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Beauty of masquerade 2. kapitola:
jen do něj Bell...moc se mi líbí Belly povaha a i nápad, který se netočí jen kolem Cullenových, ale okolo Rumunů
nech mu dá Bella poriadne zabrat aby chlapec vedel do čoho sa pustil:D
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!