Ahojik lidičky! Japak se máte? Mám tady pro Vám další díl! Já tady lituji Belli...chudinka...ale nějaké drama to musí být ne? Přeju Vám hezké počtění a prosím komenty! Další díl bude MOŽNÁ ještě dneska, nebo až zítra, ještě neví, bude to podle toho, kolik tady bude koměntářů. mm... jak se těšíte do školy? mě při slově 'škola' naskakuje husí kůže...
08.09.2009 (07:00) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2175×
Victoria. Když jsem byla ještě ve Volteře, zúčastnila jsem se jednoho boje, Byl můj první a poslední. Zabila jsem upíra – Jamese, byl to její druh. Victoria přísahala, že se pomstí, já jsem to nebrala moc vážně, ale Aro ano. Proto už jsem se nikdy boje nesměla zúčastnit a pořád mě někdo musel hlídat. Je to už přes šest let, skoro jsem na to zapomněla. Jakoby upír mohl zapomenout.
„Ale, ale, naše Anabell, zase se setkáváme, vidím, že tě nikdo nehlídá, tak bychom si mohly pohrát.“ Řekla a přitom chodila kolem mě v kole.
„Taky tě ráda vidím, nechceš si třeba popovídat?“ řekla jsem sarkasticky. Snažila jsem se na ni použít nějakou moc, ale žádná nefungovala.
„Oh, moc ráda, ale mám tady s tebou nějaké vyřizovaní.
Divíš se proč ti nefungují schopnosti? To Irina.“ Zasmála se.
„Teď mám konečně po dlouhé době možnost tě zabít. Nejprve jsem chtěla druh za druha, ale myslím, že Edward na tom bude taky špatně, když jeho Anabell zemře.“ Řekla a já zavrčela.
„Edwarda nech nepokoji, ten s tím nemá noc společného, máš mě, tak si mě ven, jen prosím Edwarda nech.“ Prosila jsem.
„Ale, to je sladké, ta zamilovanost, i já jsem byla zamilovaná, ale ty jsi mi to zkazila. Edwardovi se nic nestane, ale asi ho bude mrzet, když tě tady nenajde a nenajde tě už nikdy.“ Řekla a viděla jsem jen, jak se ke mně přibližuje a pak jsem upadla do temnoty.
Bylo to jako kdybych se topila. Byla opravdu dobrá, ani jsem nic necítila. Umírala jsem s myšlenkou na Edwarda. Jak moc ho miluji, on mě zradil, ale já jsem mu odpustila, ale dokázal by mě ještě milovat?
Teď, když najde v lese jen moje tělo spálené na prach je to jedno.
MILUJI TĚ EDWARDE.
Nevím jak dlouho jsem byla v té tmě, ale najednou jsem viděla světýlko, to bude brána do pekla. Jak by někdo jako já mohl patřit do nebe?
Vydala jsem se tím směrem, jakmile jsem vešla do brány, ucítila jsem bodavou bolest po celém těle. Tohle je určitě peklo.
„Anabell? Anabell probuď se, je mi to tak líto, prosím.“ Slyšela jsem nějaký hlas, byl mi povědomý.
Snažila jsem se ho poslechnout a odlepit víčka od sebe, velmi jsem se snažila, ale byli tak těžké. Ale přece jen se mi to podařilo, zamrkala jsem a zmateně jsem se podívala po místnosti, kde to jsem? Tohle nemůže být peklo. Když jsem se rozhlížela viděla jsem…Tanyu. Co ta tady dělá?
„Tanyo?“ zašeptala jsem.
„Anabell, je mi to tak líto, prosím odpusť. Nehýbej se, jsi zraněná“ Řekla.
Jakmile to dořekla, ucítila jsem zase po celém těle tu bodavou bolest.
„Co-co tady děláš?“ Ptala jsem se jí.
„Zajala mě ta upírka, aby Irina tobě a mě blokovala schopnosti.“
Pak ještě chtěla něco říct, ale v místnosti se otevřely dveře, v nich stála Victoria a usmívala se.
„Oh, naše princezna se probudila, můžeme si pohrát.“ Řekla a už se ke mně blížila.
„Victorie, pusť prosím Tanyu, ona ti nic neudělala, máš mě,“ Řekla jsem.
„Anabell, to ani náhodou, nenechám tě tady.“ Vychrlila ze sebe Tanya.
„Mlč!“ křikla na Tanyu Victoria a otočila se na mě „Vážně jsi tak naivní, že si myslíš, že bych ji pustila?“ Řekla a dala mi pěstí.
Bolest byla tak silná, že jsem ty další rány ani nevnímala. Po delší době jsem přestala cítit tu bolest i celé tělo a když Victoria viděla, že se nijak nebráním odešla.
„Jsi celá? Vypadáš hrozně, pomůžu ti. Pojď, lehni si tady.“ Řekla Tanya a když viděla, že se nemůžu ani hýbat, vzala mě do náruče a na ono místo mě donesla.
„Tanyo, nemusíš to dělat.“ Zašeptala jsem.
„Anabell, moc ti toho dlužím, ublížila jsem tobě i Edwardovi.“ Řekla šeptem.
V té kopce jsme byli asi 3 dny. Měla jsem hrozný srtach, ne o mě, ale strach o Edwarda – aby se mu nic nestalo a Victoria mu nic neudělala, o Tanyu – aby se mohla vrátit zpět ke své rodině a strach o Cullenovi.
Victoria si se mnou každý den hrála alespoň 2×, když zjistila, že se nebráním, odhodila mě jako kus hadru.
Za tu dobu mi zlomila na dvakrát ruku, taky mám vykloubené rameno, jsem odřená až do masa (naštěstí pro Tanyu mi neteče krev), mám hodně modři a myslím, že mi zlomila i pár žeber. Když ta zranění shrnu, je jich nepočítaně a podle slov Tanyi – vypadám příšernš, jako oživlá mrtvola.
Jsem sice upír, ale jediný svého druhu – jsem úplně jiná, než ostatní a hojím se o něco málo rychleji než člověk.
Celou tu dobu co jsme tady, mám aktivovanou moc přenášení, kdyby povolilo blokování mých schopností, přenesli bychom se s Tanyou ke mně domů.
Victoria si se mnou zase chtěla hrát, když mě odhodila, upadala jsem zase pomalu to té temnoty, ale tentokrát to bylo jiné, jako rozbouřen moře a já se topila.
Ještě jsem slyšela hlas Tanye.
„Ne Anabell, nesmíš spát, prosím, nesmíš.“ Volala na mě a já ji chtěla poslechnout, ale nešlo to. A ze všech syl co mi zívali, a že jich moc nebylo, jsem se snažila udržet aktivovanou mou moc.
Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Beatenist, but weak 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!