Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beatenist, but weak 5. kapitola

06.09.2009 (18:00) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2450×

Když jsme se odseče odtáhly dlouho jsme se navzájem dívaly do očí,ale objevila se vedle nás Krásná upírka.

„Ahoj Edwarde.“ Pozdravila. „Můžu si ho půjčit? Zeptala se mě. Já jsem přikývla a chtěla jsem si jít sednout, ale to bych cestou nemohla potkat Emmeta, který si chtěl semnou zatančit, při tanci s ním jsem se hrozně nasmála.

Po plese jsem si chtěla už jít lehnout, tak jsem se omluvila a šla do mého pokoje, osprchovala jsem se a když jsem vyšla z koupelny, překvapil mě Edward. Který ležel na mé posteli.

„Ahoj.“ Řekl, přitáhl si mě k sobě na postel a políbil mě.

Skoro do rána jsme si povídaly,ale mě přemohl spánek.

„Dobré ráno zlato.“ Řekl Edward, já jsem se otočila, tak abych na něho viděla a místo pozdravu ho políbila.

„Hm...tak tohle si nechám líbit.“ Řekl.

Vstala jsem, oblékla se a spolu s Edwardem jsme šly za Arem. Když jsme ho našly byl v příjmacím sále s nějakými upíry.

„Ahoj Anabell, tohle jsou Denaliovi, vegetariánská rodina, rozhodly se tady ještě dnes zůstat, já jsem přikývla a se všemi jsem se pozdravila.

Celý den jsem se pak už s Edwardem neviděla, protože jsem ho trávila s Jane a Alice, které si ze mě dělali pokusnou barbie.

Večer jsem se rozhodla, že se půjdu podívat za Edwardem, ale Alice se mi postavila do cesty.

„Bello, nechoď tam. Prosím.“ Prosila mě.

„Proč? Co se děje?“

„Nemůžu ti to říct, jen tam nechoď.“ Ale já ji neposlecha, obešla jsem ji a šla do pokoje Edwarda. Otevřela jsem dveře a….TO NE! Sesunula jsem se na zem. Vždyť říkal, že mě miluje a když někdo někoho miluje, tak tohle by mu nikdy neudělal.

V posteli jsem našla tu upírku z plesu – Tanya, jak jsem se dozvěděla- a Edwarda. Zrovna byli uprostřed TOHO. Oni si  zjevně nevšimli a pokračovali dál. Začala jsem hledat vypínač abych rozsvítila.. rozsvítila jsem a Edward vzhlédl.

„Bello…“ vydechl.

„Ne, to není možné.“ Zašeptala jsem nevěřícně a utekla z pokoje.

To není pravda! Známe se asi týden a jen dva dny co jsme se dali dohromady. Velmi krátké dva dny. Najednou se mi začalo vybavovat 1. setkání, polibek, dotyk…. a on udělá tohle. Já jsem byla tak šťastná. A on říkal, že mě miluje, ale taky říkal, že by byl schopný zabít kohokoliv z Voltuiriů. Nelhal. Tímhle mě zabíjí.

„Bello! Počkej, já ti to vysvětlím!“ Volal, objevil se vedla mne a chytnul mě za paži.

Vytrhla jsem se mu z rukou a odhodila ho na konec chodby, kde se zastavil o dveře, z kterých vyšel Aro, Cais a Marcus a nevěřícně se na tu scénu dívaly.

„Co chceš vysvětlovat? To co se stalo před chvílí u tebe v pokoji? Díky, ale já vysvětlení nepotřebuji! Já jsem to viděla!“ Křičela jsem na něho a pokračovala v běhu.

Cestou jsem potkala Jane, která to všechno taky sledovala s údivem.

„Nech vyvést Edwarda a Tanyu.“ Řekla jsem jí a ona přikývla, pak už jsem doběhla do mé knihovny kde jsem se zavřela a podala se smutku a vzteku zároveň.

Moje nálada byla natolik hrozná, že jsem nechtěně vyvolala déšť, ten přešel a silnou bouřku a ta v tornádo.

„Bello, prosím otevři, nechtěl abych ty dveře vyrazila.“ Říkala Alice za dveřmi a já jí radši otevřela.

„Bello, je mi to tak líto, ví, že to co ti teď řeknu budeš brát jako výmluvu, ale je to pravda. Tanya má schopnost donucovat lidi, donutí tě, abys udělala cokoliv, co ona bude chtít.“

„Ale to já všechno vím, ale on to udělal sám, dobrovolně, ona ho nenutila.“ Řekla jsem, vztek se zvýšil a místnosti začaly praskat zdi.

„Bello, klid. Ale jak to můžeš vědět?“

„Alice, ty to nechápeš, byl celou dobu pod štítem, stejně jako vy ostatní.“ Říkala jsem hystericky a objala ji.

„Pšš…Bello, je mi to tak líto, já vím jak jsem ho milovala, všimla jsem si toho už jak jsme se poprvé viděli.“ Řekla a konejšivě mě hladila po zádech.

Asi za 2 hodiny, co jsme tam tak seděli se počasí i já uklidnilo.

Zbytek  rodiny Alice odjela už v úterý, ale Alice se mnou zůstala ve Volteře celý týden a společně  Jane se mě snažila rozptýlit.

* * * *

V pondělí jsem se rozloučila s Arem, rozhodla jsem se přestěhovat na Nový Zéland a Arovi musela slíbit, že se mu budu ozývat každý týden alespoň 1×.

Jane se taky rozloučila a Alice Arovi taky slíbila že na mě bude dávat pozor.

Na letišti na nás už čekalo letadlo

Když jsme přistály v Sestřelu, u letadla bylo přistavené Audi Jane.

Alice jsme zavezli domů, teda skoro, zastavili jsme jí asi 2 km od jejich domu, nechtěla jsem se s ním potkat a vyvolat další bouřku.

S Jane jsme přijely domů, jen se převlékly, nasedli i mého Lanborgini a jeli do školy, protože asi za 25 minut začne vyučování.

Musím říct, že můj vztek toho napáchal hodně. Většina domů byla poničená a přes cestu ještě teď ležely stromy.

Zajímavé bylo že moje nálada se projevila jen na Volteře – kde jsem byla já a ve Forks – kde byl půlka mého srdce.

Přijely jsme na parkoviště, kde už samozřejmě všichni byli z jejich rodiny byli – tedy všechny ‚děti‘.

Všimla jsem si, jak se k nám hrne Alice s Jasperem.

„Ahoj, řeknu ti, že tvá nálada se hodně projevila na našem domě a vlastně na celé Volteře a Forks.“ Řekl s pobavením v hlase Jasper a rozhodil kolem sebe rukama.

„To jo, náš dům je skoro na šrot, taky co bychom chtěli když bydlíme v lese a v lese jsem stromy. Esme se aspoň na chvíli zabaví.“ Dodala Alice.

„takže to všechno jsi udělala ty? To je aspoň něco, to Edward,“- au, jak to jméno bolí „ je vzteklý sám na sebe a rozbil sem piáno a poslední skleněnou stěnu s domě, která držela.“ Objevil se vedle mě najednou Emmet a Rosalii.

„Jo, udělala jsem toho hodně a za ten dům se omlouvám, samozřejmě, že Vám ho proplatím.“

„Prosím tě, co bys proplácela. Teď pojď, nebo přijdeme pozdě.“ Řekla Alice a už mě táhla na hodinu, potom mě s Jane táhla na druhou, ale když jsme šly po chodbě, ozval se za mnou ten, mě velmi známí hlas.

„Anabell, počkej potřebuji si s tebou promluvit.“ Řekl a v tom hlase bylo tolik bolesti, ale já ho ignorovala a šla jsem dál. Najednou se počasí zhoršilo jen nepršelo, ale už lítaly blesky.

„Ale ona s tebou nechce mluvit, podívej se z okna co děláš, za ten dům můžeš taky ty.“ Řekla za mě Jane a ukázala ven z okna, aby se podíval.

„To udělala ona? Tak tohle je její nálada?“ Ptal se Edward – au.

Jane s Alicí jen přikývly.

Celé odpoledne proběhlo dobře, mou náladu jsem se snažila velmi ovládat, takže jen pršelo, ale velmi ně to vysilovalo.

Celý týden proběhl celkem v pořádku, Edwarda jsem i přes jeho snažení úspěšně ignorovala, Emmet,Alice Jasper a dokonce i Rosalia se s Edwardem nebavily a hodně času trávily se mnou i když jsem jim říkala, že to není nutné a ať jdou domů.

Mou náladu jsem dokázala lépe ovládat a jen jednou padaly kroupy.

Nadešel pátek a já jsem se stěhovala na Nový Zéland, kde mi Aro už zase koupil dům.

Já jsem se loučila se slzami v očích které jsem si vyvolala a ostatní jen se vzlyky. Bylo hodně těžké rozloučit se s Esme, kterou jsem moc dlouho neznala ale přirostla mi k srdci a taky s tou bláznivou Alice, ta mi musela slíbit, že hodně brzo přijede na návštěvu, když mi to slibovala, potutelně se usmívala, ta má zase něco za lubem. Emmet se mnou házel 2 mety vysoko,  se všemi jsem se rozloučila…teda, se všemi ne, když se Edward dozvěděl, že se budu stěhovat zmizel. Nikdo, kromě Alice nevěděl, kde se stehujeme, takže mě nemohl najít a Alice slíbila, že si myšlenky bude chránit.

„Už je čas.“ Řekla Jane a už mě táhla do letadla. Ten let byl nekonečný, i přes zákaz Jane jsem chodila letadlem - které mi Aro zase koupil abych se mohla rychle přemisťovat- , sem a tam. Když jsme přistáli, hrozně jsem si oddechla.

Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beatenist, but weak 5. kapitola: