Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 33. kapitola

05.11.2012 (16:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 5138×

Ještě než jsem však vlezla pod ten dokonale horký proud, z domu se ozvalo hrozivé Esméino zavrčení.

„Okamžitě odsud vypadněte!“ rozeřvala se na její vykutálené synátory.

Tiše jako myška jsem se zasmála a natáhla se po sprchovém gelu. Nebylo nic dokonalejšího než mít alespoň deset minut jen sama pro sebe.

„Lásko!“ zakřičel na celý barák ten můj kocour – který beze mě už nedokázal zůstat ani pár minut sám – z chodby ihned, jakmile se vrátil domů. Emmetta jsem prozatím nezahlédla a ani nezaslechla… Kdo ví, jak to dopadlo? No, nějakou tu obhroublou představu jsem přece jen měla, protože tihle dva se dokázali pobít jako koně a pár vteřin nato už z nich opět byli nerozluční bratři.

Sprchu jsem si maximálně užila díky tomu, že na mě konečně nedoráželo Edwardovo neustále nadržené já, a tak jsem se mohla soustředit hlavně sama na sebe. A byla to paráda. Dokonale uvolňující.

Milovala jsem ho, vážně že ano, ale někdy to opravdu přeháněl.

„Edwarde,“ odpověděla jsem obyčejným zamručením jeho jména, když se mi už rty procházel z boku na krku. Nedočkavě se mi z toho stáhlo v klíně. Jo, taky jsem nebyla dvakrát normální… Fajn, už dřív jsem si sex užívala vrchovatými doušky, ale nikdy ne tolik jako s tímhle upírem. Byl neukojitelný a všechno to přenášel i na mě. Jako by mě tím nakazil. A v okamžiku, kdy se mě dotkl, jsem ho chtěla. Potřebovala. Bezpodmínečně a nejlépe ihned.

Vážně jsem neměla všech pět pohromadě!

Dneska už byla bohužel neděle a zítra nám začínal poslední týden školy, přesto jsem pochybovala, že mě nechá alespoň tuhle noc oddechnout a v klidu vyspat. Jenomže neměla jsem mu to za zlé, protože mi jeho náruživost vlastně ani tolik nevadila.

A koneckonců spánku jsem taky tolik nepotřebovala.

Horečně jsem se pokusila zkoncentrovat na cokoliv rozumného a ne na pocity, které mi právě působil, přesto… Nedařilo se mi. Edwardova vůně mi opřádala smysly a odváděla mě tak zároveň do země rozkoše. A já si v duchu dokonce spokojeně předla.

„Edwarde!“ oslovila ho přísně Esmé, která se v kuchyni zjevila z ničeho nic. „Nech Bellu v klidu najíst!“ rozkázala příkře. Stydlivě jsem povytáhla koutky směrem vzhůru a němě tím téhle starostlivé duši poděkovala. Byla mým andělem. Znovu jsem si už s myslí opět okysličenou odkousla z koblihy, zatímco se mi Edwardův vibrující hrudník smyslně otíral o záda. Vypadalo to, že je naštvaný.

„Má pravdu, zlato. Nech mě alespoň v klidu najíst,“ dodala jsem vyčítavým šeptem a veškeré tiché vrčení toho upíra za mnou v okamžení ustalo. Naprosto jsem ho utnula.

„Promiň,“ vydechl mi tak blízko ucha, až mi tělem znovu proběhlo takové příjemné proudění, které si to střemhlav namířilo přesně mezi moje nohy. Židle vedle mě tiše vrzla a Edward se na ni ladně posadil. Dlaň samozřejmě nezapomněl položit na mé stehno. Podle mě až příliš vysoko a…

„Edwarde? Nezašel bys na lov?“ zeptal se znenadání Emmett, který teď postával mezi futry a vesele si nás měřil. Opičák jeden.

„Půjdu s vámi,“ zahlásil Jasper z obýváku dřív, než stihl Edward třeba jen meknout.

„Taky se přidám,“ zapředla Rosalie postávající už u boku jejího manžela, který si ji k sobě ochranářsky přitiskl. Kdy se tam objevila? „Dobré ráno, Bello,“ dodala mile a dokonce se na mě usmála.

„Dobré,“ špitla jsem zaraženě a oplatila jí taky zvednutými koutky. Tahle nová stránka Rosalie byla vážně podivná. Musela jsem si na ni zvykat a šlo mi to vážně dost obtížně. Bylo to pro mě něco nepřirozeného. Vždyť mě chtěla s pomocí její sestřenky zabít a teď? Chová se jako bychom byly kamarádky… Fajn, tak až tak ne, ale je přátelská! Fuj!

Znovu jsem si raději odkousla ze snídaně a čekala, jak se můj upír vyjádří.

„Ne, byl jsem předevčírem,“ dodal nafrflaně. „A pokud si dobře pamatuju, Emmette, tys byl se mnou,“ dodal nezaujatě.

„Jen se běž pobavit,“ vyhrkla jsem v rychlosti. Hlas se mi mírně zatřásl, a tak jsem si pohotově odkašlala. Mohl za to samozřejmě Edward, protože mi z jeho doteku bylo už vážně pořádný vedro, ale přece jen zítra je škola. Nedej bože, aby někoho nedopatřením zakousl. Nahnul se ke mně blíž a jeho ruka mi nenápadně vklouzla mezi stehna tak, aby to nikdo neviděl.

Neviděl v domě plném upírů?

Leda tak kulový!

Ještě že jsem měla džínové kraťasy a ne sukni. Srdce mi dost hlasitě poskočilo a pak začalo nedočkavě mlátit do žeber. Asi tu jejich kostěnou hradbu chtělo rozbít a dostat se tak k objektu jeho tužeb a snů, který se na mě momentálně slibně culil.

„Copak mě tu nechceš?“ zapředl sladce, až i Rosalie protočila oči a nevěřícně zatřepala hlavou. Dokonce ohrnula i vrchní ret.

„Na tohle si ještě pořád zvykám,“ vyhrkla znechuceně a Edward na ni vztekle zavrčel. Pohodička byla najednou ta tam. Musela jsem urychleně zakročit.

„Ne, o to nejde, jen… Chtěla jsem si přečíst tu tezi, kterou nám už před dvěma týdny zadal profesor Shollerman. Ještě jsem se k tomu nestihla dostat,“ doplnila jsem lehce rozladěně, protože všem bylo jistě naprosto jasný, z jakýchpak důvodů to zameškávám. Odpila jsem si z kafe a očima raději těkala po poloprázdném talíři.

„No jasně že ne, když tě nenechá ani vylézt z postele,“ pochechtával se nahlas ten magor Emmett. Bylo naprosto zbytečné doufat v to, že to nebude komentovat. Asi si myslel, jak není vtipnej, ale spíš občas připomínal opici, která si nechtěně vypila mozek brčkem. Prostě jako by v hlavě nic neměl, což ale nebyla pravda. Na to jsem ho už znala moc dobře. Hrál idiota, aby si tak mohl všechny beztrestně dobírat…

Jak jsem řekla, kretén!

Edward tentokrát už opravdu nahlas hrdelně zavrčel a celý se výhružně napnul, tak jsem ho pohladila v uklidňujícím gestu po stehně. V momentě roztál jak kousek ledu pod slunečními paprsky. Prostě můj kocourek…

„Takže?“ dodala jsem nadějně. Jen si běž, miláčku, alespoň si budu moct vypulírovat mého čtyřkolého mazlíčka, plánovala jsem takticky. Poslední měsíc jsem ho těžce zanedbávala, a to všechno jen díky tomuhle upírovi, jemuž se s mým plným vědomím a svolením dařilo mě udržet jen v naší ložnici. A taky občas v lese, na louce, u jezera, pod skalním převisem… Jenže jeho přemlouvací taktiky byly přímo mistrovské. Nikdo by neodolal.

Samozřejmě jsem měla v plánu i studium a bez neodbytného Edwarda neustále nastěhovaného mezi mými stehny bych to všechno měla zvládnout levou zadní.

„Hm,“ zabručel rozladěně upír vedle a konečně vytáhl ruku z místa, kde jsem měla momentálně už nepřirozené horko. Roztopeno jako v peci. „Tak dobrá, ale...“

„Žádné ale, prostě půjdeš a hotovo,“ doplnila jsem vážně. Vyvalil na mě svoje potemnělé oči, ale jinak víc neprotestoval. Jen zmučeně sklopil ramena a s nimi i pohled, ten však neutekl nikterak daleko. Nepokrytě mi totiž právě civěl do výstřihu! „Edwarde!“ zavrčela jsem dopáleně a povytáhla si tričko trochu výš. Alespoň ho to nebude tolik lákat.

„No, ty vole!“ pochechtával se Emmett mému ráznému chování, zatímco v doprovodu Rosalie odcházel do obýváku. Nebo se snad vysmíval Edwardově neustálé nadrženosti? Těžko říct…

Upír vedle mě si povzdechl a až moc pomalu se zvedl ze židle. Bylo mi ho trochu líto. A ať už to bylo, jak chtělo, jeho věčně chtivou stránku jsem dokázala ustát daleko líp, než bych kdy čekala, vlastně… Ačkoliv se za to opravdu stydím, byla jsem svým způsobem stejně neukojitelná jako můj upíří přítel. Dokázal to ve mně spustit pouhou svojí přítomností, dotekem.

Ano, udělal ze mě zatracenou nymfomanku!

A to jsem mu slibovala, že se pak nedostane na lov ani okolo té jejich vilky!

„Tak jdeme?“ vybafnul vztekle na osoby shromážděné v obývacím pokoji. „Ale bude to jen takovej rychlej lov, jasný?“

„V žádném případě!“ obořila jsem se na něj.

„Bello,“ vydechl protestně moje jméno.

„Miláčku, budeš to potřebovat,“ slíbila jsem tajemně a Edwardovi se rozzářily oči jako malému natěšenému klukovi. Zato odvedle se spustil řehot pobavených upířích individuí. Pochechtávala se dokonce i Rosalie.

„Tak jo,“ zabrblal v rychlosti, jistě stále naštvaným hlasem proto, že jsem ho tak snadno vyhnala. Přesto si mě ještě stihl pohotově přitáhnout do náruče, vysadit na stůl a políbit tak, že jsem mu teď já sama chtěla nakázat, aby zatraceně nikam nechodil! A než jsem se kolem něj stačila omotat jako posednutá a nadržená poloupírka, už ho zase nikde nebylo.

Hlasitě jsem zavrčela.

„Jen počkej,“ vypadlo ze mě nabroušeně. Tohle mi zaplatí! Byla jsem naprosto roztoužená a ten holomek se jednoduše zdejchnul! Jestli to měla být jeho pomsta, tak ta moje bude daleko horší. Ladně jsem seskočila ze stolu a uklidila po sobě zbytky od snídaně, aby to nemusela dělat Esmé. Nebyla to žádná moje domácí uklízečka, i když ona i tak tvrdila, že to dělá ráda, přesto… Nebylo to správné. Sice jsem všechno nesnědla a nevypila, ale přešla mě jednoduše chuť. Zato jsem teď chtěla něco úplně jiného.

Jenže marně!

Edward byl pryč, a tak mi nezbývalo, než se skutečně alespoň z rychlíku podívat na nudnou profesorovu tezi a pak jsem měla v plánu se vrhnout na mytí mého autíčka. Vypadalo totiž, jako by během toho měsíce projelo bitevním polem nebo bažinou…

Vyčistila jsem si zuby a trochu se upravila předtím, než jsem se dokázala přemluvit k tomu, abych si to opravdu alespoň jednou přečetla. Edward mi o tom myslím něco vyprávěl, ale… Ne, že bych ho snad nějak hlouběji vnímala, spíš jsem byla soustředěná na úplně jiné věci, jako jeho úžasně vykrojené rty, šelmí oči, ten perfektně rovný nos... A než bych to všechno vyjmenovala, tak by se už stihl i vrátit z lovu a já bych opět nic neudělala. S povzdechem jsem se opřela o pelest postele a pustila se do studia.

≈

Po hodině a půl už jsem doslova umírala nudou, ale přece jen jsem byla zase o něco chytřejší. No… stačilo! Tohle mučení by vystačilo na celý ročník. Naprosto nezáživné. A koho to zajímalo? Kdo to kdy bude potřebovat? Já rozhodně ne! Raději jsem se vydala umýt mého mazlíčka, který už dávno nebyl bílý, ale spíš mu teď dominovala bahenní šeď. Předek se zadkem na tom byl asi nejhůř.

Napustila jsem si plný kýbl vlažné vody a pustila se do mytí. Bylo to sice těžší a náročnější, protože jsem na mé auto nikdy nepoužívala chemické přípravky, nechtěla jsem totiž poničit původní lak. Na rozdíl od učení mě tohle nenudilo. A zabila jsem tím samozřejmě další hodinu a výsledek mojí práce byl naprosto dokonalý.

Vysála jsem vnitřek, utřela prach a nanejvýš spokojeně jsem se při tom usmívala. Konečně jsem mohla čas zužitkovat i jiným způsobem než se jen válet v posteli nebo jiných místech, ale vždy s neodbytným Edwardem. Možná bych si neměla až tolik stěžovat. Sama jsem jasně věděla, jak jsou upíři náruživí a on obzvlášť, ale… Uvnitř mi neustále hlodala jedna velmi otravná myšlenka. Nechtěla jsem jí věřit, jenomže to jaksi nešlo.

Edward mi sice od jisté doby nepřestával tvrdit, jak moc mě miluje a já k němu tenhle cit chovala taky, i když jsem mu to osobně prozatím nedokázala říct nahlas, no i tak… Doufala jsem, že mu to dávám dostatečně najevo alespoň mým chováním.

Jenže… Říkal mi pravdu?

Nejsou jeho slova jen hloupým poblázněním?

Upírky ho nepřitahují. Lidské ženy mít se vším všudy nemůže, tak co mu zbývá? Já! Co když mě skutečně nemiluje, ale jen si to domýšlí? Protože proč jinak by mě pomalu nepouštěl z postele? Pořád jen sex na tisíc způsobů a nic jiného. Nic jiného neděláme…

Tiše jsem si povzdechla a raději pořádně znovu přeleštila zadní sklo. Esmé mě už před půl hodinou volala na oběd, jenomže já hlad nějak neměla. Cítila jsem se mírně smutně a podrážděně, prostě s náladou pod psa a… Taky jsem chtěla doleštit moje autíčko, tuhle roztomilou plechovičku, která mě nikdy nezradila. A jistě to ani neudělá.

Přistrčila jsem si stoličku dopředu tak, abych dosáhla až na vršek předního skla. Nechala jsem si ho totiž až naposledy, protože se čistilo nejhůř. Nadzvedla jsem stěrače a chopila se prvně mokrého hadru, protože jen tak se odstranily ty nehrubší nečistoty, pak přišlo na řadu leštidlo. Sotva jsem po něm ale přejela, ozval se mi za zády známý hlas.

„Tak takhle ty se učíš?“ vyptával se podezřívavě s rukama v bok Edward. Obočí se mu tak pěkně zkrabatilo, až se mu mezi ním vytvořila drobná vráska. Měla jsem chuť ho na ni políbit, a vlastně nejen tam, ale i…

A je to tu zas!

„Však jsem si to přečetla,“ odvrkla jsem znuděně. „Ale když ono je to tak nezáživný, a tak jsem se nakonec rozhodla udělat i něco užitečnýho,“ vykládala jsem klidně, zatímco se moje ruce činily v horlivém pracovním nasazení. Znovu jsem se na něj otočila přes rameno, abych zjistila, jak se právě tváří. Jen taková rychlá kontrola, která mi prozradila, že vůbec nevypadá naštvaně. Spíš potěšeně, jenže… Uvnitř mě se to ještě pořád vařilo za tu jeho malou vendetu dnes ráno u snídaně, kdy mě jen prachsprostě navnadil a pak si utekl na lov.

No, tohle se dělá?

„Nepovídej,“ zabrblal s jedním obočím výš než tím druhým.

„Jaký byl lov?“ nadhodila jsem tohle bezpečné téma a naprosto zasklila jeho flirtovací pokusy. Trpce se usmál a poplácal se ve výmluvném gestu po břiše.

„Téměř plavu,“ vypadlo z něj vrnivě a o krok se přiblížil. Srdce mi udělalo kotoul vpřed a poskočilo směrem k tomu upírovi. Taky by mě zajímalo, kdy těch neustálých velezrad z jeho strany nechá. Zřejmě však nikdy… Edwarda nehorázně milovalo. „Teď jsem si ale vzpomněl, že jsi mi něco slíbila, pokud si dobře vzpomínám,“ dodal smyslně a koutky měl arogantně vytáhlé vzhůru.

Mizera!

„Mám práci,“ odbyla jsem ho a čekala, že to možná pochopí. Ale až pozdě mi došlo, že tu vlastně mluvím s Edwardem Cullenem, takže když se mi kolem pasu omotaly ty jeho neodbytné, chladné ruce, překvapením jsem vyjekla. Opatrně si mě hodil přes rameno jako pytel s moukou a rozešel se z garáže pryč.

Vrčela jsem na něj, aby mě dal dolů a dost hlasitě, dokonce jsem ho mlátila tím mokrým hadrem po zadku, jenže nic nepomáhalo.

„Sakra! Polož mě nebo se neznám!“ vyštěkla jsem tentokrát vážně rozzlobeně a on mě konečně poslechl, jenomže to už jsme stáli v naší ložnici. Nahrbila jsem se do útočné pozice, ale ani tohle s ním nehnulo. Zřejmě ze mě žádný velký strach neměl. No, jen počkej! A dřív než jsem stihla pořádně promyslet vážnost toho, co jsem se chystala udělat, vší silou jsem tím hadrem švihla a přetáhla mu ho přes obličej.

Teď už se agresivně hrbil i on a mně z ničeho nic vyschlo v krku. Aj, aj, tohle jsem asi přepískla?

Bello! Ty tele, proč někdy nezapneš všechny závity?

„Isabello,“ zavrčel vztekle a ty jeho černé prohlubně si mě dost narychlo přeměřily. Hadr mi samozřejmě pohotově vyrval z ruky a odhodil bokem, ani nevím kam, protože já momentálně nebyla schopná od něj odtrhnout moje vytřeštěné oči, děsem přitavená k podlaze.

„Promiň,“ hlesla jsem roztřeseně, ale pouhá představa toho, co by mi za podobnou věc udělal takový Michael, a bylo mi opravdu zle. Takhle přidrzle jsem se k Edwardovi ještě nezachovala, takže jsem neměla ani minimální představu o tom, co mi za podobnou věc může udělat.

Neodpověděl, jen čelisti mu nervně pumpovaly. Pár vteřin tam jen tak stál, pak se však najednou prudce pohnul mým směrem. Zděšeně jsem si rukama zakryla obličej a mírně se přikrčila, čekala jsem všechno. Kdo ví, co mi teď udělá a… Hlavně že to neodnese moje tvář, kterou jsem se rozhodla zuby nehty bránit. Kolem zápěstí se mi ale omotaly chladné prsty a lehce tak zrušily moji provizorní ochrannou hradbu.

Zatraceně!

„Co vyvádíš?“ ptal se najednou zmatený a zároveň mírně vystrašený Edward. Oči měl pořád tak nebezpečně temné… „Vypadáš, jako by sis myslela, že tě chci, co já vím… zmlátit? Sežrat?“

„A ne?“ pípla jsem provinile.

„Ježkovy oči! Jasně že ne! Bože, Bello, kdes nechala rozum? Můžeš si o mě rozbít cokoliv jen budeš chtít a já ti v tom dokonce ani nebudu bránit,“ povídal už klidněji a přitom u toho nevěřícně kroutil tou svojí překrásnou makovičkou. Taky jsem se ihned uvolnila. „Myslíš, že bych ti v tom nestihl zabránit? Zvládl bych to levou zadní, to mi věř, ale tys mi očividně tou mokrou a smradlavou hadrou chtěla vrazit, a tak jsem tě jednoduše nechal to udělat,“ dodal pokojně a jeho hlas ke konci vyzněl tak jaksi ztraceně.

„Proč jsi mě nezastavil?“ vypadlo ze mě provinile. Styděla jsem se. Sakra, chovala jsem se jak malej, rozmazlenej spratek a zatím by stačilo říct mu pravdu.

Jenomže co kdyby mě kvůli tomu nechal?

„Udělal bych pro tebe cokoliv, Bello. Chápu, že mi to možná ještě nevěříš, ale jednou budeš muset…“ povzdechl si smutně a jeho ruce mi najednou uvěznily hlavu. Čekala jsem vášnivý polibek, jenže místo toho se o mě začal otírat. Hlavně teda místo, kde byl ještě stále mokrý.

Zapištěla jsem, jako by mě na nože brali a snažila se od něj odtrhnout.

„Vidíš,“ zavrněl zlobivě. „Lze se pomstít i jiným způsobem než násilím,“ pochechtával se jako malý zlobivý harant. Teď už jsem měla jeho paže okolo těla, protože moje pokusy se od něj oprostit nabíraly na síle. Nebyla jsem jen lidská máčka, ne, já byla celkem silný poloupír a nějakou tou mocí jsem přece jen disponovala, ale s Edwardem se všechno míjelo účinkem. Však proti čistokrevnému upírovi jsem prostě neměla nejmenší šanci. A kdo by to byl řekl? Začínalo mě to bavit. Z nevrlého a zastrašujícího vrčení, které ze mě nepřestávalo vylézat po každém jeho náletu na můj obličej, se pomalu stal nezadržitelný smích, když mě s každým dalším rozetřením toho sajrajtu po mé tváři ještě navrch políbil. Div jsem mu obličej sama nedočkavě nenastavovala.

Bože, byla jsem vážně ztracená…

A mírně vadná.

„Teď bychom si mohli dát sprchu, co ty na to?“ nadhodil najednou opět na oko vážný Edward. No, koutky mu zlobivě pocukávaly. Byla jsem zase šťastná, a to hlavně proto, že jsem ho měla blízko.

„Fajn, i když nemůžu tvrdit, že mi ta tvoje vůně smíchaná s tou lesní nějak výrazně vadí,“ vypadlo ze mě s trapným chichotáním. „Hm, naopak musím uznat, že je to rozhodně lepší než ty hrůzný osvěžovače vzduchu s vůní jehličí na záchody,“ vylezlo ze mě s nezastavitelným smíchem. Vážně jsem si připadala blbě, jenže to nešlo zastavit. Edward tiše zavrčel, ale roztál ihned, jakmile jsem mu ruce zastrčila pod jeho košili.

„Nevěděl jsem, že máš i tuhle skrytou pubertální stránku,“ pochechtával se tentokrát i on, i když ho moje přirovnání zřejmě moc nepotěšilo. Zdálo se však, že s mými horkými dlaněmi na svém těle byl navýsost spokojený, neřád jeden.

Na nic nečekal a zatáhl mě do koupelny. Pustil sprchu a pak začal pomaloučku vysvlékat prvně mě, než konečně přešel i k sobě. To já už spokojeně postávala pod horkým proudem a nechala si těmi drobnými jehličkami masírovat unavené svalstvo. A že ho ještě přibude. Po téhle společné očistě jsem si ani nechtěla představit, kde všude mě bude příjemně pobolívat potom, přesto…

Už jsem se nemohla dočkat!

A když se kolem mě konečně omotaly jeho pevné, chladivé paže, spokojeně jsem mu v náručí roztála. Mohl si se mnou začít dělat, cokoliv jen chtěl.

Bylo mi to srdečně jedno…

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 33. kapitola: