Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 24. kapitola

09.02.2012 (16:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 39× • zobrazeno 6819×

Netrvalo dlouho a srnec naposledy zahrabal kopýtkem, pak mi jeho tělo v náručí ochablo. A já věděla, že jsem sebrala jen další nevinný život… Znechuceně jsem se zvedla a chystala si otřít moji špinavou pusu, ale vyděsil mě Edward. Prvně stál jako solný sloup s očima temnýma jak půlnoc kus ode mě a pak se zničehonic objevil hned těsně přede mnou. Tohle nemohlo být dobrý znamení, protože se vůbec neusmíval.

Tenhle pohled už jsem moc dobře znala.

Lovec, který pozoroval svoji kořist…

„Edwarde?“ zasípala jsem vystrašeně a o dva kroky ucouvla, bohužel pro mě se mi za zády až moc rychle objevil kmen stromu, který mi pohotově odřízl cestu ke svobodě. Nepřítomně jsem se očistila a pohled mi na sekundu ujel dozadu, abych se doopravdy přesvědčila, že jsem v pasti. No, nebylo o tom pochyb. Když jsem se pak obracela zpátky, vzdálenost mezi mnou a Edwardem už nebyla vůbec žádná. Najednou stál těsně přede mnou a ten jeho onyxový pohled mě strachy přikoval k zemi. Zapustila jsem kořeny přesně tam, kde jsem tak vystrašeně stála. Nedokázala jsem ani mrknout, natož se třeba jen malinko pohnout. Prostě nic. Paralyzovaně jsem ho pozorovala a čekala, kdy přijde ten jeho neodvratný útok.

Bylo to snad skoro stejné, jako posledně.

S Michaelem to bylo ze začátku taky hezký, i když ani zdaleka ne tak dokonalý jako s tímhle upírem, ale nebylo to zlý. Rozhodně lepší, než s lidskými muži. Všechny ty jejich potřeby…, které mám vlastně shodou okolností i já! Jenomže například můj kartáček na zuby si rozhodně nikdy netoužil vyměnit místo se záchodovou štětkou, jako u některých exemplářů lidské rasy. Chlap většinou, když vylezl ze záchodu, tak to za ním vypadalo jako v kapličce, kterou právě pořádně vysvětil farář a... svěcenou vodou rozhodně nešetřil! I když přes všechna ta jejich negativa, je tu přeci i jedno velké pozitivum. Například? Lidé se vám nikdy nezakousnout do krku!

Pokud ovšem mají všech pět pohromadě, že?

Upíři na druhou stranu naprosto všichni touží po té rudé tekutině. A já tehdy udělala tu největší neodpustitelnou chybu… Dala jsem se dohromady s upírem. Tenkrát v tom klubu mě Michael hodlal posvačit… Nakonec, když mu to jeho momentální mňamka nandala ve vedlejší uličce za klubem a pak zdrhla jak namydlenej blesk, tehdy si prý uvědomil, že se zamiloval.

Ha! Takových nesmyslů, co jsem si tehdy vyslechla, jakmile mě vystopoval.

Nakonec mě svým způsobem dostal a ne že bych se mu snad nějak vážně bránila. V té době jsem byla hodně mladá a taky dost do větru. Žila jsem na volné noze, vymetala kluby po celé Evropě a ve skrytu duše tajně doufala, že se vyhnu tomu zákeřnému druhu, ke kterému patřil i můj neschopný otec.

A to byla chyba lávky.

Nikdy mi opravdu nebylo souzeno se upírů zbavit.

Ze začátku byl můj nový milenec neskutečně pozorný, i když se dost často vyhýbal mým dotekům, což jsem prve nedokázala tak nějak rozumně pochopit a dost mě to mrzelo. A abych se uklidnila, přiřadila jsem to k jeho strachu o to, abych mu neublížila. Vždyť když mě chtěl zakousnout, napadla jsem ho a nakopala mu ty jeho rodinné klenoty tak dobře, že nakonec mohl být rád, že mu z nich alespoň něco zbylo a z nohavic se mu na chodník nevysypala jen jemná suť!

No nebylo to tak, jak jsem si původně myslela. Michael zřejmě něčím trpěl, ale strach to rozhodně nebyl. A tak když mě začal víceméně v našem spojení spíš týrat, než uspokojovat, rozhodla jsem se zdrhnout. Jenomže on jako by to tehdy vycítil. Nikdy nezapomenu na ten odporně temný pohled… Jeden koutek vysunutý vzhůru do toho nechutného úšklebku. V očích se mu tehdy zaleskl hlad a… odtud pak nakonec začaly všechny moje problémy.

Teď tu byl Edward a jeho černý pohled. Beze studu přiznám, že mě děsil stejně efektivně jako můj bývalý. Chtěl mě kousnout? No pokud jo, tak za okamžik možná i přijde na to, že mě jeho jed nepromění. Nebo mě jednoduše vysaje do poslední kapky, a to se pak už rozhodně nedozví vůbec nic. Skutečně jsem se ho bála, i když on žádný perverzně sadistický lesk v očích neměl. Jestli jste se ale skutečně chystali pouze lovit a ne si s kořistí jen pohrát, bylo to úplně normální.

Srdce mi bušilo jak splašené a…

A… v následujícím okamžiku mě zavalil tak neskutečně příjemný pocit, když si mě z ničeho nic přitáhl do náruče a hned nato i naléhavě políbil. Já mu v těch pevných pažích ve vteřince spokojeně ochabla. Veškerý děs mě opustil tak rychle, jak pohotově se prve přiřítil, a i když by moje srdeční činnost mohla klidně už i zpomalit, opak byl pravdou. V hrudníku mi bubnovalo pořád splašeněji.

Pak se ale jeho rty znovu vzdálily a já měla nehorázné nutkání nespokojeně zamručet, no ovládla jsem se. To by bylo, aby si myslel, že mu budu hned zobat z ruky, jakmile si mě zchladí ve svém ochranném náručí. Mohl z něj být ‚Mílius z Míliova‘, ale já ve svých obavách nedokázala polevit. Možná mě teď a ani v budoucnu vážně nezakousne, což bylo na jednu stranu fajn a vlastně i to hlavní, ale byl tu i druhý problém Edwarda Cullena… Ehm, jeho nekonečné záletničení. On a jeho neukojitelné libido, které jistě nemohla uspokojit jen jediná žena, o tom jsem se přesvědčila v minulosti na vlastní oči.

„Nikdy už se na mě takhle vyděšeně nedívej!“ pověděl najednou odhodlaně a přerušil tak moje hloubání nad tím, jestli si tenhle upír někdy skutečně najde někoho, na kom mu bude bezmezně záležet.

Díval se na mě tak zpříma a upřímně, až mi v hrudníku zase vyděšeně zaklepalo. Tentokrát to však bylo nad množstvím pocitů, které u mě tenhle trouba vyvolával. A ano, byl to mamlas, protože takhle hloupě vyděsit chudinku bezbrannou poloupírku… Měl by se stydět! Budiž mu k dobru, že on vlastně vůbec nic o mé minulosti nevěděl.

„Tak už mě konečně přestaň děsit…“ vybafla jsem nasupeně. Copak to opravdu nepochopí? Já, která má v těle horkou proudící krev, se nemá bát upíra na lovu? A když na vás navíc kouká tak, jako by právě uviděl to nejšťavnatější masíčko v životě?

„Já tě ale nechtěl vystrašit! Nevíš, že oči mi neztmavnou jen z chutě na krev?“ pověděl tak nějak lákavě, až mi najednou vyschlo v krku. Aha, tak proto se na mě takhle díval.

„Ty! A já myslela, že si mě hodláš dát k obědu,“ prskla jsem naštvaně, ale i přesto dál zůstávala v jeho objetí. Líbilo se mi tam tak moc, až to bylo jistě škodlivý a vnitřně se má fantazie vydávala zakázaným směrem. Začala jsem snad doufat? Každopádně mi bylo jasné, že jakákoliv představa společného života s Edwardem byla víc jak nereálná.

„Nikdy,“ brouknul sladce a mně se na něj začínaly sbíhat sliny. Na jeho polibky, doteky a… Co to se mnou zatraceně dělá? Spustila jsem v sobě novou dávku zdravého vzteku.

„Fajn, tak už nikdy takhle blbě nežertuj, když jsme na lovu. Já nejsem upírka, a jakmile u tebe vidím tenhle černej pohled, osypu se,“ dodala jsem podrážděně a doufala, že si to vezme k srdci.

„Nějakej upír se tě pokusil napadnout?“ hodil tu otázku do placu jak nějakou zatracenou atomovku. Dokonce si mě odtáhl na délku paží. Jeho pohled mi naznačoval, že tohle teda nijak nezamluvím, a abych se o to ani nepokoušela. Mé podvědomí hučelo a opakovalo jen jedno jediné slovo. Lhát! A já ho samozřejmě poslechla.

„Ne,“ pípla jsem tichounce a koukala směrem k jeho zipu od kalhot. Ups… Žádné nebezpečné rozptylování! „Jen… vždyť víš, když lovíte, někdy je pro vás volání krve daleko silnější, než cokoliv dalšího,“ vypadlo ze mě už mnohem pevněji a konečně i můj pohled našel odvahu se zvednout od toho místečka, které se mi tak neskutečně líbilo, a podívat se zpříma do těch temných hlubin upíra přede mnou.

Nechápala jsem, proč tak najednou vypadal jako nějaký mstitel povolaný z temnot, ale to bylo přesně to, jak se momentálně tvářil. Na okamžik jsem měla obavu, že snad začne vraždit, jenomže pak z ničeho nic vyměkl jak roztavený želé. Znovu si mě natiskl na sebe a pak už jsme zbytečně nemluvili. Spíš zápasili o to, kdo první toho druhýho zbaví přebytečného oblečení. Chvilku jsem dokonce byla ve vedení, ale ten neřád pak použil tu svoji upíří super rychlost a já najednou prohrávala. Když jsem konečně z toho jeho obležení malinko procitla, měla jsem na sobě už jen kalhotky. Za to on byl ještě pořád v džínech.

Naštvaně jsem zavrčela a Edward na mě hodil ten svůj svádivý úsměv. Že já ho něčím přetáhnu po hlavě!?! Nepatrně ucouvnul, rozepnul si kalhoty a tím to vlastně haslo. Nevypadalo to, že má v plánu se snad celý vysvléct, což mě jak nakrklo, tak zároveň i nažhavilo.

Vyhoupnul si mě do klína, aniž by mě předtím nechal si alespoň trochu pohrát s jeho vycpávkou kalhot a pak už jsem měla jen totální zamlžení smyslů. Dokonce nikam nespěchal. Naopak se pohyboval na můj vkus až příliš trýznivě. Pomalu ven a stejně lenivě i dovnitř. Mohla jsem se pokoušet, jak jsem chtěla o to, aby zrychlil, všechno bylo naprosto marné. V tomhle momentě byl pánem situace on a dával mi to jasně najevo.

A mně to asi úplně poprvé vůbec nevadilo.

Byla jsem opět v ráji, i když vzlet byl ukrutně pomalý a prodlužovaný. Přesto jsem ale dokázala obměkčit jeho neuvěřitelné sebeovládání prosbami o to, aby… zatraceně krucinál už konečně přidal! A on poslechl. Tak kdo tu teda velí, hm? Jednou dlaní mi chránil tu část zad, která byla zapřená o kmen stromu a druhá podepírala moje pozadí. Za to já měla nohy a ruce omotány okolo něj a nos, pokud jsme se právě nelíbali, si občas spokojeně brouzdal v jeho střapatých vlasech. Voněl tak dokonale, až to nebylo fér pro žádnou ženskou…

Tohle bylo jen rychlé a žhavé dostaveníčko, u kterého jsme byli oba pohánění tak spalující žádostivostí po tom druhém, že jsem na okamžik měla obavy, abych skutečně nechytla a se mnou nevzplál celý les. No nestalo se tak, jen jsem se konečně střemhlav řítila k tomu nově objevenému sladkému cíli a Edward vypadal, že je mi těsně v patách.

Z hrdla mu teď pravidelně vycházelo hlasité temné vrčení a rozhodně v tom nebyl sám, i když v mém případě to byl jen hodně slabý odvar. U Edwarda to však bylo něco neskutečně rajcovního. Jeho rty mi horečně bloudily po krku, obličeji nebo mě prostě jen náruživě líbal a já si to náležitě užívala. A když to na mě pak skutečně přišlo, samým štěstím jsem se div nezalkla. Nakonec ze mě vyšlo jen jakési zajíknutí smísené s jeho jménem.

Z dálky jsem na mém obláčku spokojenosti ještě zaslechla, že Edward na nic nečekal a samozřejmě se vřítil do té dokonalosti hned za mnou.

Nedokázala jsem to v sobě zastavit a tak, i když pořád stál a držel nás stále spojené, rty jsem mu opatrně klouzala po sloupu hrdla tam a zpátky, abych tu pouť nakonec zakončila v jeho vlasech. Edward se při tom tak zvláštně třásl jako by mu snad mohla být zima, což byla úplná blbost.

„Bello,“ vydechl zamlženě, snad dokonce mírně omámeně. „Já tě vážně…“

Čekala jsem na to, co mi chce říct, ale mlčel. Celé tělo měl najednou napjaté jako strunu a držel mě daleko křečovitěji. Ovšem ne nadlouho. Pohotově mě sundal a ten jeho ostražitý pohled mi na klidu rozhodně nepřidával. Mračila jsem se na něj tak silně, že se mnou nemohla soutěžit ani zatažená obloha na Aljašce.

„Co…“ Zastavila mě jeho dlaň u mého obličeje.

„Pst!“ skočil mi do řeči a hrdelně zavrčel. „Obleč se! Hned!“

„To si snad děláš…“ Znovu mě utnul zvednutou rukou.

„Máme společnost a není to člověk.“ Mluvil normálně, ale oblečení na sebe nasoukal svojí obvyklou rychlostí. Já tam stála doslova jak tvrdý y a nevěděla, která bije.

Že by Alice? Jasper? Emmett? Nebo to možná byla ta mrcha Tanya? Srdce se mi rozbouchalo tak rychle, že jsem div nezkolabovala na místě, jenomže Edward mě tím svým vražedným pohledem vážně děsil. Konečně se ve mně zvedla vlna sebezáchovy a já se taky ihned oblíkla, nutno dodat že mi ten najednou nervózní upír i chvatně pomáhal.

Pak jsem se najednou ocitla v jeho náručí a všechno okolo bylo v mžiku naprosto rozmazané. V mysli mi ještě jednou proběhla ta jeho nanicovatá otázka, jestli si dáme závody…

Kdo by ho sakra mohl dohonit?

„Takže tě nikdy žádnej upír nenapadl?“ zavrčel vztekle mezi zuby a ten jeho děsivě černý pohled mi snad žaludku vytvářel kyselinu. Cítila jsem se zle… Bylo mi vážně špatně. Jak to myslel? Že by nás nakonec honil sám Michael? Než jsem ale stačila dál rozvíjet tyhle děsivé teorie, stáli jsme už před vilou. Edward mě přenesl přes práh a nebýt to v téhle situaci, asi bych mohla být skutečně šťastná, jenomže…

Položil mě na zem a okamžitě zamknul dveře, i když nám oběma bylo naprosto jasné, že tohle jiného upíra v žádném případě neudrží. Stála jsem uprostřed té velké chodby a srdce mi v hrudníku freneticky poskakovalo. Co se teď stane?

„Bello!“ zavolal na mě až moc dobře známý hlas, který už jsem ale nějaký ten čas neslyšela. „Drahoušku, přišel jsem si pro tebe,“ dodal celkem v klidu, jen poslední slovo vyslovil dost nedočkavě. Edward, který stál přede mnou, vytáhl něco z kalhot, hrozivě zavrčel a pak na zemi přistál jakýsi plastový čtvereček.

Já právě měla v hlavě ohromný guláš starých a bolestivých vzpomínek, přičemž mi do mého vzpomínání proklouzl i jeden všetečný hlásek, který mi našeptával, že Edward jistě Michaelovi vidí do hlavy a tudíž… už všechno ví. Napovídalo tomu i jeho křečovité postavení a pevně zatnuté pěsti.

Přemýšlela jsem, jestli špatně vidím vinou jemného zemětřesení nebo takhle vibruje moje tělo. Nebyla jsem žádná slaboška, to ne, ale při všech těch obrázcích toho, čeho byl ten upír za dveřmi schopnej, jsem se rozklepala jak mrňavej promrzlej ratlík. Chlad ale tentokrát vycházel přímo ze mě. Byl to holý a neředěný děs, který mi teď proudil žilami a ničil veškeré rozumné myšlení.

Udělalo se mi spatně od žaludku a z krku mi unikl jeden nešťastný vzlyk.

Tohle jsem nechtěla…

„Neboj se, Bell. Já ho k tobě nepustím,“ zašeptal mi s hlavou mírně natočenou ke mně. Hlas měl jemný a ubezpečující, i když jeho oči byly černé a tvrdé asi jako polární kry. I když se z toho dostaneme, Edward už se ke mně určitě nepřiblíží. Kdo by taky chtěl někoho jako já? Michael si mě označil skutečně mistrně, takže pochybuju, že by se ten upír přede mnou chtěl koukat na to, co mi zůstalo na vnitřní straně stehen. Alespoň jsem mu souhlasně kývla na jeho ubezpečení a raději zpoza jeho širokých zad sledovala chabé dřevo vchodových dveří.

„O tom bychom se mohli dohadovat, mladej!“ zavrčel na něj můj ex a já z hrdla opět vypustila jedno vystrašené vzlyknutí. Edwardova dlaň mě pohladila po vršku mojí ruky a trochu mě uklidnila. Ovšem jen do té doby, než ten hajzl venku znovu promluvil.

„Musím zaťukat, abyste mi otevřeli? Nebo se mám rovnou probít dovnitř?“ mluvil vysměvačně ten maniak a pak se najednou ozvala rána a dveře dopadly těsně před nás. „Vybral jsem si druhou možnost!“ zvolal směrem k nám a jeden koutek se mu vytáhl vzhůru v tom jeho slizkém poloúsměvu. Udělal pár kroků směrem dovnitř a úplně ignoroval výhružně nahrbeného a vrčícího Edwarda.

„Nikdy by mě nenapadlo, že uděláš zrovna tohle, ty malá mrcho!“ zabrblal rozladěně. „Když tě konečně najdu, zjistím, že se kamarádíš s rodinkou vegetariánů… No že se nestydíš! Kdo ví, jestlipak jsi jim pověděla, jak výborně chutná tvoje krev?“ pronesl blahosklonně, ale slova mířila na upíra, který stál přede mnou a chystal se mě bránit. Edward vypadal, že ještě něco dalšího cekne a on opravdu skočí. Vypadl nepříčetně…

„Zavři hubu,“ zavrčel nakonec výhružně můj ochránce.

„Ale, ale, ale… Copak to tu máme? Zamilovanej vegetarián?“ posmíval se mu Michael a snažil se ho jen vyprovokovat. Rychle jsem položila dlaň na Edwardovo rameno a snažila se ho uklidnit. Šeptla jsem mu, že to je přesně to, co ten parchant chce. Nevypadal, že by si to vzal nějak k srdci, ale prozatím se nepohnul. Raději jsem stáhla ruku zpátky, přece jen to mohlo být Edwardovi teď nepříjemné.

Jistě už viděl všechno!

„Ještě jednou na něj šáhneš a trest bude daleko horší! Už teď u mě máš nespočet přestupků a ten útěk… Ten, moje milá, budeš platit do smrti. A jen já určím, kdy to bude!“ vyštěkl tentokrát vztekle Michael a já se začala znovu nekontrolovatelně třást. Pouhá představa jeho nechutných trestů a málem jsem ohodila Edwardova záda čerstvou krví. Žaludeční šťávy se ve mně mlely a bouřily a já neměla tušení, jak dlouho to vydržím.

„Ty určíš tak leda velký hovno!“ zasyčel Edward a připravil se k útoku. Znovu jsem se pokusila ho uklidnit a opět to pomohlo. Ovšem naštvalo to nově příchozího upíra. Michael na mě koukal, jako by mě snad na místě nejraději zakousnul. A já věděla, že to bylo přesně to, oč mu šlo. Nakrmit se ode mě a způsobit mi přitom pořádnou bolest.

„Děvko jedna! Varoval jsem tě! Hned, jak to tady dokončím s tímhle neschopným chcípákem, budeš na řadě ty! A být tebou už bych si začal svlíkat kalhoty! Nebude to trvat dlouho a znovu si tě označkuju,“ pověděl výsměšně a vycenil na mě při tom svoje ostré zuby. Myslím, že jsem v ten moment snad totálně zbledla. Možná bych mohla konkurovat i samotným upírům…

Kromě toho, že do mě někdo strčil tak silně, až jsem po zadku odcestovala kamsi do rohu místnosti, jsem si nestačila ničeho dalšího všimnout. Krčila jsem se jak zbabělec s hlavou strčenou mezi nohama a naslouchala těm otřesným ranám. Pokoušela jsem se uklidnit, kdyby Edward náhodou potřeboval moji pomoc. A trvalo to sice několik dlouhých desítek vteřin, ale nakonec se mi to jakžtakž povedlo, i když v kousancích na stehnech mě tak nepříjemně brnělo.

A to měl být klidný den. Lov s Edwardem a pak nákupy s Alicí.

Pochybovala jsem, že po tom všem, co jsem téhle rodině způsobila, o mě ještě vůbec někdy někdo z nich zavadí pohledem.

Ale teď už dost smutnění a vzlykání si do rukávu. Edward jistě bude potřebovat pomoct a já tady nebudu sedět jak poslední nula pod sluncem a čekat, až si pro mě přijde ten vyšinutej upír. Nikdy jsem se nikoho a ničeho nebála, takže nevidím důvod, proč v tom teď začínat. Cítila jsem, jak se mi z dásní vysunuly moje špičáky a koutky se mi samovolně vysunuly směrem vzhůru. Můj pohled se zaklesl do těch dvou, kteří spolu prozatím vyrovnaně bojovali.

Tiše jsem se zvedla a začala přemýšlet, jak být užitečná.

Kdo nakonec mohl tušit, že sice pomůžu, ale ne tak, jak bych si představovala?!

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 24. kapitola: