Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 13. kapitola

14.03.2011 (15:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 7443×

Vychutnávala jsem si Edwardovu studenou dlaň pod tričkem na mých zádech… ta druhá mi tak rozkošně svírala zadek. A ani já nezůstávala pozadu a znovu tak chamtivě osahávala to, co bylo ukryto pod látkou jeho košile. Když…

„Může… Koukám, že vám to nacvičování vážně jde!“ zavýskla potěšeně Alice. A já od Edwarda odskočila, jako by mě uštknula jedovatá zmije, třebaže moje tělo přímo bažilo, aby se ho nepřestával dotýkat. Tohle bude vážně těžké…

Ani jsem se nestačila nadechnout a ozvalo se zaklepání. Edward s Alicí naprosto ztuhli.

„Je tu,“ vyhrkla Alice.

„Rychle, Edwarde, odnes ji k tobě do pokoje, já půjdu otevřít,“ zašeptala směrem ke svému bratrovi. Docela mě to vyděsilo, protože moje zpropadené tělo nijak neprotestovalo, když mě chytil do náruče a přimáčkl si mě k sobě co nejblíže… ačkoli uvnitř mojí hlavy vyskakoval a blikal rudý vykřičník! Pozor! Pozor! Když on ale tak hezky voněl…

A hned pár sekund na to jsem se už válela na Edwardově posteli, aniž bych měla možnost se alespoň malinko porozhlédnout, co tady vlastně Alice změnila a jak mě tu zabydlela, a on? Ovšemže, ten už se povaloval pěkně na mě…

Podívala jsem se do těch jeho najednou tmavnoucích očí a dech se mi z ničeho nic zrychlil a krátil, zorničky rozšířily a rty malinko pootevřely, jako by ho snad chtěly nalákat dovnitř. Zatraceně! Zatřepala jsem zmateně hlavou a pokoušela se to oblouznění nějak vypudit a možná by se mi to skutečně i povedlo, kdyby mě opravdu nezačal líbat. Samozřejmě, Edward nebyl nijak ostýchavý a už vůbec mu nevadilo, že nás každou chvíli má přijít vyrušit ta jeho debilní sestřenice. A nejen to! On. Byl. Znovu. Vzrušený! Teda pokud si předek kalhot nevycpal čímsi tvrdým, co mělo simulovat erekci…

Ale toho bych si snad všimla, ne?

Tiskl se na mě, jako by žádnou návštěvu vůbec nečekal, přičemž mě naprosto drze a vášnivě líbal. Tričko jsem najednou měla vyhrnuté skoro až u krku, ale ne že by to snad nějak vadilo, protože v dalším momentě už jsem ho na sobě neměla vůbec. Jak to zatraceně udělal? Všimla bych si vůbec, kdyby se se mnou rozhodl v rychlosti vyspat? Upíří turbo-sex? Tak to teda ne! Fajn… možná ano, ale pěkně pomalu… po ,lidsku',“ Hudrovala moje natěšená část.

Natáhla jsem k jeho zádům moje šikovné ručičky, párkrát škubla a úplně z něj tu fungl novou košili strhla. Jestli to takhle půjde pořád, za chvilku mu nezbude ani tričko na spaní, pochechtávala jsem se škodolibě, i když jen v mojí mysli… I když Alice je vlastně docela akční. Vsadila bych se, že jí tímhle spíš prokazuju službu, než jakoukoliv škodu. A Edward, aniž by přerušil naše spojené rty, jenom v polibku vzrušeně zamručel, a naše ústní spojení bylo o to vášnivější. Příjemně studenýma rukama mě hladil po holé kůži a tentokrát jsem ho kopírovala i já. Zkrátka se nedalo jinak, protože ty jeho úžasně pevná záda byly i na mě moc. Zaklonila jsem nedočkavě hlavu a nabídla mu tak k líbání moje hrdlo, naštěstí nezaváhal ani sekundu. Moje zlé a nadržené já nechtělo, aby mi Edward nějak moc vychladnul, tak jsem mu nehty přejela po zádech… tak aby to cítil, samozřejmě. A jeho to skutečně rozpálilo ještě víc, než bych čekala.

V okamžiku se mi začal neodbytně sápat k zapínání riflí, pod kterými jsem už ale nic víc neměla… díky jeho předešlé náruživosti! Jeho temný pohled ještě potemněl, když se dotkl knoflíčku, ale zavčas jsem ho zastavila a naštěstí mě pochopil i přesto, že všechny jeho mozkové buňky byly na sto procent na dovolené v jižní části jeho božího těla! Nebyl to zrovna nejrozumnější nápad, aby mě úplně vysvlékl, když měla dorazit ta jeho vzdálená příbuzná. Teda ona už tu byla, ale do pokoje se prozatím neprobila, jelikož jí v tom bránila Alice, třebaže to bylo stejně houby platné…

Zaslechla jsem přibližující se výkřiky a Edward tichounce zavrčel. A jak se říká… my o hovnu a ono na botě, dveře se rozletěly a dovnitř bez pozvání vlezla… další blondýna? Navíc až neskutečně nádherná! Teď jsem opravdu už nic nechápala a zmateně se otočila po Edwardovi. Tohle mi ten holomek bude muset ještě vysvětlit! Tady se mu nabízela tahle dokonalá upířice a on? Naprosto vlažnej…

„To ani nepřivítáš návštěvu?“ zacukrovala ta světlovlasá barbína a na mě přitom ani okem nemrkla. Pohledem byla přisátá jen na Edwardově půlce nahého těla. A pokukovala teda dost okatě, a pokud jsem měla hrát jeho přítelkyni opravdu věrohodně, asi bych se teď měla vytočit… Nejraději bych jí vydrápala ty její drzé oči!!!

„Neumíš klepat?“ osopila jsem se na tu nevychovanou husu.

„Ne,“ odsekla mi sprostě zpátky.

„Tak si dej zpátečku, zlato, tady nemáš co dělat,“ štěkala jsem vztekle, ale koho by to nenaštvalo, že? Co si vůbec ta nádhera myslí? Občas mi některé tyhle namyšlené exempláře, jako právě tahle, nebo i Rosalie s Edwardem, pili krev, ale samozřejmě jen obrazně… Jmenovitě ten poslední toho uměl daleko víc, než si jen čechrat ego a sát mi spíš nervy, než to druhé.

„Nejsi náhodou nějaká drzá?“ soptila celá vytočená. Řekla bych, že by si se mnou nejraději okamžitě vyměnila místo.

Když jsem se znovu koukla po Edwardovi, ten jeho černý pohled zkaramelizoval a změnil se na medově zlatou… Ach jo, jak mu to jen sluší, rozplývala se ta bláznivka uvnitř mojí hlavy. V rychlosti jsem ještě sjela jeho odhalený hrudník a s mírným smutkem jsem si uvědomila, že mě už mezi nohama nic netlačí. Ksakru! Vážně jsem se do toho zamotávala čím dál tím víc… A měla jsem takové neblahé tušení, že to pro mě nebude dvakrát výhodné. Ten mamlas byl sukničkář, i když teda bylo až neuvěřitelné, že odmítal takovouhle blond bohyni a pachtil se s Carly a Jess, což jsem tak zcela nechápala, ale třeba se mi to z něj jednou povede vytáhnout.

„Drzá? Ty nám sem vletíš jak velká voda bez toho, abys třeba jen slušně zaklepala, a já jsem drzá?“ Kroutila jsem nevěřícně hlavou a otočila se po mém dočasném příteli. „Chápeš to, Edwarde?“ dělala jsem naprosto blbou a tahle hra mi vážně docela šla.

„Nezahrávej si se mnou!“ rozohnila se ta mrcha tentokrát už pořádně. Upírek, který mě pořád tak příjemně zatěžkával, se najednou opatrně nadzvedl, přikryl mě tím tričkem, ze kterého mě dostal, že jsem ani nepochytila jak, zvedl se a pak se naprosto vztekle otočil na tu potvoru. A bylo mu úplně jedno, že div neslintala nad jeho polonahotou…

„Okamžitě se otoč a vypadni! Nikdo tě sem nepozval, tak si dej zpátečku a vrať se tam, odkud jsi přišla! Tady tě nikdo nechce!“ vrčel na ni vážně hrozivě. Takhle naštvaného jsem ho snad ještě neviděla. A to ani v těch případech, kdy ho prudila osobně má zkažená maličkost… a že jsem to kolikrát dokázala pořádně! Přímo na jedničku s hvězdičkou.

Chtěla jsem se už konečně obléknout a díky tomu, že Edward strhl veškerou pozornost na sebe, jsem se alespoň mohla v klidu zvednout, otočila jsem se zády k celé té ztřeštěné skupince a oblékla si urychleně vršek. Přece jen nebylo nijak příjemné, když vás všichni neustále okukovali. Zvlášť pak ta žárlivka…

„A jestli máš opravdu v plánu tady zůstat, tak se k Belle budeš chovat slušně! Rozumělas?“ prskal na ni jak navztekaný bernardýn. Zato můj srdeční sval potěšeně poskočil a chtěl se rozběhnout směrem k tomu, který se mě tak kavalírsky zastával. Jenomže jsem taky věděla, že to hrajeme jen na oko, tak by se mi asi tyhle srdeční eskapády už stávat neměly. Ale on pokračoval. „Je to moje přítelkyně, takže to zkus ještě jednou a…“ zbytek zašeptal naprosto tichounce, že kdybych nebyla poloupír, neslyšela bych ani slovíčko, takhle jsem ale věděla naprosto přesně, co naši roztomilou „blondýnečku“ bude čekat, když mě bude dál urážet. A být tou dotyčnou, vezmu si jeho radu k srdci, já bych totiž o hlavu přijít rozhodně nechtěla… A jak mi tímhle svým gentlemanským chováním na chvilku zamotal moji hloupou hlavinku, i když opravdu jen do doby, než otevřel znovu ta jeho sladká ústa.

„A do tohohle pokoje vstoupíš, jen pokud zaklepeš a následně tě ještě někdo pozve! Jinak se pěkně otočíš a půjdeš otravovat někoho jinýho. Pochopila? Nebo bych ti to možná měl zopakovat víckrát?“ Edward najednou mluvil s takovou arogancí, že se přestával líbit i mně samotné… Pokaždé jsem si vzpomněla na to, jak se vlastně ve škole chová a jaký ve skutečnosti je. Namyšlený a arogantní blbec. Proč jsem vlastně byla tak pitomá, abych mu pomáhala? Asi proto, že těch pár hodin, co zjistil pravdu o tom, kdo nebo co jsem, se choval vcelku hezky, teda když pominu to napadení, škrcení a následné sexuální obtěžování. I když objektivně bych asi měla doznat, že já se vlastně tomu poslednímu vůbec nebránila. Chtěla jsem to… Jenomže teď mi najednou do hlavy vstoupily vzpomínky na opravdového Edwarda, na toho skutečného a ne na tohohle celkem ucházejícího a milého.

Ani pohled jsem jim nevěnovala a odkráčela si to rovnou do kuchyně. Neměla jsem náladu poslouchat dál jeho povrchní plácání a vyhrožování. Navíc by se taky někdo měl postarat o všechno to jídlo, které se mohlo každým okamžikem zkazit, ne?

Otevřela jsem si pěkně ledničku, chvilku jen tak koukala dovnitř a přemýšlela, co dobrého si tak dát. No upřímně, moc toho tady na výběr nebylo. Asi nečekali žádnou lidskou návštěvu, ale aby působili alespoň zdánlivě normálně, něco málo tady měli… jenže to byly samý trvanlivý mňamky! Fuj! Nakonec jsem si vzala nějaké ty ingerence, vyrobila si dva v celku ucházející sendviče a spolu s vodou v plastové lahvičce jsem si odešla kecnout na sedačku. Čapla jsem ovladač a zapnula televizi. Nahoře bylo naprostý ticho, což mě malinko znervózňovalo, protože jsem neměla nejmenší tušení, co tam tak můžou všichni tři vyvádět. Ale koho by to vlastně mělo zajímat? Mě? Tak to ani omylem! Raději jsem si nohy poskládala do skoro tureckého sedu a na ně položila talíř s tou chudou obživou, kterou tenhle barák skýtal. Jako provizorní stoleček to celkem ušlo. A zrovna jsem se chystala si ukousnout první sousto, když jsem si všimla Alice a té nové, jak scházejí dolů.

„Pojď sem, Tanyo, představím vás,“ mluvila už zase naprosto mile.

„Hm,“ zabručela ta sexy obluda a obě se vydaly směrem ke mně. Bože, jak jsem chtěla, aby mi daly svatý pokoj a nechaly mě v klidu najíst. Ale něco jako soucit nebo neotravování, to jim asi bylo naprosto cizí.

„Bello, takže tohle je Tanya,“ mávla rukou směrem k té mrše.

„Těší mě,“ vylezlo ze mě chladně, abych alespoň nějak odpověděla, ačkoli můj pohled sledoval dění na obrazovce přede mnou. Jo, a aby se mi Alice moc nenaštvala, ještě jsem jí ledabyle mávla rukou na pozdrav, aniž bych jí musela věnovat snad jen špetku pozornosti. Jenomže, jak bych se asi tak měla chovat? Tahle jejich sestřenice normálně naprosto drze vletí do pokoje, kde jsme si s Edwardem právě o něčem tak náruživě povídali, aniž by zaklepala. Kdo by ji pak měl mít rád? Blonďatou obludu! Každopádně Alice se nenechala nijak rozházet mým vlažným chováním a pokračovala v představování.

„Tanyo, a tohle je naše Bella. Jak už víš, tak chodí s Edwardem, ale teprve chvilku. Drželi to v tajnosti, takže to prozatím neví nikdo kromě Carlislea a mě, jak už jsem ti říkala nahoře.“

„Jasně,“ odsekla vztekle Tanya.

„Kde je Edward?“ odpoutala jsem pohled od televize a zaostřila na Alici, ale než stihla cokoliv říct, odpověděl mi úplně někdo jiný.

„Tady, zlatíčko, jenom jsem se… převlíkl,“ posední slůvko už mi jen šeptnul do ucha a zamilovaně mě políbil do vlasů. Ani jsem si nemusela otáčet, abych si představila, jak se asi teď Edward zatvářil, vzhledem k tomu, že uvnitř mého hrudníku se na jeho chování ozývala docela splašená odezva. Krucinál!!! postěžovalo si moje navztekané já. Tenhle Casanova mi teda motá hlavu, a to ani neberu v potaz, že předevčírem jsme se k smrti nenáviděli. No, to bylo možná trochu silné slovo, ale rozhodně mě Edward nesnesl a já na tom nebyla jinak. Přede dvěma dny bych si ani ve snu nedokázala představit, že bych se kdy s někým takovým jen líbala… ale nějak se to tímhle směrem bohužel vyvinulo a navíc se to rozjelo, jako čínský rychlovlak a moje zaneprázdněná hlavinka začala přemýšlet, jak to asi dopadne, až bude chtít někdo z nás vystoupit…

Edward si mezím, co jsem byla tak aktivně mimo, přisedl a objal mě okolo ramen. Nemohla jsem si nevšimnout té vražedné tvářičky, kterou mě propalovala Edího obdivovatelka, a já se pod tím otevřeně nepřátelským pohledem mírně zachvěla. Můj dočasný přítel se po mně zmateně ohlédl, ale když uviděl Tanyu a její milující kukuč, tichounce zavrčel. No, raději jsem můj pohled otočila zpátky k obrazovce, dojedla tenhle chudý oběd a nechala se od Edwarda tak hezky objímat. Občas mě i pohladil po ruce, rameni a podobně, i když mi to spíš přišlo jako takové uklidňující gesto. Snad abych se nebála? A koho? Té jeho potřeštěné sestřenky? Myslím, že bych se zvládla ubránit, však i tenhle sladký ňouma se dnes na vlastní kůži přesvědčil, jak dokonalý a hlavně přesný mám výkop…

Jakmile jsem všechno slupla, opřela jsem se pohodlně o Edwardovo rameno a začínaly se mi spokojeně klížit oči. Ale z tohohle pohodového klidu mě někdo vyrušil a místo vedle mě se najednou obsadilo. Unaveně jsem se ohlédla po tom zatraceném narušiteli. A byla to Alice… Naprosto spokojeně blažená s úsměvem typu „Joker“ z Batmana si nás zasněně prohlížela. Sice mi to až tak nevadilo, i když ten škleb byl vážně strašný, což ale neplatilo na Edwarda, ten se nespokojeně ošil.

„Co tak koukáš,“ snažil se maskovat svůj vztek.

„Nic, jen… vám to vážně sluší,“ broukala nanejvýš spokojeně. Já jen unaveně zavřela oči a nechala jsem ty dva, aby se klidně dohadovali a třeba i porvali, když by k tomu vážně došlo. Netušila jsem, kde je Tanya a vlastně mi to bylo fuk, protože mé tělo se momentálně cítilo víc jak příjemně a dorážel na mě namísto Edwarda spánek. Potěšeně jsem se skrčila víc do jeho náruče a zavřela víčka. Matně jsem ještě cítila, jak se Alice zase zvedla a odpochodovala pryč.

Z kuchyně se ozývalo hlasité mluvení, a když jsem se dostala do takového silnějšího limbu, všimla jsem si, že mě kdosi hladí po vlasech. Že by se Alice vrátila? Edward to jistě nebyl. Stačilo si vzpomenout, jak se čertil, když si nás jeho sestřička tak sladce prohlížela. A to se ještě držel, aby to náhodou neviděla ta fúrie. Třebaže jsem si tak útulně spočívala na Edově hrudníku s jeho pažemi okolo mě, přesto jsem měla takový zvláštní pocit lítosti právě z toho, jak se zachoval před chvilkou. Bylo mu tak strašně moc proti srsti vydávat mě za jeho holku? Měl by tady raději Jessiku, nebo snad tu druhou? Carly?

Všechny tyhle zmatené myšlenky a pocity mě naplňovaly jen dalším nevysvětlitelným smutkem. Neměla jsem nejmenší ponětí, co se tak může odehrávat v Edwardově hlavě a o čem tak asi právě teď přemýšlí. Nejvíc jsem ale asi chtěla vědět, co si myslí o mně. Jak se na tenhle provizorní a dočasný vztah kouká. A vůbec, mělo by mi to být jedno, je to jen krátkodobě a tenhle nenapravitelný sukničkář stejnak nikdy nebude jen můj. Rozhodla jsem se, že třebaže moje pošetilá část mu slíbila ani ne před půl hodinou dokončit to, co jsme načali v Carlislově pracovně, že to neudělám. Nepustím ho znovu mezi nohy!

Ale z mého polospánku a navztekaného přemítaní mě vyrušilo bouchnutí vchodových dveří a následné zaburácení. Emmett všem oznamoval, že už jsou doma, a cože to jako máme za novinku… A vzhledem k tomu, že jsem ještě na tenhle náš fingovaný poměr s Edwardem nebyla zvyklá, vyskočila jsem jak střelená a nervózně těkala očima po těch třech nově příchozích. Nutno dodat, že oni na mě koukali úplně stejně, teda až na Jaspera, ten se jen přihlouple usmíval.

Do pokoje vletěla vysmátá Alice se slovy: „Musíme si promluvit!“

No, to zas bude den…

12. kapitola ◦●◌ ◌●◦ 14. kapitola

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 13. kapitola: