Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Barbie domček nie je životný ideál - 2. kapitola

Stephenie Meyer


Tak, tentokrát jsem s další kapitolkou byla na řadě já. Vím, trvalo to dlouho, ale chápejte, škola. :D Tak ať se Vám to líbí a zanechejte prosím nějaký komentář s názorem. ;)

„Alice?“ zašeptala jsem udiveně. Stefan zadržel moji ruku, která se natahovala po klice. Podívala jsem se na něj a on zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu. Chytila jsem jeho ruku a odtáhla jsem ji pryč. Věděla jsem, že kdyby chtěl, tak mi to nedovolí, ale byla jsem ráda, že tak neudělal.

Rychle jsem vystoupila z auta, ale najednou jsem nevěděla, co dělat. Co mi vlastně přišla říct? Alice zaregistrovala mojí změnu a nasadila nucený úsměv.

„Ahoj, Bello,“ řekla. Čekala jsem víc, neříkám, že ne. Odejde bez rozloučení, celý měsíc mě nechá samotnou a řekne jen: Ahoj Bello?

„Alice, co tu děláš?“ zeptala jsem se. Nepoznávala jsem svůj hlas. Byl ledový, bez známky radosti, která se objevila skoro vždycky, když jsem s Alicí mluvila.

„Bello, je mi to tak líto, já… Zakázal mi, abych se dívala do tvojí budoucnosti, ale já jsem musela, vize o tobě přicházejí samy.“ Nadechla se. „Viděla jsem, co se stane, musela jsem přijet.“

Vlastně jsem o jejích slovech ani nepřemýšlela, jen jsem se usmála a rozešla se za ní. Nebylo to tak, že by mě naráz všechno přestalo bolet. Ale Alice měla tu moc moji bolest potlačit. Objaly jsme se. Bylo to, jako by nikdy neodešla. Z měsíce se stalo asi pět minut. Jenže jakmile jsem se odtáhla, dopadla na mě tvrdá realita a já jsem se cítila hůř, než předtím.

„Edward mě zabije,“ zamumlala tak tiše, že jsem si ani nemohla být jistá, že to doopravdy řekla.

„A jak se má?“ zeptala jsem se stejně neslyšně, ale byl tu ten rozdíl, že Alice mě slyšela stejně dobře, jako kdybych nešeptala.

Viděla jsem na ní, že se jí o tom moc mluvit nechce, možná v duchu volila správná slova. Každopádně, než ze sebe něco dostala, do mého zorného pole se dostal Stefan, na kterého jsem si ani nevzpomněla a teď jsem se cítila zahanbeně.

„Vyřiď Edwardovi, že si ho najdu a že bude všeho ještě litovat,“ řekl hrozivým hlasem a i mě přejel mráz po zádech - a to mě ještě nikdy nevyděsil. Alice se posměšně uchechtla.

„Vážně, Bello? Další upíří?“ Pokrčila jsem rameny. Alice nic netušila o tom, že je znám už „trochu“ déle.

„Myslím to vážně,“ hrozil Stefan.

Alicin výraz se najednou změnil z posměšného na pěkně rozzuřený, tentokrát vyděsila zase jenom mě.

„Já taky myslím vážně to, co ti teď řeknu. Nepleť se do věcí, kterým nerozumíš,“ zavrčela.

Cítila jsem napjatou atmosféru, ale nevěděla jsem, jak z ní ven. Ani ve snu by mě totiž nenapadlo, jak tahle cesta dopadne.

„Bello, měli bychom jet,“ řekl Stefan klidnějším hlasem. Ani jsem nepostřehla, kdy se situace uklidnila.

Nerozhodně jsem se podívala na Alici.

„Jen jeď, nevidíme se přeci naposledy. Hodně věcí si musíme ujasnit,“ řekla a v tomhle jejím krátkém proslovu mi dala hodně podmětů myslet si, že toho ví mnohem víc než já.

Naposledy jsem se na ní nerozhodně podívala a nastoupila jsem do auta.

Chvíli jsme jeli v naprosté tichosti. Stefan nezapnul ani rádio, jako to vždycky při jízdě autem dělal. Oba jsme byli ztracení ve svých myšlenkách a vsadila bych se, že Stefan nedával pozor ani na silnici, ale teď už mě to neděsilo.

V hlavě jsem si přehrávala celý rozhovor s Alicí a nemohla jsem se zbavit dojmu, že mi něco skrývá. Potom jsem si vybavila jednu věc, co mi řekla: „Viděla jsem, co se stane, musela jsem přijet.“

Tohle mě zmátlo, svěřila jsem se s tím Stefanovi.

„Možná myslela mě, nedělej si s tím hlavu,“ řekl povzbudivě, ale poznala jsem, že mu to taky vrtá hlavou.

Ani mi neodpověděla na otázku, uvědomila jsem si. Jak se má… Edward. Vida, i myšlenka na jeho jméno pořád vyvolávala píchání někde v oblasti hrudníku.

Na malou chvíli mě napadlo, že možná nebylo zrovna nejlepší, že se Alice objevila, teď už totiž nemám ani tu nejmenší šanci se z toho dostat. Ale tuhle myšlenku jsem hned zavrhla. Chci se z toho vůbec dostat? Chci na něj zapomenout, jak mi radil? Odpověď byla jednoduchá. Ne! I kdybych se měla do konce života užírat bolestí, je to lepší, než na něj zapomenout.

„Bello, jsme tu,“ řekl s úsměvem Stefan.

Podívala jsem se na velký dům, který vypadal jako z jiného století, ale to mu neupíralo na kráse. Měl velkou zahradu, která působila trochu strašidelně, jelikož se o ní nikdo nestaral a byla zarostlá.

Hlavní dveře se otevřeli a mě, dnes už potřetí, poskočilo srdce radostí.

„Bello!“ zakřičel Damon a rozešel se k nám.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Barbie domček nie je životný ideál - 2. kapitola:

 1
4. nikca289
12.11.2011 [14:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2011 [20:47]

katherin18takže musím ti povedať že sa nám to darí :-)) ďakujem je to skvelé.....a Takže tretia kapitola je odo mňa :) teším sa a ešte raz veľmi sa ti to podarilo Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2011 [16:00]

veriseksupeer prosim o dalsi kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2011 [13:32]

SiReeNAhoj, článek jsem ti opravila, ale příště si, prosím, dej pozor na:
- Čárky, obzvláště na ty kolem oslovení - to musí být odděleno z obou stran;
- Y/I
- Interpunkční znaménka, někde je vynecháváš, někde píšeš čárku místo tečky.
- By jsme -> bychom.
Díky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!